Lesní drážka ve Velechvínském polesí
Jižní trasa dražky – FOTO
V roce 1916 se nad Velechvínským polesím prohnala vichřice, která v celém lese zničila 150 ha zdravého porostu. Jelikož většina práceschopných mužů byla v té době nasazena na frontách první světové války, bylo rozhodnuto přesunout na odstranění následků vichřice válečné zajatce ze Srbska, Ruska a Itálie, kteří byli ubytováni u hájenky Bezpalec, kde pro ně byly vybudovány dřevěné domy. Náplní jejich práce bylo svážení dříví a budování dvou lesních dražek. Zajatci zde pracovali až do roku 1918 a jejich počet nepřesáhl 200 mužů. Během těchto dvou let tu zemřeli jeden Srb, jeden Rus a jeden Ital. Srb a Rus byli pohřbeni na hosínském hřbitově, Ital v Ševětíně. Zajímavostí je, že v roce 1945 k němu do hrobu přibyl jeho krajan Angelo Poro spolu s neznámým vězněm. Tento společný hrob se nachází na ševětínském hřbitově vedle márnice u vchodu k hřbitovní skládce. Dalšímu Italovi z tohoto pracovního tábora u Bezpalce se zřejmě povedlo utéci a třetí Ital, zvaný „Haltýšek“, se zbláznil. Jen pro připomenutí, někteří dozorci v tomto táboře pocházeli z nedaleké obce Chotýčany.1
Po roce 1918 vzaly dřevěné domy u hájovny za své a později byly rozebrány. Samotná hájovna zanikla v roce 1968. Dodnes se zachovala pouze polovina stodoly, která dnes slouží jako včelín, a studna. Na celém pozemku bývalé hájovny Bezpalec stojí několik chatek a drobná políčka.
Nyní k popisu jižní trasy dražky. Na křižovatce před bývalou hájovnou stojí kříž natřený zelenou barvou, ovšem nejedná se o tzv. „Zelený kříž“, s plechovou siluetou Krista. Dle místní pověsti na tomto místě zahynul při nakládání klád jeden ze zajatců. Směrem od kříže k lesu vede svážnice, od níž po cca. 5 metrech začíná jižní trasa dražky. Dodnes se po trase zachovaly příkopy a šíře dražky až 4 metry. Od závory vedla dražka směrem k západu v místech zvaných „Kubíčkovo jitro“. Zde trať původně vedla přes tři dřevěné můstky, které se ovšem bohužel nezachovaly. Dnes je nahradily betonové trubky.
Po několika desítkách metrů dojdeme k rozcestí hlavních cest, kde stojí dřevěná lesní bouda. Těleso dražky je zde částečně setřeno díky pracím v lese, ale i tak je trať znatelná mírně vpravo od boudy. Po necelých 30 metrech původní dražku přetíná současná svážnice. Nenechá – li se návštěvník zmást, projde skrz mladé smrčí a za ním je znovu znatelná trať s příkopy, která pokračuje dále k jihu. Zde také je patrný nájez na dřevěný most, který byl v roce 1919 rozbourán a dřevo z něj prodáno. Díky tomu je nájezd z této strany dosud znatelný. Tento most překlenoval nevelké údolí, na jehož protější straně začíná nejzachovalejší část jižní trasy lesní dražky. Že tudy vedla železnice je patrné na zachovalých náspech a příkopech a především upraveném svahu. Na konci tohoto úseku se trať uhybá mírně vpravo. V tomto místě je zachován hluboký zářez tratě a také nádrž na čerpání vody pro lokomotivy. Trasa dle směřuje k východu a přetíná další svážnici od hájenky Bezpalec.
Po několika desítkách metrů dražku sice narušila nepůvodní odvodňovací stoka a posléze i žlutá turistická trasa. Zde pak trať vedla k severu, což je ovšem dnes již málo znatelné díky lesnímu porostu. Pouze pěšina a obloukový val napovídá, že tudy kdysi železnička vedla.
V místech svážnice k „Sv. Josefu“ se dražka napojovala na hranici katastru obce Vitín. V místech, kde se dodnes říká „Mrchoviště“, již dražka vede právě podél této hranice až ke konci lesa, áel pokračuje loukou až k dnešnímu mostu překlenujícímu rychlostní komunikaci E55. Zde se dražka stáčela opět doprava k místu zvanému dodnes „U Šraňku“. V tomto místě byl v roce 1919 zřízen sklad a provoz na zanikající jižní trase zajišťovaly koně. Od tohoto skladu vede trasa opět k východu. Zde jsou zachovány dva kamenné propustky. Trať dále vedla rovně až pod vršek „Sosničky“ zvaný též „Slepičí vršek“. Na levé straně tratě je dodnes zachována další nádrž na vodu pro lokomotivy. Tato nádrž je propojena s níže položenou druhou nádrží, proto je zde oprávněný předpoklad, že v případě potřeby bylo možné z horní nádrže přepustit vodu do spodní nádrže.
Po „Slepičím vrškem“ vede dražka podél stoky a zatáčí do lesa k místu první výhybky. Zde se zřejmě setkávala jižní trasa s tou východní. Od výhybky následuje poměrně prudké klesání až k bývalému skladu u současné železniční tratě. Na této cestě, dodnes zvané „Dražka“, se zachovaly dva kamenné můstky. Na konci tohoto úseku se trať stáčí hlubokým zářezem vpravo k plošině o rozměrech 100 x 20 m, která dodnes převyšuje okolní terén o cca. 2 metry. U tohoto skladiště byla vybudována chatka, která i po zrušení dražky sloužila lidem. V mapě 1 : 10 000 z roku 1952 je tato chatka zakreslena. V roce 1968 byla ale spálena vandaly. Dodnes se z této chatky pouze zářez ve svahu, loch a zřícený komín.
Na tomto místě je potřeba dodat, že po roce 1919, kdy byla z této tratě vybudována koňská dráha, vedla její trasa od výhybky na sklad u hájenky u Dubenského rybníka. Dodnes se na tomto krátkém úseku zachovaly dva kamenné propustky a hluboký zářez ústící u skladu hájovny. Trasa se zachovala pouze torzovitě, ale dobře patrná je v mapě 1 : 25 000 z roku 1952. V pozdějších mapách 1 : 10 000 již tak dobře patrná není. V terénu je dodnes dobře nalezitelná.
Východní trasa dražky – FOTO
Tato trasa začínala u lesní chatky Kolomazná pec a byla vybudována v roce 1916. Měřila 3,5 km a měla rozchod 760 mm. Na začátku trasy leží dodnes zachovaná nádrž na vodu pro lokomotivy a jsou patrné i náspy. Na křižovatce lesních cest vedoucích od Zeleného kříže se stáčela směrem k jihozápadu, zde nastává menší klesání, které končí obloukem k můstku přes Dubenský potok. Na tomto můstku, který není původní, jsou zčásti zabetonované tři kolejnice z dražky. Dle tvrzení hajného Novotného ze Ševětína se předchůdce tohoto můstku rozpadl,ale byl znovu postaven a na stavbu nového byly použity i původní díly.
Po překonání tohoto mostku pokračovala dražka obloukem doleva a u současné dřevěné boudy pak zatáčela doprava. V úseku mezi těmito dvěma oblouky byly dva můstky, dnes opět nahrazené betonovými trubkami. Od lesní boudy překonávala drážka velkým pravotočivým obloukem dnešní lesní silnici spojující Kolný se Ševětínem. U křižovatky, kde se do dnes říká „Pozor na vlak“ nebo „U Pozoru na vlak“, začíná velké klesání, v němž je dodnes zachován kamenný můstek a po obou stranách zachované náspy. Po několika metrech dojdeme na místo výhybky, kde se spojovala s jižní trasou drážky.
Po několika desítkách metrů narazíme na další výhybku, kde je po levé straně zachována také další nádrž na vodu pro lokomotivy. Dále trasa pokračuje stejně jako jižní trasa.
Východní trasa na rozdíl od své jižní kolegyně fungovala po celé své délce i po roce 1919, kdy byly zpracovávány následky již zmíněné vichřice. Její fungování i v roce následujícím podpořilo napadení Velechvínského polesí bekyní mniškou, jak je to popsáno v kronice obce Kolný: „V tomto roce se rozmnožila katastrofální měrou v knížecích lesích Schwarzenberských mniška. Stromy byly obaleny a smrky jim padali za oběť jeden za druhým. V létě byly stromy červené místo zelené. Nebezpečí požáru bylo veliké.“
Bohužel tento rok je spojený i s neštěstím přímo na začátku dražky: „Dne 19. července 1920 byl v lese u Kolomazní Pece zabit lesní dělník J. Šrajhanzl z Kolného, při svážení tyček. Převrhla se na něj naložená fůra a na místě jej usmrtila.“1
Tato část dražky byla zrušena až koncem 30. let. Koleje a pražce byly rozebrány a prodány například na průmyslové vlečky a jiné lesní dráhy. Lokomotivka na fotografii jménem Liesel skončila v Arnoštově na Šumavě.
Nyní se vrátíme na sklad u ševětínské hájovny, odkud byla dřevní masa odvážena na skladiště u nádraží v Ševětíně. Podle původních rakouských plánů vedla její trasa po severním břehu Dubenského rybníka a podél jeho přítokové stoky. U dnešního lomu se natáčela doleva a podjížděla železniční most, poté vedla vpravo, přes louky „Na Braňkách“, kolem nádražní budovy až ke strážnímu domku u závor nedaleko podniku Ardea Pharma. Otázkou zůstává, proč většina písemných zpráv se zmiňuje o tom, že vlečka měřila pouze 650 m a končila někde v místech, kde dnes vede zkratka přes koleje do lomu firmy Kámen a Písek.
Zajímavé je také to, že v těchto plánech není vůbec zakreslen druhý sklad, který byl mezi vitínským a ševětínským železničním mostem. V některých mapách je dokonce tato vlečka zakreslena přesně kopírující tuto železnici a končící někde v místech dnešního lomu, tzv. „Kopanina“. Bohužel lidská paměť je omezená, tehdejší kroniky se o dražce nezmiňovaly, kronika Kolného je vyjímkou, několik kusých informací pamětníků bylo zaznamenáno torzovitě v časopisu Výběr. Stěžejní prací tak zůstává článek pana Jiřího Topky v časopise Obnovená Tradice č. 20, který je již opsán na stránkách.
Z dražky nám do dnešních dnů zůstaly pouze cesty, náspy, zářezy a můstky a u šetrnějších sousedů i kusy kolejnic.
Legenda: Zelená – jižní trasa Oranžová – východní trasa Růžová – pozůstatek jižní trasy a vlečka
Foto lokomotivy Liesel z archivu pana Jiřího Topky z Hluboké nad Vltavou.
Poznámky:
1. Oba úryvky: SOkA České Budějovice, Archiv obce Kolný 1881 – 1945 (1952),Památník obce Kolný 1925 – 1954, sign. B1131, s. 15.
Poděkování panu Topkovi za poskytnuté informace a materiály ke článku
Statistika návštěvnosti