O půlnoci do márnice nelez!

Je tomu již dlouho, kdy se v ševětínské hospodě potkali dva sousedé, takové veselé kopy. Seděli u jednoho stolu, ale dokázali bavit celou hospodu. Když již veškerá zábava začala upadat, přišla řeč na strašidla a bubáky a další duchařinu. Když se vyčerpali pověstmi, začali se jeden na druhého vytahovat a tak nakonec v jednom z nich uzrál plán, že půjdou oba na hřbitov, vlezou do márnice a sednou si na úmrlčí stůl…Ten, který na něm vydrží sedět nejdéle, tomu zaplatí útratu v hospodě ten druhý. Jakmile toto dořekli, v celé hospodě bylo najednou takové ticho, že bylo slyšet i běhání myší pod stolem. Jak vymyšleno, tak ujednáno, hostinský stvrdil sázku a naši dva sousedé se sněhem vydali k místnímu hřbitovu. Tehdy Ševětín nebyl tak velký, jako dnes, a proto, když míjeli Starou poštu a chudobinec, byli již za vsí a odvaha je začala opouštět. Ale útrata byla značná a sousedská soutěživost převládla nad rozumem. Když oba dva stanuli před branou hřbitova, vítr jim místo pozdravu vnesl sníh do tváří…Nakonec více opilý soused, vzal za kliku brány a již si to šinul cestičkou k márnici. Druhý jej následoval a plaše se rozhlížel po okolních hrobech. První soused vzal za zpuchřelé dveře márnice a ty se ihned otevřely dovnitř. Ten druhý již stál za ním a aby nestáli ve sněhu botou odhrnoval sníh z prahu dveří. Oba dva se koukali směrem k umrlčímu stolu a chystali se dovnitř. V tu chvíli se ode zdi odlepilo jakési matné světlo a začalo mířit k nim. Oba dva začali nenápadně odcházet a stihli i za sebou zavřít dveře a začít utíkat. S námahou dveře zavřeli a utíkali dále po cestě ze hřbitova. Když zvonila z kostelní věže půlnoc, ony dveře márnice se s skřípěním otevřely. Je jisté, že tento zvuk, který jim vycházel za zády ještě zvýšil jejich rychlost v běhu. Oba doběhli každý k sobě domů a až do rána se usilovně modlili, aby si pro ně duch z márnice nepřišel. Ráno po mši, šli lidé navštívit své mrtvé na hřbitov a uviděli otevřenou márnici. Ti starší se pokusili zavřít dveře, ale nešlo to, mezi prahem a dveřmi ležela vrstva sněhu, kterou si tam nedopatřením nahrnuli dva nezvaní noční hosté. Jelikož na vsi se neutají nic, brzo se oběma sousedům smála celá vesnice…..