Odbojář Josef Dvořák

Českobudějovicko má řadu neprávem zapomenutých hrdinů, kteří se statečně zapojili do boje proti nacistickým okupantům, za což často skončili v koncentračních táborech nebo na popravišti. Jedním z nich byl policista Josef Dvořák. Jeho případ dobře ukazuje složité fungování domácího odboje a působení gestapáckých konfidentů. Narodil se 2. března 1888 v Drahotěšicích a na začátku německé okupace byl příslušníkem uniformované policie u policejního ředitelství v Českých Budějovicích. Tehdy se svou rodinou žil v Tylově ulici čp. 579. Již krátce po příchodu okupantů se zapojil do odboje. Pomáhal rozšiřovat ilegální časopis V boj!, na policejním úřadě získával zpravodajské informace, které byly předávány prostřednictvím dalších skupin do Prahy a na své zahradě, kterou měl pronajatou blízko městského hřbitova u sv. Otýlie, ukrýval množství zbraní. Shodou okolností jen několik desítek metrů odtud ukrýval ilegální zbraně také komunistický odbojář a kamenosochař Jaroslav Benda. Protože Josef Dvořák v demokratickém duchu první republiky vychovával i své děti, zapojily se do odboje i ony. Dcera Božena byla také zaměstnána na policejním ředitelství a pomáhala získávat zpravodajské informace, mimo jiné se jí podařilo pořídit fotografie nově zbudovaného vojenského letiště u Plané. Syn Bohuslav Dvořák byl v té době zaměstnán v Týně nad Vltavou a začátkem roku 1943 se rozhodl uprchnout za hranice a přes Švýcarsko se dostat do čs. zahraniční armády. Bohužel taková cesta byla tehdy velmi problematická a tak došlo na hranicích k Bohuslavovu zatčení a předání gestapu. Tehdy pojalo gestapo podezření i proti Josefu Dvořáku, zda minimálně nepomáhal připravovat synův útěk. Nasadilo proto na něj konfidenta bývalého čs. zpravodajského důstojníka pplk. Vlacha. S ním se Dvořák znal už z doby první republiky a měl v něj zprvu důvěru a půjčil mu přečíst některé ilegální tiskoviny, ale jako zkušený policista dodržoval zásady konspirace a Vlachovi nic o odbojové činnosti nechtěl prozradit. Navíc proti němu pojal podezření, po podivném chování Vlachovy manželky. Když se pak s manželi Vlachovými Josef Dvořák opět náhodou potkal v husitském kostele na Palackého náměstí, a Vlach začal Dvořákovi radit, jak by se mohl se synem, drženým v budějovické věznici, dorozumívat pomocí jakési světelné signalizaci, ztratil v něj důvěru úplně a litoval, že mu kdy ukázal nějaké protiněmecké noviny. Vlachovo konfidentství nakonec potvrdil syn Bohuslav. Gestapem byly rodině v kufru odevzdány obnošené svršky, které měl Bohuslav Dvořák v době zatčení u sebe, a nějakým způsobem se mu podařilo hřebíčkem do kufru vyškrábat varování před Vlachem. V důsledku toho Dvořák raději všechen ilegální písemný materiál a fotografie letiště zakopal v hrncích na své zahradě u městského hřbitova.

Gestapo zjistilo, že se více o Dvořákovi prostřednictvím konfidenta nedozví a 4. března 1943 ho gestapák Wittner zatkl včetně dcery Boženy, která jako zaměstnankyně policejního ředitelství byla rovněž podezřelá. Následovalo 5 týdnů věznění v budějovické věznici a výslechy v sídle gestapa na Lannově třídě (tehdy třída Reinharda Heydricha). Kupodivu Josef Dvořák a Božena Dvořáková nebyli podrobeni zostřeným výslechům za použití násilí. Gestapáci Dvořákův případ podcenili a měli za to, že jen věděl o synově útěku a rozšiřoval protistátní letáky (o kterých konfidentu Vlachovi pravděpodobně sdělil, že je jen ukradl jako zabavené na policejním ředitelství). V té době mělo totiž budějovické gestapo mnoho jiné práce – rozkrývána byla právě skupina komunistických odbojářů z Vlkova u Ševětína, která měla řadu spolupracovníků i v Budějovicích a Praze. S Dvořákem tak vyšetřovatelé nechtěli ztrácet čas.

7. dubna 1943 tak byl Josef Dvořák s dcerou Boženou velitelem budějovické služebny gestapa Adolfem Fuchsem odeslán bez soudu do Terezína a odtud jejich další cesta vedla 24. dubna 1943 do Osvětimi. Ani zde Josef Dvořák dlouho nezůstal a 19. srpna 1943 byl odvezen do koncentračního tábora Buchenwald. Liknavosti gestapa využila Dvořákova manželka Kateřina a s pomocí manželky syna Bohuslava Františky Dvořákové a pokladníka policejního ředitelství Rudolfa Dohnala byly vyzvednuty ukryté zbraně ze zahrady, naházeny do malého rybníka na okraji Českých Budějovic a ukrytý písemný ilegální materiál byl spálen. Kateřina Dvořáková byla zatčena v polovině srpna 1943, při výsleších tlučena gestapákem Wittnerem, aby se přiznala, že věděla o chystaném útěku syna a rozšiřování letáků manželem. Následně byla odeslána do koncentračního tábora Ravensbrück.

Změna nastala na podzim 1943, kdy jistý konfident Kulda oznámil gestapu zjištění, že s odbojovou skupinou ve Vlkově byl ve spojení i Josef Dvořák, kterému odbojáři kolem Františka Vondráška předávali ilegální tiskoviny, a někde měl také ukrývat množství zbraní. Gestapu se sice už začátkem roku podařilo Františka Vondráška dopadnout, ale tento statečný člověk během krutých výslechů odmítal cokoliv prozradit. Teprve nebezpečný budějovický konfident Karel Zajíček byl úspěšnější, když byl nasazen do Vondráškovy cely a vydával se za zatčeného komunistu. Skutečně z Vondráška vylákal několik motáků, ale jakmile Vondrášek zjistil Zajíčkovu zradu, spáchal ve své cele sebevraždu oběšením.

15. listopadu 1943 byl Josef Dvořák vyžádán z koncentračního tábora Buchenwald zpět do Budějovic a byl ihned podroben krutým zostřeným výslechům. Ty většinou probíhaly přímo ve věznici gestapa v Justičním paláci a prováděli je gestapáci Weid, Wittner a Richter. Dvořák byl mlácen až do bezvědomí, pak byl vždy polit studenou vodou, aby přišel k sobě a výslech pokračoval. Po několika dnech musel být k výslechu vláčen, protože nebyl schopen chůze. Gestapáci po Dvořákovi chtěli především vyzrazení úkrytu zbraní a předkládali mu plánek jeho zahrady a chtěli, aby označil úkryt. U výslechů asistovali i dozorce Bárta a vrchní dozorce Jakub Koklar, který proslul svou brutalitou k vězňům. Josef Dvořák ale nic nepřiznal, natož aby třeba prozradil své spolupracovníky. A tak byl opět poslán zpět do koncentračního tábora.

Válku naštěstí přežila celá Dvořákova rodina. Josef Dvořák se z koncentračního tábora vrátil 22. května 1945, syn Bohuslav 26. května 1945, manželka Kateřina 2. června 1945 a dcera Božena 3. června 1945. Svůj byt našel Josef Dvořák zcela vyrabovaný a vykradený gestapem. Celá rodina se vrátila v zuboženém stavu. Při poválečném vyšetřování Josef Dvořák uváděl, že byl v koncentračním táboře schopen jíst i mýdlo a zhubl o 28 kg.

Dopadený gestapák Otto Richter potvrdil, že proti Dvořákovi byl nasazen konfident Vlach a Dvořákovu skupinu označoval jako tzv. „měšťanský odboj“. Tvrdil ale, že se zostřených výslechů Josefa Dvořáka neúčastnil. Josef Dvořák byl po svém návratu jmenován vrchním strážmistrem SNB.