Kronikářské záznamy o archeologických nálezech v obci Hosín

Tento článek byl autorem publikován v časopise Jihočeského muzea Výběr – Roč. 52, č. 2 (2015), s. 91 – 94.

Archeologie je jako profesionální věda relativně mladá. Není ještě moc vzdálená doba, kdy se jí věnovali prakticky jen amatéři a o mnohých jejich dávných výzkumech a objevech již nic nevíme, nebo jen velmi málo informací. Přesto ale tito průkopníci archeologii stále více profesionalizovali a tak se také náhodné nálezy archeologických předmětů při polních a stavebních pracích začaly dostávat do muzeí. Většinou ale záleželo na tom, zda se informace o takovém objevu dostala k někomu, kdo vůbec měl o tom, že nějací archeologové existují, povědomí. Tak až do poloviny 20. století zůstalo mnoho oblastí, kde náhodné objevy archeologických situací zmizely dříve, než se o nich někdo kompetentní mohl dozvědět. Na druhou stranu pak díky uvědomělým lidem existovala místa, která byla dlouhodobě pod archeologickým hledáčkem. Jako příklad uveďme obec Bošilec, kde již v roce 1928 došlo při stavbě silnice k narušení několika archeologických objektů, o kterých se dozvěděl dolnobukovský učitel F. Švinger a tehdejší pracovníci Jihočeského muzea. K dalším nálezům, které byly pravidelně hlášeny Archeologickému ústavu a Jihočeskému muzeu, zde docházelo v 50. letech[1]. Přesto ale o dávno zapomenutých archeologických nálezech můžeme ještě dnes objevit informace, a to především díky kronikářským zápisům, jak si ukážeme na příkladu obce Hosín.

Hosín je starobylá obec, o které máme první písemné zprávy v roce 1330, ale vesnice s románským kostelíkem zde musela existovat již dávno předtím. O pravěké minulosti obce svědčí nálezy z širšího okolí obce, ať už se jedná o skupiny mohyl, keramiku získanou při polních sběrech a ojedinělé nálezy kovových pravěkých artefaktů. Kostel sv. Petra a Pavla byl v minulosti několikrát přestavován, naposledy v letech 1899 – 1900, kdy získal současnou novorománskou podobu[2]. Barokní kostel byl v roce 1899 kromě své nejstarší románské části úplně zbořen, přičemž zaniklo mnoho archeologických situací. Mimo jiné nejstarší křesťanské hroby v bezprostředním okolí kostela a také kostnice, ve které byla až do roku 1899 k vidění tzv. hosínská mumie. Citujme nyní z Pamětní knihy farnosti Hosín, která popisuje rušení hrobů v okolí starého kostela: „Hned z jara 1899 počal se starý kostel bourati, záhy se vykopaly nové základy a počalo se stavět. První obtíž při tom bylo veliké množství lidských kostí na hřbitově kolem starého kostela, dalo to mnoho práce i náklady, než všechny na nový hřbitov odneseny a tam ve velkém hrobě pochovány byly, přece ale mnoho drobných kostí sem tam rozneseno a rozhozeno bylo.“[3] Dále nám Pamětní kniha farnosti Hosín popisuje podobu hosínské kostnice a zachycuje také romantickou pověst o původu již zmiňované mumie: „Zemanská rodina zdejší mezi tím vymřela, poslední byly dvě panny, které odkázaly všechen svůj statek zdejšímu kostelu a faře, čímž nabyly velkých pozemků. Jedna z nich umřela ještě mladá, byla zde pochována a tělo její proměnilo se v mumii, která z piety, uložena byla v bývalé zdejší kostnici, která byla na severní straně kostela a kolem kostela býval hřbitov. Kostnice ta, nevím kdy vystavěná, nejspíš spolu s kostelem, byla zděná, prejzemi pokrytá. Měla dvě malá okýnka na ves, z nich ovšem kosti čouhaly a mnohým pánům do fary přijíždějícím strachy naháněly. Dveře do kostnice byly na hřbitově, asi po 2-3 schodech vstoupilo se do kostnice, kdež proti dveřím uvnitř byla volná chodba asi metr široká a po obou stranách nakupeny byly staleté kosti zemřelých osadníků až ke střeše, na levé straně navrch ležela zmíněná mumie, lidská kostra potažená kůží jako zažloutlým pergamenem. Nepůsobila žádné hrůzy pohledem na ní, tělo bylo úplně pohromadě, než hlava byla oddělena, vše souviselo jako při čerstvé mrtvole, jen maso a tuk scházel, vše bylo vyschlé. Lidé často se chodívali podívat na památnou kostru, byla prostřední velikosti. Za mých kaplanských let chodívalo se o památce věrných dušiček vždy ke kostnici a tam se konaly modlitby jako na novém hřbitově.“[4]

V roce 1922 vznikla obcím v ČSR povinnost vést obecní kroniku. První hosínský kronikář Tomáš Šulista stejně jako většina jeho kolegů začal popisem nejstarší minulosti obce a zaznamenal přitom objev zajímavé archeologické situace, ke kterému došlo již v roce 1895: „O starém osídlení vrchu hosínského zřejmě svědčí země kolem Hosína. Na dílu polí, východně od Hosína ležících, jež dodnes „Hrobce“ slují, úlomky střepin z popelnic, z tuhy a pálené hlíny, jak sem a tam dodnes se vyorávají, aneb ve farské zahradě bezprostředně „hrobcům“ přiléhající občas, ovšem už rozbité a nesouvislé (bylať ona místa od nepaměti na dobrá pole předělána a tak pohřebiště už za dávných dob našich předků zničena) se vykopávají, jsou němými svědky starodávného osídlení. Ba nalezeny i úplné nepoškozené hroby, bohužel že tento nález neznalostí pracujících dělníků byl zničen. Když totiž v roce 1895 ve statku číslo 7 „U Jarolímů“ přistavovali novou světnici na zahrádce před okny starého stavení, zedníci při kopání sklepu přišli na vrstvu černé země (ač okolo samá skála) promísené s popelem a kostmi spálenými. Od té černé země táhly se v délce 1 – 1,5 m chodby kamenem zaklenuté, v nichž nalezeny ozdobné nepolévané popelnice s popelem, úplně zachované neb stály v chodbách těch klenutých a nad to každá popelnice měla nad sebou co ochranu ještě plochý kámen, stojící na 4 jiných kamenech co sloupcích. Zedníci domnívali se, že zde nějaké poklady najdou, ale kromě nějakých železných peněz a lesklého kaménku (pazourek aneb jantar) nenalezli ničeho. Z neznalosti byly ony nalezené popelnice rozbity, peníze si pracující rozebrali.“[5] Můžeme dnes již jen litovat, že k poměrně podrobnému popisu nálezu z roku 1895 nemáme žádnou fotografii, nebo alespoň nákres. K nálezům keramických zlomků na polích zvaných „Hrobce“ pravděpodobně docházelo v místě současného rozsáhlého areálu zemědělského družstva a kravína, který sousedí se zmiňovanou farskou zahradou. Při povrchovém sběru v roce 2013 na poli v bezprostředním okolí zemědělského areálu získal autor článku jen několik zlomků vrcholně středověké a novověké keramiky. Podle dalších záznamů docházelo k nálezům keramických nádob i v místě nového obecního hřbitova na Hosíně.[6]

K poslednímu archeologickému nálezu, který si připomeneme, došlo 27. května 1924: „Při kopání cesty k úpravě silnice nalezeny před č. 24 (statek Jakuba Slámy) v hloubce 25 cm osm lidských koster a bronzový náramek. Dle posudku kaplana dp. Pulce v Hosíně pochází kostry tyto z doby bronzové (skrčenců) před dvěma tisíci lety.“[7] Nalezené kostry byly pravděpodobně přemístěny do společné šachty na obecním hřbitově. Osud bronzového náramku je neznámý.

Žádný z popisovaných hosínských objevů nebyl tehdejším archeologům oznámen. Také Bedřich Dubský ve svém Pravěku jižních Čech v roce 1949 uvádí k Hosínu jen několik skupin mohyl na hosínském katastru.[8] Obec Hosín bude pravděpodobně skrývat ještě mnohé archeologické situace, které jistě při archeologických dozorech zemních prací budou objeveny. Tento článek chtěl ukázat, jaké informace mohou být získány pro archeologii studiem starých kronik, a zároveň chtěl inspirovat k pátrání po zapomenutých archeologických nálezech další badatele, ať už amatérské zájemce o archeologii, studenty nebo jiné.

1 - Kostel sv. Petra a Pavla. 2 - Tzv. Nový hřbitov. 3 - Farská zahrada. 4 - Areál zemědělského družstva v pomístním názvu Hrobce. 5 - Bývalé čp. 7 "U Jarolímů". 6 - Přibližné místo nálezu z roku 1924 před bývalým čp. 24. (zakreslil autor)

1 – Kostel sv. Petra a Pavla.
2 – Tzv. Nový hřbitov.
3 – Farská zahrada.
4 – Areál zemědělského družstva v pomístním názvu Hrobce.
5 – Bývalé čp. 7 „U Jarolímů“.
6 – Přibližné místo nálezu z roku 1924 před bývalým čp. 24.
(zakreslil autor)

[1] Beneš, Antonín: Z nejstarší minulosti obce Bošilce na Českobudějovicku. In: Výběr 1/1977.

[2] Prokopová, Zdeňka: Hosín: historie a umělecké památky. České Budějovice 1997.

[3] Státní okresní archiv České Budějovice, Pamětní kniha farnosti Hosín.

[4] Tamtéž.

[5] Obecní úřad Hosín, Obecní kronika obce Hosín.

[6] Nepublikovaný rukopis Monografie Chotýčan a Lhotic, zapůjčený Hanou Turkovou z Chotýčan. Autor monografie není znám, pravděpodobně byla sepsána ve 40. letech některým z tehdejších chotýčanských učitelů.

[7] OÚ Hosín, Obecní kronika Hosín.

[8] Dubský, Bedřich: Pravěk jižních Čech. Blatná 1949.

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist