Červený/Čertíkův mlýn (Nemanice)

Galerie stav XII. 2013 ZDE
GPS: 49°0’29.355″N, 14°29’37.207″E
umístění: ulice K Úsilnému 1/37 (nároží ulic K Rybníku a u Čertíka) pod hrází rybníka Čertík

Pojmenování osady

Mlýn se dodnes nachází pod hrází rybníka Čertík a dá se říci, že jde o první stavbu v Nemanicích. Osada jako taková byla založena roku 1706 na dominikálních pozemcích hlubockého panství a její vznik je spojen právě s mlýnem. Právě do jeho okolí se museli přestěhovat z Opatovic čtyři chalupníci díky stavbě tzv. Nové Obory, kteří byli odškodněni Schwarzenbergy a dostali nové pozemky právě zde u„Červeného“ nebo také „Čertíkova“ mlýna. Nejdříve se tyto chalupy jmenovaly Nové Chalupy u Čertíkova Mlýnu nebo také Čertíkov (to se užívalo až do konce 18. st.). Jméno Nemanice měla osada ale již od roku 1712. Roku 1740 je osada nazvána v soupise poddaných jako Čertíkova ves.
Ke vzniku oficiálního jména osady se Smolíkové podařilo v citovaném článku zjistit pouze to, že v letech 1706-1710 se nová osada označovala jako Nové chalupy u Červeného mlýna a že nejstarší záznam jména Nemanice pochází z matriky z roku 1712. Ovšem také uvádí, že znalci toponomastiky (= nauka o vzniku místních jmen) se domnívají, že toto jméno vzniklo lidovým vtipem a označuje místo, kde je nouze. Ostatně nemusíme chodit daleko – nedaleký Borek se také dříve jmenoval Bída.
Podle Smolíkové se od mlynáře Čertíka pojmenování mlýna jistě neodvíjelo – mezi léty 1706-1747 prý na Červeném mlýně žádný takový mlynář nepůsobil. Mlynář toho jména však mlel v nedalekém Podhradí (dnešní Hluboká n. Vltavou), takže podle ní bylo pravděpodobné, že vrchnost právě po tomto známém a úspěšném podnikateli pojmenovala mlýn i novou osadu. Označení Čertíkov se, jak píše Smolková ve své studii, všeobecně neujalo. Jan Čechmann-Čertík byl však však pravděpodobně jeden z mlynářského rodu Čertíků z Hluboké. Po této mlynářské rodině se ostatně rybník a z něho vycházející potok jmenuje dodnes.

Historie mlýna

Mlýn samotný je však znám jako Červený poprvé již z urbáře hlubockého panství z roku 1677. Mlýn byl znám také jako Čertikower / Woselner Mühle (Úsilenský).

Při číslování domů v roce 1770 dostal Čertíkovský mlýn čp. 1. Na katastrální mapě z roku 1827 má mlýn čp. 7 namísto dvora Světlík.

Mlýn do tzv. emfyteutického vlastnictví (*) koupil Jan Čechman (Čertík) 1. srpna 1750. Mlynář Jan Čechman (Čertík) pocházel z mlynářské rodiny Čechmanů (Čochmanů) z Podhradí. Byl vnukem Vavřince Čochmana.

Mlýn u rybníka Oselno se v tomto rodě udržel  až do roku 1840, kdy jej Jiří Čechman prodal Josefu a Anně Schmausovým i s pozemky za 7200 zlatých konvenční měny. Tehdy zde byla 2 mlýnská složení, 5 stup a pila. Dodejme, že chalupa Augustina Čochmana čp. 8 vznikla na emfytetutických pozemcích mlýna, louka byla koupena od vsi Úsilné. Ve stavebním protokolu stabilního katastru obce Hrdějovice z roku 1842 je u mlýna již uveden nový majitel Josef Schmaus (resp. chalupy a mlýna).

V 70. letech 19. století jsou zde znamenána již 3 mlýnská složení českého systému.

Na přelomu století se na mlýn dostává Jan Bican. V červenci 1912 vypracovala budějovická forma UNION projekt na zavedení Francisovy turbíny – povolení dostal Bican 30. října 1912. Kolaudace přestavby proběhla 22. 4. 1913. Další turbína byla zřízena v roce 1922 bez úředního povolení – v roce 1946 nahrazena Francisovou od UNIONu. Za tímto účelem proběhla přístavba na severní straně mlýnice (v místech dřívějšího kola na svrchní vodu).

K roku 1930 (Seznam vodních děl) se uvádí na mlýně mlynář Jan Veselý. Technologické vybavení obsahovalo 1 Francisovu turbínu (průtok 0,178 m3/s, spád náhonu 4,5m, výkon vodního motoru 8 HP). Veselý je uváděn na mlýně za WW2 i po roce 1945.
———-
pozn. *: nájemce koupil od města pozemek, odkud měl odvádět roční plat.

Mapy
II. vojenské mapování 1836-1852 – Czertiker T. (= Teich)
stabilní katastr Čechy 1826–1830 a 1837–1843 – Czertiker teich (mapa dole)
mapa topo s 52, 1:10 000 – zde vidíme ještě i původní průběh náhonu a odtokové strouhy

 

Dnes
Mlýn již na původní funkci upomíná pouze svým umístěním. Objekt je dnes v soukromých rukou, důkladně oplocen (proto musíme zkoumat objekt pouze z uctivé dálky) a příležitostně se zde prý pořádají hudební produkce. Pohled dovnitř areálu je možný jen z oblasti vjezdu, z pozemku dřevařské firmy napravo (pokud je pracovní doba) a z hřiště na opačné straně (je třeba se proplést mezi domy). Proto byly také do přiloženého alba zařazeny letecké snímky (mapy.cz) pro lepší představu. Areál ale očividně prochází rekonstrukcí, která respektuje původní podobu.
Díky vypsané aukci z roku 2012 se tak máme šanci dozvědět stavební detaily areálu (citujme pro nás zajímavé pasáže, v podstatě znalci pro nás udělali jakýsi stavebně historický-průzkum):
„Nemovitosti sestávají z obytné části, která je zděná, částečně podsklepená, ve zvýšeném přízemí je byt 3+1, k němu přistavěná zastřešená terasa, v šikmé střeše je nevyužité podkroví. Jsou nová okna. K obytné části přiléhá bývalá mlýnice, která má suterénní část, zvýšené přízemí a půdní prostor. Podlaží jsou propojena jednoduchými schody a nákladním výtahem. Masivní dřevěné stropy, v suterénu podchycené ocelovými průvlaky na ocelových sloupech do betonových patek. Volné plochy bez členění příčkami. Ze dvora je přístupný k mlýnici přistavěný nižší objekt, kde jsou v přízemí kanceláře, podkroví nevyužité – stavba celkově zahrnuta do objektu mlýnice.
Naproti přes dvůr, v západní části parcely 8/1 se nachází bývalý hospodářský objekt, zřejmě chlévy se sýpkou, resp. seníkem v podstřeší. Objekt je zděný, nepodsklepený, přízemí se šikmou sedlovou střechou. Přízemí bylo rekonstruováno, jsou nové podlahy, rozvody vytápění (odstraněné radiátory), okna nepůvodní, ale starší, patrně novější rozvody instalací – elektro, voda, kanalizace, původní stropy – klenby do traverz. Zřízeno sociální příslušenství. Objekt slouží jako kanceláře, sklady, případně dílny. Dřevěný krov, tašková krytina.
Kolmo na hospodářskou část navazuje stodola, která opticky uzavírá dvůr. Jde o jednoduchou zděnou stavbu svého druhu, s průhledem do krovu sedlového tvaru, krytina tašková. Vrata dřevěná, běžné úpravy povrchů. Naposledy sloužila pro skladování stavebního materiálu.
Z vnějšího příslušenství je zpevněný dvůr, který je průjezdný, resp. je užíván jako přístupová komunikace k ocelokolně, která navazuje na oceňovaný soubor nemovitostí. Dále je v severním cípu pozemků nedokončená udírna, resp. venkovní topeniště, pozemek podél hráze je oplocen, stejně jako menší část pozemku, která je rekreační částí zahrady k obytné části.
Pozemky tvoří jeden funkční celek. Součástí pozemků je i vodní plocha – náhon k mlýnskému kolu, resp. přepad z rybníka. Některé konstrukční prvky jsou dosud zachovány, ale mlýnské zařízení ani např. MVE (=malá vodní elektrárna) zde není.“
/pozn. upraveno, opraveno, doplněno PK/

Dalo by se ovšem říci, že původní vnější podoba je poměrně dobře zachována, pokud tento fakt vztáhneme na jiné bývalé vodní stavby na jihu Čech. Ovšem i tady řádí sprejeři (blízkost obydlených sídel). Místo doporučujeme k návštěvě i kvůli malebnému okolí rybníka. Stavebně zajímavý je zejména starý dřevěný střešní vikýř a původní cihlové sloupky oplocení areálu. Velmi pěkné je vročení 1916 na štítu bývalé stodoly (zřejmě datum rekonstrukce). Dnes se prý v budově nachází jediný relikt vybavení a to starý výtah (srv. výše). Ovšem další zbytky lze pozorovat v exteriéru, kde je zajímavý vtok do náhonu z roku 1947 přímo z rybníka Čertík s kamennými schůdky po straně a dvojicí drážek pro fošny. Rybník byl tedy tehdy z hlediska mlýna retenční čili zásobní. Otázkou je, zda byl náhon zakrytý stejně jako dnes či přes něj byla např. dřevěná lávka. Lednice s vodním kolem/-y byla zřejmě po válce klasicky přestavěna na malou hydroelektrárnu. Odvodní kanál je dále zakrytý a lze ho vystopovat až za plotem areálu, kde je postupně zavážen zahradními odpady z blízkých domů. Vidíme zde také zajímavou kamennou opěrnou zídku. Po chvíli suchý odvodní kanál ústí do Rudolfovského potoka. Nedaleko od mlýna doporučujeme prohlédnout také pěknou starou dřevěnou zvoničku (odkaz Wiki).

Zdroje
Anna Smolková, Vznik a vývoj osady Nemanice v letech 1706 – 1855, Jihočeský sborník historický 1/1989, s. 29 – 31 (online necelé jihogen).
Dražba – prokonzulta.cz
Wikipedia – Nemanice
alois-sassmann.wz.cz
FB Nemanice – zde i album fotek s mlýnem
Seznam vodních děl k roku 1930
http://vodnimlyny.cz/mlyny/mlyn/2322-cerveny-certikuv-mlyn
Milan BINDER – Daniel KOVÁŘ, Technické památky Českých Budějovic, České Budějovice 2013, s. 70-71.