Další zázrak „U Křísů“
Je to neuvěřitelné, ale před pár lety se stala věc, která je jen těžko pochopitelná. Není to pověst ani báchorka, ale čistá skutečnost.
“U Křísů“. To je pojem, se kterým se můžeme setkat v mnoha pověstech spojených s Dolním Bukovskem. Na světě není snad místo, ke kterému by se vázalo tolik pověstí a zajímavých historek, jako právě k tomuto malebnému domku, stojícímu přímo naproti kostelu. Tyto pověsti měly spíše pohádkový charakter. Uvedu příklad: Poklad, který hlídá strašlivý pes nebo o statečné děvečce, která se vydala na hřbitov vyhrabat pozůstatky zemřelého. Jsou to klasické pověsti, kterými se krátily dlouhé zimní večery a po kterých spousta malých dětí nemohla zamhouřit oči. Je to opravdu zajímavé kolik podobných historek se traduje k tomuto místu. Určitě to není náhoda. Jen si představme polohu. Dům leží přímo před vstupními dveřmi bukovského kostela. Ještě na konci 18. století byl tento kostel obehnán zdí a přímo za ní byl hřbitov. Tedy samá tajuplná místa, která přímo vybízela ke vzniku těchto pověstí.
Bohužel jak plyne čas, tak s ním plyne i lidská touha po lepším bydlení a modernějším způsobu života. Této lidské emancipace se dočkalo i tolika pověstmi opředeného domu u Křísů.
Jednoho krásného dne se rozhodl jeden majetnější pán, že skoupí pozemek, který patřil Křísům a že si na jeho místě postaví nový krásnější domek. Po mnoha komplikacích se stavebním úřadem dostal povolení na zbourání starého objektu a na jeho místě může vyrůst nová stavba.
Se stavbou se začalo v létě v roce 2006. Už na podzim téhož roku byl nový krásný dům postaven. Jenže po dokončení stavby se začaly vyskytovat problémy. Na místě, kde dříve bylo okýnko s madonkou, se začaly objevovat praskliny. Ze začátku to nikoho nevyvedlo z míry. Všichni kolem toho chodili jako by nic. Po pár týdnech se z nenadání začala odlupovat omítka. To na novém moderním domě bilo do očí a muselo se s tím něco začít dělat. Přijela stavební firma a překryla odloupnutou omítku původní rudě červenou barvou. První týden se vše zdálo v pořádku až na malou drobnost. Opět zde vznikly nepatrné praskliny. Nikde jinde se neobjevovaly, pouze na místě bývalého okýnka. Za pár dní ve večerních hodinách, slyšely sousedé ohromnou ránu, pocházející z nově postaveného domku. Ještě rozespalý běželi se rychle podívat ven co se stalo. Na chodníku před dveřmi ležela hromada, kterou tvořily převážně cihly a tmavě zbarvená omítka. Pouliční lampy osvětlovaly nově vzniklý otvor velký asi 1 metr čtvereční a hluboký cca 30 cm, který se objevil na vchodovými dveřmi. Hned ráno parta dělníků zakryla díru, ale druhý den v podvečer uslyšely lidé opět stejně děsivou ránu jako před dvěma dny. Nikdo si nebyl schopný vysvětlit tuto příhodu. Až jednou si někdo vzpomněl, že nad dveřmi původního domu stávala madonka. Možná že ta má s tím něco společného. To si nikdo nechtěl připustit a stále se opakovala stejná situace, kdy ráno se díra zazdila a hned ten den se objevila znova. Majitelé domu tedy přistoupili na návrh místního “myslitele“ a do vzniklého otvoru umístili barokní sošku madony. Od té doby se nic podobného neopakovalo. A soška si v klidu a pokoji stojí dál na svém obvyklém místě, kde stála více jak 200 let.
