Trampové, skauti a vontové v severním Českobudějovicku

Tento příspěvek je jen nástinem problematiky skautingu a trampingu v našem mikroregionu před druhou světovou válkou. Téma je příliš závislé na ochotě pamětníků a majitelů osadních kronik a dalších podobných památek. I když se první trampové začali v Čechách objevovat už před první světovou válkou a stejně tak skauting u nás Antonín Benjamin Svojsík založil již roku 1911 (mezi 13 chlapci, kteří se účastnili Svojsíkova historicky prvního skautského tábora v Orlovech roku 1912, byli i tři studenti z Českých Budějovic), přišel pravý boom těchto hnutí až v době první republiky, především pak ve 30. letech.

V roce 1921 již existovalo v Českých Budějovicích 8 skautských oddílů (z toho 2 dívčí a 1 vodní), ale na venkov skauting pronikal spíše jen výjimečně. Zde fungovaly pro určitou výchovu mládeže prakticky jen tělovýchovné organizace typu Sokol. Ale právě venkov se stal cílem městských skautských oddílů za dobrodružstvím a letními tábory. Nemáme zatím žádných zpráv o tom, že by v severním Českobudějovicku před druhou světovou válkou nějaký letní skautský tábor proběhl. Je jen jedna poněkud zvláštní výjimka. Tou je vyprávění Haškova dobrého vojáka Švejka svému spoluvězni, který se pochlubil, že má pět dětí, nejstaršímu synkovi je 12 let a je u skautů. Jakmile Švejk uslyšel slovo skaut, vyprávěl: „O těch skautech rád slyším. Jednou v Mydlovarech u Zlivi, okres Hluboká, okresní hejtmanství České Budějovice, právě když jsme tam měli jednadevadesátí cvičení, udělali si sedláci z okolí hon na skauty v obecním lese, kteří se jim tam rozplemenili. Chytli tři. Ten nejmenší z nich, když ho svazovali, kvílel, pištěl a naříkal, že my, otužilí vojáci, jsme se na to nemohli dívat a raději jsme odešli stranou. Při tom svazování ti tři skauti pokousali osm sedláků. Potom na trápení u starosty, pod rákoskou, doznali, že není ani jedna louka v okolí, kterou by nebyli zváleli, když se vyhřívali na slunci, dále že ten lán žita nastojato, právě před žněmi, u Ražic, vyhořel čirou náhodou, když si v žitě pekli na rožni srnku, ku které se přikradli s noži v obecním lese. V jejich doupěti v lese našli přes půl metráku vohlodanejch kostí drůbeže i lesní zvěře, ohromný množství pecek z třešní, spoustu vohryzků z nezralejch jablek a jinejch dobrejch věcí.“ K této humorné historce přidejme, že oním starostou Mydlovar kolem roku 1914, kdy se mohl Švejkův příběh odehrát, byl Jan Kolář.

chata Samotárna u Pořežan

chata Samotárna u Pořežan

Cílem trampů v našem regionu byla především řeka Vltava díky rychlé oblibě vodáctví. Oblíbeným místem vodáků byla dnes už neexistující obec Jaroslavice a také nejbližší okolí Týna nad Vltavou. V roce 1935 byla u Opařan postavena chata Samotárna skupinou trampů kolem Jaroslava Bečváře a Josefa Štrubínského. Nedaleko od Samotárny vznikla roku 1947 nová trampská osada Stará sedma. Snad již také ve 30. letech vstoupila noha trampova do údolí potoka Libochovka mezi Chotýčany a Vitínem a vznikla tak osada Měsíční údolí, někdy také zvaná Údolí Úsvit. Pravděpodobně zde ale fungovaly vedle sebe dvě osady. Místo to bylo velmi příhodné – hluboké skalnaté údolí uprostřed lesů, nedaleko od železničního nádraží, kolem kterého tehdy fungovalo hned několik hostinců a výčepů piva. S osadním životem v Údolí Úsvit pravděpodobně souvisí i tragická smrt Josefa Holcepla 1. března 1945, který se zde zabil při pádu na lyžích ze skály.

holcepl

Mimo údolí Vltavy a jejích přítoků byl prvorepublikovými trampy velmi oblíben i rozsáhlý lesní komplex Velechvínského polesí. Oblíbil si ho například vášnivý tramp Jaroslav Benda – budějovický kamenosochař a pozdější významný komunistický protinacistický odbojář popravený během Haydrichiády v Táboře. Benda jinak patřil k trampské komunitě u Doudleb. V prostoru Velechvínského polesí vznikaly první chaty u Dubenského rybníka nedaleko Ševětína.

Jaroslav Benda (vzadu) s přáteli u Doudleb

Jaroslav Benda (vzadu) s přáteli u Doudleb

Vraťme se ale k mládežnickým organizacím. I když do našeho mikroregionu skauting nepronikl, jeho myšlenky a principy se zde na přelomu 30. a 40. let uchytily díky čtenářským klubům Mladého hlasatele. Jejich autorem byl legendární spisovatel a skautský vedoucí Jaroslav Foglar. Byl si vědom, že skautské oddíly jsou možností pro trávení volného času jen hrstky chlapců a přišel tak na způsob, jak umožnit smysluplné aktivity řízené „na dálku“ pro všechny děti ve věku přibližně 10 – 16 let v malých skupinkách i na venkově. V 36. čísle mládežnického časopisu Mladý hlasatel roku 1937 se objevily pokyny pro zakládání čtenářských klubů. V listopadu 1940 existovalo těchto klubů v ČSR již 10.000. Největší boom přišel po 28. říjnu 1940, kdy došlo k nacistickému zákazu skautingu. Již v létě toho roku byly rušeny letní tábory. Poměrně drastickým způsobem byl tehdy například rozehnán budějovickým gestapem za asistence protektorátního četnictva skautský tábor u Stráže nad Nežárkou a sokolský tábor přímo ve Stráži. Skauti se nyní pokoušeli pokračovat ve své činnosti pod maskou čtenářských klubů. Nakonec byl 15. května 1941 zakázán i časopis Mladý hlasatel. V té chvíli existovalo 24.600 registrovaných klubů, z nichž každý měl nejméně 4 členy! V severním Českobudějovicku víme o existenci těchto klubů: č.1164 „Mladí letčíci“ z Nového Vráta u Rudolfova, č.1429 „Hoši od Lužnice“ z Bečic, hned tři kluby existovaly v Mezimostí u Veselí: č.2287 „Bratrstvo“, č.2487 „Mstitelé“ a č.2590 „Ochránci lesů“. Dále č.2383 „Svorná sedma“ z Ševětína, č.2441 „Stříbrný šíp“ z Mazelova a č.2571 „Pětka odvážných hochů“ z Lišova. Klubů zde existovalo jistě více, ale potřebné archiválie nejsou dostupné. Jaroslav Foglar se i po zákazu snažil dál udržovat s kluby korespondenci a po válce na K.M.H. navázal s čtenářskými kluby časopisu Vpřed.

klub

Menu
Nejnovější komentáře
    Statistika návštěvnosti

    TOPlist