Ševětínský farář Jan Unger

Jan Unger se narodil 14. května 1899 ve středočeské obci Pšovlky (okres Rakovník) do české rodiny. Již roku 1906 Janovi zemřel otec na zánět pohrudnice a matka Kateřina Ungerová se musela sama starat o tři malé děti. Přesto bylo Janovi umožněno navštěvovat české gymnázium v Českých Budějovicích, kde v květnu 1918 maturoval. Následně absolvoval budějovický diecézní seminář a 22. června 1922 byl vysvěcen na kněze. 1. srpna 1922 nastoupil jako kaplan na faru do Německého Rychnova u Frymburku (dnes již neexistující obec). Na odchod z Budějovic Unger po válce vzpomínal: „Jednou v květnu roku 1922 nás zavedl pan profesor doktor Poustka na hodinu vzorné katecheze Dr. Nieschera do někdejší piaristické školy. Vím ještě, že se tenkrát opakoval příběh Kaina a Ábela a že hoši přitom tropili takové taškařice, že jsme skoro ztratili chuť být jednou vychovateli takové sebranky. Při odchodu ze školy jsem šel náhodou vedle profesora Poustky, který byl dřív kaplanem v Německém Rychnově u Frymburka. Na mou poznámku, jak bylo pěkné naslouchat té katechezi, obrátil se ke mně se svým věčně přátelským úsměvem a řekl: „Nu, učte se jen hezky německy, kdoví, zda to nebudete už brzy potřebovat!“ Ostatní to slyšeli. Nevěděl jsem, proč mě můj krajan Toušek ze Záblatí u Prachatic po našem příchodu do semináře poctil titulem „kaplan z Rychnova“. Nevěnoval jsem tomu žertu nijakou pozornost. Teprve po několika dnech jsem se podíval do schematismu, kde že se ten Rychnov vlastně nachází a kdo je tam farářem.“

unger2

V Německém Rychnově Unger vyučoval náboženství, rovněž tak v okolních obcích – Dolním Markschlagu a Svatém Tomáši. Od září 1924 byl Unger administrátorem v Kunžvartu (Strážný) a v dalších letech působil jako kaplan ve Vimperku, kde byl opět i pedagogicky činný a zpíval v německém pěveckém sdružení. Poté nějaký čas kaplanoval na Kvildě, než se v listopadu 1933 vrátil do Německého Rychnova, kde si ho místní němečtí obyvatelé velmi oblíbili. Změna přišla v roce 1938, kdy v okolí získávali navrch stoupenci Henleinovy SdP. V noci 27. září 1938 byl Německých Rychnov přepaden Sudetoněmeckým Freikorpsem a farář Unger se musel před palbou skrýt ve sklepě. Druhý den musel odejít do českého vnitrozemí. Již 19. září 1938 byl nedaleko Německého Rychnova zavražděn vrchní strážmistr četnictva Antonín Měsíček. Na přepadení obce a odchod Jana Ungera později vzpomínal tehdejší dozorce finanční stráže Karel Křiženecký: „Smrt Antonína Měsíčka nás zdrtila, ale neochromila. Když přišla v noci 27. září řada na nás, šli jsme do toho ostře. Ti syčáci však na nás byli dobře připraveni. Museli vědět, že o půlnoci střídáme stráže a v tu chvíli nás měli více venku. Nastupoval jsem právě službu. Jdu ke kolegovi Kándlovi na cestu ke hranici, najednou záblesk a výbuch! Ruční granát… Praštil jsem sebou o zem. Ještě vidím, jak klesá kolega. Byl však díky bohu jen zasažen střepinou do lýtka. On zalehl, já stačil rychle vběhnout do budovy oddělení. Byla na náměstíčku s balkonem, poblíž byla četnická stanice. Náš velitel mi nařídil, abych z balkonu raketami osvětloval prostor boje. To už naši kluci házeli ruční granáty. Na obou stranách zarachotily kulomety a nastala zuřivá přestřelka. Henleinovci se valili okolo fary a kostela přes zahradu. Bylo jich hodně, ale naši hoši stříleli o stošest a útok jsme nakonec odrazili. Henleinovci museli mít ztráty, protože na několika místech, odkud útočili, jsme našli krev. Potom byl až do ústupu z hranice klid. Ráno po přepadu musel být evakuován český farář, který tam žil v přátelské shodě se svým německým kolegou. Jedna ze střel vlétla v noci také do jeho okna. Německý farář našeho kus cesty doprovázel, na rozloučenou se přátelsky objali. Bylo jim těžko v tom moři nenávisti, jejich křesťanský svět se jim hroutil. To jsme ještě nevěděli, že se záhy zhroutí i ten náš…“

Unger následně působil jako farář v Nedvědicích u Soběslavi a od roku 1939 v Ševětíně, kde vydržel 18 let. V roce 1946 se snažil pomáhat ve sběrném táboře na Šumavě svým bývalým farníkům z Německého Rychnova, než byli odsunuti do Německa. Později vzpomínal: „Dne 30. května 1946 byl „vysídlen“ můj někdejší věrný a příkladný rychnovský kostelník Max Kaiser. Byl majitelem malého hospodářství vedle hostince Matthiase Anzingera a otcem 9 dětí ve stáří od 2 do 17 let. Jeho poslední cesta ho vedla do kostela (kostel sv. Václava dnes již neexistuje), kterému obětoval tolik lásky, práce a zdraví. Tam se i naposledy vyplakal. Na Šumavě nebyl nikdy nijaký blahobyt. Její němečtí obyvatelé znali jen dřinu, lopotnou a vyčerpávající práci na kamenitých polích a zčásti také v lese. Přesto žili šťastně, neboť nacházeli sílu v modlitbě. Dnes umírají mnozí z nich v cizině steskem po domově. Některým, jimž se zdařil svízelný útěk, měli krátce před svatbou. Jiný soudce bude mít naštěstí konečné a poslední slovo.“

Po únoru 1948 často ve svých kázáních v ševětínském kostele sv. Mikuláše kritizoval komunistický režim a poúnorový vývoj, až se stal režimu natolik nepohodlným, že byl roku 1957 za „protistátní činnost“ zatčen a odsouzen ke třem letům vězení a doživotnímu zákazu vykonávání funkce duchovního. Novým farářem byl v Ševětíně jmenován Vladimír Vlček z Plané nad Lužnicí. Ševětínská kronika zaznamenala již k roku 1955 i další protistátní činnost v okolí: „V létě a na podzim objevily se často v okolí obce balony s letáky. Tyto balony velikosti až 2 metrů do výšky, na nichž byla zavěšena krabice s letáky, které vypadávaly během letu, byly sem vypouštěny ze západního Německa. Po polích a lesích bylo nalezeno mnoho letáků se štvavým obsahem proti lidově-demokratickému zřízení v lidově-demokratických státech. Byly v jazyce českém, slovenském ale i polském a maďarském.“

Po odpykání trestu v komunistickém vězení byl Jan Unger spolu s dalšími proviněnými duchovními internován v Senohrabech, kde 6. září 1970 zemřel a byl zde také po pěti dnech pochován. Až do své smrti udržoval písemný kontakt se svými bývalými farníky z Německého Rychnova.

Prameny:

1)     www.kohoutikriz.org

2)     Jindřich MAREK, Smrt v celním pásmu, Praha 2000.

3)     SOkA České Budějovice, Pamětní kniha Ševětína.

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist