Úvod
Vítáme Vás na našich stránkách zabývající se historií mikroregionu, který jsme si sami vymysleli a vytyčili. Nedrží se žádných geografických hranic, vodotečí ani etnograficky rozdílných míst. Slouží pouze zájemcům o historii podle nás opomíjeného regionu.
Pokud máte nějaké připomínky, náměty, či chcete okomentovat uveřejněné články, napište nám prosím do návštěvní knihy. Tyto stránky se budou postupně rozšiřovat, tak aby uspokojily každého badatele našeho regionu…
Veškeré materiály na těchto webových stránkách podléhají autorskému právu autorů článků. Je zakázáno jakoukoli část jakkoli reprodukovat kromě kopií pro vlastní potřebu a kopií pro třetí stranu s uvedením zdroje (nikoli ale pro komerční využití).
Vyzýváme zájemce o historii, historiky a amatérské badatele z regionu severního Českobudějovicka, kteří by byli ochotni podílet se na tvorbě těchto stránek, nechť se laskavě ozvou na tento e-mail: severniceskobudejovicko@seznam.cz
Nabízíme v rámci sledovaného mikroregionu spolupráci s obecními úřady, občanskými sdruženími a dalšími subjekty ohledně výměny webových odkazů, pomoci s tvorbou historických článků na obecní webové stránky, do zpravodajů a vlastivědných publikací, dále pomoc s návrhy naučných stezek, vlastivědnými přednáškami a podobně. 
Stránky byly založeny 28.8.2010.
Přehled připravovaných článků: kronikáři a archeologie, Osud kolaborantů v severním Českobudějovicku, Vzpomínky na rok 1968, očima dětí, architektonické památky a jejich historie:kovárny, mlýny, staré hostince, řemesla našich předků.
Připravujeme sérii článků o akci Kulak a vzniku JZD, proto hledáme pamětníky, znáte-li někoho kdo by se s námi podělil o svůj příběh, fotografie či dokumenty neváhejte nás kontaktovat na mailové adrese: hieke.katka@seznam.cz.
Výzva: Obracíme se na naše čtenáře s prosbou, v poslední době se zaměřujeme na opravy stávajících a obnovu zaniklých křížů.Máte – li nějaký vyřazený kříž doma, můžete nám jej věnovat. Poslouží dobré věci a naše krajina bude mít ráz takový jako před 50. lety.
Nejnovější příspěvky
Rok 1968 ve vzpomínkách paní Anny Dušákové z Dolního Bukovska 25. 2. 2013
Moje matka Anna Dušáková, nar. 27.3.1945, pracovala v letech 1962-1971 u ČSAD V Českých Budějovicích jako průvodčí v autobuse na lince Dolní Bukovsko-České Budějovice. Toto jsou její autentické zážitky.
Vzpomínky paní Růnové
Narodila jsem se ve Staňkově v Chlumu u Třeboně a žila tam se svými rodiči a sourozenci, začíná své vyprávění paní Růnová. Na Hlubokou jsem přišla asi před 65 lety. To už jsem byla vdaná, první dceři bylo asi 10 měsíců. Můj muž byl elektrikář, pracoval na hlubockém elektrotechnickém učilišti na internátě. Bydleli jsme u kapličky v Zámostí, tam se nám narodily další dvě dcery. Když byly větší, šla jsem do práce.
Vzpomínky pana Františka Marka
Psáno v Českých Budějovicích 15.4.1968
-1-
Moji drazí,
zde vás chci seznámit s mým životopisem, od samého mládí až do nynější doby, kdy se dožívám 73 let svého věku.
Již jsem vám vyprávěl ústně něco o sobě, ale to bylo malé procento, které si nemůžete pamatovati. Po létech, po přečtení si oživíte, jak se dříve žilo, co se událo za tolik uběhnutých let, za kterou tu dobu přešly dvě války, ve kterých museli… Zobrazit více
Vzpomínky Josefa Šimsy
Jedná se o vzpomínky pana Josefa Šimsy, jehož dcera Bětuška se před druhou světovou válkou provdala za Jaroslava Steinochera, mlynáře, který rok po druhé světové válce zakoupil mlýn v Levíně, o němž pojednává článek v rubrice Mlýny.
Opět jsou tyto vzpomínky připojeny k tomuto shrnutí jako textový dokument.
Vzpomínky mého dědečka. Josefa ŠIMSY.
Narozeného 23.5.1870 v Buzicích u Blatné, které začal psát v roce 1943 v Tříklasovicích
Nehodlám psát literární dílo ani paměti jako sedlák Dlask, který měl určité vzdělání a velkou
selskou moudrost. Chci pouze svým dětem, příštím pokolením, zanechati památku a sice přehled o
mém životě a též současně přehled o tom, jak žili Češi v cizině, jak se tam dostali a hlavně jak tam
ve všech věcech vynikli, že byli prostě vzorem.
Sám pocházím z chudé rodiny. Bylo nás 10 dětí, pět synů a pět dcer. Můj otec, jako syn ze statku o
120 strychách ve Střížovicích… Zobrazit více
Nejmenovaný pamětník z Podolí I
Vzpomínky na setkání s německými a ruskými vojáky:
Na konci války mi tloukli na dveře statku němečtí vojáci. Když jsem vyšel ven, stálo tam asi 25 esesáků oblečených ve flekatých maskáčích. Všichni měli na hlavách čepice-lodičky, jen jeden brigadýrku. Ten ke mně přišel a dobrou češtinou mne poprosil zda bych jim nedal trochu vody. Pocházel prý odněkud z Chebu. Měl jsem z nich strach, tak jsem jim vodu donesl. Velitel poděkoval a požádal mne zda by mohli přespat v mé zahradě v jabloňovém sadu. Samozřejmě jsem raději nic nenamítal, pak za mnou velitel přišel znovu s tím, že už čtyři dny nic nejedli a jestli bych neměl pro ně nějaké jídlo. Zrovna jsme pekli, tak jsem jim přinesl chléb, máslo a kus špeku. Ráno přišel velitel před odchodem znovu a dával mi hrst zlatých prstenů. Protože to byli esesmané, hned mne napadlo, že ty prsteny jsou určitě po nějakých zavražděných… Zobrazit více
Vzpomínky paní Vaňkové z vyprávění její maminky
Uprchlý vězeň
Matka paní Vaňkové se vracela s ní jako s holčičkou k Vitínu. Když byly v místě dnešního mostu přes dnešní rychlostní silnici E55, otočily se a uviděly na kraji cesty muže v pruhovaném munduru jak držel v puse nalezenou kost a žvýkal ji. Protože nevěděly, zda nejde o vraha nebo o politického vězně, nechaly na cestě pouze krajíc chleba, aby ho našel a odešly rychle domů.
Vzpomínky Josefa Bartuška, Veselí nad Lužnicí
Moje setkání s Rudou armádou:
Úvod:
Narodil jsem se ve Veselí nad Lužnicí, kde jsem potom bydlel i pracoval. Jedna z mých nejmilejších vzpomínek patří setkání s vojáky Sovětské armády v květnu 1945. Bylo to 9. května v odpoledních hodinách, kdy bylo město osvobozeno vstupem vojenského oddílu poručíka Jakova Legela. Krátce potom přijížděla všemi směry Rudá armáda vojenskými bojovými vozy, pěšky a nejvíce jich do Veselí nad Lužnicí přijelo na koních. Sovětští se ve městě ubytovali podle volných objektů, hospodářských stavení a živností. V té době jsem pracoval, to již od roku 1942, u soukromé firmy kováře a podkováře. Sovětští vozatajové a jízdní velitelé potřebovali služby kovářské, zvláštně pak podkovářské. Pracovní rytmus šestidenního pracovního týdne se tak rozšířil o jejich časté návštěvy. Kovárna byla zařízena jako manufaktura, všechno ruční práce – kovadlina – měch – oheň – svěrák – vrtačka a vrtáky. V kovárně nebyla elektřina a voda se musela… Zobrazit více
Vybrané pověsti z mikroregionu severní Českobudějovicko – Ševětínsko
U Prokšů
Dnes již zanikající statek uprostřed luk nedaleko Ševětína. Obezděná dřevěnice, zvolna rozpadající se hospodářské budovy a zaplevelený sad, kdo by si pomyslel, že ještě před pár lety zde bučely krávy…Dnes je místo ponuré a pověsti o jeho minulosti také. Bylo to v 18. století, kdy naši usedlost obklopovaly rybníky a statek byl baštou spadající pod správu církevní. Na baště bydlel starý baštýř a jeho jediná dcera, na kterou se po smrti ženy upnul. Údajně se mělo jednat o velice líbeznou slečnu, za kterou se scházeli mládenci z okolí. Měli ovšem smůlu, jelikož baštýř byl vypočítavý otec, který svou dceru chtěl výhodně provdat…Proto jakmile se v okolí objevil nějaký jinoch, hnal jej bejkovcem či vytaseným tesákem přes meze až k Ševětínu…Postupně takto odpadali zájemci, kteří vsadili na méně vnadné, o to však dostupnější dívky. Překvapením pro baštýře byl jeden mladík, dnes neznámého jména, který i přes mnohé výprasky, zlámané… Zobrazit více
Černý kříž – svědek vraždy hajného u Kolného
V našich lesích se stávaly tragédie, které dodnes připomínají otlučené křížky, svaté obrázky na stromech či prosté hromady kamení s dřevěnými křížky. O jedné takové tragédii vypovídá litinový kříž s kamennou stélou se signací r. 1876. Ještě ve 40. létech 20. století byla u kříže smaltovaná cedulka na které byl napsán tento text:
Tento kříž svatej postavenej byl na památku toho, že na místě tomto lidskej život smrtí mučednicou dokonán byl. Hajnej byl pytlákama lapen, hlavou dolu ke stromu přivázán, roubíkem opatřen, do brabeniště dán a tak svému osudu ponechán.
Z dnešního pohledu se možná budeme divit nad takovou krutosti vůči hajnému. Musíme si však uvědomit, že tehdejší postavení hajného bylo odlišné od dnešního a bitvy mezi hajnými a pytláky byly dost divoké. Podobný případ byl zaznamenán i na Vysočině.
Text opsal ve 40. letech min. století pan Dvořák z Kolného a ukázal autorovi.
kříž… Zobrazit více
Nejnovější komentáře