Václav Hořejší, letec RAF ve 2. světové válce, ševětínský rodák
Narodil se 7.2.1915 jako pátý ze šesti sourozenců v Ševětíně č. 64. Otec truhlář, matka velmi brzy zemřela. O sourozence, domácnost a malé hospodářství se starala spolu s otcem především nejstarší Anna, provdaná Marková. Pak převzala její roli nejmladší Růžena. Bratr Josef po maturitě pracoval na poště, posléze jako ředitel v Kolíně. Další bratr Vojtěch byl poštovním tajemníkem na nádražní poště v Č. Budějovicích, kde byl spolu se skupinou spolupracovníků zatčen. Zahynul v r. 1942 v Osvětimi, připomínán je na seznamu obětí nacismu ne desce v průčelí nádražní pošty v Č. Budějovicích (dodnes fungující pošta č. 1 na Nádražní ulici v Českých Budějovicích – pozn. autorka). Další bratr Jan pracoval s otcem jako truhlář. Za 2. světové války byli spolu s otcem a sestrou Růženou internováni jako příslušníci rodiny nepřítele Říše.
Václav po maturitě na reálce vystudoval v letech 1935 – 37 vojenskou akademii v Hranicích a sloužil jako dělostřelecký důstojník v Přerově. V r. 1938 absolvoval v Prostějově kurs pro letounové pozorovatele.
Po nacistické okupaci okleštěného Československa opustil protektorát Čechy a Morava 2. srpna 1939. Přes hranici byl převeden spolu se třemi dalšími důstojníky a jedním horníkem. 30.8. byl přijat do polské armády, po osmi dnech byl z ní propuštěn do čs. legionu v Polsku. Po obsazení Polska Němci a Sovětskou armádou byl internován spolu se skupinou čs. důstojníků 10 měsíců v SSSR /8.9.1939 – 13.7.1940/. Po intervenci Velké Británie byl ve 4. transportu dopraven přes Istanbul, Palestinu a kolem Afriky do Anglie.
Po příletu do Anglie to manželé neměli lehké. Bohužel, těhotná manželka Václavova následkem silného rozrušení potratila a už nemohla mít děti. Angličané neměli o Václava zájem. Jednak odmítl po válce nabízené britské občanství (prohlásil to brzy po návratu na besedě „U Čapků“ před nabitým sálem výslovně s tím, že chce zůstat Čechoslovákem). Nemohli pochopit důvod 2. emigrace, nevěřili, že u nás hrozí represe čs. válečných vojáků ze západu. Aerolinie měly nadbytek bývalých vojenských letců. Manželé se živili všelijak včetně umývání nádobí v restauraci.
Pak se naštěstí setkal Václav se svým velitelem u 311. perutě, ten mu dal doporučení a Václav létal asi 15 roků u letecké společnosti v Singapuru. Manželka však přestala snášet tamní podnebí a pro její srdeční problémy se vrátili do Londýna. Václav létal také jako navigátor s VIP letkou pro vládní činitele.
Žádné kontakty s rodinou neměli, báli se jejich represí. Asi r. 1965 navštívila své rodiště Božena Šerá. Dozvěděla se o několik let starším sousedovi Václavovi. B. Šerá těsně před 2. svět. válkou po absolvování obchodní akademie vyhrála konkurz na korespondentku do tábora čs. dětí v Anglii. A teprvwe nyní po částečném politickém uvolnění se odvážila přijet se podívat na své příbuzné. Po návratu do Londýna našla Václava až po několika měsících (změna jména na Howard a až pátý původní Hořejší v Anglii). Teprve potom se Václav odvážil psát domů.
Přišlo Pražské jaro 1968 a s ním nové naděje. V srpnu navštívil Václava bratr Jan. Asi po dvou týdnech se vracel domů, po příletu do Prahy dojel rychlíkem do Veselí 21. srpna brzy ráno. Protože vlaky přestaly jezdit, šel do Ševětína pěšky (obsadila nás vojska Varšavské smlouvy). Na můj dotaz, jak se mu v Londýně líbilo, Jan odpověděl: „Představ si, jedeme autem po Londýně a já říkám bratrovi: máte to tady samé záchody.“ Dostal vysvětlení, že „Closed“ je anglicky zavřeno – cedule na dveřích zavřených obchodů.
V srpnu 1969 poslali našeho tehdy patnáctiletého syna na třítýdenní pobyt ke zdokonalení angličtiny do Anglie a Walesu k profesně známým mé manželky. V r. 1967 byl v Praze Euroafrický kongres radiologických laborantů. Prezident s manželkou a tajemnice jeli přes Ervropu autem a tři dny byli v Č. Budějovicích. Na revanš nás zvali do Anglie. Neměli jsme vyluty, ale dojednali jsme později písemně pobyt syna. Se šesti librami kapesného jsme ho odvezli na ruzyňské letiště. Dostal zároveň adresu Václava s tím, aby se tam k večeru nějak dostal, zazvonil a řekl: „I m Václav Hořejší.“ Angličané pointu nepochopili a Václavovi zavolali. Bylo mu tehdy 54 roků a dělal školitele navigátorů na letišti Heathrow, manželka byla vedoucí konfekčního obchodu. Po ukončení pobytu našeho syna ho vezl Václav na letiště. Při loučení se rozplakal s odůvodněním: „Po celém světě+ mohu, jen domů se nemohu podívat.Ještě jednou bych rád viděl břízky u Dubeňáku.“ Před několika měsíci jsem se dozvěděl, že je sázel jako žák obecné s učitelem Žákem.
Nastala doba normalizace, jakékoli stky byly opět omezeny. To trvalo až do listopadu 1989. Václavovi zemřela manželka. Do vlasti se už nepodíval jednak pro velmi špatný zdravotní stav, jednak se obával případného zatčení. Vojenské letadlo, se kterým opustiv r. 1948 vlast, Angličané nevrátili. A tento „kriminální čin“ byl amnestován u nás asi 2 roky po jeho smrti.
Václav opustil Londýn a odstěhoval se do Ambleside u skotských hranic. Dříve tam s manželkou jezdívali a velice se jim tam líbilo. Zemřel tam 18.6.2002, jeho popel je uložen spolu s popelem jeho tří sourozenců v hrobě č. 251 na ševětínském hřbitově.
Ze šesti sourozenců se v další generaci narodili pouze tři potomci. Václav děti neměl, svobodní zůstali Vojtěch, Jan a Růžena. Josef v Kolíně měl dceru (asi 1928), jíž byl při komplikovaném porodu poškozen mozek. Nemohla chodit, velmi špatně mluvila, hlava a ruce trpěly neustálými škubavými pohyby. Po smrti matky byla na přání otce a s intervencí Václava (zahraniční čs. letec) byla umístěna v Domově důchodců na D. Vodě u Č. Budějovic, kde asi před dvěma roky zemřela. Pochována je spolu s rodiči v Ševětíně. Nejstarší Anna měla 2 syny, z nichž Vojtěch tragicky zemřel při opravě elektrického vedení. Druhý syn Josef Marek žije s manželkou v Ševětíně. Jejich syn zůstal po vystudování vysoké školy v Praze.
Během vojenského působení získal Václav Hořejší několik významných čs. a britských vyznamenání a ve vlasti byl povýšen na plukovníka.
P.S.: Domnívám se, že je potřeba zachovat památku na válečného čs. letce Václava Hořejšího a srdečně děkuji paní starostce Hajské, p. Lukášovi i celému zastupitelstvu Městyse Ševětín za schválení a realizaci návrhu na zbudování jeho pomníčku v rámci „revitalizace náměstí“ v Ševětíně.
MvDr. Václav Hořejší
ševětínský rodák
Statistika návštěvnosti