Haličtí uprchlíci ve Vitíně v letech 1914 – 1915

DSCN1320

současný stav školy ve Vitíně

V roce 1914 byla válečná situace  pro Rakousko – Uhersko nepříznivá, především v Haliči, kdy dotírající carská armáda vstoupila na Zalitavské území a byly v ohrožení i některé dnešní slovenské župy. Válečné operace v Haliči nepřinášely úskalí jen pro vojáky, ale také pro tisíce civilistů. Proto bylo rozhodnuto o přesunu těchto lidí do klidného zázemí. Tak se v našem regionu objevují uprchlíci z Haliče, kteří zde bydleli až do stabilizace fronty. O tom, že ne, vždy utekli před svým osudem, se můžete dočíst na následujících zápiscích z vitínské školní kroniky.

Dne 20.10.1914 byly přiděleny do obce Vitína 4 rodiny polských emigrantů a sice : Jan Kozáček, c.k. soudní oficiál z Březan v Haliči s chotí a 6 dětmi, Jakub Bialkowski, c.k. soudní podúředník, rodina 8 člená, Leon Janiszewski, soudní kancelista ze Staré Soli, rodina 7 člená, Michael Mazanek soudní sluha ze Staré Soli rodina 3 člená. Z rodin těchto bylo se svolením c.k. okresní školní rady přijato 9 dítek do školy a sice 3 do II. Třídy a 6 do I. Třídy. Žactvo to súčastnilo se veškerého vyučování, bylo mírné a hodné. Ježto však nechodilo pravidelně do školy, bylo z nich z školy propuštěno a sice ze II. Třídy všichni tři žáci, z I. Třídy 3 žákyně, ale až 5. května 1915. Ostatní z prvé třídy chodili velmi pilně a pokročili tak za 8 měsíců jako žáci naši a hlavně z I. Oddělení I. Třídy žák Janiszewski roz. r. 1908 naučil se česky čísti, psáti a počítati jako naši žáci z I. Oddělení, ač navštěvoval českou školu neúplných 8 měsíců. Žák Remigius Janiszewski ze II. Oddělení I. Třídy zemřel zápalem mozkových blan dne 21. III. 1915, a pochován za účasti žactva obou tříd dne 23.III.1915 na hřbitově v Ševětíně. Budiž mu cizí, ale sesterská země lehkou.

Chování dospělých emigrantů, jichž přibylo v únoru 1915 ještě 10 bylo velice taktní, jak ani jinak nemožno u lidí dosti vzdělaných a to tím více ke správci školy, který po celý čas i dodnes ještě stará se o všechny jejich potřby a záležitosti, opatřuje jim dříví, stravu apod. I lid náš vycházel s nimi dobře, až na to, že leckdy bylo pro ně zbytečně zdraženo kupování potřeb mléka, másla apod. Říkaje: „vždyť jsou to páni, ať platí!“ V květnu odešli 3 z nich na svá místa do Haliče, rodiny zde zanechávaje,ale jak věci pro nás tam vítězně stojí, píší, že v několika týdnech rodiny za sebou povolají.

Dne 28. září 1915 odstěhovali se všichni zde bydlící polští emigranti do svého domova v Haliči, zanechávavše bohužel opět ze svých členů na hřbitově ševětínském a sice p. Jakuba Bialkowského – c.k.soudního podúředníka z Březan v Haliči jenž skonal náhle slabostí a sice v srpnu 1915 – člověk to milý, mírný. „Requiescat in pacem“ Budiž zde znovu konstantováno, že polští uprchlící ve Vtíně bydlící zanechali u nás v obci dobrý dojem svou slušností.

Obec Vitín přijala další uprchlíky před válkou,až po několika desetiletích, kdy byli nazýváni „Národní hosté“, tehdy zde zemřely tři polské řeholnice. Pochovány byly také v Ševětíně. 

SOkA České Budějovice, Pamětní kniha obecné školy ve Vitíně, 1905- 1940. snímek 35 – 43

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist