„Pro vlast a vědu“ aneb smutný konec Františka Křečana a Jaroslava Vondráška

V první třetině 20. století zažívala aviatika bouřlivý rozvoj. Nejinak tomu bylo i v tehdejší ČSR. Naši piloti byli ve světě pojmem, vyhrávali poté mezinárodní letecké závody. Je ovšem pravda, že to bývali většinou piloti vojenští, speciálně vycvičení.
Za technický rozvoj se ale často platilo životy. Tehdejší nehody bývaly velmi často díky tehdejší konstrukci letadel smrtelné. Před vznikem českobudějovického letiště v Plané tak mohli místní nadšenečtí aviatici létat pouze několik týdnů po žních a to jen když majitelé pozemků dovolili. Na vojenském cvičišti ve Čtyřech Dvorech se v letních měsících pravidelně objevovali vojenští letci, kteří se zde účastnili každoročního vojenského cvičení.

Prolog
Letadlo se vzneslo kolem 8:00 za jemného mrholení z letiště ve Čtyřech Dvorech a ve vzduchu pobylo přibližně 60 minut. Podle článku p. Chmelíka začalo pršet již den předtím a pršelo ještě kolem 7. ranní dotyčného dne. Možná již před vzletem měli naši letci obavy z navigace a špatného počasí. Při tomto cvičení se mělo letectvo podílet na manévrech pěchoty a dělostřelectva. Možná se i domnívali, že kvůli nepohodě budou manévry přerušeny – vše nakonec proběhlo dle plánu. Je možné, že ještě předtím, než se odlepili od země, hodnotili povětrnostní podmínky a možnosti letadla. Ale rozkaz je rozkaz. Chmelík také poznamenává, že určitou roli v jejich rozhodnutí mohla stát „touha vytáhnout se nad dělostřelci a „bačkoráři“ a předvést jim jací jsou „flígři“.
Nadpor. let. František Křečan (pilot, 26 let, uvádí se 27) a por. děl. Jaroslav Vondrášek (pozorovatel, 24 let) letěli s letounem typu Letov Š-2 „‚Smolík“. Jednalo se o dvojplošník s motorem typu Maybach Mb-IVa o výkonu 260 koňských sil, vybavený radiovou stanicí, jedním pevným kulometem Vickers, který obsluhoval pilot a pohyblivým dvojkulometem Levis obsluhovaný pozorovatelem (TTD letounu na valka.cz, odsud i foto)

s-2

 

Havárie a co jí předcházelo
Vše šlo bez problémů až nad Hosín, kde byla při cvičení umístěna baterie dělostřelectva. Zde letoun opsal několik kružnic. Při čtvrté obrátce asi kolem půl deváté, zjistili poruchu motoru. Poručík Vondrášek rádiem vyslal signál „Porucha motoru – nouzové přistání“ (nebo -//- – přistáváme nouzově). Signál zachytili jak dělostřelci u Hosína, tak na cvičišti ve Čtyřech Dvorech. Křečan byl zkušený pilot, podle Chmelíka mu všichni kolegové záviděli jeho klid a chladnokrevnost. Začali kroužit nad loukami a sestupovali na nouzové přistání
v polích nedaleko Českých Budějovic. Po vysazení motoru se pilot snažil přeletět Hrdějovice, aby nedopadli přímo do vesnice. Už se zdálo, že na vyhlédnuté místo za Bavorovicemi přistanou v pořádku. Lidé dole, netušíce co se děje, jim prý mávali na pozdrav. Tytodopolední hodiny dne 18. 7. 1924 však byly osudné...
Letoun prý klesl do pouhých 30m výšky. Najednou se začal kymácet, ale posádka se stále snažila nouzově přistát
. Při letu se také bohužel vznítil motor. Při nouzovém přistávacím manévru těsně nad zemí se náhle letadlo stočilo prudce doleva na bok,střemhlav šlo k zemi a křídlem zachytilo o zem, převrátilo se a začal vytékat benzin. Pád prý nastal přesně v 8:40 hodin. Ozvala se velká rána výbuchu a celé letadlo se ocitlo v plamenech. Explodovala nádrž, ve které bylo kolem 200 litrů benzinu. Letoun vzplál doslova jako pochodeň.
Přiběhnuvší holič Martínek již marně volal „Vyskočte !“. Mezi prvními, kdo se k hořícímu letadlu dostal, byl správce českovrbenské elektrárny p. Novák a p. Turek z Č. Vrbného. Za nimi přiběhli lidé, kteří pracovali na polích v okolí a z blízké cihelny v Kněžských Dvorech. Pořád hustě pršelo, a i přesto hořelo vše mimo kovů. Jeden ze svědků události chtěl letcům podat hrábě, aby se chytili a mohl je vytáhnout z hořícího letadla, ale pro velký žár se k nim nedalo přiblížit. Ten prý byl takový, že se nedalo k troskám přiblížit na 30 metrů. Oba letci uhořeli na místě. K neštěstí se brzy dostavili vojáci se štábním kapitánem Janem Černochem, rodákem z Hrdějovic, kteří oheň uhasili a z trosek vyprostili těla obou letců. Jednalo se o jedno z prvých leteckých neštěstí v celé republice. (pozn. svědky události se stali Anna Čížková z Opatovic, František Fencl, Václav Turek, Václav Šindelář z Hrdějovic, kteří o letecké havárii vyprávěli v roce 1986).

Reakce
Dobový tisk hned 19. 7. přinesl o události podrobnou zprávu a až naturalisticky líčil že „pohled na upálené důstojníky byl srdcervoucí: byli spáleni téměř na uhel, hlavy jejich byly začouzené, černé koule, bez očí, bez vlasů, ruce a kolena měli spálená až na kosti, které čouhaly ze zbytků masa. Pohled nezapomenutelně hrůzný.“
Vyšetřovací komise, která přijela ještě 18. července kolem 17:00 odpoledne z Prahy, měla celou nehodu ozřejmit a stanovit její příčiny. Bylo zjištěno, že letoun se zřítil po přerušení přívodu paliva do šestiválcového motoru, jehož rychlé chvění způsobilo zmíněné problémy (motor byl původně určen pro německé vzducholodě). Zajímavé je, jak vypověděl štábní kapitán Slavíček, že oba letci toho dne neměli chuť vzlétnout a řekli mu, že by bylo lepší, kdyby byla bouřka, aby se cvičení nekonalo. Letadlo tohoto typu nebylo mezi letci příliš oblíbené pro špatnou směrovou stabilitu.

Pohřeb a smuteční slavnost
Ostatky letců byly vystaveny v budově posádkového velitelství na Lineckém předměstí a zasypány množstvím květin a věnců. Těla byla 19. 7. dopravena z posádkového velitelství na Lineckém předměstí (dnes vojenská nemocnice) na nádraží. Rakve s ostatky měly být odvezeny do jejich domovů, nadporučíka Františka Krečana do Prahy a poručíka Jaroslava Vondráška do Klatov.
Přítomni pohřbu kromě příbuzných byli důstojníci a vojáci českobudějovické posádky v čele s generálem Hittlem a plukovníky Cervinkou a Mezlem, dále starosta města vládní rada B. Král, předseda okr. správní komise dr. J. K. Němec s náměstkem Frankem, sportovní spolky, sokolská jednota, jejímž členem byl František Krečan a další. Smuteční řeč pronesl nadporučík Helebrant od 5. pluku dělostřelců.
Okázalý průvod,
v čele s dvěma rakvemi na dělových lafetách tažených každá třemi páry koní, proběhl v odpoledních hodinách. Před nimi šel kněz, za lafetami vedli koně poručíka Jaroslava Vondráška. Kolem rakví utvořili špalír dělostřelci z 5. a 305. děl. pluku. Vše doprovázela náležitá sláva a vojenské pocty. Následovali je příbuzní, důstojníci, zástupci úřadů, spolků a vojáci i obyčejní občané. Smuteční průvod doprovázela hudba pěšího pluku 1 Mistra Jana Husi. Symbolicky cestou k nádraží nad městem kroužilo vojenské letadlo, které před nádražím na rakve vypustilo květinový věnec (uvádí se i kytice). Po naložení rakví do vlaku, byl opět proslov, na kterém promluvil tajemník českobudějovického Aeroklubu pan Podruh a za letecký oddíl desátník Bízek (velel mu právě nadporučík Křečan). Tehdy také na závěr„všichni řečníci poukázali, že oba důstojníci zemřeli hrdinskou smrtí ve službě vlasti a státu a zdůraznili, že tragédie tato nesmí býti závadou v další snaze za zdokonalením techniky letecké“. Celý akt byl zakončen českou a slovenskou hymnou.

Popis a forma
Pomník zkušebním letcům byl odhalen až 28. října 1926. Na jeho stavbu byl použit výtěžek z leteckého dne na vojenském cvičišti ve Čtyřech Dvorech v roce 1925 (na sbírku prý přispěli i sami vojáci). Své umění tehdy předvedli letci ze 3. letky Leteckého pluku 1 z Prahy – Kbel, kteří tu působili v letech 1923 – 35. Vojenské cvičiště bylo v prostoru dnešních ulic Větrná, Emy Destinové a Oskara Nedbala.
Dílo o výšce 5 metrů je dílem akademického sochaře a medailéra Jana Vítězslava Duška (1891-1966), člena SJV, pocházel z Makova na Táborsku. Pomník je celý z kamene. Modelem nadživotní plastiky ženy s ratolestí a dítětem v ruce vzhlížející do oblak stála sestra zahynulého letce Vondráška. (srv. Sassmann, c. d., s. 115). Plastika stojí na vysokém čtyřhranném podstavci, základem pomníku je čtvercový podstavec se schody otevřenými do dvou stran k cestě. V jeho středu bývala bronzová deska s reliéfem obou letců. Nad místem bývalé desky je nápis„Pro vlast a vědu“. U paty sloupu je na samostatné kamenné desce reliéf s letadlem padajícím ve vývrtce dolů. Na pravém boku podstavce byla deska se stručným popisem události.

Dnešní stav a budoucnost
Místo je k nalezení i na turistických mapách v polích za bývalou pískovnou mezi Hrdějovicemi a Bavorovicemi. Pomník již ale nestojí na původním místě v tzv. „Lukách“ poblíž polní cesty. V 50. letech byl přesunut přímo k železniční trati na Plzeň kvůli geologickému průzkumu ložisek štěrkopísku. V roce 1994 byla vyrvána bronzová deska s reliéfem letců a jen náhodou byla znovuobjevena ve sběrných surovinách a vrácena na místo. Před II. světovou válkou byly obě bronzové desky sejmuty a uschovány a po válce zpět vráceny na původní místo.
Ovšem pomník zřejmě svou polohou vandaly přitahuje. V červenci 2012 se dle tiskové zprávy ztratily obě bronzové desky a nápis „Pro vlast a vědu“. Pomník byl navíc posprejován. Monument byl tehdy velmi zanedbaný, byly zde totiž údajně nejasné majetkové vztahy. Členové VLHS se tehdy museli k pomníku doslova prosekat.
Starostka Hrdějovic Jana Lepičová se se stavem pomníku nehodlala smířit. Pokusila se získat dotaci na úpravu pietního místa. Zástupci VLHS dále usilovali o to, aby se na pomník vrátily obě bronzové desky. Na lepší časy možná zasvitlo nedávno v červnu 2012. Tehdy zřejmě kvůli špatnému stavu padly návrhy na prohlášení pomníku kulturní památkou. Mimochodem, desky nebyly dosud nalezeny. Po zapsání by se o něj mohl postarat například kraj. Zástupci kraje i místní radnice prý takové řešení údajně podporují. Ministerstvo kultury nyní čeká na žádost historiků a přislíbilo rychlou reakci, což by se zřejmě pozitivně podepsalo na stavu monumentu…


GPS: 49°1’12.432″N, 14°27’14.653″E

FOTOGALERIE ZDE (stav srpen 2012)


Literatura a odkazy

* Alois SASSMANN, Hrdějovice s Opatovicemi 1350-2000, Monografie obce k 650. výročí první písemné zmínky, Č. B. 2000.
*fotografie z údržby na webu VLHS
http://www.vlhs.cz/PomnikKrecanVondracek/index.html

* Jan CHMELÍK, Nejen hříšní lidé hrdějovičtí, Putování po městech a obcích českobudějovického okresu, Českobudějovické listy, 10. 6. 1994,
online http://jihogen.wz.cz/h2_soubory/hrdejovice-chmel.pdf

* Jiří CUKR, Netradiční turistické cíle Českobudějovicka, České Budějovice 2007.
* Martin MLČÁK, Jaroslav Maňák – profesor v oblacích, diplomová práce, České Budějovice 2009.
(online
http://theses.cz/id/29bd1l/downloadPraceContent_adipIdno_10280)
* Pavel MÖRTL, Letecké havárie zažilo město i v minulosti, ČBL, 12.7.1999 (pozn. je zajímavé, že autor zde uvádí chybně nápis !)
online
jihogen.wz.cz/h_soubory/hrdejovice-clanky.jpg
* pěkný shrnující článek o planenském letišti
http://www.airport-cb.cz/cz/page/25/historie-letiste-v-ceskych-budejovicich.html?detail=32

tiskové zprávy:
* 19. 7. 2011
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/130614-vandalove-znicili-letecky-monument-u-hrdejovic/
* 4. 6. 2012
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/179821-pomnik-letcu-u-hrdejovic-chatra-historici-ho-chteji-prohlasit-pamatkou/?mobileRedirect=off

* Zdeněk TIBITANZL, Zapomenutý pomník, Jihočeský herold 1/2007, s. 42-43.

18

Stav v roce 2008 (archiv autora, pro původní desku hledej na webu pkmodely č.18a)

Menu
Nejnovější komentáře
    Statistika návštěvnosti

    TOPlist