Novověk

Prušáci na Ševětínsku v roce 1866

Po nástupu kancléře Otto von Bismarcka v polovině 19.století získalo ve střední Evropě stále větší vliv Prusko. Rozhodujícím momentem bylo obsazení Holštýnského vévodství Pruskem a vyloučení Rakouska z Německého spolku z podnětu Pruska. Odvetou vyhlásilo Rakousko Prusku 17.června 1866 válku. 3.července 1866 bylo Rakousko drtivě poraženo v legendární bitvě u Hradce Králové. Záhy se objevili pruští vojáci i v jižních Čechách.

 

MUDr. Josef Suchan ze Ševětína zachytil řadu pramenů z lidového podání, jak lidé na ševětínsku si o „šestašedesáté válce“ vyprávějí:

 

„V bitvě u Hradce Králové padlo mnoho vojáků z naší osady a zpráva o tom došla na Ševětínsko s takovým zpožděním, že sem dorazila současně s „Prajzem“, který se již stahoval po sjednaném míru zase zpět.

 

Zprávy o blížících se Prušácích vyvolaly i v Ševětíně paniku. Malý jednotář, který viděl „Prajza“ v Neplachově, upaloval domů, naložil… Zobrazit více

Zámek Bzí

Před koncem 14. století sídlili na zdejší tvrzi příslušníci drobného šlechtického rodu, z nichž jako první se v roce 1367 připomíná Mikeš z Bošilce a následuje Bohuněk ze Bzí. Rod bezských vladyků zůstal majitelem statku až do roku 1538. kdy zemřel poslední z nich, Adam Rouzim ze Bzí. O tři roky později koupil vesnici s panským sídlem Volf Hozlauer z Hozlau. Protože za jeho potomků se zde hospodářství příliš nevedlo, rozhodl se Vladislav Hozlauer v roce 1594 prodat statek Bohuslavu Kalenicovi z Kalenic. Bohuslav nechal zapsat Bzí své manželce Marianě a po její smrti převzala majetek roku 1602 na základě Kalenicovy závěti Magdalena z Tetova, která zde žila spolu se svým manželem Albrechtem Hložkem ze Žampachu. Od své matky Magdaleny koupil Bzí s veškerým příslušenstvím v roce 1623 Mikuláš Bohuslav Hložek ze Žampachu. Když potom roku 1649 bezské zboží… Zobrazit více

Přivítání čtvrtého kosteleckého faráře

kostelec.jpg

Čtvrtý duchovní správce v Kostelci píše ve farní kronice sám o sobě:

Slavnost mou instalační dne 21. Ledna 1877 vykonal veledůstojný pan vikář Josef Vlasák, děkan vltavotýnský. (Uvedení do farnosti.)

Musím podotknout zvláštní uvítání při mém příchodu do Kostelce. Uvítán jsem byl od osadníků před hrobárnou, banderiem asi pěti párů koní jeli mi naproti, střelba z moždířů též nezcházela a hudba tvrdila všecko.

Po krátké pobožnosti v kostele mnozí z osadníků se vrátili domů, ale Kostelec byl vzhůru až do rána druhého dne. V hospodě U Růta se pilo o přítrž, šenkýř nepředložený a nezkušený mladík Vojtěch Faktor nalejval a nic neznamenal, vždyť starý jeho táta byl představený (starosta) a jeho slovo platilo: „Píte!“ pravil „Jenť von to někdo zaplatí!“

Nebylo třeba více slov, pilo se dost a když se rozneslo po vsi, že je pivo zadarmo, tedy přišly baby s hrncema a… Zobrazit více

Bitva u Lomnice nad Lužnicí – 9. listopadu 1618

9.listopadu 2008 uplynulo 390 let od jedné, ve svých důsledcích velmi významné, události která ač opomíjena měla velký dopad na historii naší země.Co této události předcházelo?

Vracíme se v čase o skoro 400 let zpátky.

V dubnu 1611 na generálním sněmu zemí České koruny konaném v Praze vystoupili stavové s požadavky, které měly upevnit a rozšířit jejich moc a náboženskou svobodu. Teprve generální sněm konaný o čtyři roky později ( 1615 ) přijal zákon na ochranu češtiny, která byla určena jako úřední jazyk. Toto se ale v praxi nedařilo prosazovat, moc katolické církve byla veliká a na úřadech se stále dalo domluvit jen německy. Proto v březnu 1618 sjezd českých nekatolických stavů předal císaři Matyášovi protestní přípis ( dnes bychom to nazvali nótou ), proti porušování náboženské svobody.Hlavním důvodem stížnosti bylo uzavření kostela v Broumově a zboření kostela v Hrobech u Chýnova. Císař Matyáš obvinění odmítl a dokonce zakázal konání… Zobrazit více

Dvě historické dopravní nehody v Lišově a okolí

lisov.jpg

Riziko přinášela podoba samotných silnic a jejich technický stav. Doplatil na to uprostřed podzimu 1771 i jeden německý forman, cestující přes České Budějovice směrem k Třeboni. Večer 7. listopadu lidé z Rudolfova zahlédli jeho těžce naložený vůz se čtyřspřežím, jak odjíždí vzhůru po lišovské silnici, do Lišova však nedojel. Kolem páté hodiny ráno přiběhla za rudolfovským rychtářem jistá žena se zprávou, že na Sviní louce, zhruba v polovině cesty mezi Rudolfovem a Lišovem, leží převrácený povoz a bezduchá formanova mrtvola. Podle nalezených písemností šlo o norimberského kupce Hanse Georga Arnolda z Hartmannshofu, zhruba padesátiletého šedovlasého muže menší podsadité postavy. Následující vyšetřování vyloučilo cizí vinu: Arnold, sedící na jednom ze zapřažených koní, vyjížděl zřejmě už za tmy, a přestože měl u sebe lucernu, jel neopatrně při horním okraji úvozu, hlubokého přes jeden sáh. Kůň nebo vůz se smýkl z prudkého svahu a následoval pád, jenž přivodil smrt koně i jezdce, který… Zobrazit více

Milíře severního Českobudějovicka

V námi sledovaném regionu se často setkáváme s místy, jejichž funkcí bylo pálení dřevěného uhlí. S jejich historií se můžete blíže seznámit v článku: Uhlíři ve Velechvínském polesí. Dosud se jich mnoho zachovalo v lesních komplexech  v rozličných fázích výrobního procesu, od základů až po nevybrané milíře. Na následujích řádcích Vás seznámíme s našimi nálezy, které budou doplňovány a aktualizovány.

 

1) U Žižkova dubu

Kat.: Velechvín

GPS: 49°3’19.567″N, 14°37’10.190″E(orientační)

Poznámka: V bezprostřední blízkosti tohoto památného stromu se nalézá 7 milířů. Jeden se nachází přímo pod turistickým přístřeškem, další je narušen tokem potoka.

milir.jpg

milir_0001.jpg

2) U Žáru I.

Kat: Ševětín

GPS:49°5’23.503″N, 14°35’8.735″E( orientační)

Poznámka: V tomto případě se jedná o milíř v těsné blízkosti lesní cesty. Nad terén vyčnívá do výše 0,5 m, v průměru dosahuje 3 m.

3) U Žáru II. a U Žáru III.

Kat. Ševětín

GPS: 49°5’26.740″N, 14°35’8.313″E (orientační)

Poznámka: Dva milíře, které byly zničeny v… Zobrazit více

Muži ze severního Českobudějovicka v boji proti Turkům

Obléhání Vídně Turky v roce 1683 a bitva u ní 12. září téhož roku, je jedním z nejdůležitějších okamžiků evropských dějin, ve kterém byla definitivně odvrácena hrozba islamizace Evropy vojenskou silou. Je obecně známo, že se této bitvy účastnilo také mnoho českých vojáků. V řadách obránců města šlo především o muže přímo z Čech, u osvobozovací armády pak bylo mnoho mužů z Moravy. Vrátit alespoň některým z nich jméno, je ale velmi těžké, pokud se nejednalo o osoby urozeného původu. Nejznámějším českým obráncem Vídně je jistě rytíř Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic, kterému roku 1683 bylo již 72 let, ale s hájením měst měl bohaté zkušenosti, protože v roce 1648 bránil proti Švédům Prahu. Kaplíř se střídal o vrchní velení obránců s Ernstem Rüdigerem von Starhemberg, když byl tento raněn nebo nemocen a poslední tři týdny obrany již velel jen Kaplíř.… Zobrazit více

Švamberk

Přibližně dva kilometry od Ševětína se nachází panský dvůr Švamberk. Bohužel se jedná o další z mnoha památek, která by měla být v nejbližších letech zbourána kvůli plánované dálnici a trati železničního koridoru. Ještě než k tomu dojde máme poslední možnost si tento objekt prohlédnout.

dscn9900.jpg

foto květen 2014

Jméno dvora Švamberk pochází od českých pánů ze Švamberka, kteří měli v držení počátkem 17. století i obec Ševětín. Po Bílé hoře však vlastnictví přešlo postupně až na Schwarzenberky, kteří ukončili držbu pozemkovou reformou v roce 1921.

V březnu roku 1613 se započal Jan Jiří ze Švamberka stavbu nového dvora v prostorech zaniklé vesnice Stoječín. K dokončení stavby došlo v roce 1615 pod dohledem italského mistra Hanse Gilera a tesaře Michala Pryla za 5.760 kop a 41 grošů míšeňských. Původní dvůr měl čtvercový půdorys o stranách 75,9 metru. Vstupní západní křídlo tvořila patrová budova s průjezdem, nad nímž byl na průčelí proveden… Zobrazit více

Chyňavská rasovna

Ras, drnomistr, pohodný, Abbdecker, Wassenmeister – vše označení pro jedno jediné řemeslo, které bylo od pradávna považováno za snížené a opovrhované, stejně jako řemeslo katovské. Přesto ale společnost drnomistry, stejně jako katy nutně potřebovala. Drnomistři žili ve svých rasovnách doslova odstrčeni od ostatních lidí – za hradbami měst a na venkovských samotách. Lidé se jich štítili a to v drnomistrech ještě více upevňovalo vzájemnou soudržnost. Ženili se jen mezi sebou, chodili svým dětem za kmotry, řemeslo přebíral syn po otci celé generace. Úniku z tohoto kruhu nebylo. Přesto ale nebyli poddanými lidmi a jako stavem svobodní tedy nemuseli robotovat. Tak jako tak ale patřili k chudým lidem na rovni chalupníků a domkářů. Jejich hlavním úkolem bylo odklízení mršin zdechlých zvířat. Na dvoukoláku drnomistr odvezl zdechlinu do rasovny, kde jí dál zpracoval. Maso se někdy dávalo psům, kůže se nasolila, kosti, rohy a paznehty se zpracovaly na klíh… Zobrazit více

Menu
Nejnovější komentáře
Statistika návštěvnosti

TOPlist