Svatováclavská orlice udělená na Českobudějovicku
V době, kdy byla situace na frontách taková, že bylo každému jasné, jak válka dopadne, potřebovali nacisté nějakým způsobem pozvednout morálku českým kolaborantům a především svázat se svým osudem řadu osobností českého národa, kterých si jejich okolí vážilo a kteří přitom často byli ve skutečnosti protinacistického smýšlení. Z těchto důvodů K.H.Frank u příležitosti 2. výročí smrti Reinharda Heydricha 4. června 1944, založil první a poslední protektorátní vyznamenání – „Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava.“ Přitom sám Heydrich za svého života zřízení protektorátního vyznamenání odmítal, protože by dávalo Protektorátu charakter samostatného státu. Autorem výtvarného zpracování čestného štítu byl Max Švabinský. Poprvé uděloval K.H.Frank orlici 17. června 1944. Tehdy jí obdrželi členové protektorátní vlády, několik českých sedláků a dělníků a také několik vysloveně aktivistických kolaborantů. Podruhé K.H.Frank orlici uděloval u příležitosti 72. narozenin státního prezidenta Háchy 13. července 1944. Nyní vyznamenání získaly osobnosti z kulturního a hospodářského života. Potřetí K.H.Frank uděloval orlici na svátek sv. Václava – 28. září 1944 a naposledy 21. října 1944 vyznamenal 88 příslušníků Kuratoria pro výchovu mládeže. Od konce roku 1944 pak orlice byla udělována prostřednictvím okresních a zemských úřadů (landrátů). Většinou byly vyznamenány osoby za nepolitické zásluhy na poli hospodářském a průmyslovém (dobré zemědělské či dělnické výsledky), kulturním (orlici například získali Vlasta Burian, Václav Talich a Otakar Vávra) a podobně. Jistě nebylo úplně příjemné, pokud například úspěšný zemědělec jinak protinacistického smýšlení, dostal svatováclavskou orlici prakticky několik týdnů před koncem války.
Seznamy osob, které orlici získaly, se nedochovaly. Podle odhadů bylo uděleno asi 30 štítů I. stupně, asi 100 štítů II. stupně a asi 800 štítů III. stupně. Známa jsou jen jména vrcholných představitelů protektorátu, různých kolaborantských organizací a kulturní osobnosti. Přesto se můžeme z torzovitých archivních pramenů pokusit zjistit, kdo orlici získal například na Českobudějovicku. Také zde bylo vyznamenáno několik osob, které jinak byly vlasteneckého smýšlení. To je například případ velitele četnické stanice ve Slavči u Trhových Svinů – vrchního strážmistra Václava Šindeláře. Svatováclavskou orlici obdržel v roce 1945. Paradoxně ale Šindelář již v roce 1942 zfalšováním policejní přihlášky zachránil Eduarda Kozlíka z Olešné před zatčením gestapem za to, že v době stanného práva pobýval ve Slavči policejně nepřihlášen. Včas také varoval místní sedláky před hospodářskými kontrolami. V roce 1944 pak Šindeláře udali místní kolaboranti za to, že ve Slavči prozradil, jaké ročníky české mládeže budou nasazené na zákopové práce na Moravě a že při leteckém poplachu nechává obyvatele obce pozorovat přelétající bombardéry, místo aby je zahnal do krytů. Po válce Šindelář pomáhal usvědčovat slavečské kolaboranty a udavače Jakuba Leštinu a Františka Tůmu. Ti nyní poukazovali na Šindelářovo vyznamenání svatováclavskou orlicí a snažili se tak snížit jeho důvěryhodnost.
V okresním archivu se dochoval seznam osob, kterým byla orlice udělena v blíže neuvedeném datu ještě v roce 1944. Vyznamenání tehdy předával okresní hejtman Dr. Strobl. Z profesí vyznamenaných můžeme snadno odhadnout, za jaké zásluhy byli dotyční vyznamenáni – úspěšní zemědělci, vzorní a výkonní dělníci atd. Jedná se o seznam osob, které byly vyznamenány v jeden den. Později byli vyznamenáni další lidé.
František Slanec – dělník firmy Beckhof. Strojírny Beckhof se nalézaly na Střeleckém ostrově v Českých Budějovicích a na konci války byly největším zaměstnavatelem ve městě s 793 zaměstnanci. V závodě byly vyráběny trupy a další součásti německých vojenských letadel.
František Kojan – dělník firmy Beckhof.
Gustav Fackenberg – rolník ve Strážkovicích.
František Mach – statkář v Zubčicích.
Emil Pisinger – starosta Týna nad Vltavou. Pisinger byl nebezpečným konfidentem gestapa a místním vedoucím fašistické organizace Vlajka. Po válce byl odsouzen k trestu smrti a popraven.
Dr. Jan Tautermann – rada pol. správy okresního úřadu v Třeboni.
Jan Panka – správce gymnasia v Českých Budějovicích.
Václav Šulista – obchodník v Českých Budějovicích.
Václav Wimmer – řezník v Hroznově ulici, České Budějovice.
František Jung a Jakub Jílek – dělníci. V době kdy byl seznam psán (leden 1947) již nebylo jasné, zda se jednalo o dělníky firmy Leichtbau, nebo Beckhof, nebo Jikov ve Velešíně.
Prameny:
Z. Heinc, J. Kounovský, V. Baumruk, Vyznamenání z doby nesvobody, Praha 1999.
Státní okresní archiv České Budějovice.
Státní oblastní archiv Třeboň.