Konec německé okupace na Hrdějovicku

Nezadržitelný konec okupace byl v roce 1944 ohlašován stále častějšími přelety spojeneckých bombardovacích svazů. Z těchto důvodů, byly v obcích budovány protiletecké kryty. V Hrdějovicích byly zbudovány až po pohrůžce německého nadporučíka Wassermanna starostovi Křiváčkovi zatčením a stejně tak občanům, kteří by se zdráhali na těchto krytech pracovat. Jeden byl postaven v Nemanicích v Nerudově ulici, další naproti hrdějovické škole a třetí u cesty do Opatovic. Lidé ale při leteckém poplachu bezpečí v krytech nevyhledávali a raději se zvědavostí pozorovali letecké svazy ze svých dvorků a zahrad¹.

15.listopadu 1944 v 11:45 za silného sněžení přelétal přes Hrdějovice poškozený spojenecký bombardér, který zde spustil kvůli nutnému odlehčení svůj náklad 500 librových bomb. Tři vybuchly okamžitě, dvě byly časované a vybuchly v 17:50 a 18:25. Bomby dopadly na louku mezi Nerudovou ulicí a pražskou silnicí. Nikdo nebyl zraněn, ale byly poškozeny domy čp. 25, 26 a 20. Na dalších domech byly poškozeny střešní krytiny a okenní tabule. Celkové škody byly vyčísleny na 205.000K².

Již 10.června 1944 poblíž Nemanic havaroval německý stíhací letoun Focke-Wulf Fw-190 a shořel i s pilotem³. Pilotem byl Unteroffizier Friedrich Starnecker narozený 20.11.1920 v Mühldorfu na Innu, číslo pilota na identifikační známce: 36/71 088. Havarovaný stroj patřil do 3. letky eskadry 102 (3.Staffel, I.Gruppe, Schlachtgeschwader 102) z letiště v Německém Brodě⁴. Šlo o výcvikovou jednotku. Pilot pravděpodobně letěl z Německého Brodu na letiště v Plané, nebo naopak. V Plané v té době byly umístěny 1. a 2. letka 102. eskadry⁵.

Hrdějovice byly 25.ledna 1945, kdy byl mráz –23°C, svědkem „vlaku smrti“⁶ z koncentračního tábora Osvětim, který jel od Prahy do Budějovic. Z otevřených vagónů byli vyhazováni mrtví vězni. V úseku obce Hrdějovice byly nalezeny tři mrtvoly s čísly: B 505.161; AA 773; 18.793. 26.ledna jel vlak zpět. Vězňům prý již bylo zakázáno vyhazovat mrtvé. Tento den nalezli místní, podél trati, zakrvácené cáry hadrů. Jelikož „vlak smrti“ vzbudil v obcích, kterými projížděl, značné pobouření, byli starostové těchto obcí pozváni na okresní úřad, kde jim bylo „vysvětleno“, že ve vlaku byli vezeni jen sprostí zločinci. Tomu samozřejmě nikdo neuvěřil⁷.

21.dubna 1945 neznámí pachatelé přestřihali všechny telefonní kabely vedoucí podél trati v Hrdějovicích. Sabotéři vypátráni nebyli⁸.

Již 26.dubna 1945 se sešli v Hrdějovicích Jan Zoubek, Josef Štěpánek, Ing. Friš a František Simandl ml., aby připravili podle pokynů ze zahraničního rozhlasu ustanovení národního výboru a povstání v obci⁹.

V noci z 4. na 5.května 1945 došlo k přelepení německých nápisů na hrdějovické železniční zastávce.

5.května 1945 se obyvatelé Protektorátu z rozhlasu dozvěděli o pražském povstání, které zažehlo povstání celonárodní. V Hrdějovicích byl uspořádán za doprovodu hudby průvod na náves, kde byla slavnostně po dlouhých letech vyvěšena československá státní vlajka. 5. a 6.května byly v obci odzbrojeny dvě jednotky maďarských četníků. Ukořistěnými zbraněmi byly vyzbrojeny stráže v obci a v Borku. Zbraně byly také dodány na některé samoty a Úsilné si od Hrdějovic vyžádalo dodání ručních granátů¹⁰.

V noci z 5. na 6.května byl ustanoven národní výbor ve složení: Matěj Švec, Jan Smrž, František Simandl ml., Josef Štěpánek, Ing. Rudolf Friš, Václav Křiváček, Jan Kaňka, Matěj Bíca, Václav Sláma, Vojtěch Sláma, Josef Sepp, Karel Novák, Karel Palma, František Plojhar, František Bláha, František Sládek, Vojtěch Lefan a Alois Remta¹¹. Později přibyly zástupkyně hrdějovické části Borku, paní M.Kadlecová a Barbora Remiášová¹².

Večer 9.května 1945 konečně dorazili do Hrdějovic sovětští vojáci.

11.května došlo k internaci místních Němců. Ženy a děti do 14ti let byly soustředěny v sokolovně a muži v Nemanicích v hostinci u Chromých, později také v domě Němce Paucha. Většina Němců musela vypomáhat se zemědělskými pracemi v obci, protože byl nedostatek pracovních sil¹³.

V Hrdějovicích se ukázala problematickou otázka konfiskace německého majetku. Došlo zde k divokému zabrání majetku všech Němců a jejich internace, načež koncem roku uznal MNV České Budějovice žádost o navrácení práva na československé státní občanství jednotlivcům i celým smíšeným rodinám, kterým musel být následně majetek vrácen¹⁴. Místní občané osočovali národní výbor ze špatného hospodaření se zabraným majetkem a dokonce došlo k hádkám, které skončily fyzickým napadením funkcionářů. Během roku 1945 dvakrát podal demisi na svou funkci v NV bývalý starosta Václav Křiváček, definitivně 2.listopadu 1945. Po něm na všechny své funkce rezignoval i předseda NV František Bláha¹⁵.

17.července 1945 byl znovu odhalen pomník T.G.Masaryka stržený neznámým vandalem 26.července 1939.

Na Borek přitáhla v březnu 1945 jednotka německých spojařů, údajně příslušníků Luftwaffe. Vojáci si zřídili polní ležení v nedalekém lese a důstojníci byli ubytováni v sále hostince u Linhartů. Velitel jednotky byl ubytován ve vilce paní Richterové. Všichni vojáci byli Rakušané a chovali se k místním slušně. Odtáhli 5.května 1945¹⁶.

Při náletu na České Budějovice 24.března 1945¹⁷ zahynul borecký občan pan Joza¹⁸.

 Strategickým objektem na Borku byla v roce 1942 postavená zesilovací kabelová stanice, kterou na jaře 1945 hlídalo 12 německých četníků. Již 2.května z ní odnesl civilní vedoucí stanice pan Sedláček a zaměstnanec Ambrož několik pistolí do Hrdějovic k panu Simandlovi. To ale zjistil německý zaměstnanec Kurt Zapke a věc ohlásil na vojenské velitelství v Budějovicích. Žádal jejich vrácení ve lhůtě dvou hodin a hrozil prohlídkami vojáky SS v Borku, Hrdějovicích, Úsilném a Nemanicích. Zbraně proto byly raději nenápadně vráceny. Odpoledne 5.května byla stanice obsazena českými dobrovolníky z Hrdějovic a Nemanic, při čemž němečtí četníci byli odzbrojeni. Jejich zbraně si rozebrali borečtí dobrovolníci, z nichž část zůstala v budově¹⁹. Odzbrojena byla také posádka polní telefonní ústředny, která ale povstalci obsazena nezůstala²⁰. Snad se jednalo o příslušníky výše zmíněné jednotky spojařů. Za nějakou dobu přijelo ke stanici několik nákladních vozů obsazených ozbrojenými německými vojáky, kteří na stanici namířili své kulomety. Hrstka povstalců ve stanici byla vyzvána ke složení a vydání zbraní. Těm tváří v tvář německé přesile nic jiného nezbylo²¹.

9.května 1945 se na Borku objevila zpráva, že Rudá armáda vstoupila do Českých Budějovic a že každou chvíli se objeví i na Borku. Několik dobrovolníků postavilo slavobránu s nápisem „Vítáme Rudou armádu“ přes státní silnici v prostoru pomníku padlých. Slavobránu také zdobil obraz J.V.Stalina, který po dobu okupace ukrýval obuvník Josef Dvořák. Místo sovětů se ale po silnici z Úsilného do Hrdějovic přihnali prchající němečtí vojáci, kteří několikrát vystřelili směrem k slavobráně a tím rozehnali srocené obyvatele. Incident se naštěstí obešel bez zranění a již za několik okamžiků se od Úsilného objevil německý Mercedes s posádkou 5ti ruských vojáků. Rusové byli nadšeně přivítáni, ale dlouho se nezdrželi a pokračovali v pronásledování německé skupinky směrem k Hrdějovicím²².

Pražská silnice byla na konci války svědkem mnoha německých ústupových kolon a v poválečných dnech po ní projížděly ruské jednotky a byli po ní odváděni němečtí zajatci. 15.května 1945 přijela na Borek kolona nákladních vozů a tahačů s děly, která zaujala postavení v lese na východ od obce v prostoru od dnešní ulice Dlouhá po bývalou drážku a lesní cestu k hájovně. Jednalo se o jednotku 130.gardového dělostřeleckého pluku pod velením majora A.A.Děmidoviče. Vojáci vykáceli za pomoci místních část lesa, kde byly zaparkované vozy a postavení pro děla. Sami si pak zřídili asi 100 zemljanek a chatek včetně skladišť, důstojnického klubu a také letního divadla s kinem, kam pak docházeli i místní obyvatelé. Důstojníci byli ubytováni v obci, konkrétně u Bendů, Kovaříků, Slámů, Šraibů, Malíků, Nýdlů, Melicharů, Fenclů a Dvořáků, Nedvědů a Tischlerů a u Ambrožů. Major Děmidovič se ubytoval, stejně jako jeho německý předchůdce ve vile paní Richterové²³. Z počátku uměl v obci rusky jen již zmíněný obuvník Dvořák, který v první světové válce padl do ruského zajetí a v Rusku pobýval ještě nějakou dobu po skončení války²⁴. Ruští vojáci z Borku odjeli počátkem listopadu 1945. Tábor zůstali hlídat čtyři vojáci a během roku 1946 došlo k jeho likvidaci, kdy si mnozí obyvatelé Borku mohli zakoupit levné dřevo²⁵.

Rovněž v Úsilném byli na jaře 1945 ubytováni němečtí vojáci – po stodolách a také v místní škole, ve které před nimi byli ubytováni „Národní hosté“ od Luhačovic. Vyučování tak bylo téměř zastaveno, dětem učitel jen zadával úkoly v kabinetě. Vojáci počátkem května odtáhli do Českých Budějovic²⁶.

5.května 1945 byly v Úsilném odstraněny německé nápisy na škole a vyvěšeny československé prapory.

9.května v 9 hodin večer se sešlo obecní zastupitelstvo, aby toto bylo rozpuštěno a utvořen národní výbor. Ten byl složen ze zastupitelstva vzešlého z posledních voleb v roce 1938 s přibráním členů komunistické strany Kodlem, Dvořáčkem a řídícím učitelem Kolářem. Předsedou byl zvolen dosavadní starosta Josef Sukdol, který byl 30.září 1945 zvolen do okresního národního výboru²⁷.

17.května museli němečtí příslušníci obce odevzdat své radiopříjmače.

V polovině května se také v Úsilném ubytovalo sovětské vojsko. Nejprve po statcích, později v lese „Nýdlovských“.

21.května 1945 se do Úsilného vrátil z malé pevnosti Terezín nemocný bývalý řídící učitel Jan Strnad, který byl gestapem zatčen 14.prosince 1944 za účast v hasičském odboji²⁸.

V únoru 1944 byli gestapem na Hosíně z neznámých důvodů zatčeni Jaroslav Hrubý a Jan Koreš. Záhadné zatčení vyvolalo mezi místními řadu domněnek a vzájemného osočování z udávání, z nichž se žádná nepotvrdila. Koreš zemřel v koncentračním táboře v Dachau a Hrubý byl zastřelen při pochodu smrti na jaře 1945²⁹.

Také na katastru obce Hosín bylo 25. ledna 1945 po projetí „vlaku smrti“ nalezeno 5 mrtvol, které byly farskými saněmi dopraveny do budějovického krematoria³⁰.

4.března 1945 bylo na Hosín dopraveno 45 „Národních hostů“ ze Slezska a ubytováno v místní škole. Jednalo se o 8 mužů, 12 dětí do 14ti let a 25 žen³¹. Mnozí z nich se chovali dosti arogantně, jiní si chtěli různou prací přilepšit – prořezávali sady, klestili větvě a podobně.

Někdy po 20.dubnu 1945 přibylo do obce německé vojsko. Vojáci, většinou Vídeňáci propuštění z lazaretů a ozdravoven byli ubytováni po statcích, důstojníci a poddůstojníci ve škole. Velitel vojska v hodnosti plukovníka byl ubytován na faře s 80ti vojáky, 8 až 10 koňmi a několika nákladními vozy³². V bytě řídícího učitele byl ubytován intendant 62letý Vídeňák s českým jménem Marek, jehož dědeček pocházel z Klatov, ale česky již neuměl. Každé ráno se prý ptal, co říkal Londýn. S těmito vojáky bylo v obci poměrně dobře vycházeno. 2 vojáci původem z Moravy uměli česky a jeden se dokonce chlubil čs. medailí za boje o Slovensko proti Maďarsku v roce 1919³³.

Jeden major byl vídeňským lékárníkem a jeden svobodník advokátem. S těmito místní občané často volně hovořili o politické situaci a dokonce jim obstarali civilní ošacení, které chtěli k plánovanému útěku, ke kterému se nakonec neodhodlali.

5.května 1945 přiběhl pomocník obecního úřadu št.kpt. v.v. Jan Černoch do školy s tím, že mu telefonem sdělili četníci z Hluboké zprávu o převratu. Následně běžel za obecním sluhou Janem Bendíkem, aby tuto novinu vybubnoval. Během následného vyvěšování praporů se stáhli všichni němečtí vojáci na faru³⁴. Tento den byl na křižovatce pražské silnice s cestou do Lhotic zastřelen Vilém Kajer při pokusu o odzbrojení německých vojáků³⁵. Pohřben byl na Hosíně³⁶.

7.května 1945 chtěli místní obyvatelé odzbrojit posádku na faře, ale několik německých důstojníků tomu zabránilo. Nakonec bylo dohodnuto, že se němečtí vojáci zdrží akcí proti obci a v případě, že by na Hosín zaútočili vojáci SS, kterých bylo ubytováno několik set v Doubí, budou obec proti nim bránit³⁷.

Tento klid málem narušil jakýsi mladík z Nemanic, který na státní silnici zastavil maďarské vojáky a chtěl po nich zbraně. Dali mu je a navíc jim vzal jednoho koně. Pak se na koni s pistolí v ruce vydal do Hosína odzbrojovat místní posádku. Před školou zastavil německého důstojníka a s napřaženou pistolí žádal zbraně. Důstojník rovněž vytáhl pistoli, ale byl natolik rozvážný, že nevystřelil. Místní obyvatelé začali na „Nemaničáka“ křičet, aby toho nechal a ten se tedy vydal na obecní úřad. Tam mu hosínští sebrali od Maďarů ukořistěné zbraně i koně. Tím jeho dobrodružství skončilo a i němečtí vojáci o něm s hosínskými občany žertovali³⁸.

Německá posádka odešla z obce odpoledne 8.května 1945. Vozy jely na Budějovice, vojáci odpochodovali přes Hlubokou. V tu dobu bylo ve škole stále ještě 25 německých civilistů. Borecký občan Hanuš jim nařídil, aby do dvou hodin po sobě ve škole poklidili a čekali před školou. Tam pak byli celé odpoledne a snažili se zastavovat německé vojenské vozy, které přes Hosín projížděly aby je vzali s sebou, ale nakonec je nechal odvézt až místní občan Karel Brašnička do Budějovic. Jeden z projíždějících nákladních vozů snad kvůli nedostatku paliva byl v lese Dehuti posádkou převrácen do strouhy a zapálen³⁹.

Ráno 9.května 1945 hlásil budějovický rozhlas, že první ruští vojáci vstupují do Budějovic. Rozneslo se, že odpoledne pojede do Budějovic ruské vojsko po státní silnici od Ševětína. Mnoho hosínských obyvatel se proto vydalo ke statku Chyňava, ze kterého několik dní před tím utekl s vojáky SS nájemce statku – říšský Němec W. Dittman⁴⁰, aby projíždějící ruské vojáky uvítali. Byli ale zklamáni, neboť Rusové přijeli do Budějovic od Třeboně. Když se vrátili do Hosína, nalezli obec, kde zůstali hlavně starší obyvatelé a ženy, liduprázdnou a bez českých praporů. Mezitím co byli pryč se totiž v obci roznesla zpráva, že na Hosín jedou SS a že postřílejí obyvatele každého domu, na kterém bude česká vlajka. Zpráva byla samozřejmě falešná⁴¹.

Na Hosíně byl ustanoven národní výbor ve složení: Brašnička, Maxa, Černoch, Ondok, Hanuš z Borku a Křivánek z Opatovic. 19.května 1945 byl obyvateli zvolen v hostinci u Lipů nový právoplatný národní výbor ve složení: Černoch, Hadač, Bendík, Hanuš a Ryšánek z Borku, Degort, Maxa, Vrkel, Kubata, Matouš, Šulista, Ondok, Brašnička, Fajtl, Křivánek a Krčma z Opatovic. Předsedou byl zvolen Jan Černoch⁴².

V Hosíně byla zajištěna kolaborantka Marie Lukšová, která byla lidovým soudem v Budějovicích odsouzena ke třem měsícům vězení a ztrátě majetku⁴³.

Poblíž Hosína byli ubytováni ruští vojáci v lese Kanín u Dobřejovic.

V poválečných dnech se stále krajem potulovali němečtí vojáci, kteří se snažili na vlastní pěst se dostat do amerického zajetí. V noci se krádežemi na samotách a okrajích vesnic snažili získat jídlo a případně civilní oděv. 9.května 1945 narazila ruská hlídka na skupinku německých vojáků na hosínské silnici poblíž Borku. Jeden z nich byl zastřelen⁴⁴. Byl to desátník Stefan Heinrich Mettmann, narozen 12.10.1914 v Berg Goldbachu u Kolína nad Rýnem⁴⁵, příslušník motospojařské roty Wehrmachtu 2/241. Pohřben byl na hosínském hřbitově poblíž márnice⁴⁶.

V dubnu 2010 byly německým Lidovým spolkem péče o válečné hroby (Volksbund Deutche Kriegsgräberfürsorge e.V.) ostatky desátníka Mettmanna exhumovány z neoznačeného hrobu za účelem přepohřbení na vojenský hřbitov v Chebu. Ostatky byly na Hosíně pohřbeny v hloubce 170cm a uloženy v dřevěné bedně či truhle. Kromě kosterních ostatků bylo nalezeno 6 knoflíků z německé vojenské uniformy, zlatý prsten bez věnování, dioptrické brýle, nebyla nalezena vojenská identifikační známka, ale k bezpečné identifikaci posloužil nález stříbrných kapesních hodin s věnováním pravděpodobně otci desátníka Mettmanna – Stephanu Mettmannovi za dlouholetou věrnou službu: „Stephan Mettmann – für langjahrige treue Dienste – J.W.Banders – Bergische Gladbach 9 März 1899.“

V přesněji neuvedeném datu v květnu 1945 hlásil železniční zaměstnanec František Kaňka, že v noci zahlédl nějaké postavy na dvorku. Hosínští občané uspořádali hon a v „Obůrce“ a „Příkřici“ nalezli několik německých vojáků, které odzbrojili a odvedli do Budějovic⁴⁷.

11.května 1945 se hosínský rodák Jan Čížek, který měl byt v Praze a v Hosíně byl na návštěvě u rodičů, spolu s Františkem Bícou, který měl rodinu a byt také v Praze, vypravil automobilem do Prahy. S nimi do Prahy jela A. Zacharová, která měla v Praze ženatého syna. Z nějakého důvodu jeli přes Písek a Příbram, kde se pohybovalo ještě plno ustupujících zbytků německé armády. V lesním úseku silnice v Brdech byli zastaveni německými vojáky a prošacováni. U jednoho z nich nalezli revolver. Zacharové Němci řekli že může jít, a že ti dva půjdou s nimi. Vystrašená Zacharová utíkala lesem a zaslechla dvě střelné rány. Došla do hájenky, kde požádala o pomoc. Hajný později na udaném místě nalezl dvě mrtvoly přikryté chvojím. V srpnu byli Čížek a Bíca pochováni na Hosíně⁴⁸.

Nedaleko Hosína v Zámostí, v areálu bývalé cihelny, kde za okupace byly dílny na opravu součástí německých letadel, byl v září 1945 zřízen internační tábor pro Němce určené do odsunu⁴⁹. Z tohoto tábora byli Němci posíláni do okolních vesnic na různé práce. Také na Hosín. Například hosínská fara požádala 11.října 1945 o přidělení několika Němců na dobývání brambor. Posláno bylo 6 mužů, 12.října 8 a 13.října 12 převážně žen. Mezi muži posílanými na práci na faru bylo mnoho německých kněží⁵⁰.

Kvůli nedostatečným životním a hygienickým podmínkám a špatné zdravotní péči, byla v lágru, kde bylo až 400 osob, především mezi staršími, vysoká úmrtnost. Majitel pohřební služby z Hluboké Slepička začal mrtvé vozit ku pohřbívání na Hosín. Z nedostatku místa byli pochováváni v hrobech po dvou mrtvolách na sobě. Když počet pohřbených stoupl začátkem prosince 1945 na 32 osob, stěžovala si hosínská farnost na okresním úřadě. Ten rozhodl aby mrtví byli dále pohřbíváni na Hosíně, proti čemuž tentokrát protestoval i národní výbor na Hosíně s tím, aby byli mrtví pohřbíváni na Hluboké, kam tábor katastrálně náleží. Hluboká odpověděla, že již bude mít hřbitov také brzy zaplněn a nakonec bylo rozhodnuto, aby byly mrtvoly voženy na hřbitov sv. Otýlie v Budějovicích⁵¹.

Na Hosíne byli z hlubockého lágru pohřbeni: Tuma Jan (zemřel 7.9.1945, 77 let), Vogl Jiri (14.9.1945, 77 let), Kohler Frant. (21.9.1945, 71 let), Pürgel Herman (24.9.1945, 66 let), Schramm Eduard (26.9.1945), Liebl Frant. (27.9.1945), Matousch Kamil (28.9.1945, 73 let), Welser Frant. (29.9.1945, 78 let), Heivisch Vilem (29.9.1945, 61 let), Mrazek Adolf (30.9.1945, 82 let), Mach Josef (2.10.1945, 78 let), Tulec Frant. (4.10.1945), Wastl Frant. (8.10.1945, 73 let), Brabec Karl (10.10.1945, 68 let), Welser Jakub (10.10.1945, 74 let), Dvorak Vaclav (10.10.1945, 83 let), Blaha Jan (10.10.1945), Wotruba Frant. (17.10.1945), Raab Anton (17.10.1945, 67 let), Zdiarsky Emanuel (23.10.1945), Bialova Klara (24.10.1945), Petrowitz Anton (30.10.1945, 75 let), Blazek Fr. (1.11.1945, 79 let), Seifert Mikulas (5.11.1945, 81 let), Maschat Alfred (16.11.1945, 73 let), Sigmund Anton (29.11.1945, 74 let), Willim Adolf (30.11.1945, 76 let), a pět neznámých.

17.května 1945 došlo k tragické události u Opatovic. Dva bratři – mladý opatovický kovář František Tengl a Josef Tengl ozbrojený pistolí, vedli z Opatovic do Hrdějovic německého vojáka, který byl v Opatovicích zadržen. Ten se ale pokusil utéct a Josef Tengl neuměje s pistolí zacházet, nešťastnou náhodou střelil svého bratra do břicha. Voják se ukryl poblíž a byl zastřelen ruskými vojáky, kteří za několik okamžiků přiběhli. František Tengl zemřel po vykrvácení v Budějovické nemocnici a byl pohřben 20.května 1945 na Hosíně⁵².

Poznámky:

1) OÚ Hrdějovice, Kronika obce Hrdějovické, s. 81.

2) TAMTÉŽ, s. 82.

3) TAMTÉŽ, s. 82. V Kronice obce Hrdějovické, která byla dopisována až v poválečných letech, je chybně uvedeno datum 8.srpna 1944.

4) Informace o osobních datech pilota poskytl Volksbund Deutche Kriegsgräberfürsorge e.V.

5) http://www.ww2.dk/air/attack/sg102.html

6) Miloslav PECHA, Václav VONDRA, Českobudějovicko v době nacistické okupace a osvobození 1939-1945, České Budějovice 2004, s. 179.

7) Kronika obce Hrdějovické, s. 83.

8) TAMTÉŽ, s. 84.

9) Alois SASSMANN, Hrdějovice s Opatovicemi 1350-2000, Hrdějovice 2000, s. 56.

10) TAMTÉŽ, s. 57.

11) Kronika obce Hrdějovické, s. 85.

12) Daniel KOVÁŘ, Borek 1805-2005, Borek 2005, s. 60.

13) Kronika obce Hrdějovické, s. 85.

14) O této dohře konfiskace německého majetku se v původní Kronice obce Hrdějovické, která je psána v dosti prokomunistickém duchu nepíše. Události těchto let a hlavně let 50tých uvedla na pravou míru až kronikářka paní Růžena Koubová v zápisech z roku 1996.

15) Alois SASSMANN, Hrdějovice s Opatovicemi 1350-2000, Hrdějovice 2000, s. 58.

16) OÚ Borek, Kronika obce Borek, I.díl, s. 48.

17) Jiří ZABRANSKÝ, Jiří ŠILHA, Cíl České Budějovice, České Budějovice 2006.

18) Kronika obce Borek, I.díl, s. 48.

19) Daniel KOVÁŘ, Borek 1805-2005, Borek 2005, s. 60.

20) Kronika obce Hrdějovické, s. 84.

21) Kronika obce Borek je vedena až od roku 1954, kdy Borek získal samostatnost. Do té doby byl správně rozdělen mezi Hrdějovice, Hosín a Úsilné. Zápisy o roku 1945 pocházejí až z roku 1985, kdy byly sepsány na základě výpovědi pamětníků Františka Linharta (v roce 1945 26 let) a Stanislava Kodady (v roce 1945 17 let). Je zajímavé, že o fiasku se zesilovací stanicí se na rozdíl od Kroniky obce Hrdějovické nezmínili.

22) Kronika obce Borek, I.díl, s.48. V kronice je mylně uvedeno datum 5.května 1945.

23) TAMTÉŽ, s. 49.

24) Údajně byl po návratu z Ruska ve 20. letech řadu let hlídán četnictvem, aby se nepokusil u nás šířit bolševismus.

25) Kronika obce Borek, I.díl, s.50. 7.května 1985 navštívil obec bývalý velitel jednotky 130.gardového dělostřeleckého pluku S.N.Stankov, který v roce 1945 pobýval krátkou dobu také na Borku.

26) OÚ Úsilné, Pamětní kniha obce Oselna, s. 44.

27) TAMTÉŽ, s. 49.

28) TAMTÉŽ, s. 53.

29) OÚ Hosín, Kronika obce Hosína, s.109. Podle výpovědi nejmenovaného vězně, který pochod přežil, se Hrubý, který měl vysoké horečky, pokusil napít vody z kaluže, při čemž byl zastřelen strážným.

30) SOkA ČB, FÚ Hosín, kniha 1, Pamětní kniha Farnosti Hosín, s. 531.

31) OÚ Hosín, Školní kronika školy na Hosíně, s. 325.

32) Pamětní kniha Farnosti Hosín, s. 531.

33) Kronika obce Hosína, s. 113.

34) TAMTÉŽ, s. 114.

35) Erik HIEKE, Pomník Viléma Kajera u Lhotic, Výběr 45, 2008, č. 1.

36) Pamětní kniha Farnosti Hosín, s. 532.

37) Kronika obce Hosína, s. 114.

38) Pamětní kniha Farnosti Hosín, s. 532.

39) Kronika obce Hosína, s. 114.

40) SOkA ČB, MNV Hosín 1945-1990, kart.17. Statek Chyňava byl majetkem Ing. Gustava Bistřického. V roce 1940 byl dán do nucené správy a roku 1944 pronajat Dittmanovi.

41) Kronika obce Hosína, s. 115.

42) TAMTÉŽ, s. 116.

43) TAMTÉŽ.

44) Pamětní kniha Farnosti Hosín, s. 532.

45) TAMTÉŽ.

46) OÚ Hosín, Hřbitovní kniha.

47) Kronika obce Hosína, s. 116.

48) TAMTÉŽ, s. 117.

49) Jiří PETRÁŠ, Česko-německá problematika v Českých Budějovicích po skončení druhé světové války, České Budějovice 2007, s. 46.

50) Pamětní kniha Farnosti Hosín, s. 533.

51) TAMTÉŽ.

52) TAMTÉŽ. Německý voják je zde uveden jako příslušník SS, stejně jako spojař Mettmann a vrahové V. Kajera, takže nemůžeme tento údaj považovat za věrohodný. Zastřelený voják byl pohřben v poli u cesty poblíž místa tragédie.