Blatské morytáty – pošťák Václav Jelínek

 19 letý Josef Kubeš odsouzen pro loupežné zabití listonoše a účast na krádežích na 18 let do těžkého žaláře. (Před táborskou porotou.)

V pondělí 20. září zahájeno bylo podzimní zasedání táborské poroty otřásajícím případem cynismu. Žalován byl sotva 19 letý malířský pomocník Josef Kubeš z Bošilce pro zavraždění a oloupení listonoše Jelínka z Veselí n. L., jenž 4. června roznášel ve svém obvodu pense, žalován byl i pro účast na krádeži ve filiálce Hospodářského družstva v Diníně a další přestupky. S ním žalován byl pro zločin spoluviny na zločinu loupeže a zločin krádeže 83 letý rolník Josef David z Horusic, býv. skladník filiálky Hospodářského družstva v Diníně. Kubeš v týž den, kdy spáchal svůj zločin, zatčen byl v Č. Budějovicích, své zločiny doznal. Také David po svém zatčení doznal svou účast na zločinech jemu za vinu kladených.

Líčení řídil president krajského soudu dr. Ant. Růžek, přísedícími byli pp. Radové Fr. Pavlát, Dr. E. Pešek, zapisovatel auskultant Dr. Vondrák. Žaloval stát. zástupce Dr. B. Vojta. Rodinu zabitého listonoše Jelínka zastupoval advokát JUDr. Ot. Malec z Veselí n. L., obžalované hájili advokáti JUDr. J. Konečný z Tábora Kubeše a JUDr. Korbel z Veselí n. L. Davida. Vrch. porotcem byl Fr. Ryba říd. uč. v.v. z Deštné.

Po přečtení žaloby zahájen byl výslech obžalovaného Josefa Kubeše.

Mladík zřejmě podroboval se výslechu jako nepříjemné nutnosti. Často odpovídal potrhnutím ramene a téměř ledabyle. Na otázku, je–li vinen prohlásil, že Jelínka chtěl sice oloupiti, nikoli však zavražditi. Jest synem rolníka, zároveň obuvníka, hokynáře a kostelníka v Bošilci, v rodině bylo 5 dětí, obecnou školu vychodil v Bošilci, 3 třídy na reálce v Č. Budějovicích, když dostal karcer pro nevrácení vypůjčených peněz a když propadl, vychodil měšťanku (4 třídy), vyučil se malířství, o práci však nedbal, jenom melouchoval na vlastní pěst, za což byl i pokutován. V prosinci 1936 seznámil se v Dyníně se skladníkem Hospodářského družstva Josefem Davidem, jenž se mu svěřil, že doplácel na manko při inventuře asi 700 Kč a že by potřeboval „nějakou díru, aby se to zakrylo“. Už prý se do Družstva navrtali, tak že to nebude podezřelé.

President Dr. Růžek: To se jednalo o fingovanou krádež. A nabídl jste se k tomu sám?

Obžal. Kubeš: Ne, on mne vyzval.

President Dr. Růžek: A vy jste souhlasil. Zadarmo to nebylo?

Obžal. Kubeš: Samozřejmě.

A tak odstranil David ze skladiště 85 kg jetelového semene, 190 kg krystal. cukru, 10 kg kostk. cukru, 8,55 kg cikorie, 18,5 kg mýdla, 6,35 kg čokolády, 6 krabic čaje, 2,6 kg kávy, 1,15 kg oříšků, 26 krabiček zápalek, hotově 36 Kč, celkem v ceně 2431,90 Kč, rozházel jiné zboží po místnosti, nechal otevřený zámek a v noci na 18. března 1937 Kubeš, když mu David sdělil, že je vše připraveno a v zásuvce že je pro něho 200 Kč, navrtal do dveří 14 děr kolem zámků, vylomil závěsy, odstranil zámek, vypáčil zásuvku, „aby vzbudil dojem vloupání“, vzal si těch připravených 200 Kč a odešel. Později dal David ještě Kubešovi 100 Kč, pak ještě 50 Kč, 5 Kč na pivo a konečně ještě 20 Kč. Kubeš pak prohlásil Davidovi: „To už je dost, to ostatní si nech“.

President Dr. Růžek: A jak to bylo s dalšími plány?

Obžal. Kubeš zkouší to s pláčem a vypráví, že jeho rodiče byli v zemědělském vyrovnání a že jim chtěl pomoci k penězům.

President Dr. Růžek: Když jste měl dost kuráže dřív, dnes tu nemusíte plakat! Kdo dělal ty plány, jak si pomůžete k penězům?

Obžal. Kubeš: Já sám.

President Dr. Růžek: předestírá pak Kubešovi jeho výpovědi četnictvu i vyšetřujícímu soudci, že to byl David, který mluvil o tom, že ví o ještě jednom kšeftu.

Obžal. Kubeš: To mělo být jeho přepadení. David totiž chtěl připraviti fingované přepadení sama sebe, prý ale už v srpnu, kdy donášel do Veselí 40 000 až 50 000 Kč. Kubeš na Davida měl vypáliti na slepo, popřípadě prostřeliti mu šaty, nebo ho i opatrně postřeliti. Na dotaz presidenta Dra Růžka potrhuje mlčky Kubeš ramenem. Ani na další dotazy se Kubeš nerozhovořil. Ačkoli dle předchozích výpovědí Kubešových kul s Davidem plány na přepadení správce Družstva Nováka, jenž prý přivážel z bursy v Praze vysoké obnosy, až 200 000 Kč a do noci byl v kanceláři ve Veselí, odbýval to před soudem tvrzením, že „jen tak hovořili“. Kubeš tento „kšeft“ ostatně odmítl, že ve městě jsou auta a že útěk byl by nesnadný. – Také o pokladně v Družstvu David s Kubešem uvažovali – ale Kubeš to rovněž odmítl, že je to těžké. I na želzniční dresínu, která rozvážela po trati železničářům platy David s Kubešem myslili. Kubeš chtěl zamořiti chlorem úsek trati, úředníky omámiti a peníze odnésti.

President Dr. Růžek: A učinili jste již přípravy. Koupil jste si burel s kyselinou solnou? A chlor?

Obžal. Kubeš (téměř s despektem) : Ten není třeba!

President Dr. Růžek: Vidíte jaký jste odborník! (Kubeš se samolibě usmívá). A co tomu říkal David?

Obžal. Kubeš: Že je to fantastické – a že jsou to iluze.

President Dr. Růžek: O tom, že jsou v Záložně ve Veselí peníze jste nemluvili? Neříkal David, že úředníci vozí peníze do filiálky do Bukovska a že by to šlo je přepadnout?

Kubeš mlčí – ale dle protokolů řekl při výslechu ve vazbě, že by to bylo těžké přepadnout jedoucí auto.

President Dr. Růžek: Kdo měl nápad přepadnout listonoše?

Kubeš: To se mluvilo při těch úvahách. David říkal „při těch úvahách“, že listonoš 1. a 4. v měsíci má až 20 000 Kč a Kubeš na to, „že by to mohlo být u Bošilce“.

President Dr. Růžek: A co David?

Kubeš vyhýbavě: To je těžké.

President Dr. Růžek: Neřek David, že by to bylo lépe v hlubokých paloucích u Veselí, že před výplatou v Horusicích má listonoš více peněz než u Bošilce?

Kubeš potrhnuv ramenem – mlčí.

President Dr. Růžek: A kdy jste na to přišli?

Kubeš: To bylo brzy po provedení krádeže v Družstvu.

President Dr. Růžek: A pak jste se dohodli, že?

Kubeš: David tomu nevěřil. To jsme jen mluvili.

President Dr. Růžek: Vždyť vám nabízel David browning!

Kubeš: Já jsem ho chtěl, on ale řekl, že ho prodal.

President Dr. Růžek: Teď nějak Davida béřete v ochranu, ačkoli jste četnictvu i u soudu vypovídal jinak. Říkal jste, že revolver vám nabízel David a vy že jste ho nechtěl, vojenská karabina, že udělá větší dojem. (Kubeš mlčí, jenom pohodí ramenem.)

President Dr. Růžek: A ujednali jste, že každý dostanete polovic? V pátek 28. května jste řekl Davidovi, že 1. června jdete na listonoše?

Kubeš (vyhýbavě): ujednáno nic nebylo. On mi to ani nevěřil.

Kubeš se však připravoval. O Božím Těle ukradl ve škole líčidla a umělé vousy, u drogisty Dvořáka si koupil mastix, v pondělí 31. května odnesl si do lesa karabinu nabitou pěti ranami, líčidla, staré kalhoty a a šaty a ukryl to v borůvčí. V úterý ráno jel na kole do lesa, upravil se, nalíčil, oblékl přes šaty ještě šaty druhé a čekal ve vrboví na listonoše. Čekal však marně, neboť přišel pozdě. A tak se Kubeš v lese svlékl, odlíčil, uschoval opět karabinu a vrátil se domů. Davidovi řekl, že šel na listonoše, ale že se nedočkal. A tu se mu David vysmál, aby si prý nedělal blázny, že se jen „vytahuje“.

President Dr. Růžek: A řekl jste Davidovi, že půjdete na listonoše 4. června v pátek?

Kubeš (vyhýbavě): On tomu nevěřil.

President Dr. Růžek: A vždyť vám David slíbil, že až to utichne a nebude podezření, že dá do Večerníku Českého slova insert „Lilo, přijeď domů, poměry v domácnosti urovnány!“ Co to mělo znamenat?

Kubeš (vyhýbavě): To jsme tak mluvili o všech eventualitách.

4. června časně ráno, vypravil se Kubeš z domova, Matce řekl, že jede do Budějovic a odjel na kole do bošileckého revíru. Zde se opět namaskoval, převlékl, vzal karabinu a šel do vrboví čekat. Když listonoš Jelínek přijížděl na kole, Kubeš vystoupil, poklekl, opřel karabinu o koleno a vzkřikl: „Halt, stát, ruce vzhůru!“ Když Jelínek nezastavil, vypálil z 20 kroků ránu a vida, že Jelínek hmatá si rukou po kapse, (domníval se, že pro revolver), a křičel něco na lidi v polích, aby ho nepředešel, vypálil po druhé. Kubeš tvrdí, že nemířil. – Před soudem na otázky, zda se obával, že listonoš bude střílet, odpovídal stále jen vyhýbavě, to že je těžko říct, že však nechtěl listonoše zavraždit. Při předchozích výsleších však Kubeš vypověděl, že když Jelínek po druhé ráně klesl, vzal mu pak batoh, odběhl s ním asi 200 kroků, pak si ale vzpomněl, že peníze v baťohu nejsou, vrátil se tedy k Jelínkovi, vytáhl mu z náprsní kapsy tašku s penězi. Dle protokolů, řekl mu prý Jelínek: „Cos mi to udělal!“ A Kubeš prý mu odvětil: „Buď rád, že jsem tě nezabil!“ Ale před soudem tvrdí Kubeš, že s listonošem vůbec nemluvil. Uloupiv Jelínkovi peníze, běžel podél rabníka. Viděl ženu, která něco volala a utíkala proti němu. Pak odhodil karabinu, odhodil tobolku, vybrav peníze, v lese se odmaskoval, převlékl a jel na kole domů. Šaty, ve kterých provedl loupež (pod nimi měl druhé), dal do aktovky. Doma řekl matce, která se divila, že je z Budějovic už doma: „Ten trouba mne nevzal!“ Převlékl se do nových modrých šatů a jel na nádraží. Tam vyhledal Davida, dal mu do uschování kolo i aktovku, vyžádal si od něho sáček na peníze, které tam uložil. Nejprve dal Davidovi do uschování všechny peníze, které tento ukryl do pytle s rýží. Pak si to však rozmyslil, peníze si zase vzal k sobě a Davidovi dal 300 a pak ještě 400 Kč. Připouští, že mu řekl, že listonoše přepadl, že musil střílet, že je listonoš postřelený. – Dle své předchozí výpovědi Kubeš nevěřil Davidovi, „aby ho nepřehoupl“, neboť neměl ještě peníze spočítány. David prý si přímo o peníze z loupeže řekl slovy: „Naval něco!“ Před soudem to však Kubeš popřel. Kubeš popíral ostatně mnohé, co mohlo Davidovi ublížiti a i když to byly výpovědi během vyšetřování opakované, ba i Davidem původně doznané. Neposílal Davida, aby na nádraží vyzvěděl, co se mluví o postřeleném listonoši, na nádraží vypil pivo a snědl salám, odjel do Budějovic, u Kocmoudů obědval, nechce věděti o tom, jak bavil celou společnost, jak se vyjádřil, z toho, kdo vynašel práci, že by měli tahat řemeny a posypat pepřem a solí atd. Jenom prý vyprávěl, jak dělal zkoušku, ku přijetí k letectvu. Asi po hodině zaplatil hostinskému, a když se divil, co má peněz, řekl, že to dostal jako cestovné atd. a že prý bude teď dělat „mezinárodního facíra“. Ostatní již bylo maličkostí. Doznal, že si vyměnil se Štěpánkem kolo, ačkoli věděl, že pochází z krádeže, karabinu nosil, ač neměl zbrojní pas. Také popíral, že ve věznici se vyjádřil, až vyjde na svobodu, že půjde na ostro, že bude třeba střílet, že ví o čtvrtmilionu a že si pro něj dojde. To všechno jsou prý pohádky.Charakteristickou je i báseň Kubešem složená, jak dav zhýralců láká mladíka mezi sebe a zve ho „vůdče náš“, jak se k nim dá a „jako šelma krade se na svou oběť“ a jak jest „postrachem kraje“. Na otázku stát. zástupce Dra Vojty, co mínil svou výpovědí četnictvu, že David byl pánem a on, Kubeš, jenom sluhou – praví, to že je těžko. Zdá se, že před soudem bylo Kubešovi opravdu velmi „těžko“ potvrditi své dřívější výpovědi proti Davidovi…

Výslech Josefa Davida

naprosto vyvracel všechno, co tento obžalovaný vypověděl ve vyšetřovací vazbě. Návod ku fingování krádeže v Družstvu vyšel prý od Kubeše. Ten prý „hučel“ do Davida, až k tomu svolil. A trvalo to prý „dost dlouho“, než se dal svésti.

President Dr. Růžek ke Kubešovi: Co tomu říkáte?

Kubeš k Davidovi: Ty jsi dal k tomu podnět!

Ale David trvá na svém, že to byl nápad Kubešův. Toť se ví, že David nechtěl nic vědět o tom, že by s Kubešem „uvažovali“ o dalších zločinech. Sice prý mu Kubeš říkal, že má „partičku“, ale nevěřil, že by to myslil doopravdy. Považoval Kubeše za „románovýho fanatika“, který čte všechny večerníky, odkud vyprávěl všelijaké věci, nad kterými David „kroutil hlavou“. Do té sféry prý patří to povídání o přepadení správce Družstva a ostatní „fantazie“. Z těch – pravil moudře David – „kouká jen kriminál“. A když Kubeš mluvil o přepadení – smál se mu. Když Davidovi předseda senátu president Dr. Růžek předestřel jeho dřívější výpovědi, popřel všechny. O ničem nechtěl vědět. Tím méně ovšem – o listonošovi. V Družstvu ho zaměstnání netěšilo a chtěl dáti výpověď. Také proto, aby se osvobodil od Kubeše a jeho „divných ilusí“. Když Kubeš chtěl od něho revolver, řekl mu, že ho prodal, jen aby mu ho nemusil půjčit. Po krádeži v Družstvu se Kubeše bál, že by ho prozradil. Naprosto popíral David, že by mu Kubeš řekl, že půjde na listonoše a po činu, že ho postřelil a oloupil. Naopak prý mu řekl, že se s otcem pohádal, ten že mu dal 1000 Kč a vyhodil ho. Myslil, že těch 700 Kč, které mu dal Kubeš do uschování, pochází od Kubešova otce. A trval na tom, ačkoli mu předseda senátu president dr. Růžek předestřel všechny jeho původní výpovědi. Nemohl nijak vysvětliti, že teprve nyní, po téměř 4 měsících přichází s tímto tvrzením, ač kdyby to nebyla „pohádka“, jistě by ho na svou obhajobu byl uvedl hned při svém zatčení. Sice – když nemohl tak zhola popříti, že mu přeci jen bylo známo, že Kubeš má peníze z loupeže, připustil, že mu to Kubeš řekl, ale trval na svém, že mluvil také o tom, podílu 1000 Kč od otce. Sáček na peníze Kubešovi dal, ale viděl u něho jenom dvacetikoruny. Ve výpovědi Davidově z 23. června je výslovně uvedeno: Kubeš mi řekl: Dneska jsem udělal ten tah, že přepadl listonoše a střílel; kdyby mu trouba, ty peníze byl dal, že nemusil střílet. Davidovi ani před soudem nezbylo, než připustit, že mu „tohle Kubeš řekl taky“. Ale prý tomu nevěřil, myslil, že se „vytahuje“. David popíral, že mu již jeho otec, který přijel do cihelny s potahem před příchodem Kubešovým, řekl o přepadení listonoše. – Houževnatě tvrdil – proti všem ostatním výpovědím – že mluvil s Kubešem dříve, než s otcem. A nemohl popříti, že sám Kubeš se mu svěřil se svým „tahem“ a střelbou na listonoše. Ovšem – David tvrdí, že tomu nevěřil. Počal prý tomu věřit, až když Kubeš odejel, „a to ještě ne.“ David, ačkoli byl večer ve Veselí, neodevzdal četnictvu těch 700 Kč od Kubeše – až když ho přišli zatknout.

Ohájce Kubešův Dr. Konečný: Vy tvrdíte, Davide, že strůjcem všech těch věcí byl Kubeš?

David: On mne sváděl od začátku.

Dr. Konečný: Tak proč jste toho 19letého kluka nevyhodil?

David: mlčí.

Obhájce Davidův Dr. Korbel: Vy jste se ho bál?

David: ano.

President dr. Růžek: Čeho jste se bál, vy, desátník z vojny, o deset let starší než Kubeš!

První průvodní svědek

čet. poručík J. Matějka z Třeboně

praví, že postřelený listonoš Jelínek vypověděl, že na něho z vrboví vyskočil u Bošilce neznámý chlap s karabinou a sestřelil ho dvěma výstřely s kola a oloupil o batoch, peníze i kolo. O tom, zda lupič něco mluvil. Jelínek neříkal. Náhodou na blízku dlící MUDr. Fürst z Veselí, Jelínka ošetřil a nařídil jeho převoz sanitním autem do budějovické nemocnice. Při vyšetřování, kdo má v místě snad karabinu, zjistilo četnictvo, že Kubeš z Bošilce. Dále zjištěno, že mladý Kubeš jel od rybníka na kole s aktovkou a později k nádraží v Diníně. Četnictvo šlo tedy ke Kubešovům, kde byli již rozrušení. Starý Kubeš již marně hledal karabinu. Při prohlídce našlo se u Kubešů asi 96 ostrých patron a kalhoty s umáčenými nohavicemi. Podezření bylo sesíleno, když se zjistilo na nádraží, že mladý Kubeš odjel do Č. Budějovic. Od kočího Kofroně zjištěno dále, že Kubeš mladší ho zval den před vraždou, aby jel s ním do Prahy, že „zítra bude míti určitě 10.000 Kč a že se mu svěřil s krádeží v Družstvu, i také o pokusu vyloupiti pokladnu v Líšově, Kubeš prý řekl Kofroňovi, jestli něco řekne, že ho odstřelí jako psa. Četnictvo telefonicky alarmovalo pak Č. Budějovice a se služebním vozem budějovické pátračky jelo do Budějovic také. Tam byl Kubeš poznán, když nastupoval do vozu elektrické dráhy a přivezen zpět. Když mu bylo slíbeno, že nebude dovezen do Bošilce, doznal se ke svému zločinu a také David, když byl dopraven po zatčení do Veselí, doznal vše, i fingovanou krádež v Družstvu. Karabina byla rovněž nalezena. Listonoši Jelínkovi bylo uloupeno celkem 11.243,50 Kč. Podle výpovědi Kubeše, mířil listonoši na nohy a byl přesvědčen, že nemůže se minout. Doma se učil střílet do sloupu. Při útěku ztratil peníze, vyjmul je pak z tašky, kterou odhodil a peníze nacpal do kapsy.

Žena dělníka z Bošilce

A. Uhlířová

šla v kritickou chvíli se 4letým synovcem Jeníčkem k 9. hod. dop. polní cestou k želez. trati. Za vsí slyšela výstřel. A za chvíli druhý. Viděla utíkati chlapa s baťohem, za chvíli běžel zpět. Myslila, že je to střelec. Ale tu již na ni volali, že tam leží zabitý listonoš. „Střelec“ byl černý, shrbený a utíkal k rybníku. Když přiběhla k oběti loupežného přepadení, povídala: „Jelínku, Jelínku, co pak se vám stalo, ten darebák vás zastřelil“. Ale chuďas listonoš nic neříkal. Ani Jelínka, ani listonoše neslyšela volat, ačkoli byla sotva 200 kroků vzdálena, když padly výstřely.

Vrch. strážm. Josef Novák z Dol. Bukovska

pátral zprvu v lese okolo rybníka, ale když byl pachatel zjištěn, bylo další pátrání odvoláno. – Zastřelený Jelínek měl 4. června z Veselí 16.000 Kč, z čehož část vyplatil již v Horusicích. Četnictvo alarmoval starosta ro. Noska z Bošilce. Svědek potvrdil velmi určitě výsledek vyšetřování a četnické oznamy. Kubeš udal, že David, když za ním po zločinu přišel do Dinína, sám se ho ptal: „Jak to dopadlo? Máš prachy?“ A když Kubeš mu odvětil: „ Mám, ale musil jsem střílet!“, naléhal: „Tak naval něco!“ a dal mu na uloupené peníze sáček. Kubeš nejdříve dal Davidovi všechny uloupené peníze, aby mu je schoval, pak si je však vzal zpět k sobě a Davidovi dal bez počítání asi 300–400 Kč. A tu David chtěl ještě, že prý musí platit pojistku. Kubeš opět sáhl do sáčku a dal Davidovi opět nepočítaných asi 400 Kč. Celkem mu dal 700–800 Kč. Tak pravil Kubeš hned po zatčení. O Davidovi pravil: David byl pán a já jeho kmán. On poroučel, já poslouchal. Vyprávěl, že se jednalo také o fingované přepadení samého Davida, když jde do centrály Družstva do Veselí, pak o přepadení správce Družstva Nováka. Na pokladny si Kubeš netroufal. Prohlásil, „na kasu jsem hloupý a nemám potřebné náčiní“. S Davidem o těchto plánech „debatili“ a byl to jejich společný plán. Když David zapíral, řekl mu Kubeš při konfrontaci: „Jen se Pepíku přiznej, když jsme se vozili spolu dřív, tak se povezeme zas!“ David potom doznal, že peníze od Kubeše přijal s vědomím, že byly uloupeny listonoši Jelínkovi. David doznal po konfrontaci všechno – až na to, že mu Kubeš řekl 2. června, že jde pozítří na listonoše znovu.

President dr. Růžek: Pane svědku, David vysvětluje své bývalé výpovědi tím, že na otázky mu kladené mlčel, což bylo považováno za souhlas.

Vrch. čet. strážm. Novák: O né! David řekl doslovně, že věděl, že 1. června jde Kubeš na listonoše a že měli ujednáno, že se rozdělí. Výslovně to doznal, ne že by jen mlčel!

David: Bál jsem se, že budu bit.

Vrch. čet. strážm. Novák: Kubeš také prohlásil, že byl hlupák. Kdybych byl utekl do lesů, tak jste mi nedokázali nic! – Když listonoš Jelínek 4. června ráno nastoupil svou služební cestu se 16.000 Kč, dávala mu jeho žena služební revolver. Ale on ho nechal doma, řka, že ho nepotřebuje, že je tu bezpečno, že tu jsou hodní a poctiví lidé.

Velitel pátrací stanice K. Machart,

tehdy z Č. Budějovic, nyní v Táboře, praví, že byli na místo zločinu volání o půl 10. hodiny dopoledne. Cestou potkali sanitní auto s postřeleným Jelínkem. Potvrzuje registrované již podrobnosti pátrání. Zejména o zatčení Kubešovu praví, že se zločinec pokusil o útěk, ale byl zadržen. Na otázku: „Proč utíkáte?“ odvětil: „Ty prachy máte pod kabátem!“ „Ty od listonoše?“ ptali jsme se. „Ano“ řekl Kubeš. A pokusil se o výmluvu, že prý přistihl v lese prchajícího tuláka, který se ho ulekl tak, že ztratil sáček s penězi. Když se prý Kubeš dozvěděl o přepadení listonoše, napadlo ho, že to jsou ty peníze, který prchající tulák ztratil a chtěl si je ponechati. Proto prý uprchl do Č. Budějovic. Vzali jsme ho sebou zpět – ale Kubeš, než by se byl vrátil do Bošilce, raději se doznal. Také tento svědek potvrzuje určitou výpověď Kubešovu, že David byl iniciátorem zločinu. Listonoše prý se rozhodli oloupiti, aby měli na motorku, kterou potřebovali pro další plány. Na otázku, zda David výslovně učinil svá doznání, či zda pouze mlčel, také svědek praporčík Machart praví s celou určitostí, že David se doznal výslovně. Kubeš byl tak málo zkrušen, že zdravil rukou kamarády, jedoucí kolem a volal na ně „na shledanou!“

Když David i nyní trval na svém, že nevěděl o původu peněz, které mu Kubeš po svém zločinu dal, jak praví do uschování, – Kubeš tváří v tvář mu řekl, že o plánu přepadnouti listonoše věděl, ne však určité datum. Na otázku, zda se měli s Davidem dělit, praví Kubeš, že to bylo samozřejmé. Na otázku, zda mu řekl David „Naval něco“, praví Kubeš, že mu dal těch 700 Kč sám.

Po přestávce polední byly odpoledne zprvu čteny některé spisy. Z nich uvádíme to nejzajímavější.

Otec obžalovaného Davida Josef David starší, přinesl do Dinína zprávu o přepadení listonoše první. Naložil pak na povoz cihly a teprve později, před 10. hodinou přijel do Dinína na kole Kubeš. Dělníka J. Luňáka ptal se po Davidovi ml. „Co mu chceš?“ povídal Luňák. „Co je ti po tom!“ odsekl Kubeš. „Tak já ti nepovím, kde je David!“ oplatil mu Luňák. Ale potom, když Kubeš řekl, že si chce v Družstvu uložit kolo, řekl mu, že je David ve strojovně. Dělník Uhlíř a M. Vopálková nalezli u Pouzarova pole uloupenou tašku nešťastného Jelínka – ovšem vyrabovanou. J. Marcilis, hostinský „U koca…..“, v Č. Budějovicích, kde Kubeš před svým zatčením obědval, myslil, že mu jde malovat, neboť pracoval u mistra Tůmy, který u něho pracoval. Proto také Kubeše znal. Ale Kubeš ho odbyl, že udělal v Prostějově leteckou zkoušku a že teď bude dělat „mezinárodního facíra“, že má peněz jako šlupin. Práce že je pakáž, toho, kdo práci našel, že by měli nasolit a napepřit a tahat z něho řemeny. Bavil celý lokál a prohlašoval, že „na štaflích neumře“. – (Na malířských již asi ne – jsou ale i jiné štafle a Kubeš, kdyby byl jen o málo starší, mohl se s nimi seznámiti dřív, než by mu bylo příjemno.) Že je Kubeš při svém mládí podnikavý i ve vězení, svědčí tato historie: poslal jakéhosi Habarta, s nímž byl ve vazbě po jeho propuštění ku svému známému Hůnovi s „motákem“: „Nazdar Véno!, důvěřuj p. Habartovi, co ti vysvětlí, jistě pochopíš!“ a druhý moták poslal po Habartovi svému otci: „Drahý tatínku, měj k p. Habartovi důvěru, je takový válečník, jako ty. On ti to vysvětlí.“ – Habart tvrdí, že Hůna měl dáti jistému Černému 7000 Kč, které Kubeš prý u něho má, aby ho osvobodil probouráním se z kostela na Masarykvě náměstí na půdu věznice kraj. soudu. Ale peníze prý mu Hůna nemá dát, dokud neuvidí Kubešův obličej. Habart opravdu Hůnu hledal – ale neshledal se s ním. Přespal u Kubešů v Bošilci a dostal od nich 20 Kč.

Jako svědek vedený otec obžalovaného

Josef Kubeš

32letý kostelník a hokynář z Bošilce, chce svědčit a přísahá. Celkem nevypovídá nic závažného. O svém synu praví, že to byl hodný kluk. Na otázku, zda obžalovaný Kubeš nezabředl do zhoubné četby, praví, aby to bylo tak hrozný, to ne: četl prý Ahoj a nějaké ty hlouposti. Z reálky v Č. Budějovicích odešel, když ztratil 200 Kč, které mu doma dali na zaplacení účtu. Nebo mu je někdo ukradl. Vypůjčil si je pak od spolužáků a když je nemohl vrátit, dostal prý karcer. Pak chodil do měšťanky, vyučil se malířství a celkem dělal dobrotu. Zkoušel všelocos: cestoval se žitnou kávou, kupoval starou litinu, ale nešlo to. Do vánoc 1936 prý vůbec nekouřil a nepil. Ale potom byl sváděn. To prý dosvědčí Kokeš. Sváděl ho David. Říkal, že jim to je v Družstvu jedno, jsou prý pojištěni. David prý řekl: Když mi to otevřete, dám vám pár set Kč. Může to dokázat Pouzar – ovšem slyšel–li to.

Svědek Kokeš,

řez. a uzenářský dělník vypovídá, že mu obžalovaný Kubeš říkal, že by bylo třeba „udělat“ ňákou poštu, aby si pomoh k penězům. Ale Kokeš mu řekl „Na takové věci netrpím!“ Obžalovaný Kubeš říkal, že má dobrého přítele, který ho nezradí. Ale pak se dal do smíchu a svědek myslil, že se jedná o legraci. Vyprávěl také, že udělal v Družstvu díry a David, že zboží odnes. Abych prej to udal. Ale svědek mu řekl: kdybys to udělal, nebudeš se s tím svěřovat. Starému Kubešovi neříkal svědek nic. Naopak, Kubeš jemu říkal, že jeho syn má kamaráda, který ho vede ke špatnému. Koho, nejmenoval. Svědek obžalovanému Kubešovi nevěřil, jinak by ho byl – praví – zaručeně udal.

Na dotaz zástupce rodiny zabitého listonoše Jelínka – JUDra Malce praví ještě svědek Kokeš, že ho Kubeš zval spolu na tramp. Potom odešel svědek ze služby do Veselí a Kubeš prý mu později řekl, že by bylo lepší, kdyby byl odešel sebou, má prý kamaráda, který ho svádí. Mohli projít Čechy, Moravu i Slovensko. Aby se vyhnul k čemu je sváděný. – Na dotaz stát. zástupce Dra Vojty – koho tím kamarádem myslil, praví svědek Kokeš, že Davida.

Svědek čeledín Kofroň

vypráví, že s Kubešem se znal. „Kecali jsme“ praví. Kubeš mu nabízel čekuládu – ale svědek ji „ze zásady nejí“. Říkal prý mu Kubeš, aby sedlákovi se na práci vy….Aby šel s ním do Prahy, že bude mít druhý den zaručeně 10.000 Kč. To bylo den „před listonošem“. Prý si opatří kasařský náčiní. Kubeš prý mu vyprávěl také o „pumách na dresinu“, o přepadení Davida po žněch atd. Ale svědek tomu nevěřil, neboť Kubeš žvanil. Kofroň myslil, že se Kubeš chlubí schválně, neboť svědek byl již trestán a Kubeš se mu chtěl vyrovnat. Tvrzení Kubešovo, že měl s Kofroněm ujednáno, aby s ním šel na listonoše – Kofroň arci odmítá.

Svědek V. Pouzar

domkář a tesař z Bošilce byl veden Kubešem, aby dosvědčil, že slyšel, jak David říkal Kubešovi, že by si mohl vykradením Družstva lehce vydělat pár set Kč. Ale svědek nic o tom neví. Kubešovi prý řekl, že do toho svědka „zakopají“. Neslyšel však nic.

Svědek

Jan Chalupský

malíř z Mezimostí byl ve vyšetřovací vazbě s Kubešem, jenž říkal, že jeho záchrana je David, který dostane víc než on, že je starší. Vypovídá o Kubešovi pěkné věci. Prý mu vyprávěl, jak ještě za studií v Č. Budějovicích šel na jednu trafikantku se zbraní, ona však myslila, že je to žert a smála se. Ono to však prý bylo do opravdy. Svědek nevěřil však Kubešovi ani slovo. Je prý drzý člověk. Celý den si zpíval samé moderní zpěvy. Když něco proved, sváděl to na druhé. Chtěl být velkým hrdinou. Maskování prý opatřil Kubešovi Hůna, jeho dobrý kamarád. Hůna prý vyplatí jakémusi Černému peníze. V táborské věznici ze dvora počítal Kubeš komíny a dle toho polohu své cely, pro osvobození půdou. Kubeš s Jelínkem vůbec při přepadení nemluvil – ani mu neřekl, aby byl rád, že ho nezabil. To si vymyslil, jen aby měl polehčující okolnost. – (Dle vrch. čet. strážmistra Bureše však Hůna všechno popřel.) Když svědek Chalupský Hůnovi říkal, že má 5000 Kč (nikoli tedy 7000 Kč) Kubešových, odtušil Hůna, že Kubeš všechno promlsal, dal se do smíchu, vsedl na kolo a odjel, volaje, že se nebojí.

Obžal. Kubeš na otázku, co říká svědectví Chalupského, praví opovržlivě: Věděl jsem, že je to udavač, tak jsem si z něj dělal legraci.

Svědkyně Mašková,

manželka správce cihelny v Diníně a kantinská na nádraží, nemohla přes všechnu snahu obžalovaného Davida, aby jí „rozpomněl“, dosvědčiti, že Kubeš byl 4. června v cihelně dříve, než jeho otec David starší.

Svědek Jan Václavský,

topič ČSD z Horusic vypovídá o Davidovi, že má moc dobrou pověst a že slušně pozdravoval, byl vzorem mládeži, neopíjel se, s rodinou se srovnával, ve skladišti Družstva svědka 2krát dobře obsloužil. Na dotaz stát. zást. Dra Vojty, měl–li obžalovaný David rád peníze – praví svědek, že David byl šetrný. Na dotaz, zda přikupoval David pole, odpověděl svědek poloviční otázkou: když je potřebuje? A na dotaz, nemá–li David nové stavení – svědek odpovídá: já mám také nové stavení.

Příznivě vylíčili obžalovaného DAvida ještě svědci soused Jan Pelant z Horusic („Byl pořádný“) a Davidova manželka M. Davidová (Neví ničeho o spolcích svého muže s Kubešem a nevěří, že Kubeše sváděl.) – Dle pitevního nálezu prostřelil Kubeš listonoši Jelínkovi na pravém stehně hlavní tepnu i hlavní žílu, tak že nezbytně musil vykrváceti. Jménem poštovního eráru přihlásil p. řed. Sodoma z Tábora pohledávku celkem 808 Kč, z toho pro Léčebný fond 587 Kč. – Starosta z Bošilce rolník Jan Noska dlel právě na louce, když zahřměly výstřely z Kubešovy karabiny a jedna kulička hvízdla kolem něho. Rozhořčeně a spravedlivě prohlásil starosta Noska, že ten darebák zasluhuje pár facek za to, že ohrožuje takhle lidi. Starosta Noska se domníval sice, že se jedná o neopatrného nimroda, nicméně měl svatou pravdu.

Obžalovaný Kubeš jest nemajetný, jeho rodiče jsou velmi předlužení a v zemědělském vyrovnání, zachovalý, pověst měl průměrnou, dle obec. úřadu, nic mu nebylo svato. – Obžalovaný David má v Horusicích hospodářství v ceně 80.000 Kč, netrpěl nedostatkem, byl skladníkem v Družstvu, byl zpěvákem při procesích, vyhledával přátelství, v poslední době ho vedlo četnictvo v patrnosti pro podezření z krádeží v Družstvu.

Po ukončení průvodního řízení a položení otázek porotcům, ujal se slova stát. zástupce Dr. Vojta, jenž probral celkem jasný případ a žádal potrestání obžalovaných. – Zástupce rodiny zabitého listonoše JUDr. Malec zdůrazňoval iniciativu a zodpovědnost Davidovu. – Obhájce Kubešův JUDr. Knečný, rozvinul biblické „běda tomu, z koho pohoršení pochází“ a podrobil kritice poživačnost dnešní doby a touhu po lehkém životě. Poukázal, kam vede, je–li práce považována za břemeno a zločin oslavován jako románové hrdinství. Zkáza nekritické mládeže a zločinectví jsou důsledky. Kubeš jest toho příkladem. I při trestuhodném jeho zločinu – možno věřiti, že nechtěl vraždit, proto otázku znějící na vraždu, jest zamítnouti. Ostatní doznal a není pochybnosti, že se provinil. Loupiti chtěl – vraždit nikoli. – Obhájce Davidův JUDr. Korbel se snažil svého klienta vylíčiti ve světle co nejlepším, ač to nebylo právě snadným ůkolem. – Podrobné resumé presidenta Dra Růžka bylo vzorem spravedlivé objektivnosti a precisnosti.

Porotci po delší poradě zodpovídali dané otázky takto: 1. Otázka hlavní znějící na vinu Jos. Kubeše zločinem loupežné vraždy: 12 hlasy ne. 1. Otázka event. znějící na vinu Jos. Kubeše zločinem loupežného zabití: 12 hlasy ano. – 2. otázka hlavní znějící na vinu Jos. Davida zločinem nastrojení a účasti na zločinu loupeže: 5 hlasů ano, 7 hlasů ne. – 2. otázka event. znějící na vinu Jos. Davida zločinem vědomého podílu 700 Kč z loupeže: 12 hlasy ano. – Všemi 12 hlasy zodpověděny byly otázky znějící na vinu Jos. Kubeše zločinem podílu zisku z krádeže, přestupku podílu na krádeži, a přestupku proti zbroj. patentu. Rovněž všemi 12 hlasy uznáno, že Kubeš i David spáchali své činy z pohnutek nízkých a nečestných.

Po vývodech žaloby i obhajoby – vynesl pak soud rozsudek, jímž s odvoláním se na výrok poroty byli odsouzeni: Josef Kubeš do těžkého žaláře v trvání 18 let, se čtvrtletními posty a výroční temnicí vždy 4. června, se započítáním vyšetřovací vazby, se ztrátou voleb. práva, a povinností nahraditi za právní zastoupení rodině zabitého listonoše Jelínka 1.106,60 Kč; soukromé nároky odkázány na pořad práva, náklady soudního řízení prohlášeny za nedobytné. – Josef David do těžkého žaláře v trvání 18 měsíců, se čtvrtletními posty, s povinností náhrady soudních nákladů, se započítáním vyšetřovací vazby a ztrátou práva volebního.
Pomník byl opraven v roce 2013 a leží na souřadnicích

49°9’21.198″N, 14°38’32.048″E