Vlasovci na Trhovesvinensku

Začátek května 1945 zastihl na území protektorátu Čechy a Morava 1. a 2. divizi ROA (ruské osvobozenecké armády) generála Vlasova. Zatímco Buňačenkova 1. divize je spojena s prostorem středních Čech, kde významně podpořila pražské povstání, při kterém padlo v boji s okupanty asi 300 jejích příslušníků¹, 2. Zverevova divize se tou dobou nacházela na jihu Čech. 1. divize měla již na jaře 1945 bojové zkušenosti z východní fronty na Odře, od kut jí její velitelé, navzdory rozkazům německého velení, stáhli. 2. divize tou dobou dlela ve výcvikovém táboře v Heubergu a Münsingenu, kde se formovala, její morálka a vyzbrojení bylo slabší². 20. dubna 1945 2. divize opustila na rozkaz OKW³ tento prostor a vydala se na cestu do Lince. Německé velení mělo v úmyslu umístit divizi na obranné postavení na Vltavě proti Rudé armádě, což ale velitelé divize nevěděli. Ti žili v domnění, že z Lince budou přesunuti do Riedu, kde se spojí s kozáckým sborem. Již 22. dubna 1945 obsadili Münsingen Američané. V Linci dostala divize rozkaz od velitele armádní skupiny „Jih“, gen.plk. Rendulice, přesunout se do prostoru Českých Budějovic a severovýchodně od nich vybudovat a obsadit obranná postavení proti RA s příslibem, že zde bude divize dovyzbrojena. Velení divize v ten moment bez spojení s Vlasovem rozkaz přijalo s nadějí že se v Čechách spojí s 1. divizí. 2.divize spolu se štábem ROA, důstojnickou školou, záložní brigádou a ženijním praporem se vydala na pochod do jižních Čech 1. května 1945 s Američany v zádech, před kterými muselo být vyhozeno několik mostů přes Dunaj. 5. května 1945 zástupci KONR⁴ předali Američanům u Světlíku návrh na přechod ROA na stranu spojenců. Velitel americké 11. tankové divize gen. Dager odpověděl druhý den, že za určitých podmínek to je možné s tím, že může zaručit nevydání ROA do rukou sovětů jen po dobu války. S touto odpovědí se náčelník štábu ROA Truchin vydal do Prahy za Vlasovem. Vlasov 5. května 1945 vydal pro 2. divizi rozkaz pochodovat na pomoc Praze, kde se spojí s 1. divizí a odmítnout poslušnost německému velení. Čeští povstalci údajně nabídli velení divize 20 až 30 nákladních vozů. Truchin to kvůli jednání s Američany odmítl ještě před svou cestou do Prahy. Následkem toho došlo ke změně původně přátelského vztahu povstalců k ROA a štáb ROA raději přesídlil z Českých Budějovic do Kaplice a později do Strakonic⁵. 8. května 1945 velitel důstojnické školy ROA generál Meandrov odmítl v Netřebicích žádost českých železničářů o pomoc osvobodit vlak smrti ve Velešíně, ačkoli ten den dopoledne došlo k přestřelce mezi vlasovci a německými vojáky na kaplickém nádraží o vagony s potravinami, které v nastalém zmatku rozkrádali němečtí vojáci, vlasovci i civilní obyvatelstvo⁶.

Velitelem celé jižní skupiny ROA včetně 2.divize byl od 8. května 1945 plk. Něrjanin. 2. divize se od svého příchodu do jižních Čech rozložila prakticky od Kaplice až po Třeboň. Vzhledem k blížící se Rudé armádě vydal Něrjanin ráno 9.května rozkaz, ignorujíce americké pokyny, k ústupu všech jednotek na západ po ose Kaplice – Krumlov⁷.

Musíme připomenout, že vlasovečtí vojáci se na konci války cítili být Němci podvedeni. Tváří v tvář bezprostřední porážce Třetí říše viděli, že jsou stahováni s Němci až na samé dno a po jejich porážce budou nenáviděni všemi. Proto začalo docházet ke střetům s německou armádou, odepírání poslušnosti a pokusu spojit se v boji proti bolševismu tentokrát se západními spojenci.

Při ústupu jednotek 2. divize ROA od Třeboně došlo v obci Lipnice k události, která měla za následek hromadnou perzekuci německých vojáků u Šalmanovic. Z neznámých příčin vojáci W-SS, kteří ustupovali na motorových vozidlech od obce Hrachoviště přes obec Lipnice na Šalmanovice k Novým Hradům, napadli a zastřelili 9. května 1945 kolem 15. hodiny kapitána ROA Kozlova, který byl do té doby ubytovaný se svou ženou a 12tiletým synem u Šímů v Šalmanovicích⁸. V důsledku toho shromáždil se dne 10. května 1945 kolem 3. hodiny na silnici mezi obcemi Lipnicí a Šalmanovicemi v místě zvaném na Štěpánkách, neznámý počet příslušníků ROA. Silnice zde tvoří pozvolné stoupání a poněkud se zahýbá. Vlasovci zde zadrželi nákladní vůz německých vojáků, prchajících týmž směrem a tyto na místě postříleli. Po tomto činu zmocnili se vlasovci vozu a s tímto neznámo kam, směrem k Novým Hradům uprchli. Celkem bylo na uvedeném místě zastřeleno 28 německých vojáků, kteří pak byli po zjištění totožnosti četníky z Jílovic opodál tohoto místa pohřbeni ve společném hrobě⁹. Údajně byl mezi zastřelenými také jeden civilista.

Zřejmě se již nedozvíme co vedlo vojáky W-SS k zastřelení kapitána Kozlova. Vojáci ROA dávali najevo již nějakou dobu nevraživost k německým vojákům a odmítali se podřizovat německým velitelům. Spolupracovali s českými povstalci a dávali jim či vyměňovali za jídlo zbraně, které většinou odebrali německým vojákům. Jak se dozvíme z kronik Ločenic a sv. Jana nad Malší, počínali si zde vlasovci vůči místnímu obyvatelstvu velmi drze, kdy je vyháněli ze svých domovů, které si pak sami zabrali. Oproti tomu šalmanovický kronikář si ještě pochvaloval, že díky přítomnosti vlasovců v obci se místní obyvatelé cítili bezpečně před vojáky W-SS, kteří tudy ustupovali. Na svém ústupu vlasovci zajali několik českých řemeslníků, většinou kovářů, které pod pohrůžkou zastřelení nutili starat se cestou o jejich koně a povozy. Vlasovci jim dávali jako odměnu různé zásoby potravin a tabáku. Všem se postupně podařilo od vlasovců utéct, poslednímu až u Kaplice¹⁰.

Podle hlášení stanice SNB Jílovice z roku 1949 se kromě hromadného hrobu na Štěpánkách nalézal ještě jeden hrob s pěti německými vojáky hned na okraji obce Lipnice směrem na Šalmanovice¹¹. Údajně podle místních i tito vojáci byli zastřeleni z části také vlasovci v širším okolí, odkud byli svezeni do tohoto společného hrobu.

O vraždě 28mi vojáků na Štěpánkách dále hovoří pamětnice z obce Lipnice¹²: „Vlasovci byli ubytováni v noci z 9. na 10. května po stodolách v naší obci. Na Šalmanovice ustupovaly kolony německých vojsk a za jednou takovou kolonou jel opožděný náklaďák s německými vojáky, na který si vlasovci počkali na Štěpánkách, kde náklaďák přepadli, Němce postříleli a s ukradeným náklaďákem pak ujížděli dál k Američanům před Rudou armádou. Když jsme ráno na místo přišli, našli jsme mezi mrtvými jednoho živého nezraněného vojáka, kterému bylo asi 17 let. Přežil díky tomu že ležel mezi mrtvými a předstíral, že je také mrtvý. Byl z té popravy tak v šoku, že tam ležel ještě když jsme tam přišli. Lidé ho omyli vodou od krve jeho mrtvých kamarádů a pustili ho ať si jde kam chce. Někteří z místních mrtvé šacovali a brali jim cennosti.“ Akce vlasovců údajně řídil v Lipnici ubytovaný vysoký důstojník ROA jménem Šepanov¹³.

Rabování zřejmě velmi brzy zastavili četníci, kteří vojákům odebrali vojenské knížky – tzv. soldbuchy a pod jejich dozorem byli místními pohřbeni několik desítek metrů dál na jih u silnice na „Nováků pozemku“¹⁴.

Díky precizní práci jílovických četníků známe zastřelené vojáky i jmény¹⁵: Kurt Springer (narozen 17.5.1922 v Krampe), Florian Golla (4.5.1912 v Ober Ellguth), Stefan Haselbacher (19.11.1913 v Unterbart), Johan Dumer (1.2.1913 v Köln), Lorenz Götler (25.7.1911 v Wiesethbruck), desátník Heinz Uhlstein (3.1.1923 v Befa) – záložní prapor lehkých děl 9¹⁶, desátník Josef Schröpfer (4.2.1915) – záložní pěší pluk 97¹⁷, Wolf Möser (4.12.1907 v Ústí n.L.), Heinz Preiss (15.4.1925 v Chemnitz) – mobilní baterie lehkého dělostřelectva záložního a výcvikového motorizovaného oddílu 4¹⁸, Hans Petersen (4.1.1909 ve Štiptoni), Josef Prestel, desátník Heinrich Aymanus (3.2.1920) – záložní pěší pluk 454¹⁹, Reinhold Eckardt (6.8.1906 v Grosskobscha), Fridrich Gambert (15.11.1926 v Kaltenburg), Martin Priegel (1.11.1913 v Mitkloida), Werner Albert Fbersbach (7.8.1912 v Plauen), Siegfried Wilhelm Rossbach (24.7.1917 v Einenstock) – dělostřelecký pluk 60²⁰, Reimund Neubauer (30.8.1924), desátník Adam Betz (24.1.1919 v Schutzkirchen) – automobilový záložní oddíl 46²¹, desátník Heinz Braun (19.8.1914) – záložní rota polních děl 251²², Ferenz Koller, Josef Frestel, Reinhard Will (16.3.1910), Reinhard Eckart a 4 neznámí u kterých nebyly nalezeny doklady. V případě dvou Reinhardů Eckartů zřejmě nejde o chybu v hlášení, ale opravdu o shodu jmen, protože u prvního je uváděno číslo soldbuch 532 a u druhého 6624²³. Ze všech zastřelených vojáků jen Reimund Neubauer byl příslušníkem W-SS v hodnosti SS-Rottenführer (desátník), všichni ostatní byli příslušníci Wehrmachtu²⁴. Jednalo se o klasickou směsici ústupového vojska od různých jednotek. Hans Petersen pocházel ze Štiptoně u Nových Hradů a domů už mu zbývalo jen 12km.

Informace o tom že zde došlo k přestřelce s bránícími se německými vojáky, které se občas objevují v literatuře jsou mylné. Každý německý voják, který by byl po kapitulaci 9. května 1945 dopaden se zbraní v ruce měl být z rozkazů ruských velitelů zastřelen. Oproti tomu vlasovci byli Stalinem považováni za největší národní zrádce a smrt jim hrozila při zajetí sovětskými vojáky bezprostředně, proto si zbraně i vzhledem k plánům, jaké měli velitelé ROA se svými vojáky (pokračování boje proti bolševismu po boku Američanů) ponechali i po kapitulaci na rozdíl od německých vojáků.

V listopadu 2009 došlo k exhumaci hromadného hrobu na Štěpánkách německou vládní organizací Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V. Byly nalezeny ostatky všech 28mi vojáků. Hrob byl částečně narušen již v 70tých letech hloubením odvodňovací strouhy, která se částečně dotkla hrobové jámy a podle místních se zde objevily kosti, které byly na místě opět zakopány. Při exhumaci se potvrdilo, že všichni vojáci již byli odzbrojeni a z vojenské výstroje měli již jen malé polní s polní lahví a jídelní miskou. Pouze u jednoho vojáka byl nalezen kožený opasek s přezkou Reichswehru²⁵, což v době druhé světové války byl jakýsi odznak starých mazáků a symbol nesouhlasu s nacistickou ideologií. Na opasku byla připevněna kožená sumka na zásobníky německé pušky G43. Pravděpodobně se jednalo o velitele vojáků z nákladního vozu, který si jako jediný ponechal zbraň, která nalezena nebyla. Z drobných nálezů bylo patrné, že vojáci se do prostoru Čech dostali z různých koutů evropského bojiště – byly nalezeny drobné mince belgického a slovenského původu. V hrobové jámě byla také nalezena polní láhev čs. a protektorátního četnictva. Mohla se na místo dostat při pohřbívání za asistence četnictva, nebo jí byl některý z vojáků vybaven jako kořistní výstrojí.

Vojáci ROA mrtvého kapitána Kozlova pohřbili v Šalmanovicích za pomníkem padlých z 1. světové války²⁶ a od Šalmanovic pokračovali dál ve své cestě k Velešínu a Kaplici pravděpodobně přes Trhové Sviny. Jaký v té době byl vztah mezi vlasovci a německými vojáky nám ilustrují události z Ločenic²⁷. 28. dubna 1945 přišli do obce němečtí vojáci a byli ubytováni v hostincích u Blažků a Kleinů a po domech místních občanů. Bylo jich asi 60 mužů a jednalo se o zásobovací kolonu, takže s sebou přivezli velké zásoby potravin a dalšího materiálu a také německé civilisty – uprchlíky. Krátce po jejich příchodu začaly obcí projíždět a procházet nekonečné kolony ustupujícího německého vojska směrem na Krumlov. Místní občané drželi v noci hlídky aby snad nedošlo k rabování ze strany vojáků. 5. května 1945 k večeru přijelo z Trhových Svinů nákladní auto s ozbrojenými českými povstalci, kteří vtrhli k Blažkům a Kleinům a požadovali po německých vojácích kapitulaci a odevzdání zbraní. Ti již na tento moment čekali, zbraně ihned odevzdali a odešli směrem na západ. Někteří místní občané začali ihned rabovat zásoby, které zde Němci zanechali. Ti ale o rabování a odzbrojení informovali německé velení v Kaplici a tak třetí den přijel do obce trestný oddíl vyslaný z Kaplice, který ihned obsadil vesnici a požadoval po starostovi Janovi Hanzalíkovi okamžité navrácení všeho odcizeného materiálu s pohrůžkou jeho zastřelení a dalších vybraných obyvatel. Starosta vyjednal lhůtu dvou hodin a za pomoci dalších občanů začal shromažďovat rozkradený materiál na obecním úřadě. Když už bylo téměř vše shromážděno, vojáci trestného oddílu náhle odjeli zpět na Kaplici aniž by si materiál převzali. Dozvěděli se totiž o blížícím se vojsku vlasovců. O jejich příchodu druhý den, tedy 10. května 1945 nechme hovořit kronikářský zápis: „Ze všech stran se do obce přihnali vlasovci, vojsko v německých vojenských šatech, složené z ruských zajatců, dobrovolně se hlásících a nespolehlivých, emigrantských ukrajinských živlů, kteří bojovali proti ruské armádě. Tito vlasovci také utíkali před ruskou armádou, ale již cestou stříleli německé vojáky, vše co bylo německé ničili, jelikož viděli že byli podvedeni.“ Vlasovci obsadili všechny stodoly a dokonce vyháněli některé obyvatele ze svých domů, kde se chtěli ubytovat. K večeru se k Ločenicím přiblížila hlídka Rudé armády a vlasovci v domnění že se již blíží hlavní vojska RA, vyklidili obec a pokračovali dál k sv. Janu nad Malší.

Již před Ločenicemi došlo k dalšímu incidentu, kdy na silnici v lese „Za parným“ vlasovci zadrželi 6 německých vojáků a na místě je ubili. Místní je později pohřbili na Kleinů louce. Vojáci byli bez bot a jeden bez kalhot²⁸.

Ve Sv. Janě nad Malší bylo německé vojsko v síle 180 mužů ubytováno od 27. dubna 1945. Jednalo se o jednotku, která ustoupila do jižních Čech ze Slovenska a které velel major Knore. Majoru Knore velel údajně generál Barten ubytovaný v Besednici. Nákladní vozy a povozy s 60ti koňmi umístili vojáci do dvora Svachov. 5. května 1945 kolem 17. hodiny zástupci právě se utvořeného Národního výboru, požadovali po německé posádce odevzdání zbraní. Ve 21 hodin byl majoru Knorovi doručen písemný rozkaz od generála Bartena složit zbraně²⁹. Major Knore alespoň požadoval předání kapitulace nějakému českému důstojníkovi. Tou dobou žil v obci plukovník v záloze Václav Salač, pro kterého členové NV ihned šli, ale údajně se Salač nechal zapřít a po dobu povstání se schovával doma³⁰. Majoru Kronovi nakonec postačila uniformovaná osoba vrchního strážmistra Václava Simandla. Po nástupu vojáků na návsi k nim měl velitel krátkou řeč a po té konečně došlo k odevzdání zbraní. Ty byly shromážděny v hostinci a vyzbrojeny jimi hlídky z řad hasičů. 6. května 1945 po souhlasu okresního NV v Českých Budějovicích, bylo německé jednotce umožněno odejít ve 13 hodin přes Ločenice a Besednice do Kaplice. V pondělí 7. května 1945 přijel do obce menší oddíl a hodlal se ubytovat ve škole. Odpoledne přijela jednotka německých polních četníků s písemným rozkazem generála Rungeho z Českých Budějovic, aby byly okamžitě odevzdány všechny zabavené zbraně, kromě několika pro hasičské hlídky. Před obcí zastavil německý tank a namířil kanonem na první svatojánské domy. Bylo pohroženo ostřelováním vesnice. Zbraně byly vráceny, jen jeden z místních mladíků popadl v hostinci několik pušek a utíkal s nimi do polí aby alespoň nějaké zbraně zachránil. Po odzbrojení odjela i jednotka, která původně chtěla v obci přenocovat.

9. května 1945 v 6:30 ráno vrátila se do obce část jednotky odzbrojené 5. května 1945 a požadovala navrácení svých zbraní. Místní již žádné zbraně zpět nevydali a Němci rychle po 8. hodině opět odjeli údajně ze strachu před hloubkovými letci. Po 10. hodině přišli do sv. Jana vězni z koncentračního tábora ruské národnosti, osvobození z „vlaku smrti“ u Velešína. Byli ubytováni v místních hostincích a místní občané o ně začali ihned pečovat. Každým okamžikem už byl očekáván příchod Rudé armády. Domy byly vyzdobeny čs. a spojeneckými vlajkami a na kraji obce byla přes silnici zřízena slavobrána vítající ruské vojáky. Místo Rudé armády ale přišly od Ločenic 10. května 1945 po deváté hodině ráno jednotky ROA. Vlasovci okamžitě strhávají sovětské vlajky včetně slavobrány a stejně jako před tím v Ločenicích, zabírají zde domy a ubytovávají se. Údajně se jich zde a v Sedlci usadilo 1800 mužů. Po přiblížení se Rudé armády večer 10. května 1945 k Ločenicím, odešli vlasovci kolem půl deváté večer i ze sv. Jana nad Malší. První předsunuté jednotky RA dorazily do obce ráno 11. května 1945. V 10 hodin dopoledne přijela do sv. Jana také hlídka americké armády z Velešína³¹. Během revolučních dnů došlo k zastřelení neznámého německého důstojníka místními povstalci a jeho následnému pohřbení blízko obce³².

Neznámo kde v okolí Trhových Svinů došlo k dalšímu zastřelení vlasoveckého důstojníka vojáky W-SS. Podle pamětníka Františka Klimeše³³ k tomu došlo mezi Trhovými Sviny a Ločenicemi a důstojník byl generálem. Podle pamětníka Stanislava Klimeše³⁴ došlo k události někde u Nových Hradů a důstojník byl kapitánem. Po válce dopisovaná Sedlecká pamětní kniha hovoří o důstojníkovi v hodnosti generála³⁵. Vlasovci tohoto neznámého důstojníka dovezli až do Sedlce, kde se v okolí obce a u Svachova utábořili. 10. května 1945 došlo k pohřbu vlasoveckého důstojníka v Sedlci u domu čp.21 se všemi vojenskými poctami. Smrt tohoto důstojníka měla za následek další pomstu na německých vojácích. Vlasovci zajali osm německých vojáků – údajně esesmanů z části již převlečených do civilního oblečení, které vlasovci poznali mezi procházejícími německými uprchlíky³⁶. Těchto osm vojáků bylo seřazeno u zdi dvora Svachov a zastřeleno dávkou z kulometu³⁷.

Vlasovci do Sedlce přišli i s rodinami některých z nich a stádem dobytka. Na zahradě jednoho sedleckého stavení porazili krávu a dělali zabijačku u které popíjeli s místními českými mladíky ze soudků s kořalkou³⁸. Poslední ustoupili k Velešínu a Kaplici před Rudou armádou pravděpodobně brzy ráno 11. května 1945.

12. května 1945 zažil dvůr Svachov další hromadnou popravu. Ten den začali ze sv. Jana nad Malší odcházet do Českých Budějovic první ruští trestanci z velešínského vlaku smrti, kteří již načerpali dost sil (poslední odešli 14. května 1945)³⁹. Někteří z nich se ozbrojili zbraněmi, které v okolí zanechali německé ústupové kolony, zajali 12 německých vojáků, kterých tudy stále procházelo většinou již pod ruským dozorem velké množství a vydali se s nimi ke dvoru Svachov. Pamětník ze sv. Jana nad Malší: „Trestanci z vlaku smrti se mstili všemu německému. Skupinu vojáků odvlekli do sklepa dvora Svachov, kde je všechny postříleli. Když jsme je tam našli, jeden ten Němec seděl v rohu sklepa na konvi a vypadal že tam jen tak sedí, byl ale taky mrtvý. Sedlečtí pak všechny ty mrtvé pohřbili u cesty do Sedlce i s osmi vojáky zastřelenými vlasovci. Jedna ženská z Jána jednomu z vojáků stáhla holínky a vzala si je.“

Pamětník S.Klimeš: „Ještě než jsme ty mrtvé odtahali od Svachova k pohřbení, tak běhal a střílel do nich z pistole plukovník Salač z Jána, co se za povstání schovával doma aby se mu nic nestalo. Střílet do mrtvých, to mu šlo. S těmi vlasovci sem přišla i skupina ruských zajatců, které někde osvobodili cestou. Když vlasovci chtěli pokračovat v cestě k Američanům, tak ti zajatci to odmítli, že se přeci už blíží jejich lidi (sovětští vojáci).“

V počtech popravených i v počtech poprav existuje několik nejasností. Tři pamětníci se shodují v tom, že první skupinu německých vojáků popravili vlasovci ještě za jejich pobytu u Sedlce, tedy 10. května 1945 nebo ráno 11. května 1945. Poměrně podrobně psaná školní kronika sv. Jana nad Malší se o této popravě nezmiňuje vůbec a uvádí až popravu 12ti údajných esesmanů 12. května bez udání podrobností a dále popravu 7mi opět údajných esesmanů na Svachově 13. května 1945. Hlášení místní stanice SNB o válečných hrobech cizích státních příslušníků z roku 1949 uvádí hrob 20ti neznámých německých vojáků mezi Svachovem a Sedlcem⁴⁰.

V květnu 2011 došlo k exhumaci tohoto hrobu německou vládní organizací Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V. Byly nalezeny ostatky všech 20ti vojáků, kteří byli uloženi do mělkého hrobu (80cm) u silnice do Sedlce z části v poli a z části do bývalého příkopu. Bylo nalezeno několik vojenských identifikačních známek, na základě nichž byla potvrzena přítomnost jen jednoho příslušníka W-SS – příslušníka tankového oddílu. Všichni další identifikovaní byli příslušníky wehrmachtu, přičemž byly zjištěny tyto vojenské útvary: armádní veterinární oddíl, železniční ženijní vojsko a kmenová rota pěšího pluku. Podle nalezených drobných mincí slovenského a maďarského původu, dostali se vojáci na naše území vesměs z východní fronty.

Vlasovecký důstojník pohřbený u domu čp.21 byl exhumován v 60tých letech kvůli zřízení studny pro nedaleký hostinec. Přepohřben byl na hřbitov ve sv. Janě nad Malší, kde se v současnosti nepodařilo jeho hrob lokalizovat⁴¹.

Vraťme se nyní do okolí Trhových Svinů. Jak vlasovci, tak všichni němečtí vojáci, kteří městem ustupovali do americké zóny, pokračovali z Trhových Svinů podle vytíženosti ústupových tras buď směrem na Nové Hrady, Ločenice a dalšími směry. Jedna z tras vlasovců byla také přes Stradov, Sedlo a Polžov⁴².

10. května 1945 projížděla kolona vlasovců s vozy plnými zásob také Komařicemi směrem na Římov. Vojáci byli údajně odzbrojeni a pod tíhou nákladu a na polních cestách se jim rozbíjely vozy. Nové povozy zabavili obyvatelům Stradova a Sedla⁴³.

Zdaleka ne všem příslušníkům 2. divize ROA se podařilo včas dostat do americké zóny a uprchnout tak alespoň dočasně před Rudou armádu. V jejím týlu zůstalo mnoho vlasoveckých vojáků, kteří se pokoušeli na vlastní pěst dostat k Američanům.

9. května 1945 nocovalo 36 vlasovců ve škole v Todni. Místní z jejich řeči vyrozuměli, že se obávají pomsty od vojáků Rudé armády za jejich zradu. V noci na 10. května 1945 dorazila do obce první hlídka RA. Sovětští vojáci zajatou skupinu vlasovců ze školy odvedli zpět na Trhové Sviny⁴⁴.

Večer 10. května 1945 také do Komařic dorazily první jednotky Rudé armády. Příliš dlouho se Rusové nezdrželi a pokračovali v pronásledování vlasovců. Když před Římovem dostihli zadní část vlasovecké kolony, vlasovci se začali před sověty rozprchávat do lesů⁴⁵.

Během května byly lesy na našem území vyčišťovány od jednotlivých německých vojáků sovětskými hlídkami za pomoci místních revolucionářů. Ruští vojáci měli spadeno především na esesmany a vlasovce. Například v lesích u Borovan bylo dopadeno a odvlečeno 12 vlasovců⁴⁶. Dva vlasovci byli sověty zastřeleni u Střížava a pohřbeni na místním hřbitově⁴⁷. 10. května 1945 byl sovětským důstojníkem na okraji Strážkovic u transformátoru zastřelen vlasovecký voják „pro zpupné chování“ a na louce pod Šimečkovou lípou u Strážkovic sovětskými vojáky další vlasovec. Oba byli rovněž pohřbeni ve Střížově spolu s neznámým německým vojákem zastřeleným 13. května 1945 v Jedovarech údajně místním revolucionářem. Němečtí vojáci rotmistr Otto Schmidt (narozen 11.4.1900 v Sossenu) a svobodník Johan Donndorf (3.11.1905 v Kölnu), kteří 13. května 1945 spáchali ve Strážkovicích sebevraždu otrávením, byli původně pohřbeni u kapličky sv. Trojice u Strážkovic, v roce 1948 byli ale exhumováni a přepohřbeni rovněž do Střížova⁴⁸. Jednalo se o příslušníky záložního zdravotnického oddílu 13.

V roce 2010 došlo i na střížovském hřbitově k exhumaci těchto vojáků německou vládní organizací Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V. Bohužel se podařilo nalézt již jen ostatky jednoho ze dvou otrávených zdravotníků u kterého byla nalezena identifikační známka⁴⁹ a jednoho z vlasovců, který byl zastřelen ranou do týla.

V obvodu stanice SNB sv. Jan nad Malší se nalézalo celkem 7 válečných hrobů⁵⁰. V některých z nich údajně měli být pohřbeni rovněž vlasovci. Kromě hromadného hrobu u Svachova, ubitých vojáků „Za parným“ a německého důstojníka u sv. Jana, byl další neznámý německý voják pochován pod Todeňskou horou. U nedaleké kapličky vojáci RA hlídali několik německých zajatců, kteří se pokusili utéct. Přepadli místního sedláka s povozem, který měl u sebe loveckou brokovnici, které se chtěli zmocnit. Při potyčce vyšel výstřel, který zasáhl jednoho z vojáků do hlavy. Sedlák si údajně vojákovu smrt vyčítal a dlouhá léta pečoval o jeho hrob. Krátce na to byl dopaden druhý voják revolucionářem z Todně a ruskými vojáky zastřelen⁵¹. Z hlášení stanice SNB sv. Jan nad Malší zbývají hroby dvou neznámých vojáků u Ločenic o kterých se nepodařilo nic bližšího zjistit.

Zbývá dodat, jaké osudy postihly jednotky vlasovců v jižních Čechách po skončení bojů⁵². K 8. květnu 1945 měla 2. divize ROA ve stavu 16.000 vojáků, celá jižní skupina ROA pak 25.000 mužů. Do Amerického zajetí v Českém Krumlově se podařilo ustoupit jen 3.000 mužů 2. divize a včetně nich celkem 7.200 mužům jižní skupiny. Drtivá většina ostatních padla do ruského zajetí. Zodpovědnou osobou za tuto katastrofu byl velitel divize gen. Zverev, který již 6. května 1945 obdržel rozkaz od generála Trichina přesunout divizi do prostoru Kaplice, ale ovlivněn osobní tragédií v podobě sebevraždy jeho ženy, odmítl rozkaz splnit, což udělal až 9. května 1945 už zmíněný generál Něrjanin. 10.května 1945 údajně padl do sovětského zajetí celý jeden pluk divize včetně velitele divize Zvereva. Nejšťastněji dopadlo 800 mužů záložní brigády, kterým Američané umožnili po malých skupinách přechod americké linie a dostat se až do Mnichova. V táborech západně od Krumlova se vytvořila „Skupina vojsk ROA gen. Meandrova“. Skupina byla 28. května 1945 převedena do zajateckého tábora Landau v Bavorsku a později rozdělena do různých zajateckých táborů v Německu. Většina jejích mužů byla následně repatriována do Sovětského svazu vstříc nejistému osudu…

Poznámky:

1. Stanislav KOKOŠKA, Praha v květnu 1945, Praha 2005

2. Stanislav AUSKÝ, Vojska generála Vlasova v Čechách, Praha 1992

3. Oberkommando der Wehrmacht – Vrchní velení Wehrmachtu.

4. Komitét pro osvobození národů Ruska

5. Stanislav AUSKÝ, Vojska generála Vlasova v Čechách, Praha 1992

6. Miloslav PECHA a Václav VONDRA, Českobudějovicko v době nacistické okupace a osvobození 1939-1945, České Budějovice 2004

7. Stanislav AUSKÝ, Vojska generála Vlasova v Čechách, Praha 1992

8. OÚ Jílovice, Kronika Šalmanovic

9. SOkA Třeboň, fond četnické stanice Jílovice, hlášení z 11. května 1945

10. Informaci poskytla šalmanovická kronikářka paní M. Bumbová

11. Národní archiv, fond místní stanice SNB Jílovice, hlášení z 16. června 1949 o válečných hrobech cizích státních příslušníků.

12. Na osobní žádost, není pamětnice jmenována.

13. Informaci poskytl lipnický kronikář pan Kroupa.

14. OÚ Jílovice, Kronika Šalmanovic

15. SOkA Třeboň, fond četnické stanice Jílovice, hlášení z 11. května 1945. Informace o vojenských útvarech jsou doplněné na základě nálezů identifikačních (ID) známek při exhumaci v listopadu 2009.

16. Opis ID známky: -9261- 2./le.A.E.A.9

17. Opis ID známky: -446- 3./I.E.B.97

18. Opis ID známky: -32- Kf.Bttr.le.Art.Ers.u.Ausb.Abt.mot.4

19. Opis ID známky: -981- 1.(Ers.)I.R.454

20. Opis ID známky: -50- 2./A.R.60

21. Opis ID známky: -338- 2.Krf.E.Abt.46

22. Opis ID známky: -1010- 1.G.Ers.Kp.251

23. SOkA Třeboň, fond četnické stanice Jílovice, hlášení z 11. května 1945.

24. Tamtéž.

25. Armáda meziválečné Německé republiky.

26. Národní archiv, fond místní stanice SNB Jílovice, hlášení z 16. června 1949 o válečných hrobech cizích státních příslušníků.

27. SOkA ČB, Kronika obce Ločenice

28. SOkA ČB, Školní kronika Todně díl III. V kronice se hovoří jen o čtyřech ubitých vojácích, což je v rozporu s hlášením stanice SNB Jan nad Malší z roku 1949.

29. SOkA ČB, Školní kronika Sv. Jan nad Malší

30. Informaci poskytl pamětník (narozen 1930) ze sv. Jana nad Malší, který si nepřál být jmenován.

31. SOkA ČB, Školní kronika Sv. Jan nad Malší

32. Informaci poskytl pamětník (narozen 1930) ze sv. Jana nad Malší, který si nepřál být jmenován.

33. Narozen 1920.

34. Narozen 1922.

35. SOkA ČB, Kronika obce Sedlec u Sv. Jána

36. Informaci poskytl F. Klimeš.

37. Informaci poskytl pamětník ze sv. Jana nad Malší (1930).

38. Informaci poskytl S. Klimeš.

39. SOkA ČB, Školní kronika Sv. Jan nad Malší

40. Národní archiv, fond místní stanice SNB Svatý Jan nad Malší, hlášení z 18. června 1949 o válečných hrobech cizích státních příslušníků.

41. Informaci poskytli tři výše zmiňovaní pamětníci.

42. SOkA ČB, Školní kronika Todně díl III.

43. SOkA ČB, Pamětní kniha obce Komořice

44. SOkA ČB, Školní kronika Todně díl III.

45. SOkA ČB, Pamětní kniha obce Komořice

46. SOkA ČB, Kronika obce Borovany

47. SOkA ČB, Pamětní kniha obce Komořice

48. SOkA ČB, Pamětní kniha obce Strážkovice s osadou Řevnovicemi.

49. Opis ID známky: -5789- 6./San.Ers.Abt.13

50. Národní archiv, fond místní stanice SNB Svatý Jan nad Malší, hlášení z 18. června 1949 o válečných hrobech cizích státních příslušníků.

51. SOkA ČB, Školní kronika Todně díl III.

52. Stanislav AUSKÝ, Vojska generála Vlasova v Čechách, Praha 1992.