Českobudějovicko na konci druhé světové války nepředstavovalo typickou frontovou zónu. Žádné velké bitvy se zde neodehrály. Tato oblast představovala velkou ústupovou cestu plnou zmatku na silnicích, kde se setkávali postupující Rusové, ustupující Němci doprovázení civilisty z vlastních řad a v neposlední řadě houfy zdecimované maďarské královské armády. V nastalé změti přesunů se ale mimo jiné pohybovala také malá jednotka slovenské armády.

Jednotka se skládala z 250 mužů, především branců a několika důstojníků. Původně byli dislokováni v Bratislavě, ale díky postupující frontě se Němci ze strachu snažili jednotku přesunout do Německa a vyhnout se případné dezerci Slováků. Jejich cesta do Německa vedla přes Vídeň a dále přes Salzburk, kde se dostali do bojové zóny a německé velení se je rozhodlo po částečném odzbrojení propustit. Slováci dostali doklady vypsané do Čech, údajně do Benešova u Prahy. Jisté je to, že dne 5. května 1945 kolem dvanácté hodiny dorazili pěšky do Sedlíkovic,… Zobrazit více →

Nedaleko Vitína v nivě potoka Libochovka stojí desítky chatek, avšak jedna z nich je jedinečná. Na skále nad chatkou č. 23  je dodnes čitelný nápis pomníčku Josefa Holcepla. Tento mladý člověk se zde zabil pádem ze skály na lyžích 1.března 1945. Libochovka byla v minulosti známá jako oblíbené lyžařské místo. V zimě roku 1944 se zde odehrály lyžařské závody, které tehdy organizovalo Kuratorium české mládeže. Dokonce při této příležitosti zde byly postaveny i tři skokanské můstky. Dodnes jeden z účastníků a vítez těchto závodů bydlí ve Vitíně. To bylo však dříve něž se zde Josef Holcepl zabil. Později se z Libochové stalo oblíbené čundrácké místo „Údolí úsvit“ a osadníci na skále vybudovali jednoduchý avšak důstojný pomníček. V roce 2012 byl nápis očištěn od mechu a písmena obtažena.

Mapa přibližného místa pomníku Josefa Holcepla, mapový základ z WWW.Mapy.cz

Fotografie autor v roce 2012

 Náš region nevýjímaje postihly poválečné exesy, je pravdou, že nedosahovaly rozměrů jako některé severočeské. Jeden z nich mají na svědomí příslušníci Rudé Armády. Na následujících řádcích Vám nabídneme několik psaných zpráv a několik svědectví. Výpovědi pamětníků jsme neopravili ani nestylizovali, z důvodu autentičnosti. Všechny písemné zprávy jsme také ponechali v plném znění, aby jste si mohli také sami udělat představu co se tehdy vlastně u zdi židovského hřbitova stalo.

Devátého května 1945, v době kdy už do Českých Budějovic vjížděla Rudá Armáda, musely být Hlubocké lesy čištěny od SS- manů a Hlubokou prchali němečtí vojáci odhazující zbraně….

Nazítří (11.5. E.H) bylona silnici u židovského hřbitova zastaveno nákladní vozidlo s 35 příslušníky Wehrmachtu, které sovětští vojáci zastřelili a nechali na témže místě zakopat V roce 1994 proběhla exhumace jejich tělesných pozůstatků¹

Výpověď pamětníka pana H. Hluboké nad Vltavou²:

RG zajali v obci Chlumec větší skupinu příslušníků německé… Zobrazit více →

Z našeho regionu pocházelo mnoho vojáků, kteří se postavili proti okupaci se zbraní v ruce. Někteří dokonce bojovali v zahraniční armádě, v letectvu či v dosti opomíjeném pozemním vojsku. Pozemní vojsko na západě představovala Československá samostatná obrněná brigáda,která bojovala ve Francii a 5. října 1944 se přesunula k obklíčenému přístavu Dunkerque. Větší část této brigády bojovala o přístav až do jeho kapitulace 9. května 1945. Kapitulaci podepsal viceadmirál Frisius na velitelství československé brigády.

Josef Kolář po okupaci Čech a Moravy vstoupil do Vládního vojska, kde se stal příslušníkem 3. praporu v Písku. S ním byl v roce 1944 odeslán do Itálie ke střežení železnice před útoky partyzánů. Jednalo se o plánovanou akci německých okupantů, zbavit se v Čechách Vládního vojska, které by mohlo proti okupantům řídit ozbrojené povstání. Stejně jako mnoho dalších „vladařů“ i Josef Kolář záhy přeběhl k italským partyzánům a přes Švýcarsko se dostal do Francie, kde vstoupil… Zobrazit více →