Starý mládenec

Ve 30. letech vycházel v ČSR časopis „Četnické humoresky“, ve kterém byly uveřejňovány různé příhody a historky z četnické služby. Z těchto materiálů, z archiválií a osobních vzpomínek bývalých četníků, vychází spisovatel Michal Dlouhý ve své knize „Četnické čtyřlístky“, ze které zde zveřejňujeme příběh vrchního strážmistra Portycha z Purkarce, jako ukázku obyčejných lidských problémů, které museli naši dědové řešit i před osmdesáti lety. Vrchní strážmistr Portych vyprávěl tuto příhodu svým kolegům, při zkušebních střelbách na budějovické vojenské střelnici koncem 30. let.

 

Pan vrchní Portych vyndal ze služební brašny makové buchty, které jemu, starému mládenci, upekla staniční kuchařka. Purkarecký staniční velitel byl široko daleko znám svým vyhraněným názorem na ženy a tím, že nehodlal svoji staromládeneckou svobodu žádné z nich obětovat. Na potvrzení správnosti své životní filozofie, spočívající v zásadním odmítání žen, vyprávěl případ z nedávné doby svědčící o falešnosti ženského pohlaví.

Na vrchního strážmistra Portycha se na jaře roku 1935 obrátil jeho kamarád, štábní kapitán prvního pěšího pluku Mistra Jana Husi v Českých Budějovicích, kterého z pochopitelných důvodů nejmenuje. Pan štábní kapitán byl stejně jako vrchní strážmistr starým mládencem. V dubnu roku 1935 byl zničehonic vyzván budějovickým okresním soudem, jakožto soudem poručenským, aby uznal otcovství své nemanželské dcery Anny Kolářové narozené 2. listopadu 1931. Za několik dní následoval přípis téhož soudu, že matka dítěte, vdova po vrchním finančním respicientovi, Jaroslava Kolářová, na pana štábního kapitána podává žalobu na neplacení alimentů na dítě a výživného pro matku.

Štábní kapitán si připadal jako u vytržení. On, starý mládenec, a má po čtyřicítce dvou a půl letou dceru, aniž by o tom věděl! Hlavou se mu honily myšlenky, jaká ostuda ho to postihla. Chtě nechtě však musel uznat, že s dotyčnou měl pohlavní styk. Došlo k němu pouze jednou a to jaksi „omylem“. Stalo se to před lety, v den jeho čtyřicátých narozenin, kdy byl poněkud ovíněn a paní Jaroslava mu tehdy přišla do cesty. Ve střízlivém stavu by se mu to určitě nestalo… Paní Jaroslava mu poté nějakou dobu nadbíhala, ale jelikož o ni ve střízlivém stavu neměl sebemenší zájem, nechával se před ní zapírat. Věděl o ní, že se stará o pětiletou dceru své sestry. Po několika měsících svých marných snah nechala pana štábního na pokoji.

První, co ho zarazilo, byl fakt, že od pohlavního styku do narození dítěte uplynulo téměř patnáct měsíců. Ačkoliv se o pohlavní otázky vůbec nezajímal, věděl naprosto přesně, že těhotenství ženy trvá pouze devět měsíců. Z toho plyne, že se rozhodně nemůže jednat o jeho dítě. Určitě jde o pomstu paní Jaruš za to, jakým způsobem jí před léty odbyl. Pohlavní styk s dotyčnou, byť byl jediný, ale popřít nemohl. Jediný důkaz který měl, byli kamarádi, kteří byli svědky jeho ,,znásilnění“ vdovičkou.Své staromládenecké svobody si vážil natolik, že se jí nemínil zříct kvůli dítěti, které navíc rozhodně není jeho. Z vyprávění věděl, že opatrovnické soudy postupují proti mužům velmi nekompromisně.

Obrátil se proto dopisem na svého letitého kamaráda vrchního strážmistra Portycha, neboť o něm věděl, že je podobného ražení, a spoléhal že mu pomůže vyřešit svízelnou situaci.

Pan vrchní si už při čtení obsáhlého dopisu uvědomil, že jméno Jaroslavy Kolářové je mu jaksi známé. Vdova po vrchním finančním respicientovi totiž bydlela v nedalekém Chlumci spadajícím do jejich staničního obvodu. Byla zatížená na uniformy. I na pana vrchního si svého času dělala zuby. Bylo to téměř před čtyřmi lety. Zle však pochodila. Krátce nato, co jím byla odmítnuta, se mu nerozpakovala pochlubit, že se bude vdávat za vysokého důstojníka od pěchoty. To je páne, náhodička…

Druhý den si velitel purkarecké stanice předepsal obchůzku do Chlumce, kde navštívil starostu. Dozvěděl se od něho, že Kolářová spolu s malým děvčátkem bydlela ve Chlumci v podnájmu, ale před několika lety se odstěhovala, údajně do Rudolfova. Chlubila se, že má vážnou známost s nějakým štábním kapitánem od budějickýho prvního pěšího pluku.

Pátrání pana vrchního pokračovalo telefonickým dotazem u kolegy, velitele četnické stanice v Rudolfově. Zda nebyla Jaroslava Kovářová neznámou. Krátce po přistěhování do obce se pokusila z nešťastné lásky spáchat sebevraždu. Byla však zachráněna. Opustil ji prý nějaký důstojník, kterého si měla brát za muže. To ale nebylo vše. Na svoji bytnou Kolářová opakovaně podávala na tamní četnické stanici různá trestní oznámení pro spáchání krádeží věcí v bytě. Na pátrající četníky působila Kolářová jako hysterická žena. Žije s šestiletou dcerou svojí sestry. O dalším, zhruba tříletém dítěti rudolfovští četníci nic nevěděli. Nepodařilo se jim nic zjistit ani u bytné Jaroslavy Kolářové. Zajímavé.

Vrchní Portych při cestě na okresní četnické velitelství v Českých Budějovicích navštívil i tamní okresní soud. Zde se dozvěděl další zajímavosti. Malá Anna Kolářová byla do matriky narozených zapsána až ve svých dvou letech! Důvodem dodatečného zápisu do matriky narozených byla skutečnost, že matka vlivem bolestí po porodu zapomenula dát narozené dítě zapsat. Nebyla sto dodat matričnímu úřadu ani potvrzení křtícího faráře, ale udala, že dítě se narodilo v místě jejího podnájmu v Rudolfově, a uvedla i jméno porodní asistentky přítomné při narození dítěte. Návrh na zápis byl předložen okresnímu úřadu v Českých Budějovicích, který dodatečný zápis do matriky povolil. Na základě obdrženého rodného listu dítěte Jaroslava Kolářová po čtyřech měsících podala žalobu na údajného otce.

Dotyčná porodní asistentka však rezolutně popřela účast na porodu dítěte a bytná Jaroslavy Kolářové zcela vyloučila možnost jejího těhotenství v inkriminované době.

Kolářová byla proto pod záminkou podání svědectví předvolána na rudolfovskou četnickou stanici a při sepisování osobních údajů uvedla, že má jedno dítě, šestiletou Karlu, jejíž otec, vrchní finanční rescipient, zemřel. Vzhledem k rozporům byla věc předána rudolfovskými četníky poručenskému soudu.

Na dotaz soudce, kde je její dcera Anna, kterou dala dodatečně zapsat do matriky, tvrdila, že téměř šestiletá dcera její sestry je oním dítětem.

Jaroslava Kolářová byla zatčena a udána pro zločin veřejného násilí vydíráním, kterého se dopustila na štábním kapitánovi. Ten si právem oddychl, když několik dní před nařízeným hlavním líčením obdržel zprávu o stažení žaloby z moci úřední.