Zápisky kmotra Josefa Jelena z Chotýčan z války r. 1914 -1918

V nedávné době byl Ševětíně, při vyklízení, nalezený malý otrhaný sešítek.  Obsahuje několik desítek stran, které byly popsány inkoustovou tužkou. První část sešítku je věnovaná vzpomínkám na válku v letech 1914 – 1918, druhá, obsažnější je popsaná dobovými recepty a poznámkami pro hospodyňky. Některé vzpomínky byly dopisovány zpětně, jiné v přítomném čase.

Nejzajímavější zprávy jsou pak napsané na horních listech sešitu, ale jsou vedeny ve zvláštním, místy nepřehledném pořadí. Text byl ponechán v dobové úpravě

Zápisky kmotra Josefa Jelena s Chotýčan z války r 1914 – 1918

Zápisky na pamatku z války

21zaři jsme vyjeli z Budějovic

24 zaří rano jsme slesly z vlaku ve Slovanskej Rači to již jsme slišeli šrapneli bouchat pak jsme se převáželi po šífu přes řeku sávu do Bosenský Rače. Pak jsme lákrovali v kukuřičným poli 3 dni a 3 noci ale spát jsme nemohli pro samou střelbu blísko nás.

27 v neděli ráno jsme šli do ohně přes řeku drinu do Srbskam z něděle na pondělí jsme lezli v takovej dekunkách to byli takový díry že jsme se tam nemohli ani hnout a v noci zima velká, jednoho trefili srbové do hlavi byl hned mrtev.

28 na svatého Václava jsme prvně stříleli jak nám bylo to se nedá vypsat to se zdálo že je konec světa v noci na nás srbové stříleli s kanounů jenže nás Pán Bůh chranil šrapneli lítali před nás a za nás a zanás předemnou padl šrapnel asi na 3 kroky tak se na mě sipala jen zem. Tu noc jsme měli jednoho mrtvého a 4 raněný. To jsem měl pout.

29 to bylo zas takoví nejvíc v noci

30 září jsme rejpali dekunky

1 října zas v ohni

2 října zase velký oheň

3 jel jsem na inspekci šel jsem s marodem na večer do kráteru 3/4 hodiny cesty spátky jsem utíkal abych se dostal s dosahu kulek přišel jsem na místo celí mokrý. Do rána jsem seděl na pršce a mok. Jsem zmrznout

Tady ve Srbsku jsou dni teplí s noci zase moc studení a nejhorší je to že lezeme v zemi jako krtkove. Jsou dekunky na ½ druhého metru hluboký a v těch je kor zima nohy ty jsme rano vždycky necítili

14 dní jsme hnedle nespali jenom chvilku vždycky dřímli.

Srbove mají takové dekunky kdyby z nich vylezli takm mi by jsme je postíleli a zase naopak.

To jsem si vždycky mislel Pane Bože a Panenko Maria jestli Vy nám z těch děr nepomůžete na jineho se spolehat nemůžem.

4 ho jsem se rostonal šel jsem k marod vizitě, večer jsme jeli marodním vozem do Slavonie do Krku do špitálu. Vedle mě ve voze seděl jeden hluchý a jeden blázen

tam jsme přijeli v noci

5 řijna jsem tam ležel měl jsem 39 stupňů horečky

6 řijna taktéž

7 řijna taktéž

8 jsme šli na vlak

9 jsme čekali pořád leželi jsme v takovým dřevěným baráku a skusili jsme moc zimi.( psáno v Krku)

10 jsem vyjeli vlakem z Krku ráno v 9 hodin

11 ráno jsme přijeli do špitálu do Šabatce v Uhrách bylo to v neděli zas jsem za 3 neděle slyšely zvony zvonit.

12 ležíme v Šabatce ve špitále a maďarky nám nosí sem prádlo ovoce drama.

13 taktéž

14 “ a zemřeli nám zde 2 raněný

15 „

16 „

17 přišel štáparc a řekl mi že půjdu k supravitýrunku

18 jsme vyjeli ze Sabatky psáno v Sabatce v Uhrách. ( orig. Szabadka, dnes Subotica, srb.)

18 večer jsme přijeli do Budapešti

19 ráno jsme přijeli do Vídně

V polodne jsme vyjeli z Vídně

20 v úterý v 1 hodinu v noci jsme přijeli do Prahy a jeli jsme se štací v automobilu do Jesefskejch kasáren odtud nás poslali do kardison špitálu a odtud zase do Jesefskejch tam jsem dostali na 4 neděle urláb a poslali nás do Albrechtskejch kasáren na Smíchov pro peníze aby jsme měli na urlábě z čeho bejt živi.

Odtud jsme jeli tramvají na Františkovo nádraží a vyjeli jsme odtud ve 2 hodiny odpoledne večer v 7 jsme přijeli do Veselí a tam jsme čekali na vlak do 2 hodin do rána.

21 ho ráno v ½ na 3 jsem vystoup v Chotýčanech v mojí domovině s jakou radostí jsem spěchal domu to si nedovede žádnej představit kdo to nezažil to je jako když se člověk znovu narodí. Teď jse mdoma na 4 neděle a jak bude dále nevím?

Listopad 16 jsem šel k supravitě ale nebyl jsem uznaný.

17 jsem byl doma

18 jsem šel k Vachdetažmu byli jsem v Katolickým domě

19 tamtéž jsem abrychtoval legrůty

20 čtyry neděle do 18 prosince jsem byl u Vachabtajlunku.

Prosinec 19 jsem šel k ersackompanii školí a dělal jsem služby na pertíte(téměř nečitelné EH) na stacínce v Kasárnách. Ob den jsem chodil na plac s legrůtama s bubnem a dělal jsem tambora až do 1. března

2 března jse mšel k marš komp. Do Vrbnýho a byl jsem tam do 8 března a 9 března jsem šel k Bendíkům určený k supravitě.

Text z horní části stránek:

Před námi švarmlinie bylo cítit zápach z mrtvol a naši se báli nákazy tak vyjednali se srbama na 3 hodiny příměří aby je mohli pohřbít ale jak sanites vylezli z dekunku čužáci začali po nich střílet takže musili utíct. I naši přece vystrčili býlí prapor s křížem ale ta banda nedá na nic to bylo třetího října. Tam když některy vylez z dekunku do kukuřice mantle, kveri, torny, patrony.Bili to nejvíce naši vojáci hned jak prve utíkali naši vojáci ze srbska každý ležel obličejem obrácený k nám a dostal ránu ze zadu našli jsme jednoho mrtvého, náš fíra eště s jedním vojákem pochoval. Odebrali mu cedulku, byl chudák ještě mladý, sloužil druhej rok a byl kaprál z Prahy. Musela to být před nami hrůza. Proto že je tady hrobů, křížků. V krku je jich pochovanejch 300 sta V jednom lesíku jsme byli tam ze bylo hrůza podivat jak byli ty stromy sdělaný přeražený provrtany šrapnelů po zemi Srpskejch z některýho kusi kulky srpský mezi tim leží nějakej barák samá díra některej rosipanej docela. Teď mají naši most přes Drinu do Srpska jedne pontonový, teď dělají ještě jeden silný dřevěný aby unesl děla.

Na deskách deníku z vnitřní strany jse připsáno inkoustovou tuškou:

Roudenská ulice na lineckým předměstí . Muška šikovatel bydlel.

Josef Trnka

Lilian utca 78

Pestszentlörinc

Ungern

Menu
Nejnovější komentáře
    Statistika návštěvnosti

    TOPlist