Šimon Lomnický z Budče-život, díla, pamětní desky

Publikováno 2.8.2015 | Od Kateřina Hieke

Ševětínské náměstí je pojmenováno po Šimonu Lomnickém, ale když se o jeho jménu zmíníte mezi lidmi, málo kdo ví, kdo to byl. Proto jsme se rozhodla přiblížit vám jeho život a díla.

Informace pramení z pamětní knihy Šimona Lomnického sepsané Vojtěchem Novotným (Kolenským, jak se sám nazýval) z Kolného, který jako profesor působil na reálkách v Plzni, Písku, v Mladé Boleslavi a následovně na gymnasiu v Litomyšli, ale o něm snad napíšeme více v některém z příštích článků.

Šimon Lomnický

1552-1627

Jak už jeho jméno napovídá, narodil se v Lomnici nad Lužnicí, kde strávil své dětství. Studoval v Krumlově, Třeboni a Hradci. Začátkem 70. let 16. století se stal vychovatelem v Kardašově Řečici na panství svého ochránce, Adama z Hradce, kde bouřlivě prožívá své mládí do roku 1580. Zde také napsal svůj první spis, sbírku náboženských písní: Písně nové na evangelia.

Vychovatelství ho však brzy omrzelo. Chtěl se stát spisovatelem a působit na více lidí. Proto se roku 1581 ocitá v Praze a snaží se vyniknout na dvoře Rudolfa II. Avšak jeho příznivci (Adam z Hradce a Vilém z Rožmberka) jsou právě doma zaměstnáni bouří sedláků na panství Hlubockém. Jelikož se sám nedovedl prosadit, vrací se zpět domů, kde se z něj stává písař a později správce panského pivovaru.

Poprvé se oženil v Lomnici jako 25 (?) letý. Jako vdovec se přiženil do Ševětína na statek Vávrovský, kde hospodařil a sepisoval svá díla po 33 let. Působil zde až do roku 1618 jako hostinský. Neměl právo pivovarské, tudíž pivo musel brát z třeboňského a lomnického pivovaru. Hospodářství a hostinec mu celkem pěkně vynášeli, čemuž přispívala dobrá poloha u hlavní silnice. Nocovala u něj šlechta, vzácná poselstva z cizích zemí, arcikníže Ferdinand s Filipinou Welserovou a služebnictvem, arcibiskupové Berka, Labmberk, Lohelius a další. Přesto bohatě využívá darů od svých příznivců.

Byl mužem vysoké postavy, hlavy sebevědomě nesené a zdobené vlasem kudrnatým a vousem na bradě dle tehdejší španělské mody. Ovládal uhlazené dvorské způsoby, výborně zpíval, vtipně a příležitostně řečnil, satiricky veršoval a proto byl vyhledáván a zahrnován přízní a ochranou šlechtických rodin, ba i samotného císaře. Od něhož dostal 21. března 1594 predikát z Budče, za svou spisovatelskou činnost.

Hvězda jeho slávy začala vyhasínat okolo roku 1612, po smrti jeho největších příznivců již nenacházel pochopení u mladší generace. Další ránou bylo pro něj zpustošení Ševětína roku 1618, při němž jeho statek vyhořel a jemu se nedostalo žádné pomoci k jeho obnově.

Jako většina lidu v naší krajině, byl katolíkem. Doma, v Ševětíně žil v přátelství s farářem Hostovským. Byl spíše praktický a snášenlivý, nikdy se nedal strhnout k útokům na evangelíky! žil v přátelských stycích s oběma stranami.

Roku 1619 přestoupil ke straně evangelíků, ale nejspíše se nikdy evangelíkem nestal. Proč se dal na jejich stranu, se můžeme už jen dohadovat. Jednou z možností je, že si myslel, že v té době vítězící stranu mu lépe zajistí obživu, poté co bylo jeho hospodářství zničeno. Proto odešel do Prahy, kde neprozřetelně vystoupil proti Ferdinandovi II. a katolické straně, k níž se po Bílé hoře roku 1621 zase vrátil…

Avšak obojakost se mu nevyplatila a rozhodla o jeho smutném konci v bídě a zapomnění.

Díla:

Většina jeho děl byla sepsána česky, což bylo výjimkou (ostatní psali latinsky či humanisticky) v letech 1585-1620 v Ševětíně a tištěna v Praze u Digrina. Při čemž psal hlavně pro obyčejné lidi, ale byl oblíbencem i císaře Rudolfa II. V jeho dílech se hodně vyskytuje přímost, satira, moralizování a pravdymilovnost, ale zabýval se i sběrem a šířením písní náboženské i lidové tématiky, z nichž některé opatřil nápěvem a notami.

Jeho spisy jsou cenným pramenem pro poznání krojů, zábav, života všech tříd společenských u nás, mravních i právních poměrů za doby hnutí reformačního i protireformačního…

Některá jeho díla jsou volným překladem, prosou či veršem, spisů jiných, starších, latinských Ale Lomnický je doplňoval vsunutými partiemi.

Mezi jeho významnější díla se řadí: Naučení mladému hospodáři (1586), Kupidova střela (1590), Filosofský život (1591), Kancionál (1595), Traktát o tanci (1597), Vzkříšení Páně (1607), Řápek dětinský (1609), Pohřební píseň o pohřbu Petra Voka, posledního Rožmberka (1611), Tobolka zlatá (1615),Selské vítání krále Friedricha (1619)….

Jeho díly se zabývali slavní čeští literární historikové, z nichž můžeme zmínit například Bohuslava Balbína, Pelcla, Krameriuse, Jungmana. Do obliby se dostal 19. století, jelikož byl označován za mučedníka pobělohorské doby. Například Stroupežnický a Kolár ho zasadili do svých her, ale dle Novotného jeho role nejsou moc historické věrné. Dostal se i do hledáčku spisovatelů (Heyduka, Svátka, Risse, Nerudy, Zyeyra), ale ty převážně zajímalo, jestli na sklonku života Lomnický v Praze žebral.

Pamětní desky:

-původní pamětní deska na hostinci Šimona Lomnického z roku 1907: