Nepoctivý zedník hrobníkem
Před mnoha lety žil v Ševětíně muž neslavné pověsti, budeme mu říkat třeba Kuba. Živil se jako zedník, ale místo zednické lžíce častěji držel mariášové karty a podle toho jeho život vypadal. Zprvu hrával karty jednou za týden, později dvakrát týdně a později každý den. Jeho nálada byla právě taková, jaká byla jeho úspěšnost ve hře. V noci, po návratu domů, si pak vyléval zlost na svých dětech a manželce.
Když se poněkolikáté vrátil domů opilý a bez peněž,vzbudil děti a poslal je žebrat po vsi. Když se vrátili s několika málo grošíky, které jim dali soucitní lidé, tak je zbil. Nazítří přišel otec jeho ženy, pro kterého noční žebrota byla onou poslední kapkou trpělivosti a i s dětmi ji vzal pod svojí střechu. Zedník Kuba však nehledal vinu na správném místě a dál pokračoval ve svém životním stylu.
Jednoho dne však při kartách prohrál svůj domek…Tímto se stal obecním chudým a dostal své místo v chudobinci na konci vsi. Obec platila za stravu a přístřeší a on byl povinnován pomáhat při pracích pro obec. Jelikož dostával vše jen v naturáliích, na karty si musel vydělat jinak. Několikrát jej četníci chytili při krádeži dřeva, jindy zase byl přistižen při kladení drátěných ok na zvěř. Zkrátka stával se z něj zločinec.Po čase, když mu bylo jasné, že by mohl přijít o poslední suché místo nad hlavou, chodil lumpačit za katastr obce.
Jednoho dne pro něj přišel obecní sluha, aby šel na hřbitov, zrušit starý hrob a připravit jej na nový pohřeb. Obecní hrobník tehdy byl nemocný a našeho Kubu chtěli mít páni radní pěkně na očích a nejlépe u nějaké práce. Obecní sluha jej tedy zavedl na hřbitov a z márnice mu vydal potřebné nářadí. Zedník si prohlédl nářadí a vzpomněl si bůhví proč na pořekadlo o hrobníkově lopatě. Z myšlenek jej vytrhl obecní sluha, ukázal mu místo budoucího hrobu, určil hloubku a šířku a odešel. Nyní Kuba zůstal na hřbitově sám a nebylo mu jistě moc do zpěvu. Vzal tedy lopatu a začal kopat.
Na novém hřbitově se mu nekopalo dobře, hlína je zde samý jíl a je tudíž těžká. Když se již schylovalo k večeru, byl již skoro hotový. Chybělo jen o několik centimetrů snížit dno hrobu. Když zarazil lopatu do hlíny uslyšel dutou ránu. Nelenil proto a odhrabal více hlíny z tohoto místa. Najednou uviděl starou kovovu rakev. Bylo mu hned jasné, že rakev musí z hrobu ven, jinak kýžené hloubky nedosáhne a proto se snažil jí vyndat. Jenže co čert nechtěl, v rakvi byla někde díra a tou tam před lety natekla voda a tak vážila cent. Jak tahal na vše strany, došlo mu, že jí musí proděravět a vodu vypustit.Krumpáčem udělal díru a když voda vytekla vytáhl rakev ven. Při nakládání na kolečko rakev spadla. V místě sváru praskla a víko se otevřelo. Tu zedník Kuba pohlédl do tváře umrlce. Voda a kovová rakev zapříčinily to, že nebožtík vypadal jak v den pohřbu. Zedník se oklepal a když ze sebe setřásl počáteční strach, uviděl na nebožtíkově pohřebním rubáši stříbrné medaile. Takže asi nějaká honorace, pomyslil si zedník a vzal všechny medaile do kapsy. Prodat je může tak jako tak, a nebo bude na pár her. Ještě se ohlédl po hřbitově a pak nebožtíka odvezl do márnice.
Druhý den ho zakopu níž, ať mám klid, řekl si v duchu a pak utíkal do hospody. Před hospodou zjistil, že je zavřeno a proto se smutně odebral do chudobince. Klidná noc našemu zedníkovi nebyla dopřána. Celou noc se převaloval na lůžku a nemohl zabrat. Když už se zdálo, že jej jdou navštívit osvobozující sny, znova procitnul. Bylo již dlouho po půlnoci a Kuba ležel s otevřenýma očima do stropu, když tu pojednou uslyšel vrznutí dveří. Další obyvatel chodobince, pomyslel si Kuba, zavřel oči a přetočil se na bok. V tom jej někdo chytil za rameno a prudce jím otočil. První co zedník ucítil byla vlhkost a zvláštní pach. Strachy jen pootevřel oči a uviděl nad sebou postavu muže, kterého naposledy viděl na hřbitově. „To snad ne, co chceš,“ vykřikl. Umrlec jen natáhl kostnatou ruku a řekl, „jen to co moje jest„. Zedník na nic nečekal a z rozpadajícho se saka vyndal odcizené medaile a vložil je do rukou umrlcových. Ten se jen pousmál a odešel pryč.Když zmizel i umrlcův zápach, zedník vstal a začal se modlit.
Když ráno kohouti v sousedství kokrhali a nad zemí se ještě líně povalovaly cáry mlhy, hrobník se ještě usilovně modlil. Pak vstal a celý jako u vytržení běžel na hřbitov. V márnici jej čekalo překvapení. Na rubáši nebožtíka byly medaile zase připnuté. Bez meškání odprosil umrlce. V nehotovém hrobu vykopal hodný metr navíc a co nejpietněji jej uložil…Na obec došel ohlásit hotovou práci a odpoledne se šel přihlásit na blízkou stavbu jako zedník. Nepoctivě se již živit nechtěl. Po několika letech našetřil jmění, vyhledal manželku s dětmi a život dožil v klidu.
