Noc na Chýňavě

Není tomu dávno, kdy dva kolegové byli vysláni na Moravu. Zde během dne plnili zodpovědně svěřené úkoly, ale jakmile skončila jejich pracovní doba, měli volno. Jenže co dělat v cizím městě, tak daleko od domova? Nebudeme si nic nalhávat, ale muži, jakmile se ztratí z dohledu svých drahých poloviček zřídka kdy zavítají do muzea, sotva tak do divadla. Zkrátka a dobře, jistě tušíte kam směřovali jejich kroky…Ačkoliv byli na Moravě, jako rodilí jihočeši nezavítali do sklípku, ale do hospody. Po prvním pivu na žízeň přišlo druhé. Po několikátém pivu se k dvojici připojila dvě usměvavá děvčata, která prahnula po rozmluvě s mladíky. Po seznámení přišla řeč na zájmy, koníčky a nakonec třeba i na strašidla. Zábava vesele plynula, příběhy s duchařskou tématikou stíhali jeden druhý. Po každém příběhu se jeden z mladíků tvářil čím dál více znuděně. Neustále opakoval, že se nic podobného nestalo, že na to nevěří. Nakonec jeho nálada odlákala obě dvě dívčiny k vedlejšímu stolu a veselejší společnosti. „Tys tomu dal“, obořil se první na druhého,“Co tě to popadlo?“Druhý se zamyslel a odpověděl: „víš, já na takový věci nevěřím, nebo spíš nechci. Tak se nezlob a povídej, co se ti stalo, že tomu nerozumíš“. První se zamyslel a pak povídal:“Víš, jak je mezi Kotejcanama a Borkem ten statek Chýňava?“ Druhý souhlasně přitakal. „Tak si představ, že tam bydlí moji známí“, pokračoval první. „Jednou jsem se tam nějak zakecal, něco jsme popili a když byl čas jít domu, byla tma. Domácí mi řekli, ať tam radši přespím, než v tý tmě někam jezdit.  Jakmile jsem se nachystal na spánek, tak přišli do mého pokoje a rozsvítili svíčky. Pak šli do další místnosti a odtud jsem slyšel jak sirkama zapalují další a další svíčky, Dokonce i na záchodě a v koupelně, jak sem pak zjistil. V pokoji ve kterým sem spal jich bylo tolik, že jak sem zavřel oči, tak sem ti nemoh usnout. Vstal jsem z postele a všechny sem je sfoukl. Jak sem sfoukl poslední, tak jsem zalehl a pak začaly ty divný zvuky. Nejdříve něco jako šepot, pak tiché mluvení několika lidí…Vrcholem všeho bylo to, že na stropě někdo začal dupat, jako by chodil po půdě, klepání na zeď jsem taky slyšel. Zachvílí do pokoje přišli domácí a zasejc začali nasvěcovat svíčky. Pak mi řekli, že pokud nejsou v noci rozsvícený, tak strašením nemůžou usnout. Proč, to nevěděli. Zbytek noci jsem dospal se svíčkama, ale jakmile sem se ráno vzbudil, tak jsem se zařek, že tam už spát nebudu. Někdo tvrdí, že tam straší bývalí majitelé , také se tvrdí, že od Úsilného(Voselno)sem pod statek vede štola, pod domem končí a že jsou v ní dodnes zasypaní hornící. Kde je pravda nikdo neví, ale dějou se tam divný věci….“

Na žádost vypravěče tohoto příběhu neuvádím jeho jméno, ale tímto bych mu rád poděkoval.