Den hrůzy v Lišově a Miletíně

Závist a žárlivost – vlastnosti, které k lidem patří odnepaměti, jak nám dokládají staré kroniky a příběhy. Závist a touha po pomstě mnohé jedince dokáže dohnat až k aktu vraždy nejen v dnešní době, ale dokázala to i před více než 100 lety. Vražda vždy vzbuzovala značnou pozornost u okolí jejích aktérů, a pokud ve stejné době došlo dokonce k více tragickým událostem, ihned se vyrojily nejrůznější fámy. K souběhu dvou takových událostí došlo na Lišovsku osudného dne 23. února 1892 a již o dva dny později o nich referovaly budějovické noviny Budivoj:

Senzační vražda spáchána byla v úterý 23. února večer v obci Dolním Miletíně u Lišova. J. Tůma, dle nevlastního otce Mašek zvaný, koupil tam v exekuční dražbě malou usedlost – tzv. „čtvrt“ a přistěhoval se do ní. Učinil tak se strachem, neboť sotva koupi uskutečnil, dal se ihned pojistit proti ohni, obávaje se vypálení. V úterý večer seděl se svojí rodinou ve světnici, když pojednou zaduněla střelná rána a Tůma svalil se mrtev k zemi. S ním zároveň byla postřelena manželka i obě dítky. Poranění manželky Tůmovy jest těžké, malému chlapci nalezeno v těle 15 broků a také malé děvče je postřeleno dosti vážně. Příběh ten vyvolal v celém okolí velké pohnutí. Vyšetřování jest v plném proudu a vedeno bude ovšem v první řadě proti těm, o nichž právem se soudí, že Tůma koupením živnosti ve dražbě uvalil na sebe jejich zášť. – Poněvadž téhož dne oběsila se v Lišově An. Jungschaffrová po sňatku svého býv. milence, přičítá lid i tuto vraždu na vrub „osudné svatby“, s kterou ale vražda není v nijaké souvislosti.

Osudná svatba. V Lišově odbýval se v úterý sňatek ženicha, k němuž činilo si nároky několik jiných děvčat, u nichž poměr jeho k nim nezůstal bez následků. Jedna z oklamaných, Anastasie Jungschaffrová, z lítosti nad tím, že ji nevěrný milenec opustil, v den jeho svatby se oběsila.

Dodejme, že Tůmovým postřeleným dětem Františkovi a Marii bylo 15 a 8 let. Sebevražedkyni Anastazii Jungschaffrové, dceři po zemřelém domkáři z Lišova čp. 239 bylo 24 let a pohřbena byla v Lišově o dva dny později. MUDr. Linhart tehdy v ohledacím lístku uvedl, že k sebevraždě došlo v nepříčetném stavu. Již 28. února Budivoj o obou událostech opět referoval. Tentokrát již redaktor o postřelení Tůmovy manželky a dětí psal jako o lehkých zraněních:

Den hrůzy v Lišově. Podali jsme již krátkou zprávu o smutných událostech, které se sběhly dne 23. t. m. v Lišově a nejbližším okolí. Dnes podáváme ještě některé podrobnosti. Novomanžel, jenž nyní slaví smutné líbánky pod dojmem truchlivých událostí, které nevěrou svojí způsobil, jest syn měšťana lišovského a oženil se s dcerou rolníka z obce Hůrek u Lišova. Nešťastná Anastazie Jungschaffrová, sličné to asi 23-leté děvče, stala se před nějakým časem matkou dítka, které jí zemřelo. Když pak 23. února v 8 hodin ráno její nevěrný milenec jel v povoze do Hůrek na oddavky, odešla Jungschaffrová na půdu svého obydlí a tam se oběsila. Byla nalezena asi za čtvrt hodiny již co mrtvola a všechny pokusy o její probuzení k životu zůstaly marnými. Jak se praví, učinila téhož dne také ještě druhá ze tří opuštěných milenek v blízkém lese Slabci pokus sebevraždy, a sice dcera rolníka z Hvozdce. Byla však zpozorována v čas a provaz, kterým se chtěla oběsit, byl jí odňat. Ještě neutišilo se rozčilení, které vzbudila tato „osudná svatba“, když večer úkladnou vraždou zprovoděn ze světa rolník Tůma v Dolním Miletíně. V 8 hod. večer, když s rodinou svojí seděl, zahřměl výstřel a Tůma s výkřikem „Ježíš Maria“ padl na zem co mrtvola. Jeho dcera, manželka i syn postřeleni jsou na rukou. Obě děti dopraveny byly do všeob. nemocnice v Č. Budějovicích. Poranění Tůmovy manželky jest lehké. Jak se praví, jest četnictvo pachateli vraždy na stopě a byly v Dolním Miletíně již zabaveny střelné zbraně. Že Tůma koupil usedlost v exekuční dražbě a že tonul ve strachu, aby ze msty nebyla mu zapálena střecha nad hlavou, o tom již jsme se zmínili.

Na rozdíl od redaktora Budivoje, my dnes po 126 letech si můžeme říci, kdo byl oním lišovským lamačem dívčích srdcí. Tehdy 29letý obuvnický mistr Jan Hanžl z Lišova čp. 256. A kdo byla nakonec jeho vyvolená před oltářem? 25letá Anna Jandová, dcera rolníka z Hůrek čp. 42 a tedy jistě dobrá partie. Již 3. března 1892 informoval Budivoj o rychlé a dobré práci lišovských četníků při pátrání po vrahovi z Miletína:

Ku zprávě „Den hrůzy v Lišově“ dochází nás ještě tento dodatek: Události, které se sběhly dne 23. února byly postrachem obecenstvu v celém okolí lišovském. V obci Miletíně, kde nešťastný J. Tůma úkladně zavražděn jest, občané byli poděšeni tak, že okna u svých příbytků strachy před podobným možným neštěstím večer a po celou noc, nemajíce dřevěných okenic, prkny kryli. Mimo nešťastnou rodinu po zemř. J. Tůmovi nepřál sobě nikdo brzké vypátrání vraha, více tak jako občané miletínští, kteří z počátku měli dle různých pověstí v domnění tu neb onu podezřelou osobu. Nešťastná však Tůmová sotva že uslyšela výstřel a poslední vzdechy „Ježíš Maria!“ svého manžela, vyřkla ihned jméno vrahovo a – nemýlila se. Také občané zdejší spoléhajíce se na známé, účinné místní orgány bezpečnosti, pronášeli hlasy, že asi málo vody uplyne, nežli vrah vypátrán bude. A skutečně! Horlivým a chvalně známým v plnění povinností J. Muglerovi – c. k. strážmistrovi a V. Fidlerovi – c. k. závodčímu, podařilo se v krátkosti přijíti na stopu pravému vrahu, 66letému J. Adamcovi, dřívějšímu to majetníku nynější usedlosti J. Tůmy, který jsa téměř usvědčen z vraždy a nemoha více zapírati, na slovo manželky své: „Nu tak se přiznej!“, konečně doznal, že J. Tůmu zastřelil úmyslně, „proč prý na jeho usedlost vlezl.“ – Že zatčení pravého vraha tak rychle se stalo, čímž pak vyloučena možnost zatčení osoby nevinné – jak často v podobných případech se již událo – děkovati lze toliko zdejšímu c. k. četnictvu, které zaslouží zajisté v plné míře tímto veřejné pochvaly. Úkladný vrah zatčen s podezřelou svou ženou v sobotu a druhého dne pak dodán c. k. krajskému soudu v Č. Budějovicích, kde za svůj krvelačný čin zaslouženého trestu dojde.

Na soudní proces s vrahem se čekalo do začátku května téhož roku a 5. května o něm referoval opět Budivoj:

V úterý octl se před porotou Jan Adamec, 66 roků starý podruh z Dolního Mileténa a Alžb. Adamcová, 63 roků stará podruhyně. Jan Adamec dne 23. února 1892 večer stoje venku před oknem v úmyslu zastřelil chalupníka Jana Tůmu v Dolním Miletíně, když právě ve světnici své při večeři seděl, trefiv jej ostře nabitou brokovnicí do prsou. Alžběta Adamcová sice bezprostředně zavraždění Tůmy se nezúčastnila, avšak opatřila vědomě Adamcovi prostředky k chystané vraždě úkladné, tj. prach, broky a zápalky. K přelíčení byla povolána celá řada svědků, kteří však nic podstatného nevypověděli, mimo četníky Josefa Muglera – strážmistra a Vendelína Fiedlera – závodčího v Lišově, kteří líčili vyznání viny, jak jim je Adamcová po svém zatčení učinila. Jakožto soudní znalci byli při porotě pp. MDr. Wieser a MDr. Nebužka, pak Josef Ettmayer a Petr Pfreundner – puškař v Budějovicích. Oba obžalovaní se k zločinům za vinu jim kladeným úplně znali a tak bylo jejich obhájci panu dru Františku Dlouhému naprosto nemožno, k obraně jejich něčím přispěti. Přelíčení bylo zajímavé hlavně v tom okamžiku, když Adamec líčil vraždu a když ukazoval hodiv si pušku přes krk a mířiv jí pak do okna, jak Tůmu udeřil. Slova: „tak jsem to udělal“ způsobila v posluchačstvu hluboký dojem. Adamec úplně vypovídal ve smyslu obžalovacího spisu, vymlouval se jen při přelíčení, že kapsle mu neopatřila žena, ale jakýsi Blažiček, který jest již nebožtíkem. Po skončení přelíčení dány porotcům tyto otázky: 1. Jest Jan Adamec ve smyslu této obžaloby vinen zločinem vraždy dle § 134-136? 2. Jest Alžběta Adamcová vina zločinem vzdálené spoluviny na vraždě úkladné dle § 137? Jelikož Alžběta Adamcová věděla, že Adamec chce Tůmu zabít, ale ona k zamezení vraždy nic neučinila, dána ještě porotcům eventuální otázka trestná dle § 212 pro ten případ, že by porotci k otázce druhé nepřisvědčili. Po krátké poradě porotců oznámil vrchní porotce pan Boh. Malý, že porota přisvědčila k první otázce jednohlasně: ano, k druhé otázce jednohlasně: ne, a k třetí otázce 11 hlasy: ano. Následkem toho odsoudil c. k. soud Jana Adamce k smrti provazem a Alžběta Adamcová odsouzena na 2 léta k těžkému žaláři. Obhájce p. dr. Dlouhý odporučoval Adamce císařské milosti, o čemž soud brzy rozhodne.

Pozdější prezident T. G. Masaryk proslul svým odporem k trestu smrti a při schvalování hrdelních rozsudků postupoval velmi opatrně, vědom si hodnoty lidského života, bral v potaz všechny okolnosti a tak drtivou většinu hrdelních trestů změnil na doživotní trest. Pod trest smrti se tak podepsal jen v ojedinělých případech, které se svou brutalitou a dalšími okolnostmi zcela vymykaly. Podobně k trestu smrti přistupoval ale již císař František Josef I. A tak 10. července 1892 Budivoj informoval:

Dostal císařskou milost. Vrah Adamec Jan, 66 roků starý podruh z Dol. Miletína, který dne 23. února t. r. večer zastřelil chalupníka Jana Tůmu v Miletíně v jeho světnici, když s rodinou večeřel, a který c. k. porotním soudem v Č. Budějovicích dne 3. května odsouzen byl k smrti provazem, dostal od císaře milost a trest smrti proměněn mu byl dne 1. července v doživotní žalář. Obhájcem Jana Adamce byl dr. František Dlouhý, zdejší advokát.

A Jaký byl další osud rodiny zavražděného Jana Tůmy? Ze svého nového domova a místa smrti manžela – Dolního Miletína čp. 1 Anna Tůmová neodešla, jak dokládá sčítání lidu z roku 1900. Při dalším sčítání roku 1910 již zde hospodařil syn František, který byl osudného večera zasažen 15 broky, se svou ženou Marií, třemi dětmi a matkou Annou.

Menu
Nejnovější komentáře
    Statistika návštěvnosti

    TOPlist