Původ pomístního názvu“ U Maďarů “ v Kolodějích nad Lužnicí

          Severozápadním směrem od obce Koloděje nad Lužnicí se na předělu lesíka a pole nachází zapomenutý pomník dvou maďarských vojáků popravených 5. května 1945. Příchozí první co spatří, jsou tři velké červené stožáry, betonové schody na jejichž vrcholu se nalézá malá vydlážděná plošina se zasazenou stélou a deskou v češtině a maďarštině. Chceme-li poodhalit záhadu tohoto pomníku začneme nejprve v Pamětní knize Kolodějí nad Lužnicí.

Dne 5. května 1945 časně ráno objevil se v obci prapor SS manů. Vojáci byli zřejmě unaveni. Spali tam, kde se zastavili: u mostu, na louce, v parku. Vozy a kuchyně byly umístěny ve dvoře statku. Kolem obce postavili hlídky. Dobře se jim hodily kryty – bunkry, které si naši občané postavili jako úkryty pro případ, že by vesnice byla bombardovaná. Mnozí naši lidé toužili si obstarat si zbraně, které by se hodily v této závěrečné fázi války..Ladislav Švec čp. 26 získal náboje a pušku, ale zpozoroval to jeden německý uprchlík ubytovaný v hostinci a oznámil to veliteli. Německý voják, který zbraň prodal, byl ihned eskortován. Velitel SS manů na dvoře statku veřejně zbičoval SS mana, který prodal zbraně L. Šveců a ještě jednoho vojína, který se dříve něčím provinil. Bylo to hrozné, což může potvrdit očitý svědek Jan Beránek čp. 91. Oba SS mani byli maďarské národnosti, náhlým soudem byli odsouzeni k smrti, ve strouze za Janečků čp. 20 zastřeleni a prostě zakopáni. Za veliké účasti lidu byli pohřbeni dva Maďaři, kteří nám prodali zbraně a byli za to bičováni a pak zastřeleni. Jsou pochováni na kopečku za Janečků čp. 20 pod velkou břízou.

Tento úryvek pochází z kolodějské pamětní knihy, kterou po 40 let vedl místní kronikář František Kubín, ředitel školy a předseda tehdejšího MNV, později je tento autor citován ve článku Matyáse Somogyiho, Stalo se v jižních Čechách z roku 1971, přesně se zde píše:

….Ve vsi ( Koloděje pozn. Autor ) byli tehdy maďarští vojáci a tzv. národní hosté – němečtí uprchlíci. Tito „hosté“ si všimli, že dva maďarští vojáci předali jednomu kolodějskému občanu zbraně a munici. Případ okamžitě hlásili německému veliteli, který na dvoře zámku, za přítomnosti německých vojáků a před zraky obyvatel Kolodějí, tyto „zrádce“ do krve zbičoval. Podle svědectví kroniky nacisté pak ztýrané vojáky v blízkém úvoze popravili. Fašisté k výkonu popravy přinutili další maďarské vojáky! Za touto popravčí jednotkou stáli SS – mani s nataženými samopaly, připraveni k zásahu, kdyby Maďaři neuposlechli rozkazu…

Po odchodu fašistů postaral se národní výbor za široké účasti občanů a maďarských jednotek ( Hosty a Nemějice ) o důstojný pohřeb obou vojáků.V obci k úhradě nákladů na pohřeb bylo vybráno 9600 korun.

Při podrobném čtení druhého zpětně psaného článku se autor jaksi zapomněl zmínit o skutečnosti, že maďarští vojáci do obce přijeli v rámci Waffen – SS o síle 1200 mužů, jejíž byli oba zmiňovaní součástí. Pro ilustraci, z fotografií pořízených při sekundárním pohřbu krátce po konci války je zřejmé, že vojáci byli oblečeni do maďarských uniforem, avšak bez límcových distinkcí a třídového odznaku, určující funkci ve vojsku. Dále byli zuti, což může být přímý důsledek mučení, kdy vojáci zbaveni cti museli dojít na místo popravy bosi. A konečně na víka rakví jim nebyly položeny maďarské přílby vz. 35, ale německé M 1935, jenž se od maďarských liší jiným postavením ventilačních průduchů, upevněním vnitřku a absencí plochého očka na temeni přilby. Vojáky známe výjimečně také jménem, Gergely a Duby.Hroby byly nejprve označeny pouze dřevěnými křížky na které kolodějští nasadily přílby. Na dvě břízy, ke kterým byly odsouzenci přivázáni, kdosi vyřezal kříže. Po 26 letech se na tato místa přišel bývalý setník maďarské královské armády Matyás Somogyi, který napsal do již zmiňovaného článku:

Dřevěné kříže za šestadvacet let zchátraly, přilby se ztratily…Kolodějští toto místo dodnes nazývají „ U Maďarů “.

Po navázání vztahů s některými z bývalých maďarských vojáků, kteří se často vraceli do Týna nad Vltavou, bylo rozhodnuto vybudovat nad hroby v Kolodějích reprezentativní pomník, na jehož vzniku mají největší zásluhu příslušníci vojenského útvaru v Týně nad Vltavou a místní Svaz protifašistických bojovníků. Na závěr musím dodat, že pomník je dnes v zanedbaném stavu, není s určitostí jisté, zda tito dva vojáci byli skutečně příslušníci maďarských dobrovolníků ve zbraních SS, důležité je, že nebýt lokálních iniciativ maďarských vojáků na Vltavotýnsku mohl se květen 1945 zde odvíjet daleko horším způsobem.

 

 

 

fotografie z druhotného pohřbu Maďarů

 Současný stav pomníku „U Maďarů“

Prameny, fotografie, novinové články a osobní korespondence pochází z archivu Městského muzea Týn nad Vltavou a nachází se pod inventárními čísly: A 22, A 10 ( přesněji 114/83,

51 901, 22/202, 31/83, 114/83, 519 01 ).

Použitá literatura : KUBÍN, F.: Z dějin obce Koloděje nad Lužnicí 1570 – 1970, M.N.V. Koloděje nad Lužnicí, 1970

Autor děkuje za pomoc paní Martině Sudové z MM v Týně nad Vltavou za její obětavost a přičinění při zpracovávání článku a návštěvu hrobu v Kolodějích.