Nedaleko obce Borek se nachází veřejnosti již poměrně známý bývalý kaolinový důl, lidově zvaný Orty (z německého örtern – předkovat, pracovat na předku chodby). O historii, geologii a technických náležitostech tohoto díla již bylo mnohé napsáno, ale většina informací zůstává laickým zájemcům nedostupná, proto se pokusíme v tomto článku vypsati nejdůležitější informace včetně vlastních poznatků a opět trochu přispět k historii sledovaného regionu.

Historie

Začátek a hlavní éra těžby kaolinu v Ortech je spojena s firmou Hardtmuth. Ještě ale před jejím zásahem zde existovala příležitostná těžba kaolinu místními hrnčíři v šachtičkách s několika rozrážkami, po jejichž činnosti se dochoval pomístní název části povrchu dolu „Ve staršinách“. Josef Hardtmuth byl v první polovině 19. století úspěšným vídeňským výrobcem porcelánu, především napodobeniny anglické jemné keramiky „Wedgwood“ a tužek. V letech 1846 – 1848 přesunul Josefův syn Karel Hardtmuth továrnu do Českých Budějovic (nejdříve jen… Zobrazit více →

V minulosti naše předky často sužovaly nejrůznější epidemie nemocí, které dnesjsou již zcela potlačené, nebo na které moderní medicína zná dostatečně účennéléky. S rozvíjející se medicínou tak přestaly epidemie řádit také na jihočeskémvenkově a poslední velkou nákazou, po které dodnes nalezneme na starýchhřbitovech památky v podobě datumů úmrtí na starých křížcích, byla tzv.Španělská chřipka, která zasáhla Evropu v letech 1918-1920, tedy těsně podoznění posledních výstřelů první světové války. Obávanou nemocí však stálebyla cholera, kterou venkovské obyvatelstvo mělo stále v paměti. Naposledycholera výrazněji udeřila v našem regionu v roce 1873.

Cholera se přenáší nejčastěji pitnou vodou znečištěnou fekáliemi nebopotravinami. Zdrojem nákazy je nemocný člověk, popřípadě člověk – přenašeč.Pokud člověk skonzumuje dostatečně velké množství „vibrií“ (je relativně velké,neboť nesnášejí kyselé prostředí žaludku a mnoho jich cestou přes něj nepřežije),část z nich projde až do tenkého střeva a zde se začnou množit. Zde produkujítoxin zvaný… Zobrazit více →

Uhlířství odnepaměti patřilo ke starobylým lesním řemeslům, se kterým jsme se mohli setkat v naší zemi už od pravěku – snad již v dobách prvních zemědělců – v neolitu. Vysoce důležitým se stalo uhlířství při zpracovávání kovů – především železa, jehož tavba a další kovářské zpracování se bez dřevěného uhlí neobešla. S rozvíjejícím se železářstvím vzkvétalo i uhlířské řemeslo a běžným každodenním obrázkem byly sloupy bělavého dýmu stoupajících z temných lesů. Moderní doba ale přinesla ve zpracování železa pokrok a dřevěného uhlí přestávalo být třeba tolik, až ve 30. letech 20. století uhasly poslední milíře spolu se zánikem starých železáren využívající dřevěné uhlí. I samotná výroba dřevěného uhlí doznala modernizace a klasických milířů již nebylo třeba. Naposledy v Čechách milíře zažehly v poslední válečné zimě 1944/45, kdy bylo starými uhlíři páleno uhlí pro německé válečné hospodářství. Nemáme zpráv zda k tomu došlo… Zobrazit více →

Po nástupu kancléře Otto von Bismarcka v polovině 19.století získalo ve střední Evropě stále větší vliv Prusko. Rozhodujícím momentem bylo obsazení Holštýnského vévodství Pruskem a vyloučení Rakouska z Německého spolku z podnětu Pruska. Odvetou vyhlásilo Rakousko Prusku 17.června 1866 válku. 3.července 1866 bylo Rakousko drtivě poraženo v legendární bitvě u Hradce Králové. Záhy se objevili pruští vojáci i v jižních Čechách.

MUDr. Josef Suchan ze Ševětína zachytil řadu pramenů z lidového podání, jak lidé na ševětínsku si o „šestašedesáté válce“ vyprávějí:

„V bitvě u Hradce Králové padlo mnoho vojáků z naší osady a zpráva o tom došla na Ševětínsko s takovým zpožděním, že sem dorazila současně s „Prajzem“, který se již stahoval po sjednaném míru zase zpět.

Zprávy o blížících se Prušácích vyvolaly i v Ševětíně paniku. Malý jednotář, který viděl „Prajza“ v Neplachově, upaloval domů, naložil… Zobrazit více →

Obléhání Vídně Turky v roce 1683 a bitva u ní 12. září téhož roku, je jedním z nejdůležitějších okamžiků evropských dějin, ve kterém byla definitivně odvrácena hrozba islamizace Evropy vojenskou silou. Je obecně známo, že se této bitvy účastnilo také mnoho českých vojáků. V řadách obránců města šlo především o muže přímo z Čech, u osvobozovací armády pak bylo mnoho mužů z Moravy. Vrátit alespoň některým z nich jméno, je ale velmi těžké, pokud se nejednalo o osoby urozeného původu. Nejznámějším českým obráncem Vídně je jistě rytíř Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic, kterému roku 1683 bylo již 72 let, ale s hájením měst měl bohaté zkušenosti, protože v roce 1648 bránil proti Švédům Prahu. Kaplíř se střídal o vrchní velení obránců s Ernstem Rüdigerem von Starhemberg, když byl tento raněn nebo nemocen a poslední tři týdny obrany již velel jen Kaplíř.… Zobrazit více →

Ras, drnomistr, pohodný, Abbdecker, Wassenmeister – vše označení pro jedno jediné řemeslo, které bylo od pradávna považováno za snížené a opovrhované, stejně jako řemeslo katovské. Přesto ale společnost drnomistry, stejně jako katy nutně potřebovala. Drnomistři žili ve svých rasovnách doslova odstrčeni od ostatních lidí – za hradbami měst a na venkovských samotách. Lidé se jich štítili a to v drnomistrech ještě více upevňovalo vzájemnou soudržnost. Ženili se jen mezi sebou, chodili svým dětem za kmotry, řemeslo přebíral syn po otci celé generace. Úniku z tohoto kruhu nebylo. Přesto ale nebyli poddanými lidmi a jako stavem svobodní tedy nemuseli robotovat. Tak jako tak ale patřili k chudým lidem na rovni chalupníků a domkářů. Jejich hlavním úkolem bylo odklízení mršin zdechlých zvířat. Na dvoukoláku drnomistr odvezl zdechlinu do rasovny, kde jí dál zpracoval. Maso se někdy dávalo psům, kůže se nasolila, kosti, rohy a paznehty se zpracovaly na klíh… Zobrazit více →