Kolektivizace

V sérii připravovaných článků o kolektivizaci vás chceme seznámit o událostech 50. let v zemědělství. Pokusíme se sepsat události vedoucí ke vzniku JZD, sepsat jejich stručnou historii a neopemeneme ani na osudy postižených zemědělců tzv. vesnických boháčů či kulaků v námi sledovaném mikroregionu. Avšak nejdříve se seznamíme s všeobecnými informacemi.

Kolektivizace je proces přeměny soukromého a individuálního hospodaření na hospodaření kolektivní pod vedením komunistické strany, ve kterém šlo o to izolovat tzv. vesnické boháče a přinutit je k odevzdání půdy do JZD. V Československu probíhala v letech 1948 až 1960, ale vznikla v Sovětském svaze roku 1929. Její základ tvořila marxistická teorie, která propagovala beztřídní společnost a boj proti kapitalistickým živlům, za které byli považováni sedláci. Její průběh se dá rozdělit do třech fází (fáze přípravná, fáze násilná, fáze uvolnění a dokončení kolektivizace).

Mezi hlavní příčiny kolektivizace patřilo vyčerpané zemědělství po 2. světové válce. „I nadále proto zůstal v platnosti systém povinných dodávek, zavedený za nacistické okupace, přičemž jeho požadavky se nezmírňovaly.” [2] Po roce 1948 spíše docházelo k zvyšování dodávek sedlákům a jejich následnému stíhání.

Další ze zásadních změn byl zákaz obnovení Agrární strany. Proto „ve volbách v květnu 1946 získali výraznou převahu venkovských voličů v českých zemích komunisté, kteří již od jara 1945 měli vedoucí postavení v klíčových ministerstvech vnitra a zemědělství.” [3]

V první (přípravné) fázi kolektivizace potřebovali komunisté uklidnit obavy zemědělců, proto docházelo k rozdávání půdy po vysídlených Němcích v pohraniční oblastech. Dále bylo slíbeno zemědělcům, „že československé zemědělství půjde vlastní cestou a že v Československu kolchozy nebudou.” [4] Což potvrzovala i Ústava z 9. května 1948 v čl. 158 a 159, ve které bylo zaručeno soukromé vlastnictví do 50 hektarů.

 

Ke změně došlo po červnovém zasedání bukurešťského Informačního byra komunistických stran, po kterém se český ÚV KSČ zalekl a přijal model sovětského typu kolektivizace. A tímto započala její násilná fáze. „Už v listopadu 1948 se ÚV KSČ usnesl o přípravách ke kolektivizaci, i když toto slovo nebylo jmenovitě ani vyřčeno. Bylo rozhodnuto budovat státní strojní stanice, rozšiřovat státní statky, zřizovat státní velkovýkrmny prasat a zavést třídní rozpisy dodávek, podle nichž se měl i u nás vést boj proti tzv. vesnickým boháčům. Rušila se dosavadní praxe, kdy se rolníci ve vsi společně dohadovali, kolik kdo může a musí dodat. Nově tyto rozpisy braly do rukou státní výkupní orgány, které bez ohledu na to, zda tzv. vesnický boháč může či nemůže splnit, mu výši povinných dodávek direktivně stanovily. Nesplnění dodávek se trestalo pokutami, vězením a postupně i konfiskací majetku.” [6]

Třídní boj byl podporován štvavou propagandou především ve státních novinách, které si braly na mušku tzv. vesnické boháče, jež označovaly za kulaky. Těmto sedlákům byly celou soustavou promyšlených opatření uměle zhoršovány až znemožňovány podmínky pro splnění nepřiměřeně vysokých výrobních a dodávkových úkolů-byl to zákaz najímání cizích pracovních sil, odebírání zemědělských strojů a budov, zábor půdy pro hospodářské úpravy katastru a tím i vytlačování kulaků na okrajové nekvalitní pozemky vzdálené od obce. [7]

Za neplnění i evidentně nereálných povinností byli takoví hospodáři v rychlém soudním či správním řízení postihováni vysokými tresty, přičemž od roku 1951 byl kromě odnětí svobody a peněžní pokuty ve většině případů vyslovován i trest propadnutí jmění a zákaz pobytu v místě dosavadního bydliště. Tyto tresty se vztahovaly na celou rodinu hospodáře. Z dochovaných seznamů a evidenčních materiálů vychází, že v ,,AKCI KULAK“ od listopadu 1951 do léta 1953 bylo k vysídlení vytipováno celkem 8 246 osob. Z evidovaných 1 888 ,,rodinných celků“ vystěhováno minimálně 1629 rodin. [8]

Dalšími prostředky byly výhružky, přesidlování, již zmíněné věznění a dokonce i popravy. Tyto postupy měly za úkol vytvořit takové podmínky, ve kterých nebudou moci soukromí zemědělci plnit dodávky a budou exemplárně trestáni. Což mělo zastrašit drobné zemědělce a přimět je ke vstupu do JZD.

„Návrh zákona o JZD se začal projednávat na ministerstvu zemědělství v prosinci 1948. Po několika menších úpravách poslanců schválilo zákon o Jednotných zemědělských družstvech 23. února 1949 Národní shromáždění.” [9] „Hlavním cílem komunistů při sestavování tohoto zákona bylo učinit ze svobodných rolníků ovladatelné zaměstnance, tzn. odebrat jim půdu a stroje, což se jim ve třech fázích násilně prosazované kolektivizace postupně podařilo. Zemědělec se tak stal námezdním a nejlevnějším dělníkem ve státě, který přišel o veškerá práva na vloženém pozemku.” [10]

 

 

Samotná JZD se dělila do čtyř kategorií. „V I. typu JZD se organizovala kooperace a sousedská výpomoc při hlavních polních pracích a každému členu připadala sklizeň z vlastních pozemků. V II. typu se již rozorávaly meze a plánovitě zaváděly společné osevy na scelené půdě. Odměňování záviselo na vykonané práci a na výměře vložené půdy. Pro III. a IV. typ byli již charakteristické svody dobytka, společná živočišná výroba, vytváření nedělitelných fondů JZD a odměňování podle pracovních jednotek bez přihlédnutí k rozsahu vložené půdy. Půda zůstávala formálně ve vlastnictví členů a JZD k ní mělo prakticky neomezené uživatelské právo. Od let 1954—1955 se při zakládání JZD a I. a II. typ neuplatňoval a z přípravných výborů se rovnou zakládala JZD III. typu.” [11]

Jelikož JZD vlastnila majetek (pole a louky) svých členů, docházelo k rozorávání mezí a spojování pozemků, což usnadňovalo práci mechanizaci. Dalším usnadněním bylo zavedení společného ustájení hospodářských zvířat (vznik kravínů, vepřinců a drůbežáren).

Vedení MNV a JZD většinou zastávali lidé, kteří splňovali politická kritéria, ale otázce zemědělství vůbec nerozuměli. Navíc v JZD neplatil demokratický systém, nefungovala zde pravá družstevní samospráva, nebyly zde žádné členské podíly a ke vstupu byli lidé většinou donuceni.

V roce 1953 po Stalinově a Gottwaldově smrti nastává třetí fáze kolektivizace.  Vedení KSČ došlo k závěru, že by se JZD neměla zakládat násilnou formou. Následně polevila štvavá propaganda a boj proti kulakům. Bohužel uvolnění procesu kolektivizace trvalo jen dočasně. X. sjezd KSČ, v polovině roku 1954, obnovil propagandu proti kulakům, jimž byl kvůli neplnění dodávek zabavován majetek, který připadl státu. Následovně jim byl umožněn vstup do stabilních JZD, ve kterých nehrozil rozvrat.

„V červenci 1960 prezident Antonín Novotný slavnostně vyhlásil vítězství socialismu v Československu. V této době skončilo také organizované omezování a likvidace selského stavu, neboť to již nebylo potřeba. Zatímco roku 1949 „vesničtí boháči“ (vlastníci 20–50 ha) spravovali 35 159 hospodářství, roku 1957 to bylo již jen 1 251. Počty sedláků a jejich prestiž rapidně klesly a selský původ se stal přítěží při získávání práce či vzdělávání. V soukromém hospodaření pokračovali jen nejzatvrzelejší zemědělci, ostatní vstoupili do JZD nebo „uprchli“ do měst.” [12]

 

 

Citace:

 

[2] Václavů, Antonín: Ke sporům o zemědělské družstevnictví a kolektivizaci v Československu, Vysoká škola ekonomická, Praha 1999, ISBN 80-7079-934-X, s. 20

[3] Jech, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy, Vyšehrad, Praha 2008, ISBN 978-80-7021-902-7, s. 47

[4] Jech, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy, Vyšehrad, Praha 2008, ISBN 978-80-7021-902-7, s. 47

[5] Jech, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy, Vyšehrad, Praha 2008, ISBN 978-80-7021-902-7, s. 55

[6] Václavů, Antonín: Ke sporům o zemědělské družstevnictví a kolektivizaci v Československu, Vysoká škola ekonomická, Praha 1999, ISBN 80-7079-934-X, s. 23

[7] Růžička, Miloslav: Vyhnanci, Akce ,,Kulak ”, Havlíčkův Brod, 2008, ISBN 978-80-254-6522-6 , s.7

[8] Růžička, Miloslav: Vyhnanci, Akce ,,Kulak ”, Havlíčkův Brod, 2008, ISBN 978-80-254-6522-6 , s. 7-8

[9] Renek, P. Kárač, J. Zákon o JZD [online]. 2008 [cit. 2012-2-11]. Dostupné
na: http://www.ustrcr.cz/cs/zakon-o-jzd.

[10] Renek, P. Kárač, J. Zákon o JZD [online]. 2008 [cit. 2012-2-11]. Dostupné
na: http://www.ustrcr.cz/cs/zakon-o-jzd.

[11] Jech, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy, Vyšehrad, Praha 2008, ISBN 978-80-7021-902-7, s. 83

[12] Wikipedia. Kolektivizace v Československu [online]. Poslední editace: 2011-6-20 [cit. 2012-1-2]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolektivizace_v_Československu.