Lesní křižovatka, která přitahuje smrt?

1

křižovatka na horizontu od jihu (od statku Chyňava) 

Zájemcům o tajemná a záhadná místa z jižních Čech je dobře znám les Bor u Českých Budějovic, kterému se věnuje již několik internetových webů. Neméně zajímavým je ale také místo severně od Českých Budějovic, mezi obcemi Borek a Chotýčany, které dosud záhadologům a milovníkům tajemna unikalo. Pokusíme se vás provést jeho pohnutou historií.2

Za obcí Borek jedeme po staré silnici na Prahu, kterou již nahradila rychlostní silnice v devadesátých letech. I když stará silnice slouží již jen obyvatelům okolních vesnic, přesto je na ní ve všední den poměrně vysoký provoz. Za statkem Chyňava vjíždíme do lesa a stoupáme do táhlého kopce. Blížíme se k lesní křižovatce – našemu cíli. Lesní křižovatka je opravdu nepřehledná a snížení rychlosti na 70km/h a dvě silniční zrcadla zde jsou opravdu na místě. Není divu, že zde v minulosti docházelo k častým tragickým nehodám a ještě vlastně stále dochází. Těsně před křižovatkou si všímáme dvou malých křížků na stromech a svaleného kamenného podstavce, snad také kdysi kříže. Zahneme-li doprava na Lhotice, bezprostředně za křižovatkou objevíme po pravé straně silnice, mezi stromy ukrytý litinový kříž. Stovky takových jsou rozesety všude v krajině u starých cest. Jen tento ale nese nápis „Vilém Kajer 18.5.1914 – 5.5.1945“. Na staré mapě z doby, kdy ještě neexistovala nová pražská rychlostní silnice, nalezneme jakýsi křížek také na druhé straně křižovatky, kam by jsme odbočili na Hlubokou nad Vltavou. Křížek bychom zde ale již marně hledali. Za to bychom po několika desítkách metrů došli k pochmurnému areálu kafilérie (spalovna uhynulých zvířat).

3

Pravěká mohyla v bezprostřední blízkosti křižovatky

Lesní křižovatka zvaná „U sloupu“ (podle kamenného milníku, který se ale do dnešních dnů nedochoval) byla pro obyvatele okolních vesnic vždy místem přitahujícím smůlu a neštěstí, kterému je lepší se vyhnout. A to nejen v podobě dopravních nehod, jak se přesvědčíme. Zjistili jsme celou řadu podivných událostí, ke kterým zde došlo. Začneme-li historií nejstarší, musíme zmínit skupinku třípravěkých mohyl (pravěkých hrobů), dodnes dobře viditelných v bezprostřední blízkosti křižovatky. Jejich přesné stáří není známé. Jak můžeme i vidět, mohyly byly prokopány již kdysi před nejméně sto lety, snad hledači pokladů, kteří bláhově věřili tomu, že v mohylách je s mrtvým pohřbené i zlato, nebo prvními českými amatérskými archeology, jejichž nálezy zmizely ve víru 20. století. Je téměř jisté, že původně zde bylo mohyl více a že část zničila stavba pražské silnice v roce 1753, kterou tereziánští projektanti narýsovali přímo přes mohylník. Díky nálezům z jiného nedalekého mohylníku můžeme předpokládat, že i tento vznikl v závěru starší doby bronzové, tedy někdy kolem roku 1600 př.n.l.

4

Bronzová jehlice pocházející z nedalekých mohyl (jihočeské muzeum)

Zmíněné křížky, které jsme objevili u křižovatky, nejsou ještě všemi dochovanými památkami na tragické události, ke kterým zde došlo. O něco dále v lese směrem k rychlostní silnici, nalezneme starý pomník s nápisem „Zde podlehl tragické smrti náš milovaný otec Matěj Kantor z Červeného Újezdce při kácení dříví 1. března 1914“. Matěj Kantor je prvním člověkem, který tragicky zahynul v blízkosti lesní křižovatky ve 20. století, o kterém víme.

6

Kantorův pomník

Až do roku 1954 stával 100m jižně od křižovatky po pravé straně silnice na Prahu,železný kříž nazývaný „Pytlácký“. Byl památkou na tragickou smrt jistého Mrázka z Lišova někdy na přelomu 19. a 20. století. Mrázek patřil k obávané pytlácké bandě drancující knížecí schwarzenberské lesy. Trpělivost místních hajných a myslivců jednoho dne praskla a na pytláky byl zorganizován velký zátah. Právě v místě lesní křižovatky narazil Mrázek na knížecího myslivce, na kterého ihned namířil pušku, ale včas k němu přiběhl hajný Jakub Pulec z Chotýčan a Mrázka udeřil pažbou své pušky do týla. Mrázek ale neupadl do bezvědomí a ještě se stačil otočit a na Pulce vystřelit. Ten ač byl zle postřelen v obličeji, další ranou pažby pytláka Mrázka usmrtil. Jakub Pulec po vyléčení zranění se nechal ze strachu z pytlácké msty přeložit až na Šumavu. V těch dobách panovala mezi hajnými a pytláky otevřená válka a k pomstám běžně docházelo. Ani Pulec jí nakonec neunikl a jednoho dne byl ve svém novém revíru přepaden, svlečen a přivázán ke stromu u mraveniště. To byl častý krutý způsob vraždy hajných. Jakub Pulec byl ale včas nalezen a i když jeho tělo obsahovalo velké množství mravenčí kyseliny a bylo dosti opuchlé, dokázal se postupem času vyléčit.

5

 

7

 

Zaznamenaná lidová píseň o smrti pytláka Mrázka, zpívána na nápěv lidové písně „Nezacházej slunce

Po dalším mrtvém žádný pomník ani křížek nenajdeme. Přesuňme se do září roku 1938, kdy byla na spadnutí válka ČSR s Německem, ale díky ponižující Mnichovské dohodě k ní nakonec nedošlo. 23. září je vyhlášena mobilizace čs. branné moci. Čeští muži nastupují do zbraně s nadšením, to ale neplatí o záložnících německé národnosti. Ti, kteří žijí v pohraničí raději prchají do Německa. V jiné situaci jsou ale Němci, kteří žijí za linií čs. opevnění a k hranici se tak nedostanou. Navíc nacistický rozhlas varuje německé muže, že pakliže nastoupí do české armády, Češi je ihned odvedou a postřílejí. Tomu uvěřila i skupina německých mužů z Lodhéřova a Studnice u Kardašovy Řečice. Pod vedením studnického učitele Bedřicha Tippla se ozbrojeni schovávají po lesích a 27. září napadnou hlídku českých dragounů. Vojáci opětují palbu lehkým kulometem a výsledkem je 6 mrtvých Němců na místě, další umírá později v nemocnici. Zajat je vůdce bandy – učitel Bedřich Tippl. Polní četnictvo má za úkol eskortovat jej automobilem do věznice v Českých Budějovicích. Jejich cesta vede také přes Ševětín a Chotýčany. A právě v místě lesní křižovatky „U sloupu“ se Tippl pokouší o útěk. Uběhne ale jen několik desítek metrů, když jej střela z pušky srazí k zemi, na kterou upadne již bez dechu. Bedřich Tippl je pohřben na nedalekém Hosíně, ale již v roce 1939 jej nacisté exhumují a jako mučedníka převážejí k pohřbení do Studnice.

Znovu se na křižovatce střílí na samém konci války – 5. května 1945. Toho dneVilém Kajer ze Lhotic se třemi svými kamarády, nalézají na křižovatce „U sloupu“ odstavené nákladní auto maďarských vojáků. Zřejmě jim došel benzín a tak se nezdržovali a dál vstříc americkému zajetí pokračovali pěšky. Mladíci na náklaďáku naleznou zbraně a také štočky látek a pytle tabáku. Ihned poberou co unesou a odnášejí kořist do Lhotic. Po té se vracejí k vozu zpět. Ve stejnou chvíli jede na kole z práce od Budějovic, lhotický občan pan Fučík. V lesním kopci sesedá z kola a vede jej pěšky. Náhle za sebou uslyší hluk motoru a pak jej předjede vojenský náklaďák plný německých vojáků, který na křižovatce odbočí na Lhotice. Jakmile vojáci Fučíkovi zmizí z očí, ozývá se několik výstřelů. Pan Fučík spěchá zjistit, co se stalo. Na křižovatce slyší jen sténání a volání o pomoc. Tak nalézá v příkopu těžce postřeleného Viléma Kajera. Jeho kamarádi zatím v panice utekli pryč. Pan Fučík sedá na kolo a spěchá do Lhotic pro lékaře. Než se s ním ale vrátí, Vilém Kajer na místě střelby zemře. Dodnes není jasné, co se tehdy na křižovatce vlastně stalo, zda chtěli mladíci přijíždějící vojáky odzbrojit, či snad mělo jít ze strany Němců o trest za rabování opuštěného vozu. Vilém Kajer byl pohřben, stejně jako kdysi Bedřich Tippl, na Hosíně, jeho hrob bychom zde ale již také marně hledali, zanikl v šedesátých letech.

8

Kajerův kříž

Další dva lidské životy v blízkosti křižovatky vyhasnou nedlouho po Kajerovi. Někdy v roce 1946 se z divadelního představení ve Lhoticích vrací bryčkou ochotnice a zpěvačka jihočeského divadla Kristýna Vondrová z Bavorovic. Nedaleko křižovatky se jí z neznámých příčin splaší kůň a ona vypadne z bryčky nešťastně přímo na kamenný patník, o který se udeří do hlavy a je na místě mrtva. I na její památku je zde vztyčen křížek, je ale zničen při stavbě nájezdu na rychlostní silnici v devadesátých letech. Již někdy v roce 1948 se v noci vrací ze zaměstnání v Budějovicích do Lhotic Josef Pavlíček na svém motocyklu. Přímo na křižovatce naráží do neosvětleného nákladního vozu s nákladem dříví a je rovněž na místě mrtev. Dne 29.11.1961 zde zemřel vitínský učitel Ludvík Homola, který na motocyklu narazil do neosvětleného koňského potahu.

9

Jeden z křížků na stromech 

Tím začíná řetěz tragických dopravních nehod, které se na lesní křižovatce „U sloupu“ odehrají a které není možné vypsat pro nedostatek informací. Ke zvláštní nehodě dochází 28. srpna 1968. V tento neveselý čas táboří u okolních obcí sovětské okupační vojsko. Zmíněného dne jede od Českých Budějovic do Ševětína vůz taxislužby se třemi osobami. Ve stejný moment přijíždí od Hluboké nad Vltavou ruský obrněný transportér, jehož řidič nedá vozu taxislužby přednost a na křižovatce jej zcela zdemoluje. Přímo na místě zahyne Jaroslav Páník (38 let) a 2. září 1968 v budějovické nemocnici umírá i řidič taxislužby Luboš Stojec (31 let).  Ze starých zaprášených kronik občas vyplouvají na světlo další zapomenuté události. Tak byla v nedávné době objevena zmínka o tragickém úmrtí malého chlapce z Chotýčan, ke kterému došlo počátkem 50. let 20. století. Chlapec byl v blízkosti křižovatky „U sloupu“ zavalen dřívím, které se utrhlo z valníku přistaveného traktoru.

Ukázali jsme si celou sérii tragických osudů lidí, jejichž životy vyhasly na křižovatce mezi Borkem a Chotýčany. Necháváme již na vás čtenářích posoudit, zda se jedná jen o náhodu a místní události jsou dané nepřehledností a nebezpečnostní zdejší křižovatky, či za místem, které doslova přitahuje neštěstí, stojí něco jiného. Je to snad jakési prokletí zdejších pravěkých mohyl, které byly kdysi stavbou silnice poničeny? O tomto smutném místě místní obyvatelé jen neradi mluví, přeci jen z každé z okolních vesnic pochází někdo, kdo zde přišel o život. Zajímavé také je, že právě v místě křižovatky, začíná silnice kopírovat původní trasu středověké pražské cesty, která vedla od Budějovic a do námi sledovaného místa přišla z jihozápadu od Hosína. Její pozůstatky bychom zde již hledali marně. A právě nedaleko odtud u Chotýčan, začínal na této prastaré cestě úsek, kdysi nechvalně známý po celém kraji. Tomuto místu se říkalo „Libochova stránka“ a především na přelomu 16. a 17. století se na ní „velmi přepadávalo, loupilo a mordovalo“. Na závěr bychom rádi upozornili případné návštěvníky křižovatky „U sloupu“, aby zde dbali zvýšené opatrnosti, jelikož stará pražská silnice je stále poměrně frekventovanou a na takovémto nepřehledném místě stále může velmi snadno dojít k dalšímu neštěstí, o čemž svědčí i čtyři vážné dopravní nehody ke kterým zde došlo jen během roku 2012 (v jednom z případů zde havaroval dokonce linkový autobus).

Jedna z dopravních nehod v roce 2012

11

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist