Úvod
Vítáme Vás na našich stránkách zabývající se historií mikroregionu, který jsme si sami vymysleli a vytyčili. Nedrží se žádných geografických hranic, vodotečí ani etnograficky rozdílných míst. Slouží pouze zájemcům o historii podle nás opomíjeného regionu.
Pokud máte nějaké připomínky, náměty, či chcete okomentovat uveřejněné články, napište nám prosím do návštěvní knihy. Tyto stránky se budou postupně rozšiřovat, tak aby uspokojily každého badatele našeho regionu…
Veškeré materiály na těchto webových stránkách podléhají autorskému právu autorů článků. Je zakázáno jakoukoli část jakkoli reprodukovat kromě kopií pro vlastní potřebu a kopií pro třetí stranu s uvedením zdroje (nikoli ale pro komerční využití).
Vyzýváme zájemce o historii, historiky a amatérské badatele z regionu severního Českobudějovicka, kteří by byli ochotni podílet se na tvorbě těchto stránek, nechť se laskavě ozvou na tento e-mail: severniceskobudejovicko@seznam.cz
Nabízíme v rámci sledovaného mikroregionu spolupráci s obecními úřady, občanskými sdruženími a dalšími subjekty ohledně výměny webových odkazů, pomoci s tvorbou historických článků na obecní webové stránky, do zpravodajů a vlastivědných publikací, dále pomoc s návrhy naučných stezek, vlastivědnými přednáškami a podobně. 
Stránky byly založeny 28.8.2010.
Přehled připravovaných článků: kronikáři a archeologie, Osud kolaborantů v severním Českobudějovicku, Vzpomínky na rok 1968, očima dětí, architektonické památky a jejich historie:kovárny, mlýny, staré hostince, řemesla našich předků.
Připravujeme sérii článků o akci Kulak a vzniku JZD, proto hledáme pamětníky, znáte-li někoho kdo by se s námi podělil o svůj příběh, fotografie či dokumenty neváhejte nás kontaktovat na mailové adrese: hieke.katka@seznam.cz.
Výzva: Obracíme se na naše čtenáře s prosbou, v poslední době se zaměřujeme na opravy stávajících a obnovu zaniklých křížů.Máte – li nějaký vyřazený kříž doma, můžete nám jej věnovat. Poslouží dobré věci a naše krajina bude mít ráz takový jako před 50. lety.
Nejnovější příspěvky
Opatovice
V Opatovicích je jako kovář prvně uváděn roku 1691 František Melichar, avšak v čp. 10.
Nynější kovárna čp. 6, je uváděna v Josefském katastru od roku 1785 a další záznamy se zmíňují o těchto kovářích: Václavu Pechočovi a Janu Smržovi.
V roce 1852 vyhořela a byla přestavěna stavitelem Cívkou. Roku 1866 zde žil kovář Jakub Landa, 1872 Josef Domín, 1915 Josef Křenek, 1924 Jakub Kučera.
Pramen: Sassmann Alois, Hrdějovice s Opatovicemi 1350-2000, Prosperita 2000, strana 183
Květen 1945 ve Zlukově u Veselí nad Lužnicí
Květen 1945 ve Zlukově u Veselí nad Lužnicí ve vzpomínkách pamětníka (*1930):
V dubnu 1945 přišli do Zlukova Národní hosté a ubytovali se ve škole a v našem hostinci. Byli to vesměs ženy, děti a pár starých mužů. S nimi nějaké problémy nebyly, i když jsme po jejich odchodu našli v našem hostinci nějaké náboje a granáty.
Nějakou dobu po válce se za bílého dne pokusili projít dva němečtí vojáci přes pole a louky mezi dvěma lesy jižně od obce. Všiml si jich jeden místní sedlák, který tam zrovna pracoval na poli a rychle běžel k nám do hostince upozornit Rusy. Ti sebrali kola, která měli před hospodou opřená místní mladíci a ujížděli na udané místo, kde opravdu Němce dohonili a zajali na kraji Zlukova. Odvedli je blíž k prvním zlukovským domům a začali je vyslýchat a šacovat. Když jim svlékli mundůry, poznali… Zobrazit více
Jeden rok ve starých časech IX.část
Svatba.
Svatby se konaly v masopustě, vyjimečně (!) jindy. Byl v těch dnech čas dobře je připravit, zabezpečit jídlem, mohly se v klidu dobře oslavit. Vždyť to byl závažný krok mladých lidí do života, velká změna na chalupě, živnosti.
Předcházelo jí namlouvání mladých při muzikách a u okýnka. Velkou úlohu hrálo ujednání rodičů obou stran. Byl tu majetek, který se předával do rukou nových hospodářů, a s ním byly spojeny různé rodinné povinnosti, závazky ke všem, kdož na živnosti pracovali a měli zákonem zaručeno právo na podíl. Mladý hospodář přebíral zodpovědnost za své nezaopatřené sourozence, za jejich vybytí, i starost o staré rodiče, vejměnkáře.
Mladé páry sledovaly nejen báby na soudné stolici v hospodě, ale i družba. V každé vesnici byli jeden dva takoví řeční lidé, kteří si přivydělávali při svatbách. Vedli v patrnosti, kde bude jejich pomoci a služby třeba. Často i sám družba dal svatbu dohromady, dohodil nevěstu,… Zobrazit více
Jeden rok ve starých časech VIII.část
Jeden rok ve starých časech V. část
Léto.
Jeden rok ve starých časech IV. část
Máj. – máje.
Jeden rok ve starých časech III. část
Třetí část tohoto dílka se zabývá hrami, které obvykle hrály děti na jaře. Zvláštnosti v gramatice či slohu jsou opět označeny tímto znamením: (!).
Jarní hry.
Jeden rok ve starých časech II. část
Jaro.
Příběh rodiny Josefa Šimka
V č. p. 8 již po staletí žijí předci Boženy Procházkové a poklidně hospodaří na svých pozemcích, které postupně rozšiřují již od 17. století. V roce 1932 se ujímá statku její otec Josef Šimek, který byl velice oblíbený u ostatních lidí ve vsi. Proto při volbách do národního výboru podle paritního zastoupení byl zvolen předsedou, ale již v březnu roku 1949 chtěl odstoupit ze zastupitelstva kvůli neporozumění některých zemědělců otázkám týkajících se zemědělství. ,,Ale tatínkovi nedovolili odejít. Nechtěli, aby čestně odstoupil, tak ho 20. března 1949 odvolali spolu s Václavem Vojtů a Františkem Sochů. K nim se tenkrát ještě dobrovolně přidal Josef Bažil, který odešel ze zdravotních důvodů.” vypráví paní Procházková.
Nepříjemnosti v Chotýčanech
13. dubna 1951 byla u Šimků a u Čertíků provedena namátková kontrola hospodářských produktů. A takto na to vzpomíná paní Procházková: ,,Doma byla pouze sestra s maminkou. Hledali u nás tajnou skrýš,… Zobrazit více
Nejnovější komentáře