Jan Ciglbauer

Národopisné muzeum Slověnice – základní informace

V neděli 27. července 2014 bylo poprvé otevřeno Národopisné muzeum v Dolních Slověnicích u Lišova.

Muzeum založil již v 60. letech 20. století místní kronikář Josef Turinský. Muzeum tehdy provozoval v areálu středověké tvrze a shromáždil v něm nejrůznější staré zemědělské a řemeslnické nástroje a písemnosti vážící se k historii obce. Po předčasné Turinského smrti nikdo v jeho práci nepokračoval a sbírky zůstaly uzavřeny. Ve staré kamenné budově ale trpěly vlhkem a byly proto v roce 1990 přestěhovány do budovy zrušené školy. Dál byly sbírky přístupné jen příležitostně. V loňském roce se muzea ujal „Historický spolek Slověnice“. Za finanční pomoci města Lišov, které je majitelem školní budovy v Dolních Slověnicích, se podařilo provést základní rekonstrukční práce nutné k znovuotevření muzea. Nyní se expozice nalézá ve dvou sálech a připomíná jak stará řemesla, tak také historii obce od středověku po 20. století.

V tuto chvíli je muzeum otevíráno příležitostně, nebo po… Zobrazit více

Květen 1945 ve Zlukově u Veselí nad Lužnicí

 

Květen 1945 ve Zlukově u Veselí nad Lužnicí ve vzpomínkách pamětníka (*1930):

V dubnu 1945 přišli do Zlukova Národní hosté a ubytovali se ve škole a v našem hostinci. Byli to vesměs ženy, děti a pár starých mužů. S nimi nějaké problémy nebyly, i když jsme po jejich odchodu našli v našem hostinci nějaké náboje a granáty.

Nějakou dobu po válce se za bílého dne pokusili projít dva němečtí vojáci přes pole a louky mezi dvěma lesy jižně od obce. Všiml si jich jeden místní sedlák, který tam zrovna pracoval na poli a rychle běžel k nám do hostince upozornit Rusy. Ti sebrali kola, která měli před hospodou opřená místní mladíci a ujížděli na udané místo, kde opravdu Němce dohonili a zajali na kraji Zlukova. Odvedli je blíž k prvním zlukovským domům a začali je vyslýchat a šacovat. Když jim svlékli mundůry, poznali… Zobrazit více

Nejmenovaný pamětník z Podolí I

Vzpomínky na setkání s německými a ruskými vojáky:

Na konci války mi tloukli na dveře statku němečtí vojáci. Když jsem vyšel ven, stálo tam asi 25 esesáků oblečených ve flekatých maskáčích. Všichni měli na hlavách čepice-lodičky, jen jeden brigadýrku. Ten ke mně přišel a dobrou češtinou mne poprosil zda bych jim nedal trochu vody. Pocházel prý odněkud z Chebu. Měl jsem z nich strach, tak jsem jim vodu donesl. Velitel poděkoval a požádal mne zda by mohli přespat v mé zahradě v jabloňovém sadu. Samozřejmě jsem raději nic nenamítal, pak za mnou velitel přišel znovu s tím, že už čtyři dny nic nejedli a jestli bych neměl pro ně nějaké jídlo. Zrovna jsme pekli, tak jsem jim přinesl chléb, máslo a kus špeku. Ráno přišel velitel před odchodem znovu a dával mi hrst zlatých prstenů. Protože to byli esesmané, hned mne napadlo, že ty prsteny jsou určitě po nějakých zavražděných… Zobrazit více

Noc na vrchu Vávra

Je to již drahně let, co se udál tento příběh. Bylo to mezi světovýmiválkami, kdy se i u nás začal provozovat nový sport – tramping. Mnohomladých lidí vyráželo každý víkend ven do přírody, poznávat neznámédálky. Také v Českých Budějovicích v té době byla v posledním ročníkureálného gymnásia tříčlená parta kamarádů, kteří takto často vyráželisplout na loďkách řeku Vltavu, nebo jen pěšmo do lesů, kde trávili noci utáboráků a zvuku kytar. V čase našeho příběhu bylo jaro a chlapci sedomluvili strávit jeden pěkný slunečný víkend v přírodě severně odČeských Budějovic. Vyrazili s tornami na zádech směrem k rozlehlémuMojskému lesu a Velechvínskému polesí. Potulovali se krajinou,zastavovali se u modrých vod rybníků a zelených luk, které již pomalu alejistě začínaly kvést. Slunce již zapadlo, když prošli vsí Jelmo a vstoupilido tmavého lesa. Měli již v nohou dosti kilometrů na to aby se začalipoohlížet po vhodném… Zobrazit více

Smrt učitele Tippla u Chyňavy

Rudolf Böhm nervózně přecházel po světnici malého statku, ve kterém žil se svými rodiči. Občas se zastavil u zatemnělého okna a hleděl do noční tmy, zda se venku něco neděje. Hodiny vedle nástěnného zrcadla ukazovaly ještě dvacet minut do půlnoci a puštěné rádio už po několikáté oznamovalo vyhlášení československé mobilizace. Mobilizační rozkaz se týkal i Rudolfa, který se z presenční služby v čs. armádě vrátil před pěti léty. Ale copak on, stoupenec sudetského vůdce Henleina a uvědomělý Němec, může jít bojovat za stát, který z duše nenávidí? Co ale dělat… Nenastoupí-li, přijdou si pro něj četníci nebo rovnou vojáci a utéci není kam. Obec Brunn – česky Studnice, leží v německém jazykovém ostrově na Jindřichohradecku, v týlu české obranné linie. Pásmo českých bunkrů nikdo nepřejde, aby se tak dostal k hranici…
V rohu světnice u masivního dubového stolu mlčky seděli Rudolfovi rodiče a jeho mladá žena Helga. „Co budeš dělat… Zobrazit více

Ve znamení trojzubce

V pozdním pátečním odpoledni 14. listopadu 1947 vládlo nad Poněšicemi zamračené počasí. Tmavé těžké mraky se v nepříjemném studeném větru převalovaly nad krajinou jeden za druhým a občas z nich spustilo drobné mrholení. Kdo v tento čas nemusel, ten nevylezl z pohodlí svého vytopeného domova, nebo místního hostince. Ani dole u řeky dnes nevysedával žádný rybář, snad ani pytláky dnes nepřemohla lovecká vášeň. A přeci v tento nevlídný čas drncal po staré štěrkové cestě z Poněšic k řece Vltavě, starý rozvrzaný bicykl a na něm poněšický občan Jeremiáš. Namířil si to na četnickou stanici v Purkarci, aby nahlásil ztrátu občanské legitimace a nechal si vystavit potvrzení o ztrátě. Přes víkend čekat nemohl, dnes kvůli tomu nedostal týdenní plat za práci v oboře. Cestou dolů k řece v duchu nadával na svou smůlu a na počasí kterým se teď na večer musí hnát. V prudké zatáčce nad řekou, nedaleko hájovny u Šafaříka, uklouzlo Jeremiášovi na mokré cestě kolo, až s ním málem spadl do mazlavého bláta. Dokázal ale udržet rovnováhu. „Svinský počasí…“ zaklel Jeremiáš už nahlas a otřel si před další jízdou mokré čelo. Mrholilo čím dál víc a voda se mu začínala dostávat i pod kabát. To by bylo aby tenhle výlet neodmarodil. Když Jeremiáš sjížděl dolů k řece, už viděl před sebou hájovnu u Šafaříka, z jejíhož komína stoupal světlý kouř. Zobrazit více

Objevy kovových pravěkých artefaktů v severním Českobudějovicku 2011-2012

Jednou z hlavních činností administrátorů našeho webu je spolupráce s archeologickým oddělením jihočeského muzea. Ta spočívá především v nedestruktivním průzkumu krajiny severního Českobudějovicka za účelem vyhledávání nových archeologických lokalit, kontrolou stavu současných známých lokalit a prohloubením poznatků o již známých lokalitách. Jde jednak o povrchové sběry keramiky, respektive keramických střepů na zoraných polích, v lesních vývratech, oraništích po zvěři, zemních výkopech a podobně. Při této činnosti lze odhalit nové lokality, kdy například větší množství pravěkých střepů může značit přítomnost dávného lidského sídliště. Rozpoznat lze i konkrétní objekty, především v zemních výkopech, kdy můžeme zpozorovat na stěně výkopu například zaniklou zásobní jámu, projevující se odlišnou barvou zeminy, než má okolní rostlá neporušená půda. Kromě keramických zlomků lze vzácně najít i kamenné nástroje – úštěpy a také kovové artefakty.

Další významnou činností je vyhledávání neznámých a tzv. „nezapsaných“ mohyl a mohylníků. V severním Českobudějovicku se nám podařilo nalézt a společně a archeologem… Zobrazit více

Amatérská archeologie

Archeologie je věda, která nám přináší poznání o dobách minulých, tam kde mlčí prameny historické – písemné. To se týká především pravěku, který tvoří 99% lidských dějin a jiných pramenů než archeologických k němu nemáme. Samotná archeologická věda došla za posledních sto let značných změn. Zatímco v jejích prvopočátcích se jí věnovali víceméně amatérští nadšenci, kteří na správné metody výzkumů teprve museli přijít, dnes se jedná o vědu již zcela kultivovanou s jasnými pravidly a metodami, která pracuje s nejmodernější technikou a technologiemi. Archeologie dnes patří profesionálům a nikdo jiný nemá právo provádět archeologické výzkumy. Přesto však i amatérský zájemce může archeologům pomoci a níže si ukážeme jak. Zobrazit více

Nález pravěkých nádob u Líšnice( okr. České Budějovice)

Tento článek je typickou ukázkou, jak důležité je při amatérské archeologii, kontrola stavu již starších známých lokalit. Ke konci roku 2012 jsme se vydali obhlédnout pravěký mohylník, dosud neznámého stáří, v katastru Líšnice. Na místě jsme zjistili, že v nedávné době došlo k rekonstrukci a zpevnění lesní cesty, která mohylníkem prochází. Při té příležitosti byly čištěny stoky po obou stranách cesty způsobem, že zarostlé dno stoky bylo „odfrézováno“ a vyhrábnutá hlína vyhozena strojem do lesa. Na dně stoky jsme v celé její délce nalézali pravěké keramické zlomky a také nad stokou v odfrézované zemině. Po chvilce jsme konečně zjistili, odkud střepy pocházely. V místě, kde se cesta částečně zařezává do jedné z mohyl, jsme přímo na dně stoky nalezli zbytky tří hliněných nádob ještě ve svém původním uložení. Protože začalo silně pršet, bylo jasné že je jen otázkou času kdy se nádoby zcela… Zobrazit více

Potoční archeologie

potok3

Povrchové sběry keramiky lze provádět nejen na polích a v lesních vývratech, ale také v potocích a to rovněž se zajímavými výsledky. Tak jako cestuje při každé orbě keramický střep po poli, cestuje i proudem vody potokem a to samozřejmě o daleko značnější vzdálenosti. Keramika, kterou tak nalezneme v potoce, který má už v místě nálezu větší průtok, mohla přicestovat i z několik kilometrů vzdáleného místa a její vypovídací hodnota je tak nízká. Jinak tomu ale je u malých lesních potoků, kdy nalezená keramika je v místě vzdáleném jen několik kilometrů nebo i jen několik stovek metrů od pramene potoka. Zde můžeme důvodně předpokládat, že nález ve vodě příliš velkou vzdálenost neurazil. Zaměřovat polohu nálezu GPS má zde smysl především počáteční a konečný bod sběru, respektive místo posledního nálezu. Pak máme i šanci nalézt místo odkud je keramika vyplavována i ve větším potoce, odhalíme-li… Zobrazit více

Menu
Nejnovější komentáře
    Statistika návštěvnosti

    TOPlist

    coffee canister