Kaplička na Libochově stránce

V jednom z našich článků jsme se zabývali Libochovou stránkou, která byla kdysi nechvalně známá tím, že se na ní přepadávalo a loupilo, jak nám to dokazují staré smolné knihy. Libochovka se stala ve své době proslulou v širokém kraji a kolovaly kolem ní různé legendy. Snad pro útěchu před strachem z cesty přes Libochovku, vyprávěla se i tato pověst, vážící se k původu dřevěné kapličky u Chotýčan, která se bohužel do dnešních dnů nedochovala.

__________________________________

Jak již víme z jiných pověstí, na Libochové stránce se v minulosti přepadalo, vraždilo, loupilo a i jinak se trápilo pocestné a poutníky. Dokonce u ševětínského kostela byla postavena schránka na milodary za úspěšnou cestu. Každý znalý poutník vhodil do schránky mince, než se vůbec odvážil vydat do lesů k Chotýčanům… Naše pověst vypráví o podobné skupině pocestných, kteří se sešli u schránky v Ševětíně.

Mince se zvonivým cinknutím dopadly do kasičky a forman Jenda se ušklíbl na dalšího za ním, který si chtěl také vykoupit šťastnou cestu do Budějovic. „Taky jedete přes Kotejcany?“ otázal se Jenda příchozího. „Ano“, odvětil druhý „a vůbec se mi nechce, je to každým rokem horší a horší. Minule jsem se suknem projel přes Libochovku a teprve před vsí mě přepadli, měl jsem štěstí, že mě na životě neutratili.“ „No to mi povídej“, odvětil Jenda, „minule jsem do kasičky vhodil kostěnej knoflík a přímo za Vitínem mě chytili, jeden mi před obličejem mával sekerou a druhý mě při prohledávání bodl nožem do ruky. Hrozný raubíři. Pomoci si musíme sami. Počkáme až někdo ještě přijede, k tomu se připojíme a pak se vypravíme na cestu.“ Druhý forman zakýval uznale hlavou a tak čekali společně. Nedlouho potom, se od Prahy objevil kočár a za ním dva vozy. Nahoře na kočáře seděl kočí a vedle něj sluha s ručnicí, vzadu kočáru seděl další sluha a na vozech byli další muži. „K těm se připojíme“, zvesela zvolal Jenda a šel se domluvit s kočím, který zrovna napájel koně u zájezdního hostince. Kočí asi obeznámený situací panující v lesích něco zašeptal dovnitř kočáru a pak pokýval hlavou. Z kočáru vyhlédla ven mladá krásná dívka a na oba formany se usmála. To bylo jediné co stihla, protože její chůva, ji rychle stáhla za záclonky okénka. Jakmile si odpočinuli, vyrazili na cestu. Za nedlouhý čas prošli Vitín a chystali se vjet do lesa. Před lesem ještě stál dřevěný kříž, který se upínal k mrakům šedé oblohy jako varovný prst. Nyní je čekala jen hluboká cesta a stoupání do kopce. Když celá kolona byla v polovici Libochové stránky, ozvaly se z úkrytu výstřely z pušek a ozbrojení strážci z vozů spadali jak zralé hrušky. Když se rozplynul kouř z vystřeleného prachu a kulí, začali lumpové vylézat ze skrýší a okolo kočáru se začínal uzavírat kruh loupežníků. Nebylo kam uhnout, či z cesty sjet. Z hlubokého úvozu nebylo cesty ven. Naši dva formané byli na místě kyji zbiti a svázáni. Další dva vozy se při pokusu o vycouvání převrátili a lidé z nich byli pobiti, či pozajímáni. Kočí kočáru ještě stihl veliteli tlupy uštědřit ránu bičem do obličeje a pak také padl, smrtelnou kulí, do srdce zasažen. Když se již loupežníci začali dobývat do kočáru na dívku, kdesi z lesa se ozvala trubka. V tom okamžiku sem na koních přijela skupina lovců, kteří sem byli přilákáni střelbou. Okamžitě mnohé loupežníky potřeli, jiné zajali a odvedli do Budějic. Na místě, kde byli lidé před vrahy zachráněni, byla z darů dívky postavena dřevěná kaple. Kaple zde stála několik staletí, než lehla popelem. Dnes bychom po ní hledali stopy zbytečně. Zůstala nám po ní jen hezká pověst. Podle některých místních obyvatel měla kaple stát nad chotýčanským nádražím, katastrálně ve Vitíně, přibližně v místě dnešního domu č.p. 160.