Tereza Horká
Deník Karla Hieke, aneb vzpomínky na konec války na Severu Čech
Deník, jehož řádky vám nyní předkládám, je jedna z mála památek na dědu mého přítele. Snažila jsem se o kvalitní překlad, z něhož by bylo patrno, jaký byl život v Šluknovském výběžku a blízkém okolí na konci války a další roky po válce. V době, kdy začal psát tento deník, mu bylo čerstvě 18, čekala ho vojenská služba, ať už povinná nebo služba u Volksturmu či Hitlerjugend (obé před koncem druhé světové války, povinná vojna ho čekala až o pár let později, když již byl ženatý). Jazyk originálu je němčina, ačkoli chodil do české školy a česky i mluvil, psát zřejmě tak dobře neuměl, aby si troufnul vést si deník v češtině.
Jak sami při čtení tohoto deníku zjistíte, nemělo obyvatelstvo Šluknovské ho výběžku, potažmo celého Československa, po válce nijak snadný život. Pokud Vás tedy tento deník donutí aspoň na chvíli se nad osudy těchto lidí zamyslet,… Zobrazit více
Historie obce Heřmaň
Dvorec Lhota
Obec Heřmaň leží cca. 12 km od Českých Budějovic. Od roku 1262 se dostala nedaleká obec Plav s okolními pozemky, tedy i územím, kde se dnes rozkládá obec Heřmaň, odkazem krále Přemysla Otakara II. klášteru Vyšší Brod. Po založení Českých Budějovic1 bylo území darováno právě vzniklému městu, ale roku 1292 bylo Václavem II. navráceno klášteru.
Aby se lépe využilo poddanské práce v Plavě, byl za vlády Lucemburků někdy mezi lety 1400- 1410 na místě dnešní Heřmaně založen dvorec Lhota, jehož pozůstatky tvoří základy dnešního stavení čp. 19.(viz foto na konci). Jeho hlavní funkcí bylo soustřeďovat práci obyvatel Plava na zúrodňování půdy kolem dvorce, kde se nacházel jen les. Krátce před vznikem Heřmaně obhospodařoval tento dvorec 70 ha polí a luk.2 Z těchto 70 ha bylo pak 42 ha rozděleno mezi 19 chalupníků v budoucí Heřmani, dále… Zobrazit více
Pomník padlých v Heřmani u Českých Budějovic
Jedním ze zlomových okamžiků historie obce Heřmaň (cca. 10 km od Českých Budějovic, založena vyšebrodským klášterem roku 1788) byla první světová válka, které se osobně účastnila celá řada heřmaňských rodáků. Na jejich počest byl na popud zdejšího občana Josefa Krátkého (*1883 Heřmaň- +1958 tamtéž; heřmaňský kronikář a poštmistr) roku 1921 zbudován pomník padlým rodákům z Heřmaně. Stavba trvala 10 měsíců od listopadu 1920 do 4. září 1921, kdy byl pomník slavnostně odhalen.
Místo pro pomník bylo vybráno v severozápadním cípu lesa při polní cestě z Heřmaně do nedaleké obce Plav (tato obec proslula nálezem množství mohyl z doby bronzové a halštatské). Pozemek potřebný k výstavbě daroval vyšebrodský klášter. Veškeré práce na pomníku provedli členové k tomuto účelu speciálně založeného Pomníkového kroužku, jehož předsedou byl sám pan Josef Krátký.
Pomník má tvar na kamenné jádro ve tvaru zkomoleného kužele uměle navršené mohyly. Na jejím vrcholu se tyčí kamenný čtyřboký jehlan,… Zobrazit více
Dolní Bukovsko v letech 1938 – 1945
Po uchopení moci Adolfem Hitlerem v Německu byla ohrožena republika a proto byla v květnu 1938 vyhlášena částečná mobilizace. Ta byla po krátké době odvolána. Druhá částečná mobilizace byla k 10. září 1938. O tom zaznamenáváme paměti některých bukovských občanů, jak je zapsal Fr. Švinger (ředitel školy), obecní kronikář a Adolf Malecha též z Dolního Bukovska.
V květnu 1938 když Německá armáda se začala stahovat k naší SZ hranici, byla za generála Syrového vyhlášená částečná mobilizace mladších ročníků. Naše oddíly obsadily pohraniční okresy a proto patrně se Němci neodvážili k přímému útoku. Poté následovaly tragické události spojené s politikou. Proto byla vyhlášena 2. mobilizace dne 10. září 1938 tedy 2 dny po pouti. Konala se právě schůze obecního zastupitelstva, když v tom náhle přerušili debatu o problémech v Polsku četníci. V ruce drželi seznam jmen. Přímo ze schůze vzali… Zobrazit více
Nehody a sebevraždy v Rožnově ve válečných letech 1939 – 1945
V každé obci se občas stane nějaké neštěstí, které se dostane do zápisů v obecní kronice, ale jen málokterá obecní kronika se těmto nehodám a sebevraždám věnuje tolik jako právě kronika Rožnova, dnes součást Českých Budějovic.
František Franěk – radista vysílačky vojenské odbojové organizace Obrana národa
Spolehlivé spojení domácího odboje s exilovým vedením bylo po celou dobu 2. světové války hlavním úkolem radistů odbojových organizací a výsadkových spojovacích skupin, vysílaných od konce roku 1941 do okupovaného Československa. Jedním z mužů, kteří stáli u zrodu tohoto rádiového spojení byl i František Franěk.
František Franěk se narodil 18. ledna 1912 v Dobřejovicích u Českých Budějovic v rodině drobného zemědělce Františka Fraňka1, jako první z celkem devíti dětí. Roky Velké války 1914 – 1918 strávil otec na frontě, v řadách českobudějovického 91. pěšího pluku Rakousko – uherské armády.
Po ukončení obecné školy v Dobřejovicích František Franěk nastoupil v září 1924 do měšťanské školy v Jírovcově ulici v Českých Budějovicích a po třech letech se pod dojmem elektrifikace rodné obce vyučil v českobudějovické firmě bratří Švehlů elektrotechnikem2. Současně v letech 1927-1930 navštěvoval i Odbornou školu pokračovací při Státní průmyslové škole strojnické v Českých Budějovicích3.
Po vyučení se pokoušel získat zaměstnání… Zobrazit více
Nálet na České Budějovice 24. března 1945 ve vzpomínce pana Kubíčka
Než necháme promluvit pana Dalibora Kubíčka (roč. 1929), měli bychom si připomenout, jak tento nálet, který začal již den před tímto datem, 23. března, vypadal.
V ten den měla 5. bombardovací peruť začít bombardovat olejovou rafinerii Ruhland severně od Drážďan. Jednalo se o šest bombardovacích skupin (první vlna: 99., 2. a 301. bombardovací skupina, druhá vlna:483., 463. a 97. bomb. skupina) každá po 28mi B- 17 létajících pevnostech. Doprovázeli je 240 stíhačů typu P- 51 Mustang z 31., 52., 322. a 325. stíhací perutě. Přes naše území z Rakouska přes Pelhřimov, dále východně od Prahy a přes Nový Bor na cíl přelétalo 168 strojů. Každý měl podle bojového rozkazu naloženo dvanáct 500 liber vážících pum (500 liber= cca 250 kg). Zpáteční trasa vedla pak ve výšce 26- 28 000 stop (7925 m- 8535 m) nad zemí přes Děčín, západně od Prahy a Českých Budějovic, které byly… Zobrazit více
Tomáš Podruh aneb život jednoho legionáře a odbojáře z Třeboně
Tomáš Podruh se narodil 15. prosince 1896 v Třeboni, kde také vystudoval klasické gymnázium. Za první světové války narukoval jako voják rakousko – uherské armády. Působil u dělostřelectva, kde získal hodnost podplukovníka. V roce 1916 upadl do ruského zajetí a 28. července 1917 se přihlásil k československým legiím. I zde působil u dělostřelectva v rámci 7. pěšího pluku. Domů se vrátil v roce 1920 v hodnosti nadporučíka a u armády zůstal i v meziválečném období. V rámci československé armády působil u 105. dělostřeleckého pluku v Českých Budějovicích. V polovině 20. let se dostal do výcvikového oddělení Ministerstva národní obrany (dále jem MNO), ovšem v roce 1927 se vrací ke 105. pluku v hodnosti štábního kapitána.
Ve 30. letech se opět vrací do Prahy. Nejpve již jako podplukovník opět k výcvikovému oddělení MNO a od roku 1932 působí jako velitel dělostřeleckého oddílu 101. pluku v Praze- Motole. V polovině 30. let… Zobrazit více
Jan Ferdinand Schor
O jednom z prvních českých inženýrů a dělostřeleckém táboře
Řekne-li se jméno Jan Ferdinand Schor, milovníci a znalci historie si možná vzpomenou hned na několik zájmových oblastí. Některým se vybaví jeho jméno jako jednoho z prvních, který zmapoval řečiště Vltavy a osobně se podílel na jejím splavnění – je například autorem vůbec prvních dvou plavebních komor, jedné u Modřan (nedochovala se), druhé u Županovic (dnes pod vodou přehradní nádrže Slapy); někdo si možná vzpomene na zámecké zahrady v Duchově nebo Hořovicích, které Schor s úspěchem projektoval; jiní možná budou znát jeho návrh dostavby Svatovítské katedrály či freskové výzdoby několika kostelů. Schorův záběr byl skutečně široký. Ottův slovník o něm píše, že se narodil roku 1686 v Innsbrucku a byl „malíř a inženýr hydrotechnický“. Zdaleka však nepostihuje vše, v čem Jan Ferdinand Schor vynikal. Musíme ještě přidat architekturu, zejména budování fortifikačních (opevňovacích) staveb. A právě… Zobrazit více
Velký depot
4 km od Týna nad Vltavou se tyčí v místech nazývaných Velký Depot zajímavé barokní sousoší. Stojí v zajímavé lokalitě, která sloužila od roku 1709 a ž do roku 1866 jako polní tábor a rozlehlé vojenské cvičiště, založené v rámci reorganizace rakouského dělostřelectva. Vojenský prostor zabíral plochu 110,740 čtverečních sáhů, na cvičišti se nacházely různé terénní úpravy – ravelíny, paralely, bašty, mimo samotnou cvičnou plochu pak existovalo zázemí tábora s laboratořemi, dílnami, kovárnami, skladišti a kolnami, a dokonce také kuželna a 17 provizorních hospod. Zastavme se na chvíli, zkusme zapojit svoji fantazii a přenesme se o několik století zpět. Kolik nohou ve vojenských botách dupalo po zdejších polích, kolik se tu odvíjelo nejrůznějších peripetií lidských osudů?
Po zániku cvičiště byly veškeré stavby demolovány, jediným terénním pozůstatkem jsou dnes dělostřelecké šance a v lesíku u samoty Širočiny tzv. epolement, lapač kulí – nevelký taras z … Zobrazit více