Nejmenovaný pamětník z Podolí I

Vzpomínky na setkání s německými a ruskými vojáky:

Na konci války mi tloukli na dveře statku němečtí vojáci. Když jsem vyšel ven, stálo tam asi 25 esesáků oblečených ve flekatých maskáčích. Všichni měli na hlavách čepice-lodičky, jen jeden brigadýrku. Ten ke mně přišel a dobrou češtinou mne poprosil zda bych jim nedal trochu vody. Pocházel prý odněkud z Chebu. Měl jsem z nich strach, tak jsem jim vodu donesl. Velitel poděkoval a požádal mne zda by mohli přespat v mé zahradě v jabloňovém sadu. Samozřejmě jsem raději nic nenamítal, pak za mnou velitel přišel znovu s tím, že už čtyři dny nic nejedli a jestli bych neměl pro ně nějaké jídlo. Zrovna jsme pekli, tak jsem jim přinesl chléb, máslo a kus špeku. Ráno přišel velitel před odchodem znovu a dával mi hrst zlatých prstenů. Protože to byli esesmané, hned mne napadlo, že ty prsteny jsou určitě po nějakých zavražděných Židech a nechtěl jsem je. Ale ten velitel povídá: „Ty snubní prsteny jsou to poslední co mé muže spojuje s rodinami, nic jiného už nemají a my vám za to jídlo zaplatíme a jestli si je nevezmete, tak nás rozzlobíte.“ Tak jsem si tedy prsteny vzal a uchovávám je doma dodnes. Esesáci odešli a odpoledne přišli Rusové. Ti už se na nic nikoho neptali, utábořili se také v mém sadu, rozfoukali ohníček po esesácích a z náklaďáků začali sundavat velké skleněné lahve snad s lihem, myslím že to v tom byly nějaké preparáty a ty lahve ukradli v nějaké škole. U ohně pak ten líh chlastali. Chodil jsem se na ně dívat škvírou ve stodole a pozoroval jak se tam ožírají a lámou mi větve z jabloní. Najednou jeden z Rusů při napití z lahve vykřikl a padl mrtvý na zem. Musel se z toho asi otrávit. Ostatní nelenili a hned svého kamaráda svlékli do spodního prádla a zuli z bot a ty věci si rozdělili. Pak rychle vykopali za jednou jabloní mělkou jámu a toho nebožáka do ní pohřbili a šli zase popíjet k ohni. Po nějaké době když pršelo jsem slyšel ze zahrady křik a šel se zase podívat škvírou. Ten otrávený se probral a vyhrabal se z toho mělkého hrobu. Ostatní Rusové na něj koukali jako na zjevení, ale pak ho dovedli k ohni, posadili mezi sebe a dali mu další láhev s lihem. Ale ty věci co z něho svlékli už mu nevrátili, jen na něj hodili nějakou deku z náklaďáku.