V dobách našich pradědů a prababiček objevovaly se čas od času v kraji kočovnické cikánské tlupy. Jak by si snad mohl dnes někdo myslet, rozhodně se nejednalo o žádný romantický jev. Pro venkovské obyvatelstvo blížící se cikánská tlupa představovala něco jako živelnou pohromu. V historii českých zemí byly problémy s cikány řešeny různými způsoby od úplného zákazu vstupu do Zemí koruny české pod ztrátou hrdla, po různé regulace a omezení pohybu. První Československá republika převzala rakouský zákon o potulce z roku 1885, ten ale problém „zločinného řádění cikánských tlup“ příliš neřešil. Teprve roku 1927 zavedením zákona č. 117 a vydáním prováděcích nařízení začaly být cikánské tlupy řádně evidovány a četnictvu bylo umožněno lépe a účinně odhalovat a předávat k potrestání zločiny páchající cikány. Tehdejší zákony ale neoznačovaly pojmem „cikán“ jen člena jednoho konkrétního etnika, jak nám to dokazuje citace… Zobrazit více →

Na našich stránkách jste se již mohli setkat s databází pamětních křížů a symbolických hrobů vojáků rakouské armády, kteří zahynuli na bojištích první světové války. V našem mikroregionu došlo ale také ke skutečným pohřbům několika vojáků. Většinou se jednalo o muže, kteří zemřeli ve vojenské nemocnici v Českých Budějovicích na následky zranění z fronty, nebo onemocnění, případně jim bylo umožněno ošetřování ve svých domovech, kde pak zemřeli. V ojedinělých případech došlo k přepravě ostatků padlého vojáka z fronty k pohřbení v domovské obci. Níže předkládáme soupis rakouských vojáků, kteří byli pochováni, tam kde se narodili nebo před válkou žili  – v severním Českobudějovicku. Soupis je vytvořen na základě dokumentace hrobů padlých vojáků ve 20. letech, dnes většina z nich již zanikla. Zajímavostí je pohřbení italského zajatce na obecním hřbitově v Hosíně. U některých hřbitovů bohužel známe… Zobrazit více →

Chytilův adresář obsahuje základní informace o všech obcích v českých zemích – majetek, infrastruktura, údaje o představitelích obce, živnosti a řemesla v obci. Je tak skvělým pramenem pro poznání života našich předků kolem roku 1915. Sepsání adresáře byl geniální nápad Aloise Chytila a jeho přátel. K realizaci díla je přivedla právě vypuklá první světová válka, důvody zaznamenali sami přímo v díle: „Aby dostalo se našemu obchodu a průmyslu spolehlivého rádce a pomocníka v době nejkritičtější, kdy zbaveni jsme možnosti vývozu a odkázáni na odbytiště domácí.“

Na našem webu již byl zveřejněn článek o veliteli četnické stanice Ševětín vrchním strážmistru Václavu Strakovi, který zahynul ve 30tých letech při dopravní nehodě u Ševětína. Nebyla to jediná dopravní nehoda četnictva v našem regionu. K další došlo jen o pár roků později 22. listopadu 1935 mezi obcemi Chotýčany a Vitín. Naštěstí tehdy při nehodě nikdo nepřišel o život, ale další osudy těžce zraněného četníka nám nejsou známé. K nehodě se dochovalo zajímavé svědectví v chotýčanské obecní kronice:

„22./XI. velké automobilové neštěstí. Pátrací oddělení četníků z Tábora jelo v osobním autě v noci po jedné hodině, služební cestou z Čes. Budějovic k domovu, když z vrchu Libochové, narazili ve veliké mlze na strom vedle silnice. Nárazem utrpěl šofér značné zranění na hlavě, pozbyl vědomí a auto již nikým neřízené zřítilo se do příkopu 5 metrů hlubokého kdež ještě… Zobrazit více →

Československé opevnění budované v letech 1935 – 1938 zasáhlo i do oblasti Českobudějovicka¹. Bohužel na rozdíl od jiných oblastí se dochovalo jen ve velmi torzovitém stavu. Připomeňme, že v rámci tzv. 1. Hlavního obranného postavení (1.HOP) bylo jižně od Českých Budějovic budována linie lehkých objektů vz.36 a vz.37 a severně od Českých Budějovic byla v roce 1938 realizována tzv. Vltavská linie jako součást 2.HOP s lehkými objekty vz.37. Celá tato oblast se za německé okupace nacházela v prostoru Protektorátu a na jeho území byly od léta 1939 všechny čs. pevnostní stavby likvidovány, především z obavy z možného využití při protiněmeckém povstání². Jen zlomek objektů přečkal toto období díky svému situování poblíž budov, mostů, železnice a podobně, což znemožnilo jejich odstřel. Většinou byly ale jiným způsobem znehodnoceny. Z odstřelených objektů byly o něco později těženy kovové součásti včetně armatury železobetonu. I této fázi ničení z různých důvodů… Zobrazit více →

Stavba opevnění[1] a rostoucí ohrožení státního území se přirozeně promítly i do kronik a pamětních knih zdejších městeček a obcí. Do té doby byla oblast jihu Čech pro obranu víceméně nevýznamná, stály zde jen uzávěry starších objektů z roku 1936.[2] Po březnovém „anšlusu“ Rakouska se ale koncepce zdejší obrany radikálně změnila.

Jako doplnění ke článku kolegy Ciglbauera si dovolím uvést navíc několik zápisů z kronik z oblasti 2. HOP (úseků 144, 146 a 148). Tyto úseky jsou ostatně popsány v již v citovaných knihách pana Láška i pana Solpery.[3]Zápisy kronik je z časového hlediska možno rozdělit na 2 skupiny: a/autentické přímo z roku 1938 a b/ dopsané dodatečně po roce 1945. Těch několik „protentokrátních“ let mohlo samozřejmě nechat stopy na paměti kronikáře. Samozřejmě se promítá i nová politická situace po květnu 1945 a orientace na SSSR. Zápisy nepopisují většinou stavbu pevnůstek detailně, i… Zobrazit více →