Hřbitov v městysi Dolní bukovsko se v našem regionu řadí k nějstarším, můžeme jej datovat do roku 1787. Z této doby se nám nezachoval žádný náhrobek, centrální kříž pochází z roku 1862, i přesto se zde nalézá mnoho pozdějších náhrobních kamenů, o kterých je dobré vědět, jedině tak osudy lidí s nimi spojené nezaniknou.

První a nejvíce, dle našeho názoru nejzajímavější, je kamenný náhrobek umístěný u hlavníhu vstupu do hřbitova, otázkou zůstává, zda nebyl k bráně umístěn z již zrušeného hrobu.

Opis textu: Mater DeVota Ae Tate Senex Catharina Sic hi VroVeroVeoreExhibet Vale Recnonat Vrae.

Tento text je zároveň chronogramem. Chronogram je záznam letopočtu pomocí zvýraznění některých písmen, nemusí se jednat pouze o počáteční písmena. V případě tohoto náhrobku značí tento nápis rok 1801. V překladu je zde řečeno přibližně toto: „Matka od vás Kateřinu ve věku starce takto na pravdu a nebo v motlitbu se loučí a v… Zobrazit více →

Událost, označovaná většinou ne zcela přesně jako biva u Zahájí, byla epizodou válek o rakouské dědictví, v nichž habsburská manarchie mezi lety 1740 – 1748 za cenu značných územních ztrát dokázala udržet své velmocenské postavení. Na jaře 1742 bychom rakouskou armádu nalezli v Českých Budějovicích a nejbližším okolí, kde po vytlačení spojenými francouzskými, bavorskými a saskými vojsky z ostatních částí Čech přezimovala. Již v březnu však byla Karlem Lotrinským odvedena na Moravu, aby její území hájila před vpádem pruského krále Fridricha II. V Českých Budějovicích zůstal pouze sbor knížete Jiřího Kristiána Lobkovice, jehož hlavní úkol spočíval v obléhání hradu Hluboké, od listopadu 1741 obsazeného francouzskou posádkou. Již 17. května 1742 byl hlubocký hrad zcela sevřen a Lobkovicův sbor se rozložil v prostoru jihovýchodně od Zahájí, kde také vybudoval opevněný vojenský tábor, zbytky valů tohoto ležení jsou doposud patrné v polesí „Řídká blana“. Téhož dne však došlo o 130 kilometrů dál,… Zobrazit více →

Městečko Lišov mělo právo hrdelní od roku 1406, městu ho dal král Václav IV. a pokud bylo potřeba, povolali mistra popravčího z Budějovic.

V pamětní knize lišovské je tento zápis Lukáše Kašparidesa o poravě Veruny Košťálové ze vsi Kotejcan, která jsouce se mordu svého nepoctivě nabytého dítěte, při zdejším právě, skrz následování procesu k smrti odsouzena dne 1. července 1689, mečem odpravena jest, kterýžto duši Bůh lehkého odpočinutí popřej…..

Veruna Košťálová byla nejprve vyslýchána a pak konfrontována s dvěma osobami, které našly mrtvé tělo jejího děcka. Městské právo ji odsoudilo k trestu smrti podle regulí N31. Schválení vyřčeného ortele od vrchního práva, od jeho vysoké osvícení knížecí milosti ze Schwarzenbergu se dostalo. Rozsudek byl publicírován v radním domě, kamž přivedena i odsouzená.

Dveře i okna byla při čtení rozsudku, který četl radní písař, otevřená. „Po vykonání toho odsouzená do arestu jest zase vsazena, stráží dobrou, jakož i potravy až do… Zobrazit více →

Přestože nebylo podhradí původně městem, nýbrž tolio městysem, dostalo se mu jednoho z nejdůležitějších práv – práva hrdelního. Znamenalo to, že obec sama mohla rozhodnout o udělení trestu, dokonce i trestu nejvyššího. Ze Zachovaných soudních spisů z let 1689 – 1763 se dočteme o proviněních i o udělených trestech. Snad nejčastějším důvodem ke konání soudního procesu bylo v Podhradí cizoložství, následovaly krádeže, pytláctví, tuláctví, vyjímečně vraždy. Tresty byly různé- od čtyř neděl v žaláři, přes nucený sňatek, a lámání v kole až po ztrátu hrdla. Za velmi praktický trest lze pokládat odsouzení k užitečné práci pro obec po několik let. Ale například v roce 1719 se Podhradští právě stali svědky mnohem výstražnější exekuce, když byl Jan Ježek „za živa zdůli nahoru kolem lámán, do kola vpleten a tak do povětří vyzdvižen“. Nad Matějem Kratochvílem byl pak roku 1720 vynesen týž rozsudek, obdržel však milost v tom smyslu, že měl být… Zobrazit více →

V širokém pásu, táhnoucím se od Zlivi kolem Českých Budějovic, přes Lišovsko a Třeboňsko až ke Stráži nad Nežárkou, začala být během první poloviny 19. století poměrně intenzivně těžena železná ruda. Je obsažena v hlinitých limonitech, jejichž vrstva má mocnost nanejvíš 20 centimetrů a vyskytuje se zpravidla v hloubce 4 – 5m pod povrchem. Obsah železa v rudě se pohyboval kolem 20 – 25%. Důlní práce se rozeběhly nejdříve u Dobré Vody, Suchého Vrbného a Hlinska, později poblíž Mladošovic, Štěpánovic, Libína, Kramolína a na dalších místech. Vytěženou rudu vozili formani nebo sedláci po silnicích do Chlumu u Třeboně a Františkova, kde se zpracovávala v již dříve vzniklých železárnách. Roku 1840 vyvstala chlumským hutím konkurence, když českobudějovičtí podnikatelé Vojtěch Lanna, František Josef Klavík a Jan Procházka založili společnost s cílem zřízení nové železářské huti pod Holubovem nedaleko Křemže. Vysokou pec tam skutečně uvedli do provozu… Zobrazit více →

Před koncem 14. století sídlili na zdejší tvrzi příslušníci drobného šlechtického rodu, z nichž jako první se v roce 1367 připomíná Mikeš z Bošilce a následuje Bohuněk ze Bzí. Rod bezských vladyků zůstal majitelem statku až do roku 1538. kdy zemřel poslední z nich, Adam Rouzim ze Bzí. O tři roky později koupil vesnici s panským sídlem Volf Hozlauer z Hozlau. Protože za jeho potomků se zde hospodářství příliš nevedlo, rozhodl se Vladislav Hozlauer v roce 1594 prodat statek Bohuslavu Kalenicovi z Kalenic. Bohuslav nechal zapsat Bzí své manželce Marianě a po její smrti převzala majetek roku 1602 na základě Kalenicovy závěti Magdalena z Tetova, která zde žila spolu se svým manželem Albrechtem Hložkem ze Žampachu. Od své matky Magdaleny koupil Bzí s veškerým příslušenstvím v roce 1623 Mikuláš Bohuslav Hložek ze Žampachu. Když potom roku 1649 bezské zboží… Zobrazit více →

Čtvrtý duchovní správce v Kostelci píše ve farní kronice sám o sobě:

„Slavnost mou instalační dne 21. Ledna 1877 vykonal veledůstojný pan vikář Josef Vlasák, děkan vltavotýnský. (Uvedení do farnosti.)

Musím podotknout zvláštní uvítání při mém příchodu do Kostelce. Uvítán jsem byl od osadníků před hrobárnou, banderiem asi pěti párů koní jeli mi naproti, střelba z moždířů též nezcházela a hudba tvrdila všecko.

Po krátké pobožnosti v kostele mnozí z osadníků se vrátili domů, ale Kostelec byl vzhůru až do rána druhého dne. V hospodě U Růta se pilo o přítrž, šenkýř nepředložený a nezkušený mladík Vojtěch Faktor nalejval a nic neznamenal, vždyť starý jeho táta byl představený (starosta) a jeho slovo platilo: „Píte!“ pravil „Jenť von to někdo zaplatí!“

Nebylo třeba více slov, pilo se dost a když se rozneslo po vsi, že je pivo zadarmo, tedy přišly baby s hrncema a… Zobrazit více →

Riziko přinášela podoba samotných silnic a jejich technický stav. Doplatil na to uprostřed podzimu 1771 i jeden německý forman, cestující přes České Budějovice směrem k Třeboni. Večer 7. listopadu lidé z Rudolfova zahlédli jeho těžce naložený vůz se čtyřspřežím, jak odjíždí vzhůru po lišovské silnici, do Lišova však nedojel. Kolem páté hodiny ráno přiběhla za rudolfovským rychtářem jistá žena se zprávou, že na Sviní louce, zhruba v polovině cesty mezi Rudolfovem a Lišovem, leží převrácený povoz a bezduchá formanova mrtvola. Podle nalezených písemností šlo o norimberského kupce Hanse Georga Arnolda z Hartmannshofu, zhruba padesátiletého šedovlasého muže menší podsadité postavy. Následující vyšetřování vyloučilo cizí vinu: Arnold, sedící na jednom ze zapřažených koní, vyjížděl zřejmě už za tmy, a přestože měl u sebe lucernu, jel neopatrně při horním okraji úvozu, hlubokého přes jeden sáh. Kůň nebo vůz se smýkl z prudkého svahu a následoval pád, jenž přivodil smrt koně i jezdce, který… Zobrazit více →