Uhlířská ves Chotýčany
Název pochází od slova „kotce“, tj. uhlířské chatky; rozsáhlé lesy kolem osady dávaly totiž dobrou příležitost k pálení dřevěného uhlí. Posledním kdo pálil v milířích uhlí, je dosud žijící kovář Zabilka.
V listinách objevují se Chotýčany poprvé v r. 1378, kdy císař Karel IV. dává plat 4 kop a 12 grošů v Chotýčanech za vypůjčených 500 kop Ješkovi a Mikšovi z Lipoltic, Jeníkovi z Mezimostí a Havlovi z Brloha, a to spolu s jinými osadami patřícími k hradu Hluboká: Břehovem, Křenovicemi a Jaronicemi. I Chotýčany patřily k panství hlubockému a jako takové byly často zastavovány.
Koncem 15. stol. patřila ves pod rychtářství purkarecké. R. 1490 byl na příkaz Viléma z Pernštejna, nového zástavního pána na Hluboké, zpracován tzv. pernštejnský urbář, v němž byly přesně vymezeny i povinnosti chotýčanských. Obyvatelé vesnice, která čítala 10 usedlostí osazených a 5 pustých, platili ze svých domů úrok, který odváděli pololetně – o sv. Jiří a sv. Havlu. Pololetní úrok činil 32 grošů z lánu, plat za robotu 10 grošů z lánu. Kromě toho se o vánocích platívali berně 16 grošů-jakási výpomoc králi; zpočátku nebyly pravidelné, pak ano.
Kromě toho platil se tzv. pojistební plat: 1 džber ovsa, 2 sýry a 3 slepice. Tento plat se někde odváděl za to, že směli pást vepře v panských lesích, jinde za to, že si směli z panského lesa vozit na zimu souše. Ten, kdo si pronajal panskou půdu, platil ročně po 1 groši za jitro. Suma úroku svatojiřského činila v Chotýčanech 3 a půl kopy 18 grošů, suma úroku svatohavelského 3 a půl kopy, suma berně vánoční 11 a půl kopy, suma robotného 1 kopa a 7 a půl groše.
V té době spravoval rychtářství purkarecké, kam Chotýčany patřily, rychtář munický, kterému z krčmy v Chotýčanech platili 5 grošů. Vilém z Pernštejna při sestavování urbáře mu toto právo odňal a vybírání ponechal sobě.
Lovčí Jan Poněšický vybíral z vesnic oves – Chotýčany odváděly 1 strych. Ježto však neměl právo to v listině, pán mu je odňal. V letech 1611 – 1620 Chotýčany patřily panu Janu z Malovic, když se synové Bohuslava z Malovic o otcovský statek rozdělili.
Z chotýčanských statků byl nejvýznačnější tzv. Rouženského lán, r. 1490 pustý. Používali ho panští hajní, kteří hájili okolní lesy; vrchnosti neplatili žádné dávky. Při lánu býval statek s krčmou. Protože Chotýčany ležely na hlavní cestě, byla zde zastávka formanů jedoucích do Prahy a zpět.
R. 1599 držel tento lán Žák; křestní jméno se neuvádí, snad onen Jan Žák, který v r. 1616 má dopláceti z gruntu ještě 31 kop 40 grošů. Po bitvě na Bílé hoře s pomocí vrchnosti ji postavil pozdější dobřejovický rychtář Petr Novák, jenž sám na stavbu 85 kop 5 grošů 4 denáry věnoval a pán 42 kopy 51 grošů a 3 denáry nadto zapůjčil. Když r. 1631 byl statek prodán Matěji Zemanovi za 619 kop 17 grošů 1 denár, zavázal se týž spláceti 4 sirotkům Žákovým po 112 kopách 40 groších 5 denárech a nadto Novákovi to, co zde bylo prostavěno. Matěj Zeman zemřel r. 1640; statek zdědila manželka Magdalena, jejíž syn, vyplativ bratrům Matěji, Šimonovi a Kašparovi po 10 kopách odkazu, sám se jej ujal. Byl to Samuel Brodecký, soused v Zámostí. Ale grunt nedržel dlouho; r. 1641 jej prodal Mikuláši Kokoškovi za 800 grošů. Ale Mikulášovi stal se grunt osudným; Chotýčany, kudy šla hlavní cesta, procházeli vojáci a „Mikuláš Kokoška skrze lid vojenský se světa sešel“. Vdova ve statku nemohla být, a tak ho prodala v r. 1650 Matěji Šťastnému za 800 kop. Týž držel statek i krčmu do r. 1677, kdy po jeho smrti ujal se gruntu, přiženiv se ke vdově, Bartoloměj, syn Tůmův z Hůrek. R. 1708 přichází Pavel Mocl, který ho drží do r. 1742, Jakub Mocl – 1749 až 1757. Koncem 18. století to byl Matěj Leština (1788 – 1792), potom Vojtěch Vinický z kraje prácheňského s manželkou Alžbětou (1799 – 1808). Dceru jeho Karolinu si vzal povozník z Babic Jakub Weber, jenž prodal živnost někdy v létě 1860 židu Dubskému, který před válkou dal ji parcelářům, a ti ji z většiny rozparcelovali. Zbytek koupil Jakub Doucha z čp. 15 a hospodařil zde do r. 1919, kdy předal živnost Antonii Růžičkové, neteři, a jejímu manželi Janu Zabilkovi, který doposud žije.
Bývalý zájezdní hostinec (č.p. 17) v roce 1932 (fotografie z Monografie Chotýčan)
Bývalý zájezdní hostinec (č.p. 17) v současné podobě
Plánek z Monografie Chotýčan