Válečné hroby příslušníků německé branné moci

Druhá světová válka po sobě zanechala milióny mrtvých – vojáků i civilistů. Na vojáky doma čekaly jejich rodiny a mnohé z nich se nikdy nedověděly o osudu svého otce či syna. Proto již po první světové válce vznikaly v řadách států vzešlých jak z vítězné, tak z poražené strany, organizace pátrající po nezvěstných a padlých vojácích. Zatímco bojiště první světové války se českým zemím vyhnulo, jinak tomu bylo u té druhé, která i u nás zanechala velké množství mrtvých různých národností.

Po roce 1945 se dostala ČSR do sovětské sféry vlivu a od roku 1948 zcela do rukou komunistů. To se projevilo i ve výše zmíněných aktivitách ohledně válečných hrobů. Zatímco české a spojenecké (především sovětské) válečné oběti byly cíleně vyhledávány a pietně pohřbívány ihned po válce, jinak tomu bylo u německých obětí, kterých druhá světová válka a události těsně po ní, zanechala na našem území nejvíce. Příslušníci německé branné moci zůstali na dlouhá léta tabu. Byli to přeci ti poražení – ti zlí, ač drtivá většina z nich byla jen obyčejnými vojáky, kteří nemohli za to kde a kdy se narodili a za koho a za co museli bojovat a umírat.

Už v roce 1919 vznikl v německu Lidový spolek péče o válečné hroby – Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V. Za Hitlerovi éry byla organizace rozpuštěna, aby po roce 1945 byla znovu obnovena. Dnes Volksbund pátrá po příslušnících německé branné moci (ne jen Němců, ale i Vlasovců, Maďarů a podobně) po celé Evropě a v severní Africe.

Česká republika je vázána tzv. Ženevskými konvencemi umožnit pátrání cizích států po svých válečných obětech na našem území a sama pečovat o válečné hroby bez ohledu na národnost. Proto, stejně jako jiné státy Evropy umožňují České republice pátrat po svých vojácích – například na Ukrajině, ve Francii a podobně (Československá obec legionářská), tak i ČR umožňuje Volksbundu pátrat po svých vojácích u nás.

Podle archivních podkladů je na území ČR pohřbeno nejméně 100.000 příslušníků německé branné moci. Jedná se o padlé v bojích posledních dnů války, o zavražděné zajatce ruskými (ale i americkými) vojáky a českými „Rabovacími gardami“, o vojáky kteří zahynuli ve špatných životních podmínkách v zajetí, vojáky kteří nepřežili sovětské transporty zajatců, sebevrahy, oběti různých nehod a zemřelé v polních lazaretech a vojenských nemocnicích.

Pátrání po válečných hrobech má za účel vyzvednout ostatky vojáků, pokusit se je identifikovat, což se daří asi u poloviny a následně informovat příbuzné mrtvého (dodnes příbuzní pátrají po statisících nezvěstných vojáků) a jejich pietní uložení na vojenských pohřebištích. Tak konečně mrtví doznají klidu. Do té doby jsou zahrabáni po lesích a za hřbitovními zdmi jako zvěř, hroby můžou být každým okamžikem narušeny zemními pracemi, těžbou dříví a podobně a v poslední době se stávají terčem nájezdů lovců pokladů s detektory kovů, kteří nejen že mrtvé okrádají o cennosti a vyznamenání, ale často si jako suvenýr s sebou domů berou i části lidských ostatků.

Volksbund v současnosti udržuje na území ČR 11 vojenských pohřebišť. Každý rok je u nás exhumováno několik desítek ostatků, které se nyní pohřbívají na vojenský hřbitov v Chebu. Tyto akce jsou v souladu s platnou českou legislativou a probíhají až po získání všech potřebných povolení.

 

Autoři těchto stránek spolupracují s německou vládní organizací Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge e.V, kterou v ČR zastupuje pan Ing. Igor Nachtigall. Proto žádáme návštěvníky těchto stránek, pokud mají povědomí o nějakém vojenském hrobě, nebo mají kontakt například na pamětníka, který o takovém místě ví, aby se nám laskavě ozval na tento e-mail: ciglbauer@volksbund.cz