Těžba železné rudy v okolí Borku
V širokém pásu, táhnoucím se od Zlivi kolem Českých Budějovic, přes Lišovsko a Třeboňsko až ke Stráži nad Nežárkou, začala být během první poloviny 19. století poměrně intenzivně těžena železná ruda. Je obsažena v hlinitých limonitech, jejichž vrstva má mocnost nanejvíš 20 centimetrů a vyskytuje se zpravidla v hloubce 4 – 5m pod povrchem. Obsah železa v rudě se pohyboval kolem 20 – 25%. Důlní práce se rozeběhly nejdříve u Dobré Vody, Suchého Vrbného a Hlinska, později poblíž Mladošovic, Štěpánovic, Libína, Kramolína a na dalších místech. Vytěženou rudu vozili formani nebo sedláci po silnicích do Chlumu u Třeboně a Františkova, kde se zpracovávala v již dříve vzniklých železárnách. Roku 1840 vyvstala chlumským hutím konkurence, když českobudějovičtí podnikatelé Vojtěch Lanna, František Josef Klavík a Jan Procházka založili společnost s cílem zřízení nové železářské huti pod Holubovem nedaleko Křemže. Vysokou pec tam skutečně uvedli do provozu již v roce 1841, železárnám se začalo říkat Adolfov a vyráběly především součásti zemědělského náčiní a řemeslnického nářadí. Hlavní surovina byla dovážena z oblasti kolem Českých Budějovic, těžila se nedaleko Zahájí, Břehova, Drahitěšic, Poněšic, Hosína, Hrdějovic a také u Borku (Bídy). Oblast kolem Hosína a Borku dokonce vynikala nad ostatní kvalitou ložisek a množstvím suroviny. Trojice zmíněných pánů získala jménem Adolfovské železářské společnosti (Adolfsthaler Eisenwerksgesellschaft) v roce 1841 pro příštích 32 let povolení k těžbě železné rudy v prostoru mezi Hosínem, Hrdějovicemi a Borkem, kde se ještě téhož roku začalo s pracemi. Horníci pracovali nejprve na pěti dolech – těžebních jamách – z nichž každý měl povolenu výměru 224×56 sáhů, tj. asi 4.500 čtverečních metrů. Na katastrálním území obce Hrdějovic tak roku 1841 vznikly doly nazvané Prokop a Michael, na hosínském katastru pak doly Josef, Jakub a Václav. Svá jména dostaly podle světců, kterým majitelé svěřovali do rukou úspěch svého podnikání a životy horníků. V lednu 1853 bylo povoleno ještě otevření dolů Svatý Ferdinand a Svatá Louisa, položených na hrdějovické obecní pastvině pod Borkem, vlevo od silnice z Českých Budějovic do Prahy. Přesnou polohu jednotlivých těžebních jam se bohužel nepodařilo zjistit, je však pravděpodobné, že většina z nich se nacházela v prostoru mezi Pražskou silnicí, silnicí k Hrdějovicím a k Hosínu a Těšínem. Vytěžená ruda se měřila na „kolečka“, přičemž kolečko představovalo objem asi 0,5m3 . Za léta 1842-1849 bylo na jamách kolem Hosína a Borku vytěženo přibližně 2230 koleček železné rudy, tedy zhruba 1115m3 . Pro srovnání: doly kolem Zahájí vydaly za stejnou dobu více než 2530 koleček, zatímco u Břehova a Drahotěšic byl výtěžek asi šestkrát menší.
Ještě podle výroční zprávy budějovické obchodní komory za léta 1861-1866 byly doly u Borku, Zahájí a Břehova v provozu, přetrvávajícím problémem však zůstávala jejich značná vzdálenost od adolfovské železárny. Na jaře 1864 zemřel jeden z majitelů důlního podniku, Jan Procházka a o dva roky později ho následoval Vojtěch Lanna. Když v roce 1873 vypršela platnost povolení k těžbě, už se zřejmě příliš netěžilo nebo práce skomíraly. Ale teprve roku 1881 byla existence železnorudných dolů u Hrdějovic a Hosína úředně vymazána z horních knih.
Prameny:
Emanuel JANOUŠEK, Kapitola z jihočeského železářského průmyslu – železárny v Chlumu u Třeboně v letech 1796-1840, In: Jihočeský sborník historický 28/1959.
Jan KOŘAN, K počátkům jihočeského průmyslu železářského, In: Jihočeský sborník historický 11/1938.
SOA Třeboň, RBÚ ČB, Kniha nabytých horních oprávnění.
Carl MIKUSCHKOWITZ, c.d., s. 45-46.
Výroční zprávy Obchodní a průmyslové komory v Českých Budějovicích 1854-1866.
SOA Třeboň, RBÚ ČB, Kniha držebností II – ruda a uhlí.