Erik Hieke

Kamenný můstek u rybníka (kat. Lhotice)

U rybníka, který se nachází na katastru Lhotic nedaleko silnice E 55 je  poměrně pěkný jednoobloukový kamenný můstek narušovaný erozí a kořenovým systémem rostlin. V jeho bezprostřední blízkosti se nachází černá skládka.

Rybník je napájen potokem Kyselá voda a na jeho březích se nachází několik chatiček.

 

GPS:49°3’14.128″N, 14°31’14.190″E
Mapový podklad: http://kontaminace.cenia.cz/, místo mostu je vyznačeno červeným kruhem

 

lhoticedscn3872dscn3866

 

Kamenný můstek u Spáleného rybníka (kat. Dobřejovice)

Nádherně zachovalý jednoobloukový kamenný most z materiálu místního původu, který se nachází v těsné blízkosti Spáleného rybníka, nad potokem Libochová, v Nové oboře. Tato kamenná památka uniká pozornosti turistů díky své odlehlosti. Stav mostu je dobrý i přesto, že po něm jezdí těžká technika.

most-u-spaleneho-rybnika
most-u-spaleneho-rybnika (1)
GPS:49°04’55.62″N, 14°29’31.63″E
Mapový Podklad: www.mapy.cz, místo mostu je vyznačeno červeným kruhem

Dva kamenné můstky v Neplachově a Ševětíně

Dodnes zachované kamenné můstky jsou trvalou vzpomínkou na císařskou silnici mezi Prahou a Linzem. V námi sledovaném regionu byla silnice stavěna v roce 1753. (jinde je uváděno období 1720 – 40.) Silnice vedla po takzvané staré pražské silnici, dodnes v podvědomí místních známé jako „na starej“. Tato silnice byla v používání do 90. let 20. století, tedy do stavby nové rychlostní komunikace, která se již obci Ševětín vyhnula. Tehdy stará silnice přestala spojovat obě obce. Část silnice byla rozebrána a cesta ústí na pole u Švamberka. V Neplachově je dodnes zachována původní povrchová vrstva z kamenných kostek. Původní silnice je však na konci vsi zahražena svodidly nové silnice. V obou těchto obcích jsou zachovány kamenné můstky.

GPS mostek v Neplachově: 49°7´46,765″ N 14°36´21.958″ E

GPS mostek v Ševětíně: 49°6´27.662″ N 14°34´43.735″ E

 lopo

pppp

Na mapách je vidět původní císařská silnice vyznačená růžovou barvou a dnešní oranžovou.Můstky vyznačeny červenými kruhy.… Zobrazit více

Bednářství

Poměrně nedávno jsme doma objevili pradědovo vysvědčení na odchodnou a výuční list z roku 1925. Praděda, Josef Bažil, se narodil v Dasném roku 1907. Vyučil se bednářské živnosti u Filipa Steina v Hluboké nad Vltavou v letech 1922 – 1925. Výrobky, které nám po něm zůstaly si můžete prohlédnout ve fotogalerii.

vyucni-list-----kopie

snimek-001-----kopie

 

Nález mě přiměl k tomu, abych se podívala na jeho povolání trochu podrobněji, přičemž jsem objevila pěkné stránky o starých řemeslech, kde je i popis řemesla bednářského. V knize Zapomenutá řemesla od M. Janotky a K. Linharta je obrázkový popis výroby soudků, který naleznete ve fotogalerii.

V našem mikroregionu byla sudárna v Hluboké nad Vltavou a tady je její historie:

V roce 1870 zřídil židovský obchodník Philipp Stein v Podskalí továrnu na sudy jako jednu z nejstarších svého druhu v českých zemích. Poněvadž však kněžnu Schwarzenbergovou rušil neustálý hluk doléhající až do zámeckých komnat, přestěhovala se sudárna… Zobrazit více

Borecké cihelny

 Cílem příspěvku je čtenářům představit současnou podobu dvou (resp. tří) bývalých cihelen nedaleko Borku. Všechny dodávaly své výrobky do širokého okolí a samozřejmě poskytovaly i pracovní příležitosti pro obyvatele Borku a Hosína. Surovina pro výrobu se těžila přímo na místě (což vlastně zpětně určovalo polohu cihelny). Dnešní podoba Chyňavské i Nedvědovy cihelny se velmi liší od původní a areály mají jiný účel. Z původního stavu toho zůstalo pouze málo. Historie všech tří bude nastíněna jen stručně, pro detaily doporučuji skvělou knihu Daniela Kováře „Borek 1805-2005. Procházka minulostí obce“. Mimo jiné zde můžeme v podrobných výpisech sledovat obyvatele zdejších cihelen.

stab-kat-1-1827

Mapa z doby 1. republiky M4353, 1:75 000, mapy.opevneni.cz. Vidíme všechny 3 cihelny: nahoře pod Ch. dvorem Nedvědovu (cih.), dole vpravo Chyňavskou (kruh. – zřejmě značící kruhovou pec). Jihozápadně od Nedvědovy cihelny můžeme vidět i objekty bývalé Ondokovy cihelny. Je patrné, že… Zobrazit více

Koželužství

K sepsání tohoto článku o koželužství vedla autorku ta skutečnost, že má mezi svými předky sedláře. Toto řemeslo s již pozapomenutým řemeslem koželuhů (smraďařské – v koželužně to I na poměry středověku dost smrdělo.) úzce souvisí .

Úkolem koželuha bylo zpracovat kůži staženou ze zvířete tak, aby ji mohl sedlář použít k výrobě např. jezdeckého sedla. Kůže se pod rukama koželuha proměnila v tzv. useň, která se vyznačovala větší pevností a menší propustností než kůže. Koželužství se dělilo do čtyř podoborů: jirchářství, zámišnictví, pergamenictví a samotné koželužství.
Než se přistoupí k samotnému vydělávání kůže, je třeba ji nejprve zbavit veškeré mastnoty, zbytku masa, chlupů a jiných. K dalšímu zpracování kůže je zapotřebí tzv. tříslo, což je látka získávána z kůry stromů či jiných částí rostliny, která přidávala kůži jednak na pružnosti a jednak na barevnosti (nejčastěji se kůže barvila tímto tříslem do hněda či do červena s různými odstíny.). Doba,… Zobrazit více

Destrukce mohylových pohřebišť v mikroregionu severní Českobudějovicko

Na úvod je třeba říci, co to vlastně mohyla je. Jedná se o kupovitý, méně často stolovitý pahorek z kamenů nebo z hlíny, který je navršený nad hrobem. Výška mohyly kolísá většinou mezi 1 až 2 metry, ale například v Bulharsku nebo v Dánsku jsou mohyly vysoké i 30 m. Půdorys mohyly bývá většinou kruhový. Mohyla patří k nejstarším antropogenním tvarům, tedy reliéfu, protože jsou dílem člověka již v dobách eneolitu ( mladší doba kamenná, v Evropě před 15 000 lety). V našich zemích doznívá éra mohylových pohřebišť až v době staroslovanské (7.- 9. stol. ) a to hlavně v jižních a západních Čechách. Skupina mohyl tvoří tzv. Mohylník.V tomto příspěvku budeme věnovat pozornost zanikání těchto památek, které můžeme rozdělit podle způsobu zániku.

Antropogenní vliv:

Pole: místa, kde se mohylníky dříve budovaly jsou dnes v drtivé většině polemi. Při jejich přeměně na ornou půdu byly mohyly rozneseny a postupně… Zobrazit více

Hradiště Hradec u Dobřejovic

V zalesněné pahorkatinné oblasti severně od Hluboké nad Vltavou se díky dvěma rozsáhlým oborám zachovala dvě známá hradiště s dodnes pěkně dochovaným opevněním – Baba u Hluboké nad Vltavou a Hradec u Dobřejovic. Druhé z uvedených hradišť je sice známé již dlouhou dobu, dosud však nebylo moderně zaměřeno – jeho jediný plán byl publikován již před 125 lety.

Z tohoto důvodu byl v únoru 2008 vytvořen nový plán lokality pomocí totální stanice. Shromáždili a zpracovali jsme také veškeré nové, dosud nepublikované nálezy z hradiště, které potvrzují jeho dosavadní dataci. Zobrazit více

Žimutice – neolitické sídliště na Českobudějovicku

Do šedesátých let 20. století se soudilo, že jižní Čechy jsou bez neolitického osídlení. Zjištěné sídliště s lineární keramikou u Žimutic bylo velkým překvapením. Stalo se tak roku 1969. Lokalitu je zcela mimo známou oikumenu (souhrn oblastí trvale obývaných lidmi) lineární keramiky (asi 80 km od nejbližších sídlišť středočeských a přibližně stejně daleko od lineární keramiky nalezené na JZ Moravě). Sídliště leží na jílovitých hlínách v nadm. výšce 450 m.n.m. (což je překvapivé – většínou leží do výšky 350 m.n.m.) Výzkumné sezóny (1969-1971, 1976, 1982).

V roce 1964 nalezl při úpravě polní cesty ze Žimutic do Dolních Kněžeklad pan Srnec dvě přeražené plankonvexní kamenné sekyrky, které se prostřednictvím učitelky Raitmanové dostaly 14.10.1964 do sbírek Jihočeského muzea. Poté putovaly do Městského muzea v Týně nad Vltavou. Nálezce pan Srnec z Dolních Kněžeklad čp. 18 vypověděl, že sekyrky byly uloženy v černé humusové vrstvě v … Zobrazit více

Rozhledna na Dunajovické hoře

Jižní Čechy jsou krajem kde byla postavena nejstarší česká kamenná rozhledna (Kleť), avšak v celorepublikovém průměru je zde nejméně rozhleden a vyhlídkových věží. Tuto skutečnost si uvědomovali již členové KČT v období předmnichovské republiky a snažili se tento stav změnit. Jedním z těchto případů je rozhledna na Dunajovické hoře (505 m.n.m).  Původní návrh na stavbu dřevěné rozhledny vznikl z pera člena třeboňského odboru KČT ing. Vopičky. Rozhledna byla dvanáctimetrová, měla betonové patky, do kterých byla usazena. Odhalení věže proběhlo 5. června 1939, vzhledem k politické situaci, nebyl součástí otevření obvyklý slavnostní ceremoniál. Zanikla pravděpodobně v poválečné době. V literatuře se objevuje i spekulace o tom, že byla zničena nacisty.  V pozdější době pod bývalou rozhlednou vznikl kamenolom, který zapříčinil to, že jedna z betonových patek se uvolnila a spadla do prostoru bývalého lomu. Zde se nachází dosud. Pokud by jste chtěli nalézt zbývající základy této stavby, musíte jít… Zobrazit více

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist