Monografie Lhotic – I. část

Publikováno 5.8.2015 | Od Kateřina Hieke

Lhotice

patřily k panství Hluboké, jež později zastavováno pro krále, kteří se rádi zabývali honbou. Že bývalo oblíbeným lovištěm králů, patrno z toho, že Karel IV. ke své lovecké potřebě v poněšických lesích vystavěl hrad Karlův Hrádek. Takovým hlubokým lesem byla pokryta krajina východně od Hosína, z níž až podnes les rozlehlý v Mojči se zachoval.

Kdy Lhotice založeny, těžko dokázati, když dokladů není. Jméno Lhotice dosvědčuje, že koncem XI., neb během XII. století s jinými Lhotami, Lhotkami, Lhůtami založeny. V Čechách tehdy lesnaté krajiny dávány v majetek osadníků, kteří po vyklučení lesů založili osady rolnické, kteréž po určité době /lhůtě/ svému pánu /zde Hluboké/ teprve ourok odváděli.

A poněvadž měli určitou lhůtu, na jejíž dobu byli prosti ouroku (nynějších daní), jmenovali se Lhoty, Lhotky, Lhotice.

Naše Lhotice mají asi sestru v zašlé už nyní vesnici Lhotce u Jivna, kde dříve dvůr a několik selských dvorců stávalo.

Skoro současně vznikl Červený Oujezd, jenž do nedávna se Lhotice a Velechvínemtvořil jednu katastrální obec.

První listinnou zmínku o Lhoticích máme z r. 1378, když císař Karel IV. dne 6. května listem z Budějovic daným zastavil Janu Lantkraběti z Leuchtenburku v ouroku 200 kop českých, jež dosud lantkrabě na Domažlicích zastavěny měl: městys Lišov a vsi Hůrky, Levín, Přehořany (zašlá ves u Lišova), Hrůtov, Jelmo, Kaliště, Třebotova Hora, Lhota, Hůry, Oselný, Hrdějovice, Opatovice, Chňava a část Miletína, ponechávaje si na ně berně, lesy a rybníky.

Druhou listinou nám známou je urbář panství hlubockého, jak ho brzy po převzetí dal sestaviti Vojtěch z Pernštejna, jenž měl panství hlubocké od krále Vladislava zastavené.

Jednotlivé usedlosti platily svému pánu 2x v roce t. zvaný ourok (o sv. Havle a sv. Jiří). Někde mimo to ještě plat o vánocích, robotu nebo za ní peníze ,,robotné“, slepice, oves, žito atd.

V roce 1490 v době sepsání urbáře Pernštejnského měla obec Lhotice jen 6 sídel, jež povstala z 9ti sídel. Čtyři ta sídla měla výměry po 1 lánu, dvě pak byla půllány. Platu odváděl lán půlletního úroku po 32 groších, vánočního platu rovněž 32 grošů a za robotu o sv. Jáně lán 6 grošů. Mimo to obec platila o sv. Havle 5 gr. platu.

Majitelé pak sídel těch bez rozdílu ať lán, ať půllán odváděli po 1 džberu /strychu/ ovsa, 2 slepicích a 2 sýrech.

Odváděla tedy celá obec: platu o sv. Jiří 2 kopy 40 grošů, na sv. Havla 2 kopy 40 grošů a robotného o sv. Janě 30 grošů vedle ovsa, slepic a sýra.

Jména usedlých v roce 1490 jsou:

Bležej Ocetek má lán
Vávra později Dušek Provázek-lán

3.) Jíra-1 lán

4.) Matěj Petrů a syn-půllán

5.) Matěj Král půllán

6.) Janda – 1 lán

Až celkem ve starých našich vesnicích se počet sídel po staletí třeba udržoval v stejné míře, nebylo vyloučeno, že se měnil tím, že jednotlivá pustá sídla stahována s osedlými v jedno, na druhé pak straně zase přibývalo sídel tím, že na obci se postavily chalupy bez dědin, t.j. bez dědičných polí, které ale, aby majitelé jich se přece uživiti mohli, dostávaly od pána nějaká ta z křovin vypláněná jitra za mírný plat do panského důchodu, obyčejně ročně plat z jitra 1 groš. Jiných platů tyo chalupy neměly, jen že pánu byly zavázány k ruční robotě – obyčejně 1 den.

Tak ve Lhoticích nastala změna také. Když v roce 1599 založen byl nový urbář panství hlubockého, vidíme z něho, že ze 6ti sídel v roce 1490 – bylo jenom 5 tím, že oba půllány se spojily v 1 celolán.

Je tedy ve Lhoticích 5 celolánů: Křiváčků, Řepechů (nyní Holubů), Krč?nej /nyní Strejček/, Měšťanka a Čížek (nyní Kaňka).

Za to ale přibylo 6 chalup – takže počet sídel je 11.

Také plat se poněkud změnil: k sv. Jiří přibylo platu z chalupy Čertíkovské 3 gr, vánoční plat z lánu zvýšen na 33 groše (ze 32 gr.) takže ves Lhotice vynášely:

platu sv. Jiřského 2 kopy 43 gr., sv. Havelského 3 kopy 22 gr., vánočního 2 kopy 45 gr., robotné 30 gr. vedle ovsa atd.

Mimo to tu byla 1 krčma (s panským pivem) co nesla se neuvádí.

Obec sama měla lesů 4 zaječí léče.

Týž obraz nám podává nový urbář hlubocký z roku 1677.

Dle něho je zde zase 11 osedlých – z nich 5 lánů.

Lán počítá se 60 strychů. Slepice a sýra se již neodvádějí-místo nich platí se za sýra neb slepici 4 groše neb zlaté převedeno 4 kr 4 denáry.

Hospodářství tehdy bylo 3 stranné: Na jedné straně ozim, druhá strana-jař, třetí strana-úhor, kde pásl se dobytek. Toho bylo málo, hnoje málo-tedy úroda také malá.

Roku 1682 na Kaňkovském gruntě, když ho po otci Martinu přebíral syn Říha, zůstala vedle obilí zasetého a v slámě, 1 kráva, vůz půlkovaný, pluh, brány a jiné hospodářské věci. Nářadí hospodářské chatrné, špatně obdělaná půda málo rodila, přišla-li nějaká pohroma, usadila se jistě bída.

V roce 1659 ve Lhoticích bylo silné krupobití.

V hlubokých lesích kol Lhotic nebylo ještě dlouho bezpečno před dravou zvěří a že dosud zachované ,,vlčí jámy“ měly svou opravněnost, uvádí se v roce 1672 na živnosti Kaňkově, kde písař hlubocký odůvodňuje, proč vejrunky neplatil, v slova: ,,podávíc mu vlci dobytek, neměl odkud klásti“.

Dlouho trvající války pohřbily i husitské staly se hrobem mnoha vesnic. Tak zašla blízká Chňava-dříve vesnice, nyní panský dvůr patřící po parcelaci p. poslanci Bystřickému a lihovar-patřící družstvu hospodářů. Ještě v roce 1490 byla tu z 8 původních sídel sídla 3, jež však brzy po roce 1490 zanikla docela.

Další zaniklé vsi v blízkém okolí jsou:

Přehořany u Lišova, Lhotka u Jivna, Prochod /nyní les u Lišova/, Ždár u Velechvína,Hodějovice blízko nynější myslivny Nové Obory u Dobřejovic, Zlatejšovice (v Staré Oboře), Křesín-nyní dvůr u Hluboké, Všechlapy v St. Oboře.

Jinde se zase vesnice zmenšily. Mnohé vesnice, třeba nezanikly, obyčejně po nějaké době spustly. Stavení-tehda dřevěná- lehla popelem, grunty ze strachu před nepřítelem neobdělávány, lid prchl do lesů. Teprve dlouho po válce vrchnost volala uprchlíky zpět, pomáhala stavěti sídla, poskytujíc potřebné dříví na stavení, aneb sama budovy stavic, usedlým pak, aby snáze se vzmohli, na nějakou dobu odpouštěly platy i tehdy obvyklé již roboty.

Tak po 30tileté válce trpěly i Lhotice. Z 11ti sídel, jež se r. 1616 osazeny uvádějí, měly v roce 1629 hospodáře jen 4 a to: Skřiváček a chalupy: Rouskovská,Novotných, a Málkovská (nynější Kolářů)

Holubovký grunt byl r. 1629 spaleniště, Kaňků rovněž jeko spáleniště r. 1631 osazen, Měšťanovský pustý a spálený osazen až v r. 1636-ale ne na dlouho. Již r. 1644 je pustý a zůstává jím do konce století.

Strejčků grunt rovněž spálený osazen 1629.

Chalupy: Novotných, Poddaných, zůstaly ještě r. 1682 pusté, nynější Kovářů teprve r. 1629 spálená, zase osazena.

Tomu není se co diviti. Hned v počátcích války 30tileté usadilo se vojsko českých stavů u Rudolfova proti královskému městu Budějovicům a odtud spižujíc v okolí, sedláků nešetřilo.

Na Hlubocku dal pan Vojtěch z Pernštejna sedlákům právo odúmrtí a dědictví. Neprohřešil-li se sedlák ničím, mohl se statkem vládnouti. Mohl ho prodati-sfrejmarčiti-odevzdati dětem za živa, či připadl jim dědictvím po smrti, mohl ho odkázati i jiným, jako sám mohl děditi.

Když se nějaký statek uprázdnil ať smrtí, ať postupem, nebo koupí, vždy se nejprve zjistila obyčejně odhadnutím rychtáře a konšelů jeho cena. Bývali to obyčejně zákonití dědicové: žena a děti, jež se o jmění otce dělili stejným dílem, dále vrchnost někdy pro sběhnutí, zmrhání (když se dívka nedobře zachovala-zmrhala),nedovolené provdání, pak dlužníci atd. Nový nástupce, ujal se gruntu v odhadní ceně a do její výše byl nucen spokojiti podílníky.

Poněvadž grošů bylo u sedláků málo, nezaplatil nový majitel odhadnutou cenu hotově-tak se mu odhadnutá cena zapsala do gruntovní knihy spolu se zápisem, že gruntu se ujal a se seznamem všech těch, kterým jest povinen co platiti, on pak dle velikosti a výnosnosti gruntu rok co rok po vánocích se měl dostaviti do vrchnostenské kanceláře a tam složiti povinnou částku platu-německy Vährung-jež se nazývala ,,vejrunkem“, až zaplatil grunt docela. Ovšem šlo to zvolna-obyčejně žádný hospodář za doby svého hospodaření grunt nezaplatil. Nezaplacený dluh přebírali jeho dědicové.