Silvestr na Palackého náměstí

 Je to již několik desítek let, co se udál tento příběh. Na jeho počátku je několik mladých dívek, které pracovaly v jedné českobudějovické továrně. Tyto dívky pocházely z blíkých vesnic a nebo budějovických početých rodin. Jakýkoliv volný čas věnovaly cestě do zaměstnání či hlídání mladších sourozenců. Šancí na zábavu nebylo příliš mnoho. Tento rok se však mělo něco změnit. První na ten nápad přišla světlovlasá dívka, říkejme ji Magda, která stejně starým kolegyním navrhla, že by mohly uspořádat společný Silvestr. Všechny přítomné dámy, jakmile se dozvěděly o oslavě radostně zavýskly a měly radost. Ihned se daly do rozdělování úkolů, co která připraví, co která přinese k všeobecné pohodě ostatních. Na tomto místě bychom měly představit i další dívky, budeme jim říkat Lucie, Kamila a Jitka.Když byl naplánován i poslední deail, a to volba hudby na večer, přišlo na slovo, uvažování, kde se „potlach“uskuteční.Jak již bylo napsáno, v žádném bydlišti všech zůčastněných se nic podobného uskutečnit nemohlo. Jitka se vymluvila na přílišnou vzdálenost svého rodiště, Lucie na příliš pedantického otce a tak bychom mohli pokračovat dále. Zkrátka, doma to nešlo. Chalupu ani chatu žádná z rodin, z nichž pocházely, neměla. Celé smutné svačily na šatně, když do místnosti vstoupil starší muž , kterého všechny znaly. Byl jím noční hlídač, říkejme mu třeba pan Krátký. Pokaždé když nastupoval na směnu, za děvčaty zašel a pozdravil je. Dnes si hned po příchodu všiml, že se děvčatům něco smutného stalo, všechny seděly zasmušilé a dívaly se tupě před sebe. „Copak máte devčátka za trápení?“ Otázal se Krátký a Lucie mu vše po pravdě pověděla. „Takže vy jste si myslely, že vám někdo mladejm telátkům půjčí kvartýr na Silvestra,jo?“ Pošlušně přitakaly a Krátký se usmál, a řekl: „Holky, znám vás nějakej ten pátek a kromě toho, že jste třeštiprdla, tak jste jinak hodný, já vám byt na ten večer půjčím já.“Děvčata zavýskla a začala Krátkého vděčně hubičkovat. „Ale žádný chlapy, není to herbek“ Na to všechny souhlasily. O Silvestru se všechny sešly na Palackého náměstí před domem, kde byl byt Krátkého. Jak to na „Palačáku“ bývá, byl to starý dům, který ještě tu a tam nesl znaky secese a měl velká okna. Když vstoupily do Krátkého bytu, ukázal jim kde co má a kde je koupelna a pak muž odešel na svojí každoroční dobrovolnou noční směnu. „A až se ráno vrátím, tak mi uvaříte kafe,jo?“ Ani nečekal na odpověď, zabouchl dveře a odcházel po schodech na ulici. Pak již začala zábava, děvčata vybalila připravené pamlsky a jiné pohoštění a některé začaly tančit. Jak to tak bývá, zábava se protáhla do ranních hodin a noční klid tento večer nikdo příliš neřešil. Když byly všechny patřičně uondané, šly si každá lehnout. Jitka dostala nápad, že si ještě uvaří kávu a proto dala na plynový sporák konvici s vodou. Co čert nechtěl, místo aby hlídala vodu, zmožena nočním veselím usnula na židli v kuchyni….Nikdo vlastně pořádně neví, za jak dlouho procitla Magda, ale to není nyní důležité. Zkrátka, někdo se na ní upřeně díval a ona intuitivně otevřela oči. U dveří pokoje viděla ženu, jak se na ní usmívá a rukou ji pokynula, aby jí následnovala. Magda celá rozespalá vstala z lůžka a šla za neznámou ženou. Ta jí dovedla až do kuchyně a ukázala jí na sporák, kde původně hořící plamen uhasila vyteklá voda z konvice. Kuchyň pomalu začal plnit plyn.Magda nelenila, přiskočila ke sporáku a vypnula přívod plynu. V tu chvíli se probrala i Jitka a již jen uviděla jakousi ženu odcházející z kuchyně pryč. Jelikož byl skoro čas vstávat, Magda s Jitkou vzdudili své kamarádky a začaly uklízet, při tom si vyprávěly, co se jim událo a jak jim neznámá žena pomohla. Když bylo uklizeno, daly na stůl chlebíčky a pozornost pro Krátkého, láhev myslivce. Zanedlouho v zámku zarachotily klíče a do bytu vešel Krátký, káva již byla na stole a Jitka s Magdou mu vyprávěly o ranní příhodě. Krátký překvapeně koukal na přítomná děvčata a za chvíli jim pravil:“vždyť tu bydlím sám, jsem vdovec.“ Děvčata se nenechala odbýt a popsala mu ženu, která je zahránila. Krátký nevěřícně koukal a povídal: „To snad není možné, tak vypadala moje žena, která se tu před lety otrávila na Silvestra plynem, proto jsem vám půjčil byt, nikdy na ten den nezůstávám doma.“V dívkách by se krve nedořezal, krátkému poděkovaly a z bytu rychle odešly. Na večerní příhodu však nezapomněly a dodnes jsou vděčné duchu paní Krátké za své životy.