Únos linkového autobusu v Lišově 9.11.1984

Náš mikroregion je od státních hranic poměrně vzdálen, přesto v něm roku 1984 začal marný pokus o násilný přechod státní hranice do západního Německa za použití uneseného linkového autobusu. V 80. letech byla převážná většina občanů ČSSR, kteří se pokoušeli ilegálně překročit hranici, z řad těch, kteří prchali před zodpovědností za různé kriminální činy, různé dobrodruhy a jen menší část prchala ze skutečných politických důvodů. O únosci V.B. toho mnoho nevíme, přesto i podle toho mála jej můžeme zařadit spíše do první skupiny. V.B. bylo roku 1984 26 let a v té době byl již trestán za násilnou trestnou činnost. Pocházel ze Slovenska, kde se mu podařilo v některém slovenském těžebním podniku krádeží získat průmyslovou trhavinu Danubit, ze které si zhotovil dvě nálože po 10,2 kg, které uložil do svařených forem o rozměrech 30x20x10 cm. Stěny byly dvojité a prostor mezi nimi vyplnil hřebíky, šrouby a kusy železné kulatiny. Do středu každé formy V.B. uložil čtyři náložky Danubitu s elektrickou rozbuškou. Obě nálože s vysokým střepinovým účinkem uložil do kufru a spínač měl vyveden ven kabelem.

 

Unesený linkový autobus u hraničního přechodu Strážný

9. listopadu 1984 nastoupil na Slovensku do autobusu jedoucího do Brna a od tud pokračoval do Českých Budějovic. Z Budějovic chtěl pokračovat dál na západ do Plzně, ale omylem nastoupil do autobusu, který jel z Plzně zpět směrem na Brno do Dačic. Autobus (modrá Karosa JH-48-91) z Českých Budějovic vyjel v 19:01 a kromě únosce a řidiče v něm sedělo 48 cestujících včetně 8mi dětí do 15ti let, mezi kterými byl také 14tiletý syn řidiče. V.B. zjistil svůj omyl v Lišově a tehdy se rozhodl konečně jednat. Přistoupil k řidiči Janu Kučerovi a začal na něj křičet aby autobus otočil. Řidič se zprvu bránil, ale po té co V.B. vytáhl revolver r.38, na nejbližší křižovatce za Lišovem autobus otočil a vracel se zpět na Budějovice. To již zpozorovali i cestující co se děje. Ujeli asi 150 m když V.B. přikázal cestujícím aby se všichni přesunuli do zadní části autobusu a vyhrožoval, že má v kufru trhaviny a když nebudou poslouchat, vyhodí celý autobus do vzduchu. Aby dodal svým slovům vážnosti, vystřelil revolverem do stropu, který prostřelil. Cestující ho ve strachu poslechli, museli se na sedadlech skrčit a někteří i polehat na zem. Po té únosce vyndal z kufru dvě nálože a umístil je mezi sedadla za řidičem a uprostřed ke dveřím. Na sedadlo vedle druhé z náloží posadil řidičova syna, aby si tak ještě více vynutil jeho poslušnost. Od náloží vedly kabely do tlačítka v ruce únosce. Cestující utvrzoval ve strachu, že se jedná o tlakový spínač a stačí aby se mu unavily prsty nebo na něj začal jít spánek a nálože vybuchnou. Nevyznal se v jihočeské krajině a nepostřehl, že se řidič snaží získat čas a z Budějovic místo přímo na západ, jede na jih ke Kaplici, kterou projeli asi ve 20:00. Před Dolním Dvořištěm autobus odbočil směrem na Lipno. Cestou cestující nepozorovaně vyhazovali z okna lístečky se vzkazem, co je s jejich autobusem. Někde v prostoru Volar, kterými autobus projížděl, jeden ze vzkazů nalezl místní občan a rychle informoval SNB. Na hraničním přechodu Strážný tak již byli připraveni pohraničníci, příslušníci SNB včetně pyrotechnika Antonína Klůce.

Řidič Jan Kučera

Krátce po 22. hodině dojel autobus k Soumarskému mostu, kde V.B. přikázal zastavit. Cestující začal rozmisťovat po autobuse tak aby mu posloužili jako živé štíty a zamezil tak pohraničníkům střílet. Některé osoby nechal stoupnout i do dveří. Řidiči zakázal v autobuse svítit. Asi ve 22:30 dojel autobus k první hraniční závoře, ještě relativně daleko od hranice, kde začínalo hraniční pásmo. Zde začalo vyjednávání s pohraničníky. Přes cestující jim V.B. předal dopis s nákresem rozmístění náloží. Originální znění dopisu:

„Žiadam do 15 minut dovolit pokračovat v jazde. Dávám záruku že sa nikomu nič nestane. Nerobte poplach, lebo upozorňujem kdo sa postaví zo zbraňou na odpor bez vizvania strielám. Ak zlikvidujeta mňa zlikvidujete všetkých moje nálože dokončia celé dielo. Zo mňa a z tu přítomných nedáte dokupi ani jednu košelu. Nokoniec zasiahne to aj vás. Nie som žiaden zlodej ani vrah a důfám že životy týchto ludí nechcete mať na svedomí. Nerobte hlúposti lebo aj při menším prelaknutí možem povolit spojovač v ruke ktorý je strašně citliví. To bude koniec, sám mám totiž strach keď viem čo v tých náložiach je!! Za pochopenie ďakujem. V.B.“

Nákres zhotovený únoscem

Dále V.B. požadoval aby hranicí projel celý autobus i s cestujícími, chtěl protiplynovou masku a protichemický oblek, protože v náložích je prý kromě trhaviny také sarin a další chemické látky a požadoval zhasnutí veřejného osvětlení. Pohraničníci hráli o čas, snažili se vyjednávání stále prodlužovat a únosce tím unavit a znervóznět. Během tohoto vyjednávání propustil čtyři cestující. Mezitím pohraničníci v příhodném terénu mezi první závorou a hranicí, vybudovali falešný hraniční přechod. Vyjednávání trvalo déle než 4 hodiny, než se autobus rozjel na další cestu. Ujel asi kilometr, když dojel k falešnému přechodu. Před přechodem čekali příslušníci SNB a snažili se přesvědčit únosce, že Němci odmítají přijmout autobus, ve kterém jsou nálože a že tyto musí být zneškodněny ještě na českém území a cestující musí nejdříve vystoupit. V.B. při vidině brzkého úspěchu začal ustupovat a propustil polovinu cestujících. Po půl hodině další. V autobuse jich ale ještě několik zůstalo. Nakonec od falešného přechodu přijelo osobní auto se západoněmeckou značkou a v něm několik pohraničníků s pyrotechnikem, převlečených do civilu. Údajní Němci nastoupili do autobusu s tím, že si jej jdou převzít. Jeden z nich mluvil na únosce předstíranou špatnou češtinou. V.B. stále držel v ruce spínač a revolver. Pyrotechnik Klůc poznal, že nejde o tlakový spínač, ale obyčejný klapkový, který navíc únosce drží v ruce volně. Dal o tomto poznatku znamení pohraničníkům. Jeden z cestujících poznal, že jde o lest a v neopatrnosti pohraničníky prozradil. Ti museli rychle jednat. Jeden z nich udeřil V.B. do hlavy pažbou pistole, Klůc přiskočil k náložím, přestřihl kabel a vyjmul rozbušky. Únosce byl odzbrojen a zpacifikován.

Pyrotechnik Antonín Klůc

Celé noční dobrodružství skončilo asi ve 4:00 10. listopadu 1984. Cestující byli převezeni do Volar, kde dostali najíst a k dispozici byla i lékařská pomoc. Každému bylo vystaveno potvrzení pro zaměstnavatele omlouvající jejich nepřítomnost 10. listopadu. Ráno byli odvezeni do Českých Budějovic a odtud do svých domovů.

Zatčený V.B. byl přinucen pod dozorem pyrotechnika Klůce znovu vyrobit své nálože, protože ty původní byly zařazeny do důkazního materiálu. Po zhotovení nových, nálože Klůc otestoval ve vojenském prostoru Jince na vyřazeném autobusu ČSAD. Do autobusu rozmístil i figuríny cestujících. Při odpalu byl autobus zcela zničen a jeho trosky létaly 200m daleko. Do minuty byl celý interiér v plamenech. Všechny figuríny byly zasaženy nejméně 3mi a nejvíce 17ti střepinami. Nikdo by uvnitř autobusu nepřežil.

Klůcův test v Jincích

Zpráva ČTK z 10.11.1984

Prameny:

OÚ Borek, Kronika obce Borek II. Díl.

Reportáž čs. televize ze dne 10.listopadu 1984.

Rudé Právo ze dne 10.listopadu 1984.

Jihočeská pravda ze dne 10.litopadu 1984.

Jihočeská pravda ze dne 12.litopadu 1984.

Antonín KLŮC, Život pyrotechnika, Praha 2003.