Úvod

Vítáme Vás na našich stránkách zabývající se historií mikroregionu, který jsme si sami vymysleli a vytyčili. Nedrží se žádných geografických hranic, vodotečí ani etnograficky rozdílných míst. Slouží pouze zájemcům o historii podle nás opomíjeného regionu.

Pokud máte nějaké připomínky, náměty, či chcete okomentovat uveřejněné články, napište nám prosím do návštěvní knihy. Tyto stránky se budou postupně rozšiřovat, tak aby uspokojily každého badatele našeho regionu…clipboard0111

Veškeré materiály na těchto webových stránkách podléhají autorskému právu autorů článků. Je zakázáno jakoukoli část jakkoli reprodukovat kromě kopií pro vlastní potřebu a kopií pro třetí stranu s uvedením zdroje (nikoli ale pro komerční využití).

Vyzýváme zájemce o historii, historiky a amatérské badatele z regionu severního Českobudějovicka, kteří by byli ochotni podílet se na tvorbě těchto stránek, nechť se laskavě ozvou na tento e-mail: severniceskobudejovicko@seznam.cz

Nabízíme v rámci sledovaného mikroregionu spolupráci s obecními úřady, občanskými sdruženími a dalšími subjekty ohledně výměny webových odkazů, pomoci s tvorbou historických článků na obecní webové stránky, do zpravodajů a vlastivědných publikací, dále pomoc s návrhy naučných stezek, vlastivědnými přednáškami a podobně. image002

Stránky byly založeny 28.8.2010.

Přehled připravovaných článků: kronikáři a archeologie, Osud kolaborantů v severním Českobudějovicku, Vzpomínky na rok 1968, očima dětí, architektonické památky a jejich historie:kovárny, mlýny, staré hostince, řemesla našich předků.

Připravujeme sérii článků o akci Kulak a vzniku JZD, proto hledáme pamětníky, znáte-li někoho kdo by se s námi podělil o svůj příběh, fotografie či dokumenty neváhejte nás kontaktovat na mailové adrese: hieke.katka@seznam.cz.

Výzva: Obracíme se na naše čtenáře s prosbou, v poslední době se zaměřujeme na opravy stávajících a obnovu zaniklých křížů.Máte – li nějaký vyřazený kříž doma, můžete nám jej věnovat. Poslouží dobré věci a naše krajina bude mít ráz takový jako před 50. lety.

Nejnovější příspěvky

Opatovice

V Opatovicích je jako kovář prvně uváděn roku 1691 František Melichar, avšak v čp. 10.

Nynější kovárna čp. 6, je uváděna v Josefském katastru od roku 1785 a další záznamy se zmíňují o těchto kovářích: Václavu Pechočovi a Janu Smržovi.

V roce 1852 vyhořela a byla přestavěna  stavitelem Cívkou. Roku 1866 zde žil  kovář Jakub Landa, 1872 Josef Domín, 1915 Josef Křenek, 1924 Jakub Kučera.

 

dscn6241

 

Pramen: Sassmann Alois, Hrdějovice s Opatovicemi 1350-2000, Prosperita 2000, strana 183

Květen 1945 ve Zlukově u Veselí nad Lužnicí

 

Květen 1945 ve Zlukově u Veselí nad Lužnicí ve vzpomínkách pamětníka (*1930):

V dubnu 1945 přišli do Zlukova Národní hosté a ubytovali se ve škole a v našem hostinci. Byli to vesměs ženy, děti a pár starých mužů. S nimi nějaké problémy nebyly, i když jsme po jejich odchodu našli v našem hostinci nějaké náboje a granáty.

Nějakou dobu po válce se za bílého dne pokusili projít dva němečtí vojáci přes pole a louky mezi dvěma lesy jižně od obce. Všiml si jich jeden místní sedlák, který tam zrovna pracoval na poli a rychle běžel k nám do hostince upozornit Rusy. Ti sebrali kola, která měli před hospodou opřená místní mladíci a ujížděli na udané místo, kde opravdu Němce dohonili a zajali na kraji Zlukova. Odvedli je blíž k prvním zlukovským domům a začali je vyslýchat a šacovat. Když jim svlékli mundůry, poznali… Zobrazit více

Jeden rok ve starých časech IX.část

Svatba.

Svatby se konaly v masopustě, vyjimečně (!) jindy. Byl v těch dnech čas dobře je připravit, zabezpečit jídlem, mohly se v klidu dobře oslavit. Vždyť to byl závažný krok mladých lidí do života, velká změna na chalupě, živnosti.

Předcházelo jí namlouvání mladých při muzikách a u okýnka. Velkou úlohu hrálo ujednání rodičů obou stran. Byl tu majetek, který se předával do rukou nových hospodářů, a s ním byly spojeny různé rodinné povinnosti, závazky ke všem, kdož na živnosti pracovali a měli zákonem zaručeno právo na podíl. Mladý hospodář přebíral zodpovědnost za své nezaopatřené sourozence, za jejich vybytí, i starost o staré rodiče, vejměnkáře.

Mladé páry sledovaly nejen báby na soudné stolici v hospodě, ale i družba. V každé vesnici byli jeden dva takoví řeční lidé, kteří si přivydělávali při svatbách. Vedli v patrnosti, kde bude jejich pomoci a služby třeba. Často i sám družba dal svatbu dohromady, dohodil nevěstu,… Zobrazit více

Jeden rok ve starých časech VIII.část

Povídala Káča Barce – necháme už toho tance.
Kačenka naškrobená, Baruška ucouraná.
25. listopadu je Kateřiny. Bývala poslední muzika toho roku – kateřinská, před adventem. Krátké dny, dlouhé večery.
Školní děti od začátku školního roku chodily před vyučováním do kostela, učitelé s nimi. Pan řídící hrál na varhany, děti zpívaly. Pak se šlo přímo do školy.
Advent.
Od začátku prosince byla mše dříve ráno, tzv. roráty. Rádi jsme zpívali adventní písně o příchodu vykupitele. V kostele bylo tajemné přítmí, jen oltář byl osvětlen. V lavicích blikaly svíčky žen, které si ony s sebou nosily a rozsvěcovaly. Bývaly to tzv. sloupky – tenké ozdobně stočené svíčky s obrázkem P. Marie. Vždy se kousek roztočil, vztyčil vzhůru. Po rorátech jsme běželi domů na snídani. Bývala polívka: mlíčná, zelná, černá, k ní od večeře opečené brambory. Nejraději jsme měli černou praženku. O tu jsme vždy žadonili. Vařila se jen v adventě.
Ve škole… Zobrazit více

Jeden rok ve starých časech V. část

Léto.

Svatý Vít káže síct,      /15. června/
svatý Jan seče sám.       /24. června/
Červen. Léto se kvapem blížilo. Den dlouhý, práce ráno od čtyř do deseti i déle večer. Spánku málo. Lidé se činili, aby mělo seno pod střechou, než přijde obvyklé období dešťů. Říkalo se:
Medardova kápě
čtyřicet dní kape.
Často se to splnilo a pak byla velká starost se senem. Ale i přes nepřízeň počasí bývala sena během června skončena. Jen ojediněle se sušilo v červenci. Nikdo se neohlížel na hodiny, každý byl rád, že práce ubývá – všichni přiložili ruce k dílu.
Denně se sekly další a další louky, sušilo se na několika místech, vozilo domů, metalo na půdu. A tak od rána do noci, šestnáct i více hodin každý den. Seno se dostalo domů, pak napršelo, rostla nová tráva, otava. Na polích se sušily jetele. Kdo se s prací opožďoval,… Zobrazit více

Jeden rok ve starých časech IV. část

Máj. – máje.

Studený máj, v stodole ráj!
Májová kapka za dukát.
Když se v máji ozve hrom,
uchyť kamen nebo strom.
Měsíc květen byl na vsi nejradostnější. Hlavní práce byly hotovy. Jen se proorávaly brambory, bylo pletí, okopávání…. týdny pracovního uvolnění.
Všechno se zelenalo, kvetlo. Den se natahoval. Byl čas na různé zábavy malých i velkých lidiček.
Již večer po dohoření čarodenic se chasa vypravila do lesa pro máj. Pěkný rovný smrk nebo jedli i s vědomím hajného porazili, oklestili až na vršek. Dovezli do některého statku, oloupali kůru kmene. Na zelený vršek dali věnec z chůje a pentlí. Vykopali před některým stavením jamku, do ní zasadili máj. Pomocí tyček, žebříků, dřevěných tyčkových kleští těžký kmen zdvihali, vyrovnali. Důkladně zalévali pivem sebe i máj.
Pak nastalo hlídání, aby přespolní máj neukradli, což bylo velkou hanbou. Musela se hlídat až do letnic nebo do poutě na Trojici 1. Jiná… Zobrazit více

Jeden rok ve starých časech III. část

Třetí část tohoto dílka se zabývá hrami, které obvykle hrály děti na jaře. Zvláštnosti v gramatice či slohu jsou opět označeny tímto znamením: (!).

Jarní hry.

Čas plynul. Země byla dost teplá. Vždyť:
Na svatého Jiří /24. dubna/
vylézají z děr hadi a štíři!
To už dávno kouličky a fazole omrzely. Mohlo se běhat naboso. Chodby ve škole si oddechly. Nebylo zlobení s nevyrovnanými řadami dřevěnků a podělávků, ani pláče při jejich hledání. Bylo tam čisto. Učitelé měli o jednu nepříjemnou práci méně – nemuseli rovnat spory a pomáhat hledat zatoulané obutí.
Zchoulostivělá kůže si zvykla na bezprostřední styk s matičkou zemí. Zmizely odřeniny a puchejře od dřeváků. na jejich místo přišly narážky na patách nebo ukopnuté palce. Někdy se zabodlo sklo do nohy nebo se v trávě stouplo na včeličku. Ale to přebolelo a zahojilo se bez velkého léčení. K doktoru se s tím nechodilo; kdepak s takovou maličkostí!… Zobrazit více

Jeden rok ve starých časech II. část

Jaro.

Na hromnice musí skřivánek vrznout,
kdyby měl zmrznout.
/2. února./
Na hromnice půl krajíce, půl píce,
dne o hodinu více.
První náznaky jara, předjaří, začínají začátkem února. V té době se lidé plně oddávají zimním radovánkám: masopust, svatby, bály. Ale jaro se už hlásí o slovo. Sluníčko se vrací ze svého výletu do dalekých krajin na jihu. Země v některých dnech shazuje bílý kožich, protírá si oči. Je malátná, ospalá a jen zvolna nabývá staré síly. Časem se ještě přikryje bílou peřinkou, zdřímne si. Očima bílých sasanek a sněženek i modrých podléšek – jaterníků někde zpod keřů se dívá nesměle do světa. Jako ve snu slyší zpěv skřivánka, který se nemohl dočkat a první se vydal na cestu ke starému domovu.
Zima je na ústupu. Nevraživě se dívá na probouzející se život. Sotva se slunce schová za hory, ovládne chlad a mráz. Zem ztvrdne, voda se pokryje ledem. Ale… Zobrazit více

Menu

Nejnovější komentáře

    Statistika návštěvnosti

    TOPlist

    coffee canister