Levínský mlýn

Náhodou se nám při hledání křížků podařilo objevit krásný levínský mlýn, kterým nás majitelka  ochotně provedla a vyprávěla nám o jeho historii, kterou po zpracování ještě přidáme.

km

 

Prozatím si můžete přečíst historii levínského mlýna od Daniela Kováře z LEVÍNSKÝCH PAMĚTÍ:

Čp.11-Levínský mlýn

Na počátku 17. století postavila lišovská obec pod Levínem mlýn ke šrotování sladu pro lišovský pivovar. Stalo se tak asi počátkem 30. let, neboť v r. 1632 kupoval Lišov do mlýna za 37 grošů 500 šindelních hřebíků. Roku 1638 obdržel ,,Podlevínský“ mlynář na jeho dílo 6 kop a r. 1642 za složení mlýnského kamene 1 kopu 6 grošů. O rok později kupovala ještě lišovská obec v ceně 36 grošů dub na hřídel. Lišovští platili levínským sedlákům v r. 1650 ze mlýna 30 grošů, přesto mezi nimi vznikl o tento plat spor, vyřešený nakonec, tzv. akordem:

,,Léta Božího 1652 dne 29. Januari tak jakož jest mezi obcí městyse Lišova a sousedy Levínskými nějaké nedorozumění bylo o mlejn, který leží na obci levínské někdy od starodávna od slavných předkův Milostivé vrchnosti na ponížené vyhledávání ovšem povolen a vystaven byl k užitku obecnímu městyse Lišova.

Naproti tomu obec levínská vždy se domlouvajíc, že by nějaký plat od obce Lišovské z tohoto mlejna vycházeti měl, ale ničímž toho prokázati nemohli a neměli.

Když pro zachování dobrého sousedství a s jistým vědomím v prostředkování Urozeného a statečného rytíře pana Pavla Františka z Ordelrygku, tehdejšího hejtmana panství J.M. na Hluboké, obec Lišovská sebe i budoucí své s obcí Levínskou oblikuje a zavazuje se platu stálého z téhož mlejna a vždy při sv. Havle odvozovati po 18 groších míšenských nyní a na časy budoucí.

Při tom také obec lišovská hráz při rybníce nad týmž mlejnem na svůj peníz a náklad povinna bude opravovati a mlynář tam pod Levínem sousedům levínským buď pasením dobytka aneb jakkoliv škod nižádných dělati nemá a nebude. Pro lepší ale stálost a paměť tento zápis jeden bude zůstávati vložený do manuálu městysi Lišivě a druhý v táž slova psaný vydán jest obci Levínské.

Actum léta a dne et supra.“

Další podobná smlouva pochází z r. 1682:

,,Slovutné a Vzácné Poctivisti též Opatrnosti Pánům Purgmistru a Raddě Městys Lišova. Pánům mě zvláště milým k dodání do Lišova.

Majíce Obec Městys Lišova od Starodávných let na Půdě neb Místě vsi Levína pod rybníkem Dačický řečeném svůj vlastní mlejn s příslušenstvím toliko co deštivý kápěj obsáhnouti může, že pak jak v příjezdu tak odjezdu vozovním již dosti častokráte nepříležitost a hněv mezi obojí stanou z toho následoval aniž i budoucně pokojné sousedství zdržán by býti mohl. Pročež se jest dožádal Ouřad téhož Městys Lišova Urozeného a Statečného Pana Matyáše Gregora Hosínského ten čas Vzácně a dostatečně Představeného Hejtmana Panství Hlubockého aby mohli okolo téhož mlejna za jedno jitro od týž Obce Levínské pro příležitost svoumísto, zahrádku i světnici přikoupiti což se i dokonale stalo. A k témuž cíli dle nařízení skrze P. Řehoře Řežábka ten čas polesnýho Hlubockého o přítomnosti obojích obcí, též Jakuba Bohoňka pojezdného a Filipa Januše myslivce revíru Velechvínského poměřeno a v domě opačného Jakuba Bohoňka smluveno jest že obec Lišovská z téhož jitra jednoho na časy budoucí a věčné každoročně po 24 groších. Item k tomu předešle od starožitnosti odvozovaných 21 gr. v summě platu malého čtyřicet pět gr. platiti povinna bude, kteréžto smlouvy in tuplo zhotovené a bezpečně stvrzené, tato zde při obci lišovské a druhá při obci Levínské zůstávati, svrchu pak psaný plat od níže jmenovaného Datum začínati má.

Stalo se na Zámku Hluboké dne

  1. Octobris Leta 1682

Matyass Gregor Hosýnský“

 

Mlýn byl poháněn vodou z panského rybníka zvaného Dačický, jenž v zimě sloužil jako komorový k chovu ryb a v tomto období z něj proto mohlo jít na mlýn méně vody. V r. 1687 zbudoval mlynář Jiří Vaneš na rybníku splav a obdržel od lišovské obce 1 strych žita, vědro piva a 14 zlatých, příštím rokem 9 zlatých za to, že ve mlýně zhotovil hranice. Roku 1732 je uváděn mlynář Blažej Votruba a v r. 1738 se za nájemce hlásí Vít Pichler a zároveň nabídl Žid Antonín Stein obci, že mlýn koupí a uvede stavení do pořádku, byl však zamítnut. V r. 1753 ho najímal Augustin Charvát. Dne 16. října 1779 žádal Josef Kozimák od lišovské rady, aby jím koupený Podlevínský mlýn byl mu připsán v městských knihách. Josef Kozimák prodal mlýn 21. října 1784 Petru Kočvarovi. V r. 1790 za něj platil roční nájem 30 zlatých Jan Šmíd, který ho r. 1802 s povolením lišovské obce přestavěl na dvě složení. Roku 1816 získal mlýn František Šmíd. Dalším majitelem byl r. 1855 Matěj Bican, jenž tehdy od obce koupil 1350 sáhů, sousedících s jeho pozemky, za 90 zlatých. Svatební smlouvou převzali mlýn v r. 1864 František a Kateřina Panských, K jejichž dceři Kateřině se r. 1882 přiženil Jan Doubek z Přeborova na Milevsku. Jan a Kateřina postoupili mlýn v r, 1914 svému synu Františku a jeho manželce Marii. Roku 1934 zdědil jej syn Karel Doubek. Po rodu Doubků, kteří mlýn zvelebili, ho získal Jan Steinocher, jenž tu v r. 1947 zřídil vodní turbínu od firmy B. Kučera z Prahy, avšak již rok na to byl mlýn znárodněn. Poblíže turbíny je na zdi vyryt letopočet 1900, pravděpodobně z doby rekonstrukce.

 

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist