Různé
Socialistické monumenty
Během socialistické přeměny obcí našeho regionu byly vynaloženy nemalé prostředky a finance k budování monumentů, které oslavovaly vládnoucí politický směr. Bezmála v každé vsi vznikly v průběhu 70. – 80. let 20. století betonové památníky. Většina z nich se do současnosti nezachovala. V našem příspěvku Vám představíme některé z nich, ať již zaniklé, popř. zachovalé.
VITÍN
GPS:49°5’22.801″N, 14°32’45.181″E
Původně v blízkosti obecní kovárny. Po roce 1990 zanikl.
Před rokem 1989 z pohlednice
Pohled na stejné místo v roce 2014
DOLNÍ BUKOVSKO
GPS:49°10’18.639″N, 14°34’53.198″E
Původně na náměstí ve směru na Horní Bukovsko a Sviny, po roce 1990 zanikl
Pomníček před rokem 1989
Stejné místo v roce 2014
ŠEVĚTÍN
GPS:49°6’23.791″N, 14°34’39.156″E
Betonový kvádr, jenž byl původně na vrcholu osazen třemi trubkami, ve kterých vlály praporky v barvách bílé, modré a rudé. Po roce 1990 zanikl horní díl, kvádr dodnes stojí u bývalé státní silnice.
Tělovýchovná jednota Sokol v Ševětíně
Prvním nositelem tělesné výchovy v obci byla tělocvičná jednota Sokol Ševětín, založená již v roce 1919.Základním posláním Sokola bylo heslo „Ve zdravém těle zdravý duch“ a proto cvičení byla zaměřena na prostná a cvičení gymnastická na nářadích. První veřejné vystoupení Sokola bylo uspořádáno již v roce 1920 o prázdninách nad Čápů trávníkem. Pravidelná cvičení “ U Šimona Lomnického“ Tento sál nový majitel Jan Čapek v roce 1928 rozšířil a vytvořily se tak dobré podmínky pro pravidelná cvičení. V tomto sále se také pravidelně promítal film, tehdy ještě němý. V roce 1932 se konal v Praze IX Všesokolský slet, jehož se účastnili i zástupci Sokola Ševětín. Od obce byl Sokolu přidělen pozemek pod hřbitovem v místě bývalé pískovny, kde bylo upraveno cvičiště pro venkovní vystoupení. Protože stanovy Sokola nedovolovaly pěstování kopané, došlo v roce 1936 k založení nového sportovního klubu pod názvem SK Ševětín. V roce 1938 se konal Všesokolský slet… Zobrazit více
Ztráty Rudé armády na území Jihočeského kraje v roce 1945
Vážení čtenáři, v tomto příspěvku reagujeme na přání mnohých z Vás, kteří si přáli článek o ztrátách Rudé armády na území Jihočeského kraje v roce 1945. Zde Vám předkládáme výsledek naší činnosti.
Adamovskij Vasil Ivanovič vojín 1917 – 1945 Veselí nad Luž.
Agejev Vasil Ivanovič vojín 1923 – 1945 Písečné
Agnevoda, dělostřelec – Písek
Alamat Ata, 1918 – 24.1.1946 Tábor
Alexejev Nikolaj Antonovič vojín 1921 – 1945 Tábor
Alexejevič vojín – Písek
Alexandr Nikolajevič – Č. Budějovice
Alexej Dimitrijevič 21.5.1945 Mahouš- osada Němčice
Altymbajev, M. , Slavonice
Akkuratin Alexandr Timofjevič, gardový kapitán 1922 – 22.7.1945, České Budějovice
Altymbajev M., vojín – Slavonice
Anafejev David Prokofjevič, vojín – Slavonice
Andrejev – J. Hradec
Andrej, zajatec – Prameny Vltavy
Anfrejev Petr Georgijevič 1925 – 13.5.1945 – Netolice
Antonov Michail Lazarjevič vojín 1923 – 1945 Pelhřimov
Arbusov Matvej Lavrentjevič vojín 1910 – 1945 Mirotice
Archipov Jevgenij Andrejevič, zajatec 1920 – 18.8.1945 České Velenice… Zobrazit více
Měřící zařízení z roku 1908 u Bošileckého rybníka
V tomto příspěvku si přiblížíme malý,ale zajímavý doplněk hráze Bošileckého rybníka. Nejprve si připomene historii tohoto vodního díla. Bošilecký rybník je připomínán v písemných pramenech již ve 14. století a tím se řadí mezi naše nejstarší rybníky. Během husitských válek zpustnul,ale již v roce 1430 byl opět obnoven. Na základě smlouvy mezi Janem z Rožmberka a Janem Malovcem z Pacova, který osadil rybník rybami. Roku 1520 byl tento rybník propojen s rybniční soustavou pomocí Zlaté stoky. Jelikož okolí rybníka je velmi úrodné, býval rybník často letněn, tzn., že byl ponechán vypušteným bez vody a ponechán zatravnění. Na takto zarostlé půdě byl pasený dobytek vsí Bošilce a Dynína. Jelikož nebyla vrchností vytyčena hranice mezi územím zmíněných obcí, docházelo k častým šarvátkám, které se vyřešilo osázením hraničními kameny na dně rybníka. Rybník byl násilím vypuštěný během třicetileté války, avšak byl brzy obnoven. V 19. století bylo majiteli panství uvažováno o přeměně… Zobrazit více
Neplachovské zaříkávadlo
V dnešním příspěvku Vám předkládáme staré zaříkávadlo proti cizopasníkům, kteří trápili v minulosti naše předky. Toto zaříkávadlo se předávalo v obci Neplachov mezi příslušníky rodiny Homanů.
NA HOUSENKY ŘIKAT
VODEJTETE KRKAVICE VOD KOHO JAK SEMENUJE VOD SRDCE VOD PLICIČEK VOD JADŘIČEK JAKO VODEŠEL PAN JEŽÍŠ VOD JESLIČEK. ZAŽEHNEJ NÁŠ BUCH OTEC, BUCH SYN, BUCH SYNEK SVATI. TO ŘIKAT TŘIKRAT PO SOBĚ, NAPOSLED ŘICT AMEN
A ještě přidávame dvě poučky o základních zdravotních pravidlech:
1. ČASNĚ NA LOŽE, ČASNĚ Z LOŽE. PAK RYCHLE A DOBŘE OMYJ CELOU PLI TĚLA STUDENOU VODOU, ZVLÁŠTĚ RUCE, OBLIČEJ A KRK. dOBŘE MYDLI A VLASY ČESEJ.
2. V LÉTĚ SE ČASTO KOUPEJ NA BEZPEČNÝCH MÍSTECH. ALE NEKOUPEJ SE DÉLE NĚŽ 1/4 HODINY. V ZIMĚ KOUPEJ SE V TEPLÉ VODĚ NEJMÉNĚ JEDNOU, V TEMDNI UMYVEJ SI NOHY.
Retorta na dřevěné uhlí v Kostelci
V námi sledovaném regionu se v minulosti na mnohých místech pálily milíře na dřevěné uhlí. Poslední milíř byl u nás vypálen u obce Chotýčany, krátce po roce 1900, kovářem Zabilkou. Práce to byla namáhavá, časově náročná a neustále hrozil vznik požárů. Lidé proto přemýšleli, jak tuto práci zjednodušit. Po roce 1989 do našeho regionu zavítal dosud neznámý prvek a to retorta na pálení dřevěného uhlí. První a dosud i poslední vznikla západně od Kostelece z popudu místního podnikavce. Již samo místo naznačuje, že obavy před vznikem neřízeného ohně zůstávají dodnes. Princip retorty funguje na bázi jakési ocelové pece v podobě válce, který se zevnitř naplní požadovaným množství dřeva a mohutnými vraty z venku se utěsní. Zápal se provádí od dna retorty, odkud se i kanálky reguluje přísun vzduchu. Pálení v tomto zařízení trvá cca 36 hodin a produkuje tzv. lehčí uhlí. Toto uhlí je zbavené přebytečných hořlavých látek. Na… Zobrazit více
Zvyky a obyčeje v Dyníně
Máje
,, Rozmilá panenko, stavíme i máje, otevři okénko, podívej se na ně.“ Na svátky svatodušníá stavěli chlapci děvčatům máje. To byly smrčky nebo borovičky, postavené u vrat děvčete. Každý, kdo měl děvče rád, postavil jí před vraty ,, máj“. Chlapci chodili po vesnici a vybírali výkupné. Která dala větší peníz, měla lepší jméno. Vyvolával nejstarší chasník, který byl králem. Začínalo to rýmovačkou ,,Rejdy, rejdy, kocirejdy, je to pravda nebo nejni, je to pravda, je, věřte lidi mě! Já to nemám ze své hlavy, nýbrž od pohůnské a kamarádkské rady.“ U Vočů hromadu písku, že ta malá vodí kozu na řetízku, ta velká jí popohání, běž kozičko na své stání. Nebo ,, U Matějků stojí džbery, protože mají hezký dcery.“ Zakončení bývalo hlučné v místním hostinci.
Masopust
Masopust se u nás slavil celý týden. Muzika bývala tři dny. V úterý bývala zlatá volenka, kdy si chodily dívky pro chlapce. Ve… Zobrazit více
Ocelový úkryt u Olešníka
Při toulkách v okolí našich domovů se může snadno stát, že narazíme na objekty, jenž nejsme schopni lehce zařadit. Takovýto neznámý objekt se v nedávné době povedlo nalézt našim členům. V blízkosti cesty spojující osadu Stará Obora se vsí Zahájí, na katastrálním území Olešník se nachází pozurohodný objekt. V místě zvaném „U Boudy“ se nalézá torzo litinového kříže se soklem se signací 1871, nedaleko seník, díky kterému místo dostalo svůj název a konečně zahloubenina obdélníkového půdorysu.
Starousedlé rody
V únoru roku 1935 položil vrchní redaktor Vraný v deníku Venkov otázku: Udrželi jste svůj grunt alespoň sto roků? Redakci zaplavila spousta reakcí, které pomohlo zpracovat Sdružení venkovských kronikářů. Odpovědi především ukázaly, že většina z přihlášených rodů držela svůj statek mnohem déle, než pouhých sto let.
Dokázat přímou rodovou linii ovšem nebylo vůbec jednoduché. Přihlášené rody musely předložit všechny doklady o převodech usedlosti. Na úřadech bylo nutné získat výpisy z matrik, výpisy z pozemkových knih a ze zemských katastrů. Všechny získané dokumenty musely být předloženy radě, která je pečlivě zkoumala a vyhodnocovala.
Po zpracování veškerých dat, byly rody postupně odměňovány a to ve 3 kategoriích. Rod žijící na jednom místě v přímé linii po 100 let, dostal diplom s nápisem ,,Za věrnost půdě“ od malíře Aloise Moravce. Pokud byl na gruntu 150 let, dostal bronzovou plaketu s nápisem ,,Rodům půdě věrným, vděčný národ celý“. Autorem plakety byl… Zobrazit více
Zaniklá pumpa v Ševětíně
V každé obci se nachází něco jedinečného a unikátního, jen to nesmíme přehlédnout. Dnes Vás budeme informovat o zajímavé, ale bohužel zaniklé památce. Jedná se o dřevěnou pumpu, která stávala v blízkosti ševětínského zdravotnického střediska. Na této pumpě bylo zajímavé i vnější opracování. Horní část byla domodelována a její součásti natřeny červenou barvou, zbytek konstrukce zelenou, doplněnou drobnými žlutými kroužky. Otázkou je, zda je toto barevné provedení původní. Z analogií v okolí, takto barevnou neznáme. Dle pamětníků by tato pumpa měla pocházet z dílny místního pumpařského mistra p. Marka. Dnes se na tuto zajímavou drobnou památku můžeme podívat pouze prostřednictvím fotografie.
