Květen 1945 ve Zlukově u Veselí nad Lužnicí

 

Květen 1945 ve Zlukově u Veselí nad Lužnicí ve vzpomínkách pamětníka (*1930):

V dubnu 1945 přišli do Zlukova Národní hosté a ubytovali se ve škole a v našem hostinci. Byli to vesměs ženy, děti a pár starých mužů. S nimi nějaké problémy nebyly, i když jsme po jejich odchodu našli v našem hostinci nějaké náboje a granáty.

Nějakou dobu po válce se za bílého dne pokusili projít dva němečtí vojáci přes pole a louky mezi dvěma lesy jižně od obce. Všiml si jich jeden místní sedlák, který tam zrovna pracoval na poli a rychle běžel k nám do hostince upozornit Rusy. Ti sebrali kola, která měli před hospodou opřená místní mladíci a ujížděli na udané místo, kde opravdu Němce dohonili a zajali na kraji Zlukova. Odvedli je blíž k prvním zlukovským domům a začali je vyslýchat a šacovat. Když jim svlékli mundůry, poznali Rusové podle něčeho, že jsou to esesáci a rozhodli se, že je na místě zastřelí. Jeden z těch Němců vytáhl fotografie své rodiny a prosil velitele Rusů, aby ho nechali žít, že má ženu a děti. Rus ale odpověděl, že takových žen a dětí Němci zavraždili v Rusku spousty a proto on s nimi nebude mít žádné slitování. Oba Němci si museli kleknout a ten Rus je zastřelil dávkou ze samopalu. Chtěli je na místě zakopat, ale protestovala proti tomu paní, která žila v blízké chalupě, nechtěla přes jejich hrob každý den chodit. Tak nakonec jeden místní sedlák zapřáhl za koně vůz, naložil mrtvoly a odvezl je na obecní mrchoviště. Tam je musel zakopat místní tulák, ale před tím jim ještě stáhl boty.

Jinak s Rusy v obci, až na jeden pokus o znásilnění, nějaké větší problémy nebyly. Měli tu poměrně přísné velitele, kteří je drželi na uzdě. Ubytovaní byli ve škole a u nás v hospodském sále si vařili a myli se. Koupali se v zabijačkových neckách a po „koupeli“ vždycky vytrhli prkno z podlahy a tu vodu pod ní vylili. Tak nám celou podlahu v sále zničili.

Po německé kapitulaci jsem také občas chodil do nočních hlídek ozbrojen německou puškou, i když mi bylo teprve 15 let. Naší skupince velel starší muž – bývalý voják. Jednou v noci jsme narazili na skupinku německých vojáků a už jsme se chystali na ně jít, ale náš velitel nás zarazil a napomenul, abychom nic nedělali a zůstali na místě, protože to jsou určitě frontoví vojáci a byl by z toho akorát malér.