Brána zlivského hřbitova

Na začátku našeho příběhu je skupina kamarádů, kteří každý pátek navštěvují zlivskou hospodu. Po úmorném pracovním týdnu, plném vysokého nasazení si zajdou na pár piv a proberou, co se událo. Jejich posezení povětšinou končí již po půlnoci a někdy se malá oslava zvhrne až hluboko za tuto hodinu. Jednoho takového večera, když již značně podnapilí přátelé vyrazili na cestu k domovu, udál se následující příběh. Nikdo již neví, koho napadlo zkrátit si obvyklou cestu domů přes hřbitov, ale všichni se nechali strhnout jeho příkladem. Jak si usmyslil, tak učinili. Zlivský hřbitov je obehnaný vysokým plotem a proto cesta místo přes něj, vedla klasicky branou. Tato brána v době, kdy se příběh udál, byla již notně zarezlá, že nešla zavřít a proto se nachávala otevřená dokořán. Naše skupina prošla branou a následně se jí otevřel pohled na řady křížů a stél. Jelikož cesta přes rovy byla příliš náročná, prošli po hlavní cestě až na druhý konec hřbitova a zde bez obtíží k domovu. Další týden se situace opakovala. Trvalo by toto noční procházení přes hřbitov až dodnes, kdyby se jednoho podzimního večera neudálo něco nepředvídatelného. Vedoucí skupiny jako obvykle prošel branou první a v opilecké rozvernosti zvolal: „Poslední zavírá!“. Ani netušil, co tím způsobí…Brána zaskřípala a s velkou ránou se zavřela. V tu chvíli by se v nikom krve nedořezal. Naši družinu rázem opustila odvaha, vystřízlivěli a každý se na vlastní pěst vydal, spíše utíkal k domovu. Druhý den, se několik odvážlivců vrátilo zpět k bráně. Jaké však bylo jejich překvapení, když zjistili, že brána je otevřená, tak jak obvykle bývá a ač se snažili, jak mohli, nešla zavřít. Na dalším pátečním posezení se všichni shodli, že brána jim dokázala, že příští cesta přes hřbitov by mohla mít horší následky než úlek. Od té doby chodí všichni domů po regulérní cestě

Foto: Zuzana Hubená, listopad 2013