Chyňavská rasovna
Ras, drnomistr, pohodný, Abbdecker, Wassenmeister – vše označení pro jedno jediné řemeslo, které bylo od pradávna považováno za snížené a opovrhované, stejně jako řemeslo katovské. Přesto ale společnost drnomistry, stejně jako katy nutně potřebovala. Drnomistři žili ve svých rasovnách doslova odstrčeni od ostatních lidí – za hradbami měst a na venkovských samotách. Lidé se jich štítili a to v drnomistrech ještě více upevňovalo vzájemnou soudržnost. Ženili se jen mezi sebou, chodili svým dětem za kmotry, řemeslo přebíral syn po otci celé generace. Úniku z tohoto kruhu nebylo. Přesto ale nebyli poddanými lidmi a jako stavem svobodní tedy nemuseli robotovat. Tak jako tak ale patřili k chudým lidem na rovni chalupníků a domkářů. Jejich hlavním úkolem bylo odklízení mršin zdechlých zvířat. Na dvoukoláku drnomistr odvezl zdechlinu do rasovny, kde jí dál zpracoval. Maso se někdy dávalo psům, kůže se nasolila, kosti, rohy a paznehty se zpracovaly na klíh a sádlo na mýdlo. Nevábné vůně vznikající při této práci byly dalším důvodem, proč se rasovny nacházely na samotách. Kromě toho bývali drnomistři vyhlášenými léčiteli zvířat (stejně jako byl kat vyhledávaným ranhojičem) a ženy drnomistrů byly vyhlášené výrobou různých mastí pro léčení lidí. Tím vším si přivydělávali k pravidelnému platu od vrchnosti, který byl částečně v naturáliích.
Rasovna (nebo-li také pohodnice) u Chyňavy je typická svým umístěním – blízko chyňavského velkostatku, kde služeb drnomistra bylo vždy nejvíce zapotřebí. O této rasovně máme první písemnou zmínku v roce 1759. V mapách bývá označována také pomístními názvy „Jednota“ a „U Turků“. Místní drnomistr musel vykonávat své řemeslo na poměrně velkém teritoriu, do jeho působnosti patřil například i Lišov. Rod, který je nejvíce spojen s chyňavskou rasovnou je rod Turků, který pocházel z Heřmaně a na chyňavskou pohodnici se přiženil. Příjmení Turek vzniklo nejčastěji u lidí, kteří se v 16. a 17. století vraceli z války s Turky. Roku 1815 je v rasovně připomínán Martin Turek (54 let) s ženou Alžbětou (54 let) a dětmi Martinem (28 let, toho času slouží na vojně), Kateřinou (13 let), Jakubem (10 let) a Matějem (toho roku narozený). O dva roky později se do rodiny narodila ještě dcera Anna. V roce 1835 je zde mistrem Jakub Turek (30 let) se ženou Annou (30let) a dětmi Václavem (6 let), Marianou (3 roky, ale nedlouho na to zemřela), Franzem (1 rok). To, jak rasovské rodiny držely a musely držet při sobě, nám krásně ilustruje zápis o narození Marie Turkové 14. ledna 1863: Otec: Václav Turek – drnomistr v Chyňavě č.17, syn Jakuba Turka – drnomistra v Budějovicích a matky Anny roz. Špindlové – dcery drnomistra z Mnichu č.46. Matka: Anna – dcera drnomistra ze Želče č.60 Jana Dřeva a matky Anny roz. Špindlerové z Netolic. Kmotr: Jan Dřevo – drnomistr v Želči č.60.
Ve 20. století rasovny rychle vymizely a později je definitivně nahradily kafilerie. Také Chyňavská rasovna dosloužila svému původnímu účelu, ale dochovala se, i když byla ve 20. století částečně přestavěna. Tajuplnost zaniklého řemesla lidí vyloučených ze společnosti a jeho vykonávání na odlehlém místě uprostřed lesů dodnes působí romanticky. Snad právě proto v době druhé světové války se zde scházeli budějovičtí spiritisté při svých zakázaných duchařských seancích. Podle boreckých pamětníků byli přímo v rasovně při jedné seanci všichni zatčeni gestapem. O osudech skupiny spiritistů více nevíme. V roce 1968 měli několik měsíců sovětští vojáci lesní tábor v bezprostřední blízkosti rasovny. Údajně si zde zřídili i malý betonový bunkr, který ale měl zaniknout při stavbě rychlostní silnice. Dnes objekt chyňavské rasovny působí značně ponurým dojmem. Lesní samota dnes bohužel připomíná spíše ruinu. Není divu, že se v paměti místních uchovalo několik pověstí vážících se k tomuto místu. Jsou ale velmi podobné těm, které se vyprávějí k chyňavskému dvoru. Na závěr připomeňme, že v údolí Kyselé Vody pod rasovnou končila trasa borecké lesní drážky.
Prameny:
1) Alois SASSMANN, Kořeny 2. díl, České Budějovice 2008.
2) Daniel KOVÁŘ, Borek 1805 – 2005, České Budějovice 2005.
3) SOA Třeboň, Soupisy poddaných hlubockého panství.
SOA Třeboň, Matrika narozených farnosti Hosín.