Erik Hieke
Křížky s letopočtem 1905 na revíru Radonice jako připomínka velkého polomu.
Dne 2.července 1905 snesl se kolem 6. hodiny večerní asi 10 minut trvající cyklon nad revírem radonickým a poněšickým. Příčinou cyklonu byly dvě bouře, které od severu a západu se ženouce, se nad tímto prostorově uzavřeném místě srazily a rozpoutaly cyklonu podobný vichr. Ničivý účinek byl způsoben prudkým nárazem na lesní porosty v ostrém úhlu shora. Střed cyklonu se nalézal mezi silnicí vedoucí z Němčic do Radonic a potokem Loužkem (pozn. nyní Kozlovský potok ).
Okamžitě bylo zničeno asi 300 ha nejlepších porostů. Katastrofě předcházelo delší dobu suché počasí. Půda byla proto tvrdá a pevná, což zavinilo tak značné procento zlomů, většinou byly kmeny přelomeny v 1/3 až ½ celkové délky. Mnohé části porostů byly sehnuty k zemi jako obilná pole po silném dešti, nebyly však vyvráceny. Zde bylo kmenové těleso napjato nad hranici pružnosti. Mimo smrk byly zde zastoupeny ještě sosna, modřín, buk, dub a… Zobrazit více
Dělostřelecká střelnice u Záblatí
Již v době Rakouska-Uherska měly České Budějovice pověst vojenského a posádkového města s několika kasárenskými areály. Stejně tomu bylo iv době první republiky. Vojáci, kteří zde sloužili samozřejmě museliněkde prodělávat vojenský výcvik a kasárenský dvůr k tomu jistě nestačil.Jsou známá armádní cvičiště ve Čtyřech Dvorech a vojenská střelnicev lese Bor, na kterou mimochodem vzpomíná i Jaroslav Hašek ústy svéslavné literární postavy Josefa Švejka. V Českých Budějovicích ale nebylijen pěšáci, ale také dělostřelectvo v dělostřeleckých kasárnách naPražském předměstí. Také dělostřelci potřebovali svojí střelnici,samozřejmě mnohem rozlehlejší a náročnější, než byla střelnice prostřelbu z pušek a kulometů. A právě touto střelnicí se budeme v článkuzabývat, jelikož se nalézala v námi sledovaném regionu a ohraničit jímůžeme obcemi Dynín – Lhota – Záblatí – Smržov – Slověnice –Mazelov. Není zcela jasné kdy tato dělostřelecká střelnice vznikla, jepravděpodobné že již v době Rakouska-Uherska, protože ve… Zobrazit více
Vybrané tragické události v Ševětíně v době I. republiky.
Krátce po vzniku Československa se na našem venkově začíná více rozmáhat mechanizace, ať v podobě parních mlátiček či parních pil ale i automobilů. S tímto pokrokem jsou i spojené nehody, které zavinily mnohdy končily smrtí nebo zmrzačením na celý život. Za těmito nehodami stojí nepozornost, vyčerpáním, absence bezpečnostních opatření ale hlavně nepoučený personál. Předkládáme Vám vybrané nehody a neštěstí, ke kterým v Ševětíně došlo v období I. republiky.
Dne 21.srpna.1932 vyžádal si „Žár“ ( rybník Žďárský) smutnou oběť, 27 letého dělníka z lomu, rodem Maďara ze Slovenska.
Smutnou událostí ve vesnici byla i tragická smrt vrchního strážmistra V.Straky. Zemřel dne 18. dubna. 1932 na silnici pod hřbitovem autobusem p. Picky z Dol. Bukovska s kola.( nedaleko dnešních zahrádek)
Dne 19. září 1932 odpoledne shořel stoh slámy na trávníku p. Čapka, zapálen dětmi věku předškolního.
Dne 26. května 1933 nouzově přistál vojenský dvouplošník, jemuž motor vypověděl službu. Snesl se pod… Zobrazit více
Mobilizace v Dolním Bukovsku roku 1914
Mobilizace v Dolní Bukovsku roku 1914
První válečné nebezpečí v roce 1908 při anexi Bosny-Hercegoviny bylo včas zažehnáno, takže nemělo žádných následků, jen několik vojáků v činné službě bylo déle podrženo ve službě vojenské, např. Fr. Chlaň, č.154
Proto se doufalo se, že i v roce 1914 bude válka odvrácena, když neurčité zprávy o mobilizaci prosakovaly již v sobotu 25.července a v neděli 26.července 1914 jako důsledek zavraždění následníka trůnu Ferdinanda d´Este a jeho manželky v Sarajevu 28.června 1914.
Naděje zklamaly. O půl dvanácté přišel na obecní úřad telegram, který městský tajemník Stanislav Handlovský přečetl před radnicí, jehož znění bylo: “Mobilizace do 39 let – očekávat další zprávy od zvláštního posla – přečíst instrukce!“
Odpoledne bylo mnoho debat a s nedočkavostí byla očekávaná pošta, která přijela o půl čtvrté odpoledne. Postilión Josef Štogl přinesl zprávu, že je částečná mobilizace několika armádních… Zobrazit více
Lesní železnice v oblasti schwarzenberského lesního ředitelství Hluboká nad Vltavou – Lesní železnice v oblasti revíru Velechvín
Při dopravě dříví z lesních porostů důležitou roli hrála lesní železnice, která nechyběla ani na jihu Čech. Zde také schwarzenberská lesní správa rozhodla o vybudování úzkorozchodné železnice jak na Šumavě, tak i ve vnitrozemí. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo zabránit znehodnocení dřevní hmoty po likvidaci rozsáhlých kalamit a dříví urychleně dopravit z lesních porostů k následnému zpracování. Období staveb těchto lokálních kratších tratí spadá do období první světové války a počátků existence Československa. Lesní železnice na jihu Čech patří dnes již jen historii.
Zmínku si zaslouží i lesní železnice, postavená v roce 1916 v lesích revíru Velechvín, která zajišťovala dopravu dřevní hmoty, získané zpracováním větrné kalamity převážně z lesních oddělení 51, 52, 53, 54 v tzv. „Kubíčkovo jitře“ tehdejšího Bezpalcova hájemství. Větrná smršť tenkrát zničila přibližně 50 ha nejkrásnějších lesních porostů.
Tato lesní dražka měla dvě trasy, obě ukončené na skladě u ševětínského nádraží.… Zobrazit více
Lesní drážka ve Velechvínském polesí
Jižní trasa dražky – FOTO
V roce 1916 se nad Velechvínským polesím prohnala vichřice, která v celém lese zničila 150 ha zdravého porostu. Jelikož většina práceschopných mužů byla v té době nasazena na frontách první světové války, bylo rozhodnuto přesunout na odstranění následků vichřice válečné zajatce ze Srbska, Ruska a Itálie, kteří byli ubytováni u hájenky Bezpalec, kde pro ně byly vybudovány dřevěné domy. Náplní jejich práce bylo svážení dříví a budování dvou lesních dražek. Zajatci zde pracovali až do roku 1918 a jejich počet nepřesáhl 200 mužů. Během těchto dvou let tu zemřeli jeden Srb, jeden Rus a jeden Ital. Srb a Rus byli pohřbeni na hosínském hřbitově, Ital v Ševětíně. Zajímavostí je, že v roce 1945 k němu do hrobu přibyl jeho krajan Angelo Poro spolu s neznámým vězněm. Tento společný hrob se nachází na ševětínském hřbitově vedle márnice u vchodu k hřbitovní skládce. Dalšímu Italovi z tohoto… Zobrazit více
František Strnad, pilot ze Bzí
Období meziválečné bylo plné leteckých tragédií a nevyhnulo se ani našemu regionu o jednom z nich vypráví kronika obce Tuchonice:
Dne 3. dubna ( 1934) při ostré střelbě z letounu událo se letecké neštěstí. Letoun při náletu na cíl přišel do vývrtky, dopadl k zemi, pilot vojín František Strnad syn správce lihovaru ve Bzí, byl ihned mrtev, pozorovatel svob. Punčochář byl smrtelně zraněn. Strnad byl převezen do Bzí a s vojenskými poctami za účasti vojenského oddílu čestného a hudby vojenské deputace vojenské od pluku leteckého Č I. T.G.Masaryka pohřben dne 6. dubna na hřbitově modrohůreckém za účasti obecenstva vsi.
Hrob vojína Strnada je dodnes dochován na hřbitově v Modré Hůrce a je opečováván.
Na náhrobku je fotografie vojína Strnada ve vojenské čepici a pod ní umístěné texty:
František Strnad
Pilot – letec
24.1.1913 – 3.4.1934
Poznání – loučení – vzpomínka toť život lidský.
Rod Strnadů a Volfů.… Zobrazit více
Vzpomínka na Prusy v roce 1866 v záznamech kronikářů v regionu Severní Českobudějovicko 4. 8. 2011
Pamětihodná událost v roce 1866
Veliká rána zasazena byla milé zemi české, neb zachvátilo nás neštěstí z veškerých stran. Potlučena byla totiž 19. července celá poloha tak, že ani jediný záhon od prudkého deště krupového po 10 minut trvajícího ušetřen nebyl. Tak veliká to zpousta pro obec naší, jež nic méně bez ohledu na toto neštěstí navštívena byla, jakož sousední místa vyjma Vitín a Drahotěšice nevítanými hosty, Prušáky, kteří zde po vítězství brzkém nad našimi vojíny rakouskými za příčinou špatného vedení, byli usadili a veškerou zem českou poplavili jako kobylky od Boha vystavené, neboť se vyznamenali přílišnou žravostí o které svědčí okolnost, že sotva po obědě lžíce položili : „kafe, butr, mazat, milko“ bez přestání provolávali se žen jim strojících týrati nepřestali, snad proto, by déle na paměti se udrželi.
Příčinou tohoto zmocnění se Čech byl nešťastný pro Rakousko výsledek bitvy u Králova Hradce 3. července, kteréhož Prušáci použivše východními… Zobrazit více
Dva intebrigadisté ve Španělské občanské válce z našeho regionu 5. 1. 2012
O této válce již bylo napsáno a zfilmováno mnoho, ale už se tolik neví, že na straně republiky bojovali i Čechoslováci a dokonce i lidé z našeho regionu. I přes usilovné hledání se nám povedlo zajistit jen několik zmínek o ŠPANĚLÁCÍCH z našeho regionu. Pátrání v kronikách přineslo hubený výsledek.
Regionální literatura z předchozí éry se o těchto bojovnících zmiňuje taktéž velmi okrajově jako např:
„V celém světě se rozvinula široká akce solidarity s demokratickým Španělskem. V Československu pořádala komunistická strana ve prospěch španělských demokratů sbírky, posílala léky a potraviny, organizovala také odjezd československých dobrovolníků do Španělska. Dělostřelecká baterie Klement Gottwald se vyznamenala v obraně Madridu. Na 2000 československých položilo životy na bojištích španělské občanské války.“1
Z českobudějovicka se účastnili bojů proti španělskému fašismu Josef Ambrož, Leopold Hofman, Josef Janovský, František Smola, Jan Štěpán, Josef Weber, Miloslav Kuthan, Václav Kablasa a Jan Hovorka.2
Nyní se podíváme… Zobrazit více
Deník Josefa Žampacha, četaře rakousko – uherské armády na východní frontě
Na úvod snad není potřeba připomínat data první světové války, konečně sám autor deníku ve svém úvodu popisuje důvod vyhlášení války. Ve zkratce si připomeňme události na východní frontě v poslední čtvrtině roku 1914, kde četař Josef Žampach na začátku první světové války sloužil. Účastnil se bitev na tehdejších hranicích Polska s Ruskem. V prvních dnech po otevření východní fronty bitvou u Gumbinnen, to nevypadalo pro centrální mocnosti vůbec dobře. Ruská armáda totiž nepředpokládaně rychle mobilizovala a díky početní převaze se jí povedlo proniknout až do Východního Pruska. Následovalo stažení německé armády za Vislu, což bylo pro její vrchní velení nepřijatelné a zapříčinilo odvolání generála von Prittwitze a jeho nahrazení generáli Paulem von Hindenburgem a Erichem Ludendorffem. Velikým úspěchem byla poté bitva u Tannenburgu, kde se podařilo 11 německým divizím porazit 21 ruských divizí. Ruský generál Samsonov pod tíhou této porážky raději spáchal sebevraždu, než aby se musel postavit před… Zobrazit více