Tragická smrt vojáků ČSLA v Židově strouze roku 1980

V prosinci 1980 došlo k tragickému úmrtí čtyř vojáků ČSLA nedaleko Bechyně v prostoru Židovy strouhy.

Roku 1980 sílilo v sousedním Polsku reformní hnutí vedené odborovou organizací Solidarita. Ta se začala jasně stavět proti komunistickému režimu. Možnost odpadnutí Polska od východního socialistického bloku nepřipadala v úvahu a tak byl brzy ve štábu vojsk Varšavské smlouvy naplánován vojenský zásah, velice podobný zásahu do Československa v srpnu 1968. Tentokrát naštěstí zůstalo jen u jakési demonstrace síly. Akce dostala v rámci ČSLA krycí název Cvičení Krkonoše. Protipolského zásahu se měly za ČSSR zúčastnit 1. a 9. tanková divize. Celá akce byla naplánována v krátkém čase několika dní a začala vyhlášením bojového poplachu 6. prosince 1980 v 17:00 (pro některé útvary již 5. prosince). Obě divize se následně začaly přesouvat po vlastní ose do nástupového prostoru ve východních Čechách. Do pohybu bylo uvedeno 17.309 mužů, 541 tanků, 261 BVP, 335 OT a 139 dělostřeleckých souprav. Vlivem extrémního zimního počasí a hektickým nočním přesunem po vlastní ose bez odpočinku, docházelo k nehodám. Řidiči techniky usínali za jízdy, vojáci přesunovaní v transportérech a na V3S ve spánku přimrzali k pancířům a bočnicím, což mělo někdy za následek i nutnou amputaci prstů. Během přesunu bylo zaznamenáno 328 poruch a havárií, z toho u 80 tanků a 122 transportérů.

Jihočeská 9. tanková divize se ze svých mírových posádek začala přesunovat již během noci z 5. na 6. prosince 1980. A právě tehdy krátce před půlnocí byla zaznamenána tragická nehoda, ke které došlo při přejíždění Židovy strouhy u Bechyně po silnici č. 159 směrem na Březnici. Jeden z tanků T-54A (z klatovské posádky) zřejmě vlivem únavy řidiče sjel z náspu silnice do rokle potoka Židova strouha, kde se převrátil vzhůru nohama. Panoval tehdy mráz -20°C a celá posádka tanku zahynula. Jedna verze tvrdí, že vojáci v tanku umrzli, podle jiné verze se utopili. V oficiálním úmrtním listě vojáků byla uvedena příčina smrti „udušení z utopení“. Podle jednoho z pamětníků dokonce velicí důstojník na místě nehody zakázal použít autogen k vyříznutí otvoru do podlahy tanku, kterým ještě mohla být posádka zachráněna. Pravděpodobně zde ale byla obava z případného výbuchu ostré munice, která mohla být v tanku uložena. Z bezpečnostních důvodů se sice v tancích ČSLA při přesunech munice nepřevážela, ale chystaná invaze do Polska byla jiný případ. Jeden z utonulých vojáků ve svém posledním dopise manželce právě z 5. prosince 1980 napsal, že se „něco děje a nakládáme munici do tanku.“ Velitel Západního vojenského okruhu generálplukovník František Veselý okamžitě po nehodě nařídil snížit rychlost u bojové techniky na 20 km/h a po každých dvou hodinách přesunu čtvrthodinovou přestávku. Tak dosáhla 9. tanková divize určeného prostoru se zpožděním 6 hodin a 30 minut. 9. prosince 1980 ministr obrany generál Martin Dzúr celé cvičení ukončil a jednotky se opět navrátily do mírových posádek. O tom, že skutečně byl chystán vpád do Polska, svědčila zvýšená dotace ostré munice, proviantu a přidělení vodních děl, obušků a kasrů k jednotkám.

Podle oficiální vyšetřovací zprávy byl důvodem úmrtí čtyř vojáků v tanku v Židově strouze fakt, že si vojáci proti předpisům uložili své velké polní do místa nouzového výlezu, kterým je jinak při převrácení stroje možné tank opustit. Mezi vojáky se ale rychle začalo tvrdit, že skutečná příčina byla jistě jiná a někdo z důstojníků chce jen zamaskovat vlastní chybu. O 15 let dřív totiž došlo k velmi podobné tragické nehodě u Rokycan. 12. února 1965 při přesunu z VVP Brdy do Doupova u Karlových Varů přejížděly tanky hráz rybníka, na které jeden ze strojů dostal smyk a převrátil se vzhůru nohama do vody. Než se za 15 minut podařilo rybniční hráz odstřelit a tank tak dostat z vody, posádka se utopila. Jak se při vyšetřování ukázalo, důstojníci řekli před cestou vojákům, že pokud někomu při brodění vodních toků nateče voda do tanku, půjde do basy. Z toho důvodu posádka utáhla nouzový výlez takovým způsobem, že ho v kritickém okamžiku nebylo možné povolit.

V noci z 5. na 6. prosince 1980 na Židově strouze v tanku T-54A zahynuli svobodník Jozef Dudák a vojíni Jiří Volf, František Krpelán a Oto Gogol´. Za viníka nehody samotné byl označen řidič tanku vojín Jiří Volf, po kterém doma zůstala těhotná manželka. Smrt vojáků byla konstatována až po půlnoci, tedy 6. prosince. Ve vyšetřovací zprávě tak stojí: „Jiří Volf zahynul dne 6.12.1980, když jako řidič tanku při náročném přesunu kolony vojenských motorových vozidel za nepříznivých povětrnostních podmínek nezvolil správnou techniku jízdy, jak byl povinen a v důsledku toho jím řízený tank sjel mimo vozovku doleva, přerazil zábradlí silničního mostu a spadl do potoka, kde se celá osádka tanku utopila. Tím se dopustil nevědomé nedbalosti, jejíž stupeň je poměrně nízký.“ Po přehodnocení byl Jiří Volf uznán viníkem z 20% a o to také byl snížen vdovský a sirotčí důchod pro jeho rodinu. To, že na místě bylo více osudných okolností, díky kterým čtyři vojáci nepřežili, svědčí i vzpomínky řidiče vyprošťovacího vozu Jiřího H., který utopený tank vyprošťoval. Podle něj jel jiný vyprošťovací vůz hned za kolonou s Volfovým tankem a mohl tak převrácený stroj vyprostit téměř okamžitě. Tento vyprošťovací vůz byl ale poslán dál v cestě do východních Čech, protože nepatřil ke stejné tankové rotě. K té patřil vyprošťovací vůz Jiřího H., který ale v osudné chvíli vyprošťoval jiný do bahna zapadlý tank u Týna nad Vltavou a než dorazil k Židově strouze, vojáci v tanku zemřeli.

Před několika lety byl v místě tragédie zřízen pomníček rodinou svobodníka Jozefa Dudáka, který pocházel ze Slovenska.

Pokud by někdo z našich čtenářů byl pamětníkem tragédie na Židově strouze a mohl nám k ní poskytnout další informace, budeme rádi, když se nám ozve.